St. Macaire a Pfarrkirchen – 28. a 29. května
O uplynulém víkendu stála čtveřice českých reprezentantů před nelehkým úkolem proklestit si cestu do finálové série mistrovství světa na dlouhé ploché dráze. Po semifinálových závodech ve Francii a v Německu se nakonec mohl radovat jen jeden z nich. České barvy bude letos na nejvyšší úrovni hájit pouze Antonín Šváb.


Sobota – St. Macaire
Náš nejzkušenější jezdec na dlouhých drahách Zdeněk Schneiderwind se již delší dobu potýká s následky zranění a závodnické štěstí se na něj příliš nesměje. Sotva se dal trochu dohromady po nešastném pádu loni v Morizes, přivodil si další zlomeninu při pouáku na nizozemské trávě. Přesto se dal znovu do kupy a po boku karlovarského Jaroslava Ptáka nastoupil do semifinálových bojů ve francouzském St. Macaire.

Do Francie přijela skutečně úctyhodná sestava specialistů na travnatý povrch. Vyrovnané startovní pole dávalo jasně tušit, že si tu na osm postupových míst brousí zuby nejméně deset favoritů a někdo z nich bude po závodě odjíždět s prázdnou.

O kvalitě soupeřů se přesvědčil hned v úvodní jízdě i Zdeněk Schneiderwind. Nebýt toho, že ambiciózní Němec Janoschka skončil v prknech, vyšel by náš jezdec na prázdno. Takhle získal alespoň bod, když projel cílem jako pátý za Britem Hurrym, Němcem Barthem, Renkemou z Holandska a domácím Stephanem Tressarieu, od kterého jistě publikum očekávalo lepší výkon.

Druhou rozjížďku ovládl překvapivý vítěz kvalifikace Fin Joonas Kylmäkorpi před dravým Němcem Kattem a jeho krajanem Hansem J. Müllerem. Trochu zklamal mladý Holanďan Dirk Fabriek, který za sebou nechal jen domácího Christopha Dubernarda a mladého Itala Carpaneseho. Ve třetí jízdě se představil náš druhý zástupce Jaroslav Pták, ale ani on nedokázal najít na soupeře účinnou zbraň a skončil poslední. O vítězství se poprali Němec Kröger s Angličanem Appletonem. Zkušený německý závodník byl nakonec úspěšnější a vyhrál. Třetí byl trochu překvapivě italský veterán Massimo Mora před Němcem Jörgem Tebbe a Nizozemcem Pijperem. Pro posledně jmenovaného to byl pramalý důvod
k radosti, nebo Theo Pijper patřil k největším favoritům celého závodu.

O to větší bylo jeho zklamání, když po přestávce inkasoval pouze o bod více. V této jízdě si pro dalších pět bodů dojel Joonas Kylmäkorpi. Za ním projel cílem na opraveném motocyklu Enrico Janoschka před Nizozemcem Renkemou. Jaroslav Pták skončil opět s nulou, když nestačil ani na Francouze Dubernarda. Jen o bod lépe na tom byl po další rozjížďce Zdeněk Schneiderwind. V této páté jízdě startovali dva silní Britové Hurry a Appleton, mezi ně se však dokázal vklínit ještě Massimo Mora a dal tak jasně najevo, že ještě nepatří do starého železa. Čtvrtý dojel Fabriek. V pořadí šestou jízdu opanovalo německé kvarteto. Vítězství však nezískal dvojnásobný mistr světa Robert Barth, ale jeho kolega, kdysi bronzový, Mathias Kröger. Za nimi projeli cílem Stephan Katt a Jörg Tebbe. Domácí publikum zarmoutil svým chabým výkonem Stephane Tressarieu, když nestačil ani na mladého Mattiu Carpaneseho.

Spanilá jízda Mathiase Krögera však vzala za své hned po přestávce v jízdě s číslem sedm. Jeho souboj s Finem Kylmäkorpim skončil ošklivým pádem obou jezdců a v případě německého reprezentanta, který byl krátce v bezvědomí, musel zasahovat přivolaný lékař. Jezdec byl následně transportován do nemocnice. Po dvacetiminutové pauze byla jízda opakována. Tentokrát se start povedl nejlépe Pijperovi, který si tak po předchozích dvou selháních doslova zachránil kůži. Druhý dojel Kylmäkorpi před Fabriekem, jeho krajanem Renkemou a Italem Carpanesem. Oba čeští reprezentanti na sebe narazili v osmé jízdě, ale jejich výkon bohužel odpovídal jejich současné formě. Obsadili poslední dvě místa a třetí nula
na kontě Jardy Ptáka znamenala definitivní konec jakýmkoli nadějím. Triumfem v této jízdě naprosto zaskočil soupeře Ital Mora, který ukázal záda Kattovi a Appletonovi. Zato dva body Francouze Tressarieu už nikoho nepřekvapily. Jasné vítězství a pět bodů si z deváté jízdy odvezl Robert Barth, který však měl také daleko do své dřívější formy. Za ním protnul pomyslnou cílovou pásku svěřenec Egona Müllera Enrico Janoschka před Paulem Hurrym.

Poslední sérii jízd otevřel pádem novozélandský náhradník Anthony Brendon, který naskočil do závodu za zraněného Krögera. Jízda byla zastavena, což se určitě nelíbilo do té doby vedoucí německé dvojici Janoschka, Katt, zato Joonas Kylmäkorpi, který se po nevydařeném startu musel na čtvrtém místě krýt před sprškami hlíny od zadního kola Massima Mory, možnost reparátu s povděkem uvítal. Faktem je, že k zastavení jízdy vůbec dojít nemuselo, nebo v době, kdy se rozsvítila červená světla již novozélandský jezdec znovu seděl na svém stroji. Možnosti reparátu v opakované jízdě dokonale využil Kylmäkorpi a dalších pět bodů za vítězství z něj udělalo suverénně nejlepšího jezdce základní části závodu. Naopak Janoschka si dojel jen pro dva body za Kattem a Morou a jako jediný z této čtveřice musel ještě do boje o poslední dvě postupová místa ve finále B.

Předposlední jízda základního rozpisu přinesla konec českých nadějí na postup. Zdeněk Schneiderwind si v ní připsal počtvrté jeden bod a tím se definitivně odsoudil k účasti ve finále C. Z vítězství v této jízdě se radoval Barth před Pijperem, Appletonem a Renkemou.
V poslední jízdě si Paul Hurry hladce dojel do cíle pro pět bodů, když za ním dokroužili Fabriek, Tebbe a Carpanese. Jaroslav Pták si připsal jediný bod v tomto závodě, avšak jen díky defektu Stephana Tressarieu, který svým vystoupením domácí publikum příliš nepotěšil.

Na řadu přišly finálové jízdy. Nejprve finále C i s našimi dvěma jezdci. V něm se nejvíce dařilo Stephanovi Tressarieu, ale to byla poměrně slabá náplast na zmařené postupové ambice. Za ním dojeli Hans Jorg Muller před Schneiderwindem, Dubernardem, Ptákem a Carpanesem.

V béčku bylo přeci jen trochu víc dusno, vždy šlo o dvě poslední postupová místa a post náhradníka do světového finále. Na start se postavila jen pětice jezdců bez zraněného Krögera. Roli favorita nejlépe splnil Enrico Janoschka a zvítězil. Druhou postupovou příčku s přehledem udržel Theo Pijper a pro náhradnický post si dojel Jorg Tebbe před dvojicí Holanďanů Fabriek, Renkema.

Šestice účastníků finále A měla již postup zaručen, přesto ani v této jízdě nebyli diváci ochuzeni o nádhernou a dramatickou podívanou. Zlatý věnec si nakonec vybojoval Robert Barth, kterému na stupních vítězů dělali společnost Paul Hurry a Joonas Kylmäkorpi. Za nimi projeli cílem Appleton, Katt a Mora.

Ještě jedna dobrá zpráva na závěr: Mathias Kröger utrpěl pouze lehký otřes mozku a po vyšetření byl propuštěn z nemocnice.

Neděle – Pfarrkirchen
V neděli bylo v bavorském Pfarrkirchenu na programu druhé semifinále mistrovství světa. V nabitém startovním poli figurovala i dvě česká jména. Se startovním číslem deset nastoupil k závodu úřadující český šampión na dlouhé dráze Pavel Ondrašík. Jeho dosavadní výkony by se daly charakterizovat jako nevyzpytatelné. Na dráze buď zazáří nebo totálně
vyhoří. Nicméně jeho šance na postup nebyly úplně nereálné. Druhým zástupcem našich barev byl s pověstnou třináctkou na zádech Antonín Šváb. Od toho se naopak z českých reprezentantů očekávalo nejvíc. Již delší dobu patří mezi světovou špičku a jeho talent a obrovský potenciál z něho v této náročné disciplíně dělají černého koně každého závodu. Vloni postoupil suverénně do finále MS, ale zranění z krátké dráhy předčasně ukončilo jeho slibně rozjetou sezónu. Letos se blýskl vítězstvím v kvalifikačním závodě ve Francii a stal se tak rázem největším českým želízkem v ohni.

První z velkých jmen ze startovní listiny se objevilo hned v úvodní rozjížďce. Trojnásobný mistr světa Brit Kelvin Tatum v ní porazil čtveřici domácích borců ve složení: Rudolph, Schützbach, Hülshorst a Patrik Diner. Patrik je synem slavného Benda Dienera, vicemistra světa, mistra Evropy i Německa, jehož jméno rovněž figurovalo ve startovním poli. Ve druhé jízdě nastoupil do bojů Pavel Ondrašík. Pro pět bodů za vítězství si dojel podle předpokladů úřadující světový šampión Gerd Riss před výborně jedoucím Danielem Bacherem. Třetí místo a tři body si na své konto připsal mladý talentovaný Holanďan Jannick de Jong. Pavel Ondrašík projel cílem jako čtvrtý. Na posledních dvou místech skončili Richard Hall z Velké Británie a nejmladší z francouzské bratrské trojice Mathieu Tressarieu. Ve třetí jízdě se na start postavil Antonín Šváb. Angličan Phillips neudržel nervy na uzdě a najel do pásky. Místo něj byl povolán jako náhradník známý Nor Marius Rokeberg. Po startu
šel do vedení Bernd Diener a na čele projel i cílem. Čtyři body za druhé místo inkasoval Šváb. Za ním dojeli Phillipe Ostyn z Francie, Ital Alessandro Milanese, Němec Eibl a náhradník Rokeberg.

Po přestávce a úpravě dráhy si diváci mohli vychutnat souboj otce a syna Dienerových, který vyzněl lépe pro zkušenějšího Bernda. Mezi něj a syna Patricka se ještě dokázal vklínit Markus Eibl. Bohužel se v této jízdě nedařilo Pavlu Ondrašíkovi, který si nepřivezl ani bod, když nedokázal najít účinnou zbraň na Hülshorsta a Halla. Pátá jízda byla ve znamení defektů. Kvůli poruše svého stroje cíl neviděli Tatum, Šváb ani Phillips. Body za první tři místa si tak mohla rozdělit domácí trojka Riss, Rudolph a Bacher. Bez velkých hvězd se obešla jízda s číslem šest. V ní si bodově hodně pomohli Jannick de Jong a Sirg Schützbach. Společnost jim dělali Mathieu Tressarieu, Alessandro Milanese, Phillipe Ostyn a Erik Eibergen.

V úvodu třetí série si rodinný duel zopakovali Dienerové, kteří byli na dráze od sebe k rozeznání pouze díky startovním číslům. Ze souboje nakonec vyšel vítězně syn Patrick. Nutno však dodat, že ho tatínek zas tak moc nepotrápil. Vítězem v této jízdě však nebyl ani jeden z nich. Tím byl Gerd Riss, teprve za ním projeli cílem oba Dienerové a Pavel Ondrašík. Zajímavá byla i jízda s číslem osm. Místo souboje Tatum – Šváb se na špici drželi Markus Eibl a Sirg Schützbach, teprve za nimi byl Tonda Šváb a mezi ním a Tatumem byl dokonce ještě Jannick de Jong. Šváb i Tatum si tak značně zkomplikovali svou situaci, nebo po
defektech v předchozí sérii nebyl pohled do jejich bodového konta příliš optimistický. V deváté jízdě upadl Christian Hülshorst a za něj nastoupil náhradník Rokeberg. O vítězství si to v ostrém souboji rozdali dva mladí dravci Rudolph a Bacher. Třetí dojel Richard Hall a z čtvrtý Milanese.

V první jízdě poslední série na sebe narazili oba čeští reprezentanti. Zatímco Šváb si druhým místem za Bacherem udržel postupové naděje, Ondrašík se musel spokojit s jedním bodem, když pro defekt vypadl de Jong. V rozjížďce s číslem jedenáct se potřetí utkali Bernd a Patrick Dienerovi. Mladý Patrick dokázal, že jablko nepadá daleko od stromu a jízdu vyhrál před Kelvinem Tatumem, svým otcem Berndem a Rokebergem. K obrovskému překvapení došlo v poslední jízdě základního rozpisu. Mladíček Eibl, kterého znají i naši diváci z Mariánských Lázní a který ještě vloni závodil v Německu s tzv. B – licencí, si vyšlápl na Risse, Schützbacha a Rudolpha a vítězstvím se posunul do finále A. Tam jej doprovodila i zmiňovaná trojice jeho krajanů. Aby byla dominance německých barev dovršena, finálovou šestku a tedy jisté postupující do bojů o světové medaile doplnili ještě Bernd Diner a Daniel Bacher.

Ve finále C si Pavel Ondrašík nedokázal poradit s trojicí Phillips, Rokeberg, Tressarieu a nebýt defektů Halla a Hülshorsta, skončil by asi poslední. B finále začalo nešastným pádem Patricka Dienera. Při pádu si zlomil stehno a musel být transportován do nemocnice, kde se podrobil operaci. Sen o historicky prvním páru otce a syna ve světovém finále na dlouhé se tak nesplnil. Chybělo k tomu opravdu málo, vždy Patrick vybojoval v průběhu závodu třináct bodů. V opakované jízdě si nejlépe vedl Kelvin Tatum a s přehledem zvítězil. Jeho cesta do finále sice nebyla zrovna přímočará, na obranu exmistra světa je však nutno dodat, že si o tři dny dříve při pouáku v Altripu poranil ruku. Nám udělal druhým místem v béčku velkou radost Tonda Šváb, který se před časem rozhodl více věnovat dlouhé dráze. Poznal, že v této disciplíně může jednou dosáhnout velkého úspěchu. Pomalu přebírá žezlo po Zdeňku Schneiderwindovi a úspěšně si buduje svoje místo mezi světovou dlouhodrážní elitou.

Finále A, které svým složením těšilo zejména početnou domácí diváckou kulisu, pro sebe překvapivě nerozhodl pětinásobný mistr světa Gerd Riss, ale o vítězství se poprali mladíci Herbert Rudolph s Danielem Bacherem. Nakonec zvítězil dravě jezdící Bacher, který na sebe upozornil již dříve při startech na divokou kartu v mistrovství světa. Druhý tedy skončil Rudolph a pro zelený věnec si dojel Riss před Dienerem, Schützbachem a Eiblem.

Finálová série mistrovství světa na dlouhé ploché dráze začíná 26.6. na pískovém ovále v Mühldorfu a pokračuje závody v Marmande, Parchimu, Morizes a New Plymouth.

Foto: Pavel Fišer, ilustrační Jiří Bayer

Altrip, St. Macaire a Pfarrkirchen – 27. – 29. května
Právě uplynulý víkend zastihl českou reprezentaci v akci během dvou semifinálových závodů mistrovství světa na dlouhé dráze. Z čtveřice našich borců bohužel postoupil jen jeden. Bojům o místa ve finálové sérii předcházel páteční pouák na travnaté dráze v Altripu.

V Altripu vyhrál Robert Barth (18), který o bod porazil své krajany Gerda Risse a Matthiase Krögera. Zdeněk Schneiderwind skončil se sedmi body osmý.

Druhý den se náš borec přesunul do francouzského St. Macaire. V semifinále mistrovství světa však byl bohužel až patnáctý. „Vůbec se mi nedařilo,“ napsal magazínu speedwayA-Z. „Měl jsem jen čtyři body.“ Karlovarský Jaroslav Pták byl sedmnáctý. Stejně jako v Altripu zvítězil Robert Barth, jemuž tentokrát na stupních vítězů dělali společnost Paul Hurry a Andy Appleton.

Ovál na dlouhou dráhu v německém Pfarrkirchenu se stal demonstrací německé síly. Prvních šest příček obsadili domácí a nebýt pádu Paula Dienera ve finále B, mohli si tuto bilanci ještě vylepšit. Nakonec vyhrál Daniel Bacher před Herbertem Rudolphem a Gerdem Rissem. Do finálové části postoupil i osmý Antonín Šváb, zatímco Pavel Ondrašík byl šestnáctý.