Inzell – 16. března
Druhý závod finálové série ledařů přinesl velké množství pádů. Jeden se stal osudným také Franzi Zornovi, který odstoupil s bolestmi žeber. Ve finále upadl Heikki Huusko, jehož diskvalifikace jakoby spustila zemětřesení v sobotním pořadí. Martin Haarahiltunen ovládl repete a přes všechny své přemožitele z prvního dne poskočil do čela aktuální klasifikace. Jasper Iwema dosáhl svůj životní výsledek, když uhlídal nebezpečně útočícího Luku Bauera. Lukáš Hutla skončil jedenáctý.

Aktuální pořadí seriálu:

1. Haarahiltunen 34, 2. Huusko 30, 3. Koivula 29, 4. Svensson 28, 5. Bauer 28, 6. Iwema 24, 7. Niedermaier 22, 8. Jäger 18, 9. Hutla 17, 10. Reitsma 15, 11. Riihimäki 11, 12. Posch 10, 13. Zorn 9, 14. Mayerbüchler 6, 15. Olsen 5, 16. Niedermaier II 3, 17. Greisel 3, 18. Kreuzberger 0

Inzell – 15. března
Triumfem Maxe Koivuly skončil první finálový závod světového šampionátu na ledové dráze v Inzellu. Společně s ním se na pódium postavili Niclas Svensson a Heikki Huusko. Lukáš Hutla vstoupil do seriálu šestým místem.

„Šesté místo není úplně to, pro co jsme sem jeli,“ připouštěl, zatímco se halou nesla finská hymna. „Nějak nám první jízdy chyběla rychlost. Nevadí, tři závody jsou ještě před námi. Napravíme chyby a pokusíme se zajet lepší výsledek.“

Přelouč – 12. března
Sezónu má úžasnou. To se musí nechat. Skvělé účinkování ve švédském super poháru se proměnilo na Hamru na Jezeře do zisku titulu mistra republiky na ledové dráze. Angína jej neskolila. A v sobotu v polském Sanoku kousal do zlaté medaile určené pro nejlepšího ledaře starého kontinentu. Nyní je ve hře ještě jeden titul. V sobotu v Inzellu totiž začíná světový šampionát, ale Lukáš Hutla se nenechá rozhodit z konceptu svého klidu.

Když strategie nevychází

„Dobrý,“ reaguje český závodník na otázku, jaké to v Polsku bylo. „Pak proměnlivý. A nakonec jsme se kousli a vyhráli.“

Chleba se tradičně lámal ve finálové rozjížďce čtyř nejlepších. Lukáš Hutla k ní vykročil úvodním triumfem. Jenže v šesté jízdě se v cíli díval na záda Luky Bauera a vítězného Maxe Koivuly. Jedničku dovezl i z rozjížďky s číslem osmnáct. Vyhrál ji Simon Reitsma a Max Niedermaier protnul metu jako druhý.

„Chtěl jsem postoupit do finále rovnou a vyhnout se poslední šanci,“ svěřuje se Lukáš Hutla se svou strategií, která nakonec nevyšla. „Některý jízdy jsem málem ležel na držce, než jsem se srovnal. Špatná stopa nebo jsem byl mimo.“

Překvapení na videu

Nebylo zbytí, než se postavit na startovní rošti poslední šance proti Jimmy Olsenovi, Aki Ala-Riihimäkimu a Maxi Niedermaierovi. „Vybral jsem si červenou,“ pokračuje český reprezentant. „Investoval jsem hodně do spojek. A nakonec jsem v Sanoku ze sedmi startů posral jen dva.“

Ani poslední šance, kterou vyhrál stylem start – cíl, ani klíčové finále na tomto seznamu nebylo. „Finále si nepamatuju,“ netají se Lukáš Hutla. „Myslel jsem, že jsem Bauera přizdill na prkna ve druhém vinglu. Ale teď jsem koukal na video, předjížděli jsme se snad třikrát. Kdo to sledoval, musel mít asi nervy.“

Za delší konec provazu tahal nakonec Lukáš Hutla. „Vyšlo to,“ komentuje svůj evropský titul. „Všichni byli rádi. A já jsem rád, že jsou lidi rádi.“

Budoucnosti vstříc

Říká se to hezky. Český titul v kapse, evropský jakbysmet, teď už jen ten světový a sezóna bude vyšperkována jako korunovační klenoty. Jakoby stačilo se v Inzellu a v Heerenveenu postavit do fronty jako u stánku na bratwurst či glühwein. Einmal gold, bitte.

„V pondělí jsem byl na masáži,“ reaguje Lukáš Hutla hodně zeširoka. „Po angíně hodně spím. Dneska půjdeme do dílny. Vyčistíme maximálně kryt na řetěz a koukneme na šrouby. Ve čtvrtek ráno vypálíme, abychom tam po obědě byli.“

Do Inzellu není cesta dlouhá. „Je za rohem, za barákem,“ rozesměje se. „Snad pojedu dobře. Motorky držej, já něco málo držím taky, snad to tuhle sezónu doklouzáme. Můžeme překvapit, tlak necejtím, jak se mně pořád ptaj‘. Vyhrál jsem letos hodně, do Inzellu jedu vyhrát taky, nějak to dopadne.“

Mies – 13. února
Jedno jediné místečko dostala ve světové kvalifikaci ledařů rakouská motocyklová federace AMF. Franz Zorn se vinou zranění nohy nemohl zúčastnit. Nahradil jej Martin Posch, který skončil těsně za postupovými branami. Oba dva ale pojedou finálové závody v Inzellu a Heerenveerenu, protože komise CCP při FIM je obdařila stálými divokými kartami.

Finalisté ledařského mistrovství světa:

Přelouč – 5. února
V sobotu to přišlo znovu. Přesně po týdnu. Pravda o pár hodin dříve. Po večerním St. Johannu obklopený skupinou českých fanoušků zpíval českou hymnu v Örnsköldsviku již odpoledne. Triumf v rakouském pouťáku mu přinesl dobrý pocit a sympatickou sumičku v eurech, švédská kvalifikace postup do finále ledařského mistrovství světa. Jenže nyní si Lukáš Hutla pět týdnů neškrtne ani jako hudební interpret, ani jako závodník na ledové ploché dráze.

Trajekt má poruchu

Kvalifikace v Örnsköldsviku začínala pátečním tréninkem, v němž se ale objevila zhruba polovina startujících. „Naše loď se rozbila kvůli vlakům,“ popisuje Lukáš Hutla své peripetie s plavbou přes Baltské moře. „Místo rána jsme jeli až v patnáct hodinu a přijeli do Erviku až po tréninku.“

Stalo se, stalo. „Dal jsem nový kola,“ pokračuje český reprezentant. „Asi se na nich dá závodit a nepotřebujou zajet (smích). Nasadili jsme jiný rozety, měnili jsme řetěz. Druhou motorku, co ve Švédsku byla měsíc, jsme vyšlechtili.“

A čekalo se na sobotu. „Šli jsme na hotel,“ usmívá se Lukáš Hutla. „Modus měl řízky, buchty a karbanátky z domova. „Dal jsem si jedno pivko a šel si lehnout asi v osm. Ráno jsme šli na to.“

Triumf se blíží

Startovní číslo pět postavilo Lukáše Hutlu poprvé k pásce v rozjížďce s číslem dvě. „Trošku jsem zaspal,“ přiznává. „Kochal jsem se na startu. V prvních jízdách se moc nepředjíždí, je to rychlý, kór s těmi lepšími. Dojel jsem na druhým místě.“

Porážku od Maxe Koivuly kompenzoval trojkami a postup do finále se stával realitou. „Body mi skákaly,“ souhlasí a dostává se až k rozjížďce s číslem dvacet, která jej postavila na nejvyšší stupínek pódia. „Popadali tam všichni, poztráceli body a já chtěl tu poslední jízdu vyhrát.“

Takový plán ale nebyl snadný. „Nejdřív upad‘ Jimmy Hörnell, mně ujal Niclas Svensson,“ vypráví přeloučský závodník. „Druhej start se mi poved‘, Niclas mě podjel, pak jsem mu vrátil. Přetahovali jsme se, on to přehnal. A šel highsiderem na držku.“

Nic nemůže být prostě jednoduché

Pro hladké vítězství Lukáši Hutlovi stačilo v repete porazit Nieka Schaapa, jenž nepatřil k pretendentům postupu. „Říkal jsem si, že pojedu na pohodu pro trojku,“ povzdechne si. „Najednou cejtím, jak mně drncá zadní kolo. Už se mi to stalo. Když se posune krycí hadice, propíchne to duši. Tak jsem to obkroužil, abych nepřejel vnitřní čáru a hlídal si Šapíka, aby mně nedal kolo.“

Čtrnáct bodů nakonec na vítězství stačilo, byť se na stejné skóre dostal i Luca Bauer. „V kvalifikaci se rozjezdy nejezdí,“ konstatuje Lukáš Hutla. „Rozhodovala vzájemná jízda a já ho porazil. Bylo příjemný vyhrát. Hrála se česká hymna. S klukama od Váňů jsme si ji zase zazpívali tejden po Johannu.“

Přichází období čekání

Postupový plán má Lukáš Hutla splněný. Jenže světový šampionát startuje až v půlce března, evropský proběhne o týden dříve. Únor bude tudíž suchý nejen pro bojovníky proti alkoholickým nápojům, nýbrž také pro ledaře. Pravda, mohlo by zamrznout na seriál závodů obou šampionátů republiky. A jalové krávy budou rodit telata.

„Na stadiónu Zlatý přilby ve Svítkově jsem dostal místnost, kde můžu bejt,“ prozrazuje Lukáš Hutla. „Ve čtvrtek jdu na trhání spodního moudráku. Musím vyházet motory a odvézt je k Tondovi Klatovskýmu. Příští týden bych chtěl jet trénovat do Jistebnice. Možná se tam svezou i veteráni…“

Po závodní stránce ovšem přichází dlouhý půst. „U nás asi nezamrzne,“ ví Lukáš Hutla svoje o závodech v Čechách. „Víkend hlásej teplej, muselo by bejt čtrnáct dnů mínus deset. Doufám, že pět tejdnů před Evropou nebudu stát. Ale co zbyde, posilovna nebo nějaká fýza… Závodit člověk nezapomene.“

Örnsköldsvik – 1. února
Boj o osm míst ve finálové sérii ledařského mistrovství světa vypukl dnes ve švédském Örnsköldsviku. Lukáš Hutla šel jednoznačně za postupem již od začátku. Nakonec vzhledem k okolnostem stál na nejvyšším stupínku pódia. Na něm mu dělali společnost Luca Bauer a Niclas Svensson. Druhý český zástupce Andrej Diviš skončil čtrnáctý.