Liberec – 1. července
Poslední červnovou neděli neměla zrovna jednoduchou. Dopolední šampionát republiky na miniovále ovlivnil ranní slejvák. Po obědě zase vyměnila motocykl. Ozvaly se hlasy, proč by jí měla patřit nominaci na mezinárodní poháry v Žarnovici, když celou sezónu sedlá éčko. A protože smluvní závodníci a jejich mechanici mají v kontraktu s libereckým týmem THK Racing klauzuli o zákazu komentování jízdních vlastností elektrických motocyklů, nezbylo než na odpolední mítink kolibříků usednout za řidítky Shupy se spalovacím motorem.
Štěpánka Nyklová rychle umlčela pochybovače, že by jí nominaci pro Žarnovicu měla minout. Jenže v rozjížďce s číslem devět se dostala do kolize s Annou Hajkovou. Dlouhovlasá Slovenka rychle přispěchala na pomoc severočeské blondýnce, která se ocitla v péči lékařů.
Pro Štěpánku Nyklovou nakonec přihoukala rychlá ambulance, která ji dopravila do ústecké nemocnice. Závodnice Slaného kromě sedřených zad naštěstí neutrpěla žádné zlomeniny či vážnější zranění.
Chabařovice – 30. června
Po poledni na chabařovické obloze skotačil svěží vítr. Jenže dusné horko se nakonec přece jen vrátilo. Sluníčko vykouzlilo úžasné kulisy pro vzpomínkový akt na Jiřího Hurycha. Na druhou stranu sebralo pátému přeboru jednoho z favoritů. Hynek Štichauer se v páté jízdě dostal do pádu s Janem Jeníčkem. A protože se mítink protahoval, v rozpálených boxech mu nebylo zrovna hej. Když se mu svět začal před očima houpat, rozhodl se raději předčasně odstoupit. Jan Macek jej v rozjížďce s číslem jedenáct porazil a v ten moment neměl sobě rovného soupeře. Spolu s ním na vyhlášení zamířil také Jaroslav Vaníček a Matouš Kameník. Doprovodné mistrovské klání stopětadvacítek vyznělo pro Adama Nejezchlebu. Štěpánka Nyklová po srážce s Annou Hajkovou skončila v nemocnici, ale vyšetření mělo zaplaťpánbůh jen dát jistotu, že je bez zlomenin a vážnějších zranění.
Kopřivnická raketa
Dopolední žár nakrátko vystřídal svěží větřík. Na nástupu už zase bylo nádherně. Jakoby si sluníčko nechtělo nechat každoroční plochodrážní podívanou v Chabařovicích ujít. A také si připomenout památku Jiřího Hurycha. Podívat se do jeho tváře na velké fotografii, společně s diváky ztichnout při minutě ticha. A podívat se na start, kdy jedno pole zaplní kytice bílých chryzantén.
Jan Jeníček přemítá nad dvěma skvělými starty na úvod:
„Zrovna to byla správná pozice. Ta jednička startuje suprově. Matouš mě ani jednou nedal, ale šlo hlavně o ten druhej start.“
Vzpomínkový start byl symbolický. Ovšem Jan Jeníček v něm letěl před Matouše Kameníka a Daniela Halamku jako by se závodilo doopravdy. Startmaršál David Gaksch zastavil borce již po úvodním okruhu. Během chvilky se všechno opakovalo. Tentokrát již naostro. Světe, div se, výsledek byl navlas stejný.
Vzápětí se mezi vítěze postupně zapsali Richard Geyer, Hynek Štichauer a Jan Macek. Všichni triumfovali ve stylu start – cíl. Jan Macek si ale v rozjížďce s číslem čtyři počínal jako nefalšovaná raketa. Meteorologové slibovali přeháňku, pořadatelé proto se závodem spěchali jako hasiči k ohni.
Po trojici jízd doprovodných jízd stopětadvacítek pokračoval hlavní závod rozjížďkou s číslem pět. Na jejím startu se setkali dva z vítězů úvodní série. Co čert nechtěl, oba se sbírali z oválu v první zatáčce. Jan Jeníček se vrátil do depa pěšky, Hynek Štichauer se svezl v sanitce. Při repete o chvilku později ani jeden z nich u pásky nechyběl.
Jaroslav Vaníček, jenž prve zaostal za Janem Mackem, upaloval dopředu. Za sebou měl Jana Jeníčka. Hynek Štichauer si ve druhém oblouku spodní stranou připravil nástupní prostor, jenž ve výjezdu na cílovou rovinku do druhého kola beze zbytku zužitkoval.
Každopádně po druhé sérii měl závod jediného leadera. Jan Macek v šesté jízdě prodloužil sérii své neporazitelnosti na úkor Matouše Kameníka. Ob pět jízd později odvedl rovněž Hynka Štichauera. V ten moment měl za sebou osmibodového Jaroslava Vaníčka. A početný kontingent sedmibodových – Jana Jeníčka, Matouše Kameníka, Bruna Belana a Hynka Štichauera.
Nový vítěz na dlouhém seznamu
Co se nestalo? Díky zdržení ze stopětadvacítek nabral závod zpoždění. Naštěstí bouřky zůstaly jen ve slibech meteorologů. Ale to vedro, vedro. Spalovalo všechny přítomné a kousek stínu byl těžko dostupnou komoditou. Hynek Štichauer za daných okolností raději hodil ručník do ringu.
Hynek Štichauer vysvětluje své odstoupení ze závodu po třetí sérii:
„Plochá dráha, pád v první zatáčce… Cvaknul jsem se pěkně. Horko, další pády, čekalo se, motá se mi svět, rozhod‘ jsem se to ukončit, ať jsem ready na trávu. Nechci ublížit ani jiným, ani sobě.“
V rozjížďce s číslem třináct Jan Macek nakročil na nejvyšší stupínek vítězů. Odstartoval na Bruna Belana, za nímž zůstal trčet Jan Jeníček. Čtrnáctá jízda přiblížila druhé příčce Jaroslava Vaníčka, který odvedl Matouše Kameníka. Vzápětí se svého prvního triumfu za řidítky pětistovky dočkal David Hofman. Nechal za sebou Jaroslava Petráka a Filipa Kasana.
Pozornost poutal také boj o třetí místo. Po velkém sólu v šestnácté jízdě srovnal Richard Geyer devítibodový krok s Matoušem Kameníkem a Brunem Belanem. Jan Jeníček disponoval osmi body. A byť po přestávce kraloval sedmnácté jízdě, tušil, že jej dnes pódium mine. Dost možná těsně, ale fakticky přece.
A vskutku. Mírné wheelie po startu osmnácté jízdy zbrzdilo Bruna Belana natolik, že se vlády ujal Matouš Kameník. Jeho dnešní skóre se uzavřelo na dvanácti bodech. A byť závodník Pardubic netušil, že překonal Jana Jeníčka, bylo tomu tak.
Řešení zlata a stříbra byla vlastně již jen formalita. Jaroslav Vaníček s přehledem vyhrál devatenáctou jízdu. Pakliže ještě věřil, že Jan Macek na závěr zaváhá, mýlil se. Kopřivnický borec také popáté vyhrál stylem start – cíl. A prvně zapsal své jméno na dlouhý seznam vítězů Memoriálu Jiřího Hurycha.
Suverén nevyhrává
Doprovodný mistrovský závod stopětadvacítek na klasické trati začal přece jen netradičně. Štěpánka Nyklová se chystala do akce na motocyklu se spalovacím motorem. Ozvaly se totiž hlasy zpochybňující nominaci liberecké dívky na světový a evropský pohár, protože v českých šampionátech vodí elektrický motocykl.
V úvodní jízdě dojela třetí. Kromě vítězného Adama Nejezchleba ji porazil také Jaroslav Hajko, pro něhož o tréninku seznámení s novým oválem skončilo pádem. Rozjížďku s číslem pět již vyhrála. Poté přišla devátá jízda.
O čelo bojovali Jakub Hejkal a Karel Průša. Na protilehlé rovince se srazily Štěpánka Nyklová a Anna Hajková. Blikala červená světla a blondýnka ve slánské vestě skončila v ústecké nemocnici. Žarnovická dlouhovláska byla diskvalifikovaná.
Štěstí jí nepřálo ani v následující rozjížďce. O vítězství přišla díky další diskvalifikaci za pád ve druhé zatáčce. Ostatně pády sebraly vidinu lepšího umístění také Jakubu Hejkalovi. Slánský borec spadl nejprve ve třetí jízdě, podruhé při repete nešťastné rozjížďky s číslem devět. V obou případech jezdil vždy za Karlem Průšou na třetím, resp. druhém místě.
Suverénem základní části se stal Levi Böhme. Dvakrát porazil Karla Průsu, jednou také Adama Nejezchlebu. Oba jím poražení Češi jinak body neztratili, takže svému německému přemožiteli měli čelit ještě jednou ve finálové jízdě. A spolu s nimi žarnovický Marek Ziman, jehož největším argumentem byla vítězná rozjížďka s číslem osm.
Finále našlo prostor po závěrečné rozjížďce velkých hochů. Nejlepší start vystřihl Levi Böhme. Za sebou měl Karla Průšu. Jenže Adam Nejezchleba nejprve objel slánského borce. Držel vnitřní stopu, která jej posléze vynesla do čela před německého suveréna základní části.
Hlasy z depa
„Tož vyšlo to, jak jsem chtěl,“ pochvaloval si Jan Macek. „Starty byly, všechno vyšlo, jak mělo. Na Hynka jsem odlít‘ z té žluté, to byl hlavní úkol.“
„Dneska to bylo dobrý,“ netajil se Jaroslav Vaníček. „Závody se povedly, dráha byla skvělá. Mrzí mě, že jsem ztratil jeden bod, rozhodl start. Ale příště mu to vrátím.“
„Je to skvělý,““ radoval se Matouš Kameník. „Ani jsem nevěděl, že jsem třetí. Nečekal jsem to, ale všechno v pohodě. Škoda pádu, Jéňa, Hynek.“
„Je to škoda,“ posteskl si Jan Jeníček, že nešel na vyhlášení trojice nejlepších. „Začalo to docela dobře. Ve druhý jízdě jsem viděl, že Jarda Vaníček stojí vevnitř. Věděl jsem, že startuje a myslel jsem, že mi to vyjde. Bohužel byl daleko a kvůli tomu jsem sestřelil Hynka. Mrzí mě to, nechtěl jsem. Motorky mi jely dobře, dráha byla dobrá.“
„Dneska to bylo dobrý, kromě první a poslední jízdy,“ podmiňoval Bruno Belan svou spokojenost. „V první jsem neodjel od startu. Udělali jsme jiný nastavení. V poslední jsem odjel, ale zvedlo se to z výjezdu. Málem jsem spad‘.“
„Přijel jsem si zatrénovat,“ svěřoval se Jaroslav Petrák. „Mohlo to bejt daleko lepší. Ale musíš dávat přednost mladším (smích).“
„Jelo mi to,“ pochvaloval si David Hofman. „Převod jsme tam nechali, ta vyhraná jízda se mi líbila moc. První výhra s pětistovkou. Start jsem měl dobrej a jen jsem to držel. Jarda na mě měl, ale už mě nepředjel. Držel jsem to až do cíle.“
„Horší než ve Svitavách,“ připomínal Jan Hlačina týden staré přeborové pódium. „Až na tu poslední jízdu jsme to napasovali. Celou dobu to bylo nedomrlý, pak to nebylo špatný.“
1. Jan Macek, Kopřivnice
3 3 3 3 3
15
2. Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 3 3 3
14
3. Matouš Kameník, Pardubice
2 2 3 2 3
12
4. Jan Jeníček, Pardubice
3 1 3 1 3
11
5. Richard Geyer, D
3 1 2 3 2
11
6. Bruno Belan, Slaný
2 3 2 2 2
11
7. Jaroslav Petrák, Pardubice
1 3 1 2 1
8
8. Hynek Štichauer, Pardubice
3 2 2 – –
7
9. David Hofman, Pardubice
1 0 2 3 1
7
10. Jan Hlačina, Pardubice
2 2 0 1 2
7
11. Luboš Hromádka, Pardubice (250 ccm)
F 1 1 1 2
5
12. Daniel Halamka, Slaný
1 1 0 2 0
4
13. Filip Kasan, SK – Žarnovica
1 0 1 1 1
4
14. Petr Marek, Praha (250 ccm)
0 2 1 E –
3
MR 125 ccm:
TOT
FIN
1. Adam Nejezchleba, Liberec (E)
3 3 2 3
11
1.
2. Levi Böhme, D
3 3 3 3
12
2.
3. Karel Průša, Slaný
2 2 3 2
9
3.
4. Marek Ziman, SK – Žarnovica
1 2 3 1
7
4.
5. Jaroslav Hajko, SK – Žarnovica
2 1 1 2
6
6. Jakub Hejkal, Slaný
X 2 F 3
5
7. Štěpánka Nyklová, Slaný
1 3 F/R –
4
8. Anna Hajková, SK – Žarnovica
3 1 X X
4
9. Erik Barth, D
0 0 2 2
4
10. Matěj Tůma, Slaný
2 0 1 1
4
11. Anton Keller, D
1 0 0 0
1
12. Jaroslav Bartek, Praha
0 1 F –
1
Poznámka: z původně přihlášených nepřijeli Kaylen Holstein a Jordan Holstein, proto byl použit jiný rozpis proti plánovanému
Chabařovice – 30. června
Už časné ráno slibovalo všem Ústečanům další pořádně horký den. Proto řada z nich ocenila blížící se mraky. Jenže z nich sprchlo rovnou na chabařovický areál. Pátý díl českého šampionátu na malých drahách nabral hodinu zpoždění a trať se dávala do pořádku jen pomalu. Proto rozhodčí uplatnil tolerantní pravidlo o diskvalifikaci za vyjetí z oválu, kterých bylo tak i tak dost. Ve finále A dlouho vedl Petr Kvěch. Neměl ale jednoduchý život s Erikem Barthem. Němec si s ním několikrát prohodil pořadí, aby od druhé zatáčky třetího kola vedl definitivně. Nicméně Petr Kvěch, v jehož boxu se při návratu z Gorzowa objevil i jeho starší bráška Jan, se o odvetu snažil až do cíle.
Déšť přišel rozhodně nevhod
Louže dešťové vody by na prahu tropického nedělního rána skýtaly pěkný pohled. Pokud by ovšem nebyly na stadiónu v Chabařovicích, na jehož malém oválu mělo za pár chvil pokračovat mistrovství republiky stopětadvacítek. Čekalo se hodinu, až bude poněkud sjízdnější. A když hodinky ukázaly čtyři jedničky najednou, šlo se poprvé na start.
Jakub Hejkal se předčasně dostal do kontaktu s páskou. Putoval dozadu na trestnou čáru. Trať zůstávala hodně náročná a ani jeden z účastníků rozjížďky s číslem jedna nemohl říct, že má svědomí zcela čisté v otázce přejetí vnitřní čáry oběma koly. Adam Jaksch ale u vědomí bezpečnosti závodníků netrestal.
První tři body tudíž přistály na kontě Petra Kvěcha. Na těžké, dlabavé dráze se jezdilo hodně opatrně. V rozjížďce s číslem dvě zůstala Štěpánka Nyklová hodně vzadu. Anton Keller neuštval Matěje Tůmu. Třetí jízdu opanoval Karel Průša, když Levi Böhme ve druhém oblouku opatrně a pomalu, ale přece jen sebral druhou příčku Jaroslavu Bartkovi.
Závod naruby
Podmínky na ovále se lepšily jen mírně. Přesto závodníci bojovali o body v závodě, který se jakoby obrátil naruby. Aspoň pokud se ambicí favoritů či aspirantů na finále A týká. Petr Kvěch mířil v rozjížďce s číslem čtyři za druhou trojkou. Nakonec mu ji sebral Levi Böhme.
Matěj Tůma hned vzápětí vyjel ven z oválu, což již bez diskvalifikace zůstat nemohlo. Podobný kousek předvedl ještě jednou. Jaroslav Bártek pátou jízdu nakonec vyhrál, jenže pak se dostal také dvakrát mimo trať.
Karel Průša opanoval šestou jízdu, ale v sedmé pohroma. Na startu zahodil motocykl při spektakulární svíci. A v rozjížďce s číslem jedenáct upadl ve druhé zatáčce. Když smůla, tak zatracená. Přitom pád nesebral finále A ani Eriku Barthovi, ani Levi Böhmemu! Ostatně obsazení finálové trojice bylo nečekané od céčka až po áčko.
Posmutnělí favorité
Závěrečnou sedmou příčku si ve finále C urval Matěj Tůma, jemuž do vyšší jízdy nepomohla ani dvě vítězství. Štěpánka Nyklová nevyhrála ani jednou. Nakonec aspoň za sebou nechala Jaroslava Bartka, jenž jedné trojky dosáhnul.
Osm bodů ze základní části stačilo na finále A, jenže šest jich bylo málo na céčko. Karel Průša se kvalifikoval do béčka jen díky dvojici vítězství. Dominoval před Jakubem Hejkalem a Antonem Kellerem. Nálada se mu nezlepšila, jenže k slzičkám neměli daleko ani jiní.
Kromě trojice startujících ve finále A samozřejmě. I když být Petr Kvěch pesimistou, kdo ví? Nejmladší syn bývalého soutěžáka, jehož starší bratr Jan cestou z velké ceny v Gorzowě skončil v jeho depu, se dostal do rozjížďky o stupně vítězů nejpřesvědčivěji. Kromě Levi Böhmeho nad ním zvítězil již jen Matěj Tůma.
Nyní se Petr Kvěch v áčku dostal do čela. Levi Böhme uzavíral řadu, nicméně jeho krajan Erik Barth doslova překypoval iniciativou. Několikrát si vyměnili pořadí, až ve třetím kole se Němec prosadil ve výjezdu z druhého oblouku.
Petr Kvěch odvrátil Levi Böhmeho, jemuž se také chtělo dostat se před Čecha. A pak zkusil vrátit rozlité mléko zpátky do džbánku. Ještě v poslední zatáčce se snažil překonat Erika Bartha. Jenže marně, marně, marně…
TOT
C
B
A
1. Erik Barth, D
2 F 3 3
8
1.
2. Petr Kvěch, Divišov
3 2 2 3
10
2.
3. Levi Böhme, D
2 3 3 F
8
3.
4. Karel Průša, Slaný
3 3 X F
6
1.
5. Jakub Hejkal, Slaný
1 2 1 3
7
2.
6. Anton Keller, D
2 1 2 2
7
3.
7. Matěj Tůma, Slaný
3 L 3 L
6
1.
8. Štěpánka Nyklová, Slaný (E)
1 1 2 2
6
2
9. Jaroslav Bartek, Praha
1 3 L L
4
3.
Poznámka: z původně přihlášených nepřijeli Kaylen Holstein a Jordan Holstein, proto byl použit jiný rozpis proti plánovanému
Chabařovice – 28. června
Závody pětistovek v Chabařovicích jsou jako Vánoce. Také přichází jednou v roce. A vždycky stojí za to. V nádherném prostředí s obzorem vyzdobeným horami leží technická dráha, jejíž kvalita je příslovečná. V neděli se na ní pojede český přebor o Memoriál Jiřího Hurycha a také další závod klasického mistrovství republiky stopětadvacítek. Mini ovál se dostane ke slovu již dopoledne, protože kolibříci napíšou další příběh domácímu šampionátu na malých tratích.
Tipujte:
Loading ...
Startovní listina dopoledního šampionátu stopětadvacítek na krátkých drahách čítá devět jmen, jedna kolonka zůstala volná. Vedle našich borců v ní figurují Němci. Ti pojedou rovněž odpoledne. Připojí se k nim Slováci a také Adam Nejezchleba, kteří malé ovály nejezdí.
Hlavním bodem programu se stane páté dějství přeboru. Pořadatelé na nástupu připomenout památku Jiřího Hurycha symbolickým startem, jenž patří k nejemotivnějším zážitkům celé české sezóny.
Mítink se pojede podle klasického rozpisu na dvacet rozjížděk, když dvě z šestnácti míst jsou volná. Své dvoubodové vedení na hrotu aktuální klasifikace přijede hájit Jan Macek. Chybět nebude ani jeho pronásledovatel a vítěz Březolup a Svitav Hynek Štichauer. Ostatně přítomní budou i všichni ostatní borci z popředí, což je skvělá známka, jak krásné závody nás budou čekat.
Startovní listiny nedělních závodů v Chabařovicích:
Svitavy – 23. června
Plochá dráha čas od času připomene svou horskou jmenovkyni, po jejíž trati se minulý týden natřásal Hynek Štichauer. Strmě nahoru až na vrchol v Březolupech. Pak vžúúm dolů v Mühldorfu, o slánských dvojicích taky. Ale pak se to zlomilo zase vzhůru. První liga v Praze a dnes svitavský přebor, kde také vozíček pardubického závodníka mířil stále k palčivému slunci. Čtyři triumfy v základní části, v semifinále a nakonec i v semifinále. Wheelie v předposledním výjezdu sper čert. Diváci ho ocenili, byť jim prvoplánově nebylo určeno. Kdo by v tom fičáku hledal na dráze díru, když se žene vítězně do cíle před trojicí mladých žhavců v pořadí Bruno Belan, Jan Hlačina a David Hofman?
Špatný datum není překážkou
Jaro předalo svou vládu létu. A nezměnilo se nic. Skoro nic. Nové roční období je stejně uplakané jako to předchozí. A slejváky jsou noční můrou všech pořadatelů plochodrážních závodů. Svitavy v předvečer čtvrtého přeboru jen zlehka líznul zahradní deštíček. Přesto osud závodu visel na vlásku díky chybě úřednice pojišťovny.
Mítink byl pojištěn. Jenže na smlouvě byl správný den třiadvacátého, ale místo června květen, kdežto faktura byla v tomto ohledu v pořádku. Vysvětlit daný stav věci se naštěstí neukázalo jako obrovský problém. Trénink se sice opozdil, posunul se na půl druhou. Dvě minuty před čtrnáctou byla první čtveřice připravena rozehrát dnešní závod.
Jan Hlačina líčí rozjížďku s číslem jedna:
„První jízdu jsme dali novou gumu, tahalo to, nedokázal jsem se s dráhou sžít.“
Nejlépe se to povedlo Hynku Štichauerovi. Vzápětí se startovalo jen ve třech, protože Jaroslav Vaníček musel zůstat v polské Pile kvůli odložený evropskému finále dvojic do devatenácti let. První housle hrál Jaroslav Petrák. V dvojici dalších rozjížděk se postupně objevili na ovále i dva zbývající z devítičlenné startovní listiny.
Seznam vítězů se však neměnil. Jaroslav Petrák dominoval třetí, Hynek Štichauer zase čtvrté jízdě. Formule mítinku měla poslat osm nejlepších do nadstavbové části a vypadnout měl jen jeden. Černý Petr nakonec zůstal v rukou Dominika Hrbka.
Ve druhé půli se skvěle rozjel Jan Hlačina. Dokázala porazit nejen Davida Hofmana či Petra Marka, jemuž dvěstěpadesátka náramně frčela. V rozjížďce s číslem devět před sebe nepustil dotírajícího Jaroslava Petráka. Po základní části skončil třetí. O bod právě za Jaroslavem Petrákem a o dva za Hynkem Štichauerem, jenž neprohrál vůbec.
Po devadesáti minutách show graduje
Bruno Belan se v základní části třikrát postavil Hynku Štichauerovi. V semifinále, jenž začalo o pouhou hodinu po první jízdě, musel Pardubičanovi čelit znovu. Jenže i nyní za ním skončil druhý. V první zatáčce třetího okruhu se přetočil Petr Marek.
Upadl, dostal se do bezpečí včas. Jeho třetí pozici podědil Radek Bambuch. Na výsledek závodu neměl incident pražádný vliv. Ani jeden z nich by do finále nepostoupil. A pokud se týká pořadí od pátého místa dolů, za bernou minci stejně sloužila základní část.
Ve druhém semifinále úřadoval Jan Hlačina. Za ním se držel David Hofman, jenž udržel na uzdě Jaroslava Petráka. A sesadil jej ze stupňů vítězů. Těsně před půl čtvrtou dospěl závod ke svému konci. Páska finálové rozjížďky vystřelila k prosluněnému nebi.
Hynek Štichauer na téma svého finálového výstřelku:
„Wheelie nebylo v plánu. Možná ztráta koncentrace. Zničehonic motor zvadnul. Trenér říká, že jsem se posunul moc dozadu. Byl jsem se tam podívat, ale žádnou díru jsem nenašel.“
Hynek Štichauer i pošesté odstartoval jako z partesu. Bruno Belan se hnal dopředu, ale pardubický závodník ho také nyní uhlídal. Jan Hlačina je nestihnul, ale udržel se před Davidem Hofmanem. Bylo rozhodnuto. A to i přesto, že se v předposlední zatáčce motocykl vedoucího borce vzepjal jako kůň. Hynek Štichauer jej zkrotil a projel cílem jako vítěz.
Hlasy z depa
„Mám motor na dlouhou dráhu,“ vyprávěl Hynek Štichauer. „Hezky se na něm jezdí, není jako na speedway. Dnes to bylo fajn, krásně to odsejpalo. Rychlá práce, všechno super. Skoro celý závody jsme nic nedělali. Jízda po jízdě, bum bum. Divákům se to za těch sto padesát korun líbilo. A pivo za tři pětky.“
„Celý závody jsme se trápili,“ přiznával Bruno Belan. „Jsem tu poprvé a je to hodně specifická trať. Naučil jsem se ji jet. Důležitej byl postup, jel jsem třikrát s Hynkem, to bylo obtížný. Ve finále se přetočil v první zatáčce, ale já jsem to ustál a dojel aspoň druhej.“
„Dneska to bylo dobrý,“ rozhovořil se Jan Hlačina. „Včera jsme měli svatbu, teta se vdávala. Vůbec jsem nečekal, že to dneska tak dopadne. První jízdu jsme dali novou gumu, tahalo to, nedokázal jsem se s dráhou sžít. Pak jsme to dopasovali. Jsem rád, že jsem porazil Jardu. Mám radost.“
„Závody dobrý,“ odtušil David Hofman. „Trať mi sedla. Loni mi uteklo finále, dnes jsem tam byl. Měl jsem pěkný starty, krásnej zážitek.“
„Stejný jako loni,“ našel Jaroslav Petrák výstižnou paralelu s podobným formátem, který měl svitavský přebor loni. „Je to na hovno, že po jedný jízdě jsi v pytli. Nevyjde ti semifinále a končíš. Koukáš, že už ti je nějakej pátek a vidíš, že se tam cpe nějakej mladej. Vyprdneš se na to, ať jede. Jeho táta bude mít radost. Je dobře, že bude ve finále a možná i na bedně. Potřebuješ, aby byli na bedně, ne jim brát iluze. Ale ty všechno vyhraješ, pak zkazíš start a jseš v prdeli.“
„Přetočilo se mi to, smolná jízda,“ uváděl Petr Marek na téma svého semifinálového vystoupení. „Nic bych tím nevylepšil, ale… Premiéra v přeboru dobrá. Zítra odjíždíme na Markétu s Martinem Šťastným dělat motor.“
TOT
SF1
SF2
FIN
1. Hynek Štichauer, Pardubice
3 3 3 3
12
1.
1.
2. Bruno Belan, Slaný
2 2 2 2
8
2.
2.
3. Jan Hlačina, Pardubice
1 3 3 3
10
1.
3.
4. David Hofman, Pardubice
2 2 2 1
7
2.
4.
5. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 3 3 2
11
3.
6. Petr Marek, Praha (250 ccm)
1 1 2 1
6
F
7. Radek Bambuch, Kopřivnice
2 1 1 F
4
3.
8. Filip Kasan, SK – Žarnovica
1 0 1 0
2
4.
9. Dominik Hrbek, Pardubice
0 0 1 R
1
Poznámka: z původně přihlášených omluven Jaroslav Vaníček, který po odložení evropského finále dvojic do devatenácti let musel zůstat v Pile; o pořadí čtyř nejlepších rozhodla finálová jízda, v případě dalších míst výsledky v základní části bez ohledu na semifinále.
Aktuální pořadí seriálu:
PHA
KOP
BŘE
SVI
TOT
26.3.
8.5.
15.6.
23.6.
1. Jan Macek, Kopřivnice
20
20
18
–
58
2. Hynek Štichauer, Pardubice
16
–
20
20
56
3. Jaroslav Petrák, Pardubice
7
11
14
12
44
4. Jan Jeníček, Pardubice
12
14
16
–
42
5. Jaroslav Vaníček, Praha
10
18
12
o
40
6. Bruno Belan, Slaný
6
–
8
18
32
7. David Hofman, Pardubice
2
7
6
14
29
NC Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
–
16
10
–
26
8. Daniel Klíma, Praha
14
–
11
–
25
9. Matěj Frýza, Plzeň
8
8
9
–
25
10. Jan Hlačina, Pardubice
o
o
7
16
23
NC Filip Kasan, SK – Žarnovica
–
9
5
9
23
11. Matouš Kameník, Pardubice
11
12
–
–
23
12 Michal Baštecký, Praha
5
10
4
–
19
13. Adam Bubba Bednář, Praha
18
–
–
–
18
14. Radek Bambuch, Kopřivnice
–
4
3
10
17
15. Dominik Hrbek, Pardubice
–
6
2
8
16
16. Petr Marek, Praha (250 ccm)
–
–
–
11
11
17. Štěpán Melč, Plzeň
4
5
–
–
9
NC Emil Milberg, S
9
–
–
–
9
18. Daniel Halamka, Praha
3
o
–
–
3
19. Luboš Hromádka, Pardubice (250 ccm)
–
–
1
–
1
20. Karel Průša, Slaný (250 ccm)
1
–
o
–
1
Poznámka:Poznámka: klasifikováni jsou držitelé licencí AČR, bodový klíč za umístění v závodech 20 – 18 – 16 – 14 – 12 – 11 – 10 – 9 – 8 – 7 – 6 – 5 -4 – 3 – 2 – 1; o = omluven ze závodu.
Svitavy – 21. června
Po březolupském závodě minulou sobotu neopouští český přebor východní část republiky. V neděli od čtrnácti hodin má na programu své čtvrté kolo ve Svitavách. Z personálního hlediska nejde o ideální termín. Na druhou stranu sportovní komise přišla s atraktivním rozpisem, jenž bude gradovat až v samém závěru.
Tipujte:
Loading ...
Karel Průša, neúnavný harcovník po juniorských a přeborových štacích se svou dvěstěpadesátkou, startuje v SGP3 v Teterowě. Jan Macek zase hned včera z Markéty vyrazil do francouzského St. Macaire, kam přeložili propršené semifinále na travnaté dráze z Loppersumu.
Z trojlístku českých juniorů, kteří zítra pojede evropské dvojice v Pile, dorazí jen Jaroslav Vaníček. Jan Jeníček se chystá na zkoušky ve škole, Matouš Kameník se po náročné závodní šňůře tento týden rozhodl pro relax.
A tak bychom mohli jmenovat dál a dál. Na neděli se přihlásilo deset závodníků. Startovní listina je ale přesto pestrá, jak je u soutěže dobrým zvykem. Jakoby šlo o detailně propracovaný modýlek standardního klání.
Za dané situace by bylo nesmírně pošetilé trvat na klasickém rozpisu. Nejprve se pojede deset jízd základní části. Každý z účastníků vyjede na ovál čtyřikrát, pokaždé s jinou barvou povlaku. Nejlepší osmičku čeká dvojice semifinálových jízd. První dva z každé z nich zamíří do finále.
Výsledek finálové jízdy určí konečné pořadí jejich účastníků. Od pátého do desátého místa se určujícím kritériem stane pořadí po desáté jízdě.
Startovní listina svitavského přeboru tuto neděli: