Pardubice – 30. června
Noční bouřky naneštěstí nezanechaly na svítkovském ovále žádné výraznější stopy. Přebor plánovaný na červen se na východočeské dráze konal již zkraje května, zbývá tedy odjet odložený šampionát republiky dvěstěpadesátek. K němu se úderem sedmnácté hodiny přidruží mistrovství naší země stopětadvacítek, s nímž předkovidový kalendář počítal na půli května do Divišova. Startovní listiny jsou vskutku pestré.
Dvěstěpadesátky pojede kromě Čechů a Juraje Šušky, který je stálým inventářem našich čtvrtlitrů, rovněž čtveřice polských závodníků. Dvanácti jízdami však jejich závod neskončí. Dva nejlepší postoupí do finálové jízdy, k níž se dle evropského stylu probojují další dva borci z rozjížďky poslední šance.
Pořadí finále se postará o výsledek závodu, což v šampionátu s tabulkovými body místo skóre je důležitým faktorem. Ve stopětadvacítkách se pojede klasicky na deset rozjížděk, aby se každý z deseti kolibříků postavil k pásce čtyřikrát. Po pražském pádu se do hry vrací domácí David Hofman, nechybí ani dominátor nedělní Plzně Maksymilian Pawelczak.
Startovní listiny podvečerních závodů v Pardubicích:
Plzeň – 27. června
Bory dnes vítaly přijíždějící nejen známou stavbou věznice, ale i počasím jakoby vystřiženým z reklamy na léto. Závodníci byli překvapeni skvěle připravenou dráhou, na níž svým čtvrtým dílem pokračoval přebor, jemuž se o doprovod postarali kolibříci. Fanoušci si užívali vylepšené prostory na diváckém svahu, ale především krásnou a vyrovnanou podívanou. Vždyť prvních deset v závěrečné klasifikaci se za sebou seřadilo s pravidelnými jednobodovými odstupy! Prim hrál Petr Chlupáč. Když v rozjížďce s číslem deset odvedl také doposud nepokořeného Daniele Klímu, jen největší pošetilec by vsadil více než zlámanou grešli, že se nepostaví na nejvyšší stupínek vítězů s maximálním ziskem patnácti bodů. Daniel Klíma skončil druhý, když se vypořádal s Janem Mackem, jímž se společnost na pódiu uzavřela. Stopětadvacítky opanoval Maksymilian Pawelczak. Stejně jako vítěz hlavního klání nepoznal hořkost porážky. Své postavení potvrdil také na závěr v Memoriálu Romana Mádyho, jenž stejně jako loni nabídl stejně skvělou jako dojemnou vzpomínku na zesnulého plzeňského závodníka.
Z trojice leaderů zbývá jen Petr Chlupáč
Matouš Kameník vyslyšel výzvy sportovní komise a přijel se svou dvěstěpadesátkou posílit startovní pole. Na druhou stranu scházel Pavel Kuchař, který se předevčírem zranil na poháru přátelství v Kršku. Počet účastníků čtvrtého přeboru tak zůstal na třinácti.
V palčivém vedru diváci spatřili něco nevídaného. Klasický slavnostní nástup se u nás letos ještě nekonal. Závodní program otevřela dvojic jízd mistrovských kolibříků. A pak na excelentně připravenou trať, o níž depem šla jen chvála, vyrazily půllitry. Petr Chlupáč, Jan Macek a Daniel Klíma slavili triumfy ve stylu start – cíl. Jaroslav Petrák vlastně taky. Jana Jeníčka v rozjížďce s číslem čtyři předčil ještě v úvodním nájezdu.
Pardubický matador posléze jako první své úvodní vítězství obhájil. V páté jízdě hrál opět velké sólo. Václav Kvěch se po vylétnutí pásky dostal jen před dvěstěpadesátku Petra Bednáře, jíž ve třetím okruhu spadl sekundární řetěz a její majitel musel pro bod oběhnout celý jeden okruh.
Po dvou sériích se Jaroslav Petrák o průběžné vedení dělil s dvojicí pražských juniorů. Petr Chlupáč v šesté jízdě odvedl Martina Málka. Daniel Klíma se zase nenechal zaskočit povedeným startem Jana Macka v rozjížďce s číslem osm a rychlým venkem převzal vedení již v úvodním nájezdu.
Petr Chlupáč komentuje svůj třetí triumf v rozjížďce s číslem deset:
„S Čendou to byla těžká jízda, ale docela jsem si to užil.“
Boj o vítězství začal gradovat desátou jízdou. Petr Chlupáč odstartoval na Daniela Klímu, jehož posléze vodil za sebou až k šachovnicové vlajce. Na čele aktuální klasifikace přitom zůstal sám. Jaroslav Petrák poněkud podcenil Filipa Hájka a nechal na svém motocyklu sjetou hranu pneumatiky. Pražského závodníka pak mohl celé čtyři okruhy sledovat před sebou.
Verdikt poslední série
Na osm bodů, které měli po třech sériích Jaroslav Petrák a Daniel Klíma, se posunul rovněž Jan Macek. Bruno Belan proti němu neměl v jedenácté jízdě sebemenší šanci. Rozjížďka s číslem čtrnáct však byla úplně o něčem jiném. Na její rošt vedle Jana Macka dorazili také Petr Chlupáč a Jaroslav Petrák.
Páska letěla k nebi. A před Janem Mackem byli oba jeho rivalové, pražský junior v čele, pardubický rutinér hned za ním. Kopřivnický odchovanec se však nevzdával. Když Jaroslav Petrák ve druhém kole nechal ve druhé zatáčce moc místo po své levici, protáhnul se tudy pro dva body. Dohromady jich měl deset stejně jako Martin Málek.
Moravan po úvodních dvojkách vyhrál devátou i šestnáctou jízdu, v níž odstartoval na Filipa Hájka. Daniel Klíma po suverénním primátu v rozjížďce s číslem třináct disponoval jedenáctibodovým skóre. Neporazitelný Petr Chlupáč pochopitelně vedl.
Filip Hájek líčí své drama v poslední jízdě:
„Zapomněl jsem si povlak, ale naštěstí to nakonec bylo tak akorát. Přesně deset sekund…“
Závěrečnou fázi dnešního klání odstartoval nejlépe Jan Macek. V sedmnácté jízdě proti mladším soupeřům, z nichž dva sedlali dvěstěpadesátky, nemohl nic ztratit ani omylem. I když… Petr Chlupáč hned vzápětí v podobně obsazené rozjížďce s číslem osmnáct vedl. Na sklonku třetího kola spadl Jakub Exler. Jezdil druhý, zatímco v předchozí sérii jej pád připravil o první příčku.
Petr Chlupáč brzdil v domnění, že je jízda zastavena. Pravý stav si uvědomil právě včas, aby jej nepředjel Vojtěch Šachl. Přidal, projel cílem jako první a s patnácti body vyhrál i celý mítink. Hned na to Daniel Klíma odvedl Martina Málka a mohl se chystat na druhý stupínek pódia, na jehož opačné straně stanul Jan Macek. Závěrečný triumf připadl Filipu Hájkovi, byť měl namále. Zachránil jej Michael Hádek, který mu na trať přinesl zapomenutý povlak.
Desátou jízdou drama nekončí
Mistrovské stopětadvacítky se při prvním díle svého klasického šampionátu rozhodně nechtěly dát od velkých hochů zahanbit. Startovní číslo tři zůstávalo volné, ovšem když se v borském depu objevil starý známý Maksymilian Pawelczak, bylo jasné, že závod dostává favorita navíc.
A vskutku, ryšavý Polák ještě před úvodní zatáčkou rozjížďky s číslem jedna připravil Dominika Hrbka o vedení, které získal pohotovým startem. Suverénem druhé jízdy se stal Karel Průša, který za sebou nechal kompletní plzeňský gang. Oliver Schmid aplikoval dlouhodrážní styl a byl v cíli druhý před Matějem Frýzou a Josefem Černým.
Přebor si dopřál svou první sérii a po ní byl Maksymilian Pawelczak zase první v cíli. Petr Markovi odešla převodovka, rychlostí stupně mu poskakovaly jako gumídci. Chabařovický borec mohl jen sledovat, kterak Oliver Schmid před ním míří ke druhé pozici. Ve čtvrté jízdě Karel Průša svým letmým startem rozblikal červená světla. Vysloužil si varování, nicméně i tak při repete vyhrál stylem start – cíl.
Pátá jízda přišla s prvním nápovědou pro vyřešení tajenky obsazení stupňů vítězů. Maksymilian Pawelczak rozhodně nepronesl větu hasta la vista, baby, ale jinak roli terminátora zvládl na výtečnou, Karel Průša přišel o řadicí páku, druhé místo ve prospěch Matěje Frýzy a postavení průběžného leadera.
Navíc na ovál mířil Oliver Schmid, který měl už porážek evidentně plné zuby. Perfektní start jej vynesl do vedení, a byť Petr Marek kousal jako aligátor propuštěný z hladomorny, zůstal za plzeňským závodníkem. Ten se mohl opřít o sedm bodů. Takové skóre měl jen Karel Průša, samozřejmě pomineme-li Maksymiliana Pawelczaka.
Polák zkompletoval své dvanáctibodové maximum hladkým triumfem v osmé jízdě. Boj o druhé místo však pokračoval. První eso v něm vynesl Karel Průša. Po startu rozjížďky s číslem sedm zaostal vzadu, ale rázem se z posledního místa přenesl rovnou do čela. Odpověď Olivera Schmida na sebe nechala čekat jen pár minut, než pětistovky napsaly další kapitolu v knize svého přeboru.
Devátou jízdu proměnil ve své velké sólo před nešťastným Matějem Frýzou, jehož rozbitá převodovka v rozjížďce s číslem osm donutila usednout na starší dvouventil. Oliver Schmid již věděl, že jej čeká první pódium kariéry, byť umístění při bodové rovnosti s Karlem Průšou zůstávalo stále otevřené.
Než se oba rivalové postavili na start rozjezdu, depo prožila drama Aliny Sassenhagen, která s rukou v dlaze a bolestmi hlavy opouštěla závodiště v sanitce. V repete pak Petr Marek sebral na začátku druhého kola vítězství Josefu Černému.
A konečně rozjezd! Oliver Schmid se ujal vedení, Karel Průša však nepřestával dotírat. Ve druhém kole udeřil v první zatáčce. Dostal se dopředu, Plzeňan upadl, přesto bylo druhé místo jeho. Rozhodčí Adam Jacksch označil za viníka slánského závodníka, jehož by i bez incidentu se zastavením čekala diskvalifikace za přejetí vnitřní čáry.
Dojemnou a důstojnou tečku za skvělým odpolednem přinesl Memoriál Romana Mádyho. Jeho start ozdobil Petr Marek. Jenže během pár metrů se kolem něho přehnal Maksymilian Pawelczak jako namydlený blesk. Záhy jej následoval také Oliver Schmid. Cestu ke druhému místu si dláždil Karel Průša. Ve druhém oblouku podjel Petra Marka, na začátku třetího kola podobným stylem překonal rovněž Olivera Schmida.
Hlasy z depa
„Dráha hezká, pár pěknejch‘ jízd,“ pochvaloval si Petr Chlupáč. „S Čendou to byla těžká jízda, ale docela jsem si to užil. Dráha byla nádherná, ta se jim fakt povedla. Obrovská spokojenost, byl to hezkej den.“
„Ty třetí místo mi už trošičku serou,“ usmíval se Jan Macek. „Ale pořád lepší než brambory. Chtělo by to ještě lepší, letos přes zimu jsme makali, tak jsem se zlepšil. Musím makat ještě víc, čím větší fyzička, tím lepší výkon, ale jde to i obráceně. Plzeň nemám rád, nejde mi to tady, takže pěkné. Dráha byla krásná, super, bez děr, perfektní.“
„Je to čím dál náročnější,“ vzdychal Martin Málek. „Asi stárnu… Kluci z Prahy jsou fakt dobře rozjetí, i když Michael Hádek má na ně asi jiný názor (smích). Jsem spokojený, zase jedu v pořádku domů, děkuju manželce, že mě sem dobrovolně dovezla. Jak říkám, jsem spokojený, super dráha, takovou jsem tu dlouho neviděl.“
„Viděl jsem to dobře,“ svěřoval se Filip Hájek. „Docela jsem si to užil. Krásná dráha, bodoval jsem, to je důležitý. Super závody. Jen tak dál. Snad to tak dál půjde.“
„Pouhých deset bodů,“ kroutil hlavou Jaroslav Petrák. „Mohl jsem mít víc, ale nerozvážností jsem se o ty body připravil. Na začátku dobrý, jak mě to vytáhlo, Macek mě vzal, na Filipa jsem nedal gumu, což byla možná chyba, ale nejde o život. Je to sport. Spravil jsem si chuť po dlouhý době, což jsem potřeboval.“
Přebor – O Pohár AČR
1. Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 3 3
15
2. Daniel Klíma, Praha
3 3 2 3 3
14
3. Petr Macek, Praha
3 2 3 2 3
13
4. Martin Málek, Březolupy
2 2 3 3 2
12
5. Filip Hájek, Praha
2 1 3 2 3
11
6. Jaroslav Petrák, Pardubice
3 3 2 1 1
10
7. Václav Kvěch, Plzeň
1 2 1 3 2
9
8. Adam Bednář, Praha (250 ccm)
1 1 2 2 2
8
9. Jan Jeníček, Pardubice
2 3 0 1 1
7
10. Bruno Belan, Slaný
F 2 2 2 0
6
11. Matouš Kameník, Divišov (250 ccm)
2 1 0 1 0
4
12. Vojtěch Šachl, Chabařovice (250 ccm)
0 1 1 T 2
4
13. Jakub Exler, Praha
1 0 1 F F
2
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Pavel Kuchař, zraněný při pátečním závodě Friendship Cup v Kršku; do startovní listiny byl dodatečně zařazen Matouš Kameník
MR 125 ccm:
1. Maksymilian Pawelczak, PL
3 3 3 3
12
2. Oliver Schmid, Plzeň
2 2 3 3
10+3
3. Karel Průša, Slaný
3 3 1 3
10+U
4. Petr Marek, Chabařovice
1 2 2 3
8
5. Matěj Frýza, Plzeň
1 2 E 2
5
6. Štěpán Ševčík, Chabařovice
2 L 2 0
4
7. Dominik Hrbek, Pardubice
2 0 1 1
4
8. Josef Černý, Plzeň
0 0 0 2
2
9. Luboš Hromádka, Pardubice
0 0 1 1
2
10. Alina Sassenhagen, D
1 1 E X
2
Poznámka: varování za startovní přestupek Karel Průša ve čtvrté jízdě
1. Memoriál Romana Mádyho:
Maksymilian Pawelczak, Karel Průša, Oliver Schmid, Petr Marek
Plzeň – 27. června
Druhá covidová sezóna stlačuje termíny plochodrážní sezóny jako píst spalovacího motoru při druhé ze svých čtyř dob. Pražští závodníci dnes v Kršku otevírají pohár přátelství, zítra se v Divišově jedou evropské devatenáctky, v neděli míří český trojlístek na francouzskou ligu. Jo, a mimochodem na Borech pokračuje český přebor. Kdo by se divil, že Petr Moravec měl dnes před obědem jedenáct zájemců? Situaci mírně zachraňují dvěstěpadesátky, což ruku v ruce s ouverturou klasického šampionátu stopětadvacítek se skvěle nalajnovaným Memoriálem Romana Mádyho nabídne skvělou šanci spatřit všechny tři naše plochodrážní kubatury naráz během jediného dne.
Tipujte:
Loading ...
Svou daň si vybrala rovněž zranění. A to shodou okolností ve středu ve Slaném. Michal Baštecký nepojede ani zítřejší evropské devatenáctky, Daniel Šilhán možná také ne. O Eduardu Krčmářovi není třeba mluvit. Ten by však za běžných časů o startu v mítinku českého přeboru neuvažoval.
Ostatně nemocný Josef Franc a trojice Jan Kvěch, Hynek Štichauer a Ondřej Smetana mířící na francouzskou ligu také ne. Patří k celebritám, které přebor nepotřebují pro kvalifikaci do mistrovství republiky. Jsou v loňské top osmičce, pravda s výjimkou Ondřeje Smetany, jehož dosavadní přeborové působení nedává žádný prostor pochybám, že by ve finálové části chyběl.
Otázku, kde jsou ostatní závodníci, jimž by měl přebor zapadnout do akčních plánů, potažmo kam míří české pětistovky teď a tady nevyřešíme. Držme se proto faktů. K jedenácti přihláškám, jimiž Petr Moravec disponoval okolo půl jedenácté, nikdo další nepřibyl. A to byť se uzávěrka posunula na čtrnáctou hodinu a pak i o pár minut déle.
Do původní startovní listiny se navíc dostali jen Adam Bednář a Vojtěch Šachl se svými dvěstěpadesátkami. Dalším se může stát Matouš Kameník, jehož se českému plochodrážnímu šéfovi nepovedlo se dovolat. Pokud se však na Borech objeví, bude vítán, což ostatně platí i pro případné další zájemce.
Souběžně se čtvrtým pokračováním českého přeboru na Borech odstartuje tradiční mistrovství republiky stopětadvacítek. Přihlášeno je osm závodníků a jedna závodnice a po deseti rozjížďkách je čeká nejen případný ročník.
Po loňském nultém ročníku se pojede první Memoriál Romana Mádyho. Ve speciální rozjížďce se střetnou čtyři nejlepší z mistrovského klání. V cíli na ně budou čekat vskutku velkorysé ceny. Rodina zesnulého plzeňského plochodrážníka ostatně věnuje poháry i pro tři nejlepší muže přeboru.
Plzeň – 24. června
Na Prvního máje uběhl rok od hrozné zprávy, že se Roman Mády navzdory své pohotové reakci nevyhnul střetu s neřízeným kamiónem a přišel o svůj dvacetiletý život. Jeho rodiče na jeho památku v červenci 2020 pořádali Memoriál. Ten se v neděli dočká svého prvního ročníku. Říkáte, že tady něco nesedí? Právě naopak.
„K pořádání memoriálů jsem se rozhodl loni, kdy se uskutečnil nultý ročník,“ vysvětluje závodníkův otec Roman. „Hlavní důvod je ten, aby se každoročně zavzpomínalo na Romču. Další důvod je, že Romča v roce 2014 měl vážný úraz hlavy po pádu, kdy ho srazila soupeřova motorka při tréninku ve Slaném, který málem nepřežil. V té době měl tři úrazové pojistky. Jednu povinnou od AČR a dvě soukromé, které jsem mu sjednal já. Za tento úraz dostal nemalou částku peněz, z které neutratil ani korunu. Měl v plánu si za to postavit dům na našem pozemku ve Lhotě u Plzně.“
Z plánů mladého muže však sešlo. „Bohužel osud to zařídil jinak,“ povzdechne si Roman Mády starší. „Romča ve svých dvaceti letech prvního května 2020 zemřel po tragické, nezaviněné autonehodě pod koly kamionu a peníze po něm zůstaly. Jelikož jsem toho názoru, že to byly peníze jen a jen jeho a byly za úraz v ploché dráze, nebylo by správné, aby si je někdo z pozůstalých ponechal. Proto jsem se rozhodl je proinvestovat do každoročních memoriálů, aby přinesly radost a užitek hlavně závodníkům kategorie 125ccm, v které Romča úspěšně závodil, udělal vicemistra a mistra republiky a byl to jeho život.“
Po nultém ročníku loni v červenci a prvním tuto neděli se Memoriál Romana Mádyho bude konat každý rok. „Není pro mě nic krásnějšího, nežli vidět radost v očích těch čtyřech kluků, kteří jedou na konci závodů rozjížďku memoriálu Romči, když jim předáváme společně s manželkou, dcerou a vnukem, poháry, věnce a finanční částky, za které si mohou koupit něco na motorku,“ svěřuje se Roman Mády starší. „Není to od nás, je to od Romči a my to jen předáváme, jelikož on nemůže, ale věřím, že je tam v tu chvíli s námi. Myslím, že Romča by si to tak přál, aby peníze, které nemohl utratit, šly do sportu, který tak moc miloval. Budu rád, pokud se z toho stane tradice a postarám se o to, aby se memoriál jel každý rok a to i v době, až ho nebudu moci pořádat já.“
Slaný – 23. června
Odpolední šedivá obloha naštěstí zůstala svým zlověstným slibům dlužná. Po předchozích deštích naštěstí zůstaly jen louže, které stejně záhy vysušilo sluníčko. Třetímu přeboru O Pohár AČR nestálo nic v cestě. Skončil dokonalým vítězstvím Hynka Štichauera. V rozjížďce s číslem jedna udržel vedení před nebezpečně útočícím Janem Mackem. A když ve čtrnácté jízdě vystřihl skvělý start a rychle ukázal záda Danielu Klímovi a Petru Chlupáčovi, bylo ve své podstatě o vítězi rozhodnuto. Ondřej Smetana řešil technické lapálie, pár bodíků poztrácel rovněž Daniel Klíma. O druhé místo musel být vypsán rozjezd. V něm Petr Chlupáč vyzrál na Jana Macka, jenž po pádu přišel o šance na předjetí. Dodatková jízda o vítězství v mistrovských dvěstěpadesátkách rozhodl prasklý sekundární řetěz Adama Bednáře a tak se z vítězství radoval Jaroslav Vaníček.
Pád do jednoho ze třech suverénů
Jedinými pohrobky dopoledních dešťů se při slánském přeboru stala hluboká dráha. Nabídla skvělé souboje, ale také celou řadu pádů. Přesvědčili si o tom hlavně junioři. Zatímco incident Pavla Kuchaře v rozjížďce s číslem dvě dopadl dobře, Daniel Šilhán a Michal Baštecký posléze ze závodu odstoupili. A co horšího, museli revidovat své záměry na sobotu s kvalifikací evropských devatenáctek v Divišově.
Pavel Kuchař popisuje svůj pád v rozjížďce s číslem dvě:
„Jel jsem do nájezdu a koplo mě to. Dráha je hluboká jako sviňa.“
Po dvou pětinách se na hrotu průběžné klasifikaci lebedila trojice neporažených závodníků. Hynek Štichauer vedl rozjížďku s číslem jedna o startu až do cíle. Jenže Jan Macek se nespokojil se druhu pozicí a v poslední zatáčce neměl k předjetí příliš daleko.
„Maličko jsem se poděsil,“ neskrýval pardubický závodník překvapení nad závěrečným útokem Jana Macka. Do stejné role jako jeho pražský klubový kolega se ve třetí jízdě stylizoval Petr Chlupáč. Suverénně vedl, než ve druhém okruhu přišel zmiňovaný pád Pavla Kuchaře. Repete bez diskvalifikovaného Pražana ovšem psalo jiný příběh.
Vpředu se totiž usadil Martin Málek. Ne, že by Petr Chlupáč neprahnul po triumfu, ale zdálo být se v podstatě rozhodnuto. Pražský junior vsadil maximum na poslední zatáčku. Udeřil její spodní stranou, zatímco jeho březolupský rival jej čekal přesně z druhé strany.
„Začal jsem vymýšlet, až jsem to překombinoval,“ vysvětloval, proč se Petr Chlupáč doslova v hodině dvanácté natáhnul pro tři body. Z neporaženého trojlístku si bezproblémové vítězství na úvod dopřál jen Ondřej Smetana, triumfující v rozjížďce s číslem čtyři ve stylu start – cíl.
Svůj úvodní triumf jako první obhájil Hynek Štichauer. Příliš se nezapotil. Daniel Šilhán byl již na vyšetření v nemocnici, kam po svém pádu ve třetím kole zamířil i Michal Baštecký. Ten byl z repete stejně diskvalifikován, takže pardubický vousáč ke své druhé trojce nepotřeboval víc, než porazit Pavla Kuchaře. Při vší úctě k Pražanovi, takové zadání nebylo přehnaně složité.
Vzápětí strávil Petr Chlupáč čtyři kola ve vedení sedmé jízdy, aby poté rozjížďka s číslem osm přinesla první nápovědu pro obsazení stupňů vítězů. Ondřeje Smetanu na jejím startovním roštu očekával především Daniel Klíma, suverénní triumfátor druhé jízdy podvečera.
Byl to právě on, kdo se současně s letem pásky k jasnící se slánské obloze ujal vedení. Jenže v úvodním oblouku vyjel moc ven, dostal se do problémů v kolejích a Ondřej Smetana převzal vedení. Šesti body srovnal krok s Hynkem Štichauerem a Petrem Chlupáčem, avšak zatím nemohl tušit, co po dvojici jízd dvěstěpadesátek a úpravě dráhy na něho osud nachystá.
Start deváté jízdy vyšel ideálně Janu Mackovi. V první zatáčce však nechal až přespříliš místo po své levici a Petr Macek se tudy protáhnul pro své třetí vítězství v řadě. Ondřej Smetana trčel beznadějně vzadu. Nakonec zpomalil, a když se opět rozjel, byl stejně o okruh pozadu. Proto raději zastavil, aby šel do boxů přemítat, proč jeho motor zničehonic ztratil kompresi.
Pardubický vousáč neuznává kompromis
Hynek Štichauer srovnal devítibodový krok s Petrem Chlupáčem přesvědčivým vítězstvím v rozjížďce s číslem deset. Technické patálie Ondřeje Smetany zvedly hodnotu pódiových akcií dalších závodníků. Jan Macek, jenž se od páté jízdy mohl pyšnit skalpem Martina Málka, jemuž první místo sebral spodní stranou druhého oblouku, měl sedm bodů. Záhy jej o jeden bodík předčil Daniel Klíma. Shodou okolností u toho byl opět Martin Málek. Pražský junior jej ovšem v rozjížďce s číslem jedenáct odvedl již při startu.
Třetí série ukončila další comeback Patrika Linharta. Exmistr republiky dvojic a družstev nezačal dnešní mítink optimálně, když mu na startu rozjížďky s číslem dvě prasknul sekundární řetěz. Poté byl na metě za Petrem Chlupáčem, aby po poruše Jaroslava Petráka dojel do cíle dvanácté jízdy jako první před Vojtěchem Zamazalem.
„Jak jsem vyhrál, zatáhlo se to už od startu,“ vzdychal v depu, aby přiblížil své další závodnické plány. „Letos se budu vozit, příští rok do toho zainvestuju. Ale hele, dneska pět bodů ze dvou jízd…“
Osud slánského plochodrážního dobrodruha byl zajímavý, ale pozornost na sebe přece jen strhávala rozjížďka s číslem čtrnáct. Hynek Štichauer k ní mířil s vidinou konfrontace s oběma pražskými dravečky. Výraznější starosti si nepřipouštěl, odstartoval jako plochodrážní pánbůh, vyhrál a s dvanácti body osaměl na čele aktuální klasifikace.
Třetí letošní přebor dostával nový náboj. Daniel Klíma byl u šachovnicové vlajky v rukou Jana Boháče dříve než Petr Chlupáč. Průběžných deset bodů spojovalo nejen je dva, ale také Jana Macka, který prve ve třinácté jízdě nedal ani stín šance dravému Václavu Kvěchovi. Jen o jeden bod méně měli Ondřej Smetana a Martin Málek, kteří nenašli sobě rovné v rozjížďkách s čísly patnáct, resp. šestnáct.
„Vytáhli jsme druhou motorku, jela jen na čtvrt plynu, přesto mám tři body,“ nechal se slyšet Ondřej Smetana. Závod o pódium ovšem teprve začínal. Nejlépe jej rozběhnul Daniel Klíma svým pohotovým startem v sedmnácté jízdě. V první zatáčce jej ale podjel Jan Macek. Neměl klidu až do cíle, pořád odvracel nájezdy svého kolegy, avšak tři body nakonec přece jen přistály na jeho kontě.
V rozjížďce s číslem osmnáct zklidnil Ondřeje Smetanu letmý start spojený s výstrahou od sudího Tomáše Topinky. Při opakování vystřelil dopředu Hynek Štichauer, aby po čtyřech kolech byl jasným vítězem dnešního přeboru. Řešení otázky po jeho společnících na pódiu odsunul Bruno Belan, když upadl v první zatáčce devatenácté jízdy.
„Natáhla mě kolejka, nestih‘ jsem zmáčknout spojku,“ krčil slánský junior rameny. Byl diskvalifikován a na ovále si Pavel Kuchař poradil s Václavem Kvěchem a Vojtěchem Zamazalem. A pak již konečně přišel čas pro Petra Chlupáče, aby suverénním triumfem v rozjížďce s číslem dvacet srovnal krok s Janem Mackem a vynutil si rozjezd o druhou příčku.
Jan Macek líčí dodatkovou jízdu o druhé místo:
„Natáhla mě kolej, klapnul jsem, přetočil se a šel. Jel jsem dál, když se nic nestalo.“
I v něm to ovšem vzal setsakramentsky zkrátka. Dostal se do čela, zatímco Jan Macek v úvodní zatáčce druhého kola upadl. Ačkoliv se do sedla vrátil, nebyla šance, že by se dostal do bitevní vzdálenosti. A bezchybný Petr Chlupáč mu konec konců jeho snahu vůbec neulehčil.
Velká bitva slabších motocyklů
Přebor již tradičně bývá doprovázen podnikem nižší kubatury. Dnes přišla řada na ouverturu českého šampionátu dvěstěpadesátek. Jaroslav Vaníček vzal obhajobu svého loňského zlata nesmírně vážně. V rozjížďce s číslem jedna si dvakrát vyměnil vedení s Vojtěchem Šachlem, aby si však záhy sjednal náležitý respekt.
Ve druhé jízdě se mezi favority zařadil Adam Bednář, který vyhrál ve stylu start – cíl. Jména vítězů se ve druhé sérii nezměnila. Jaroslav Vaníček však musel startovat dvakrát, protože se opakovalo vinou pádu Jana Hlačiny, který skončil v nafukovací bariéře na konci druhého kola. Jaroslav Vaníček udával tempo i při repete a Adam Bednář s ním srovnal šestibodové účty hned vzápětí.
Zašmodrchaný průběh měla rozjížďka s číslem pět. Tomáš Topinka tisknul ovladače stop světel hned dvakrát. Nejprve upadl Slovinec Sven Cerjak, který ve svých jedenácti letech kroutí svou první sezónu na oválech. Poté se k zemi poroučel Juraj Šuška. Teprve na třetí pokus dotáhnul Vojtěch Šachl svůj duel s Janem Hlačinou k optimálnímu konci.
Šestou jízdou dostal závod správný švunk. Adam Bednář v první zatáčce objížděl Jaroslava Vaníčka, ale nebyl úspěšný. Úřadující mistr republiky se mohl pyšnit jedním bodem navíc. Leč všeho do času, oba kohouti šli do ringu hned po další sérii pětistovek. Adam Bednář nezaváhal.
Jeho startovní manévr se líbal s neskutečnou dokonalostí. Jaroslav Vaníček a Vojtěch Šachl byli vmžiku jen ti druzí. Zatímco chabařovický závodník měl jistý nejnižší stupínek pódia, oba Pražané museli na startovní rošt ještě jednou.
Adam Bednář se v rozjezdu o vítězství opět opřel o svůj skvělý start. Jenže už v první zatáčce zůstal stát s přetrženým sekundárním řetězem. Úvodní čtvrtlitrový mistrovský podnik tím pádem přinesl nejvíce tabulkových bodů Jaroslavu Vaníčkovi.
Hlasy z depa
„V první jízdě jsem se maličko poděsil,“ neskrýval Hynek Štichauer. „Máca mě málem předjel. Super, byla to skvělé příprava na francouzskou ligu v La Reole. Já ve Slaným hlubinu nemám rád, ale když jsi první od startu a nemusíš přes díry, je to polovina práce.“
„Dneska pěkný,“ liboval si Petr Chlupáč. „Škoda jedný jízdy. Měl jsem čirý sklo a neviděl vůbec nic. Pak jsme to změnili a dobrý.“
„Za mě suprově parádní výkon,“ rozplýval se Jan Macek. „Snad nejlepší za celou moji kariéru. Šly mi krásně starty, hlubina mi nevadí, ale když se to roztáhne, člověk nemá stoprocentní jistotu. Škoda pádu v rozjezdu, ale měl náskok a už bych ho stejně nedojel.“
„Dneska jsem jel na rezervu,“ přiznával Martin Málek. „Nemělo cenu riskovat. Škoda první jízdy, začal jsem vymýšlet, až jsem to překombinoval. Jinak spokojenost. Jsem rád, že jedu domů v pořádku.“
„První jízda byla super,“ bilancoval Ondřej Smetana. „Motorka krásně jela, na druhou jsem jel na motoru, co je odjetej. V posledním kole přestal jet. Ztratil sílu, naštěstí jsem to dotáhnul. Třetí jízdu jsem jel na druhý motorce a do konce závody jsme nepřišli na defekt, že při záběru motor nezabere. Klapnu, trochu pobrblá, netuším, co to je. Hrozně mě to mrzí. Vyměnili jsme karburátor, zkontrovali jsme úplně všechno od víčka na metyl, hadičky až po spojku, takže to musí bejt elektrika.“
„Závodil jsem,“ hodnotil Václav Kvěch svůj výkon. „Škoda jízdy s Pavlem Kuchařem. Prskla motorka a už jsem ho nedohnal. Jinak super závod, i diváci přišli.“
„Nemáme, co počítat,“ smutnil Jaroslav Petrák. „Aspoň jsem přišel, jak to je. Byly defekty, ty k tomu holt někdy patří. Štve mě to, ale s tím nic nenaděláš. A v tu chvíli ti to sebere chuť. Ale kdyby to šlo, člověk by ty mladý překvapil…“
Přebor – O Pohár AČR:
1. Hynek Štichauer, Pardubice
3 3 3 3 3
15
2.Petr Chlupáč, Praha
3 3 3 1 3
13+3
3. Jan Macek, Praha
2 3 2 3 3
13+F
4. Daniel Klíma, Praha
3 2 3 2 2
12
5. Martin Málek, Březolupy
2 2 2 3 2
11
6. Ondřej Smetana, Praha
3 3 E 3 1
10
7. Pavel Kuchař, Praha
X 2 1 2 3
8
8. Václav Kvěch, Plzeň
1 0 2 2 2
7
9. Patrik Linhart, Slaný
E 2 3 – –
5
10. Jan Jeníček, Pardubice
2 0 1 1 1
5
11. Vojtěch Zamazal, Slaný
1 1 2 0 1
5
12. Bruno Belan, Slaný
1 1 1 2 X
5
13. Jakub Exler, Praha
2 0 F 1 1
4
14. Jaroslav Petrák, Pardubice
0 1 E E 2
3
15. Michal Baštecký, Praha
0 X – – –
0
16. Daniel Šilhán, Pardubice
X – – – –
0
Poznámka: varování za startovní přestupek Ondřej Smetana v rozjížďce s číslem osmnáct
Slaný – 22. června
Dvě omluvenky kvůli zranění dostala sportovní komise ze zítřejšího třetího dílu českého přeboru ve Slaném. První se týká Eduarda Krčmáře, jenž se ze světové kvalifikace v maďarském Nagyhalasz vrátil s frakturou klíční kosti, druhá Pavla Čermáka. Seriál, který se druhým rokem jede o pohár AČR však přesto v duchu svých tradic a v rámci aktuálních možností nabídne nejlepší kvalitu. K tomu se přidají závodníci za řidítky dvěstěpadesátek, jimž odstartuje jejich mistrovství republiky.
Tipujte:
Loading ...
Přeborově rozmanitý přebor
Ve své novodobé historii byl český přebor vždy ve své podstatě zajímavým mixem. Jeho třetí díl ve Slaném, k němuž na rozdíl od Prahy a Pardubic mohou zaplaťpánbůh také diváci. Ve startovní listině figurují elitní pražští junioři, kteří příští měsíc pojedou dvojitou velkou cenu na Markétě. Avšak také seniorská špička zastoupená Hynkem Štichauerem, Martinem Málkem či Ondřejem Smetanou.
Do toho český plochodrážní Jágr jménem Jaroslav Petrák či světový šampionát comebacků Patrik Linhart. Daniel Šilhán, jenž dohání zpoždění zapříčiněná zraněními před sobotními evropskými devatenáctkami v Divišově. V nich kromě zmiňovaného Daniela Klimy nastoupí také Jakub Exler a Michal Baštecký.
Nebude chybět ani Pavel Kuchař, jenž si evropskou soutěž vyzkoušel již v maďarském Nagyhalasz, ale také dravý Václav Kvěch a domácí Vojtěch Zamazal. Přidejme Bruna Belana, který prvně závodil s pětistovkou před týdnem při první lize, a Jana Jeníčka, jehož debut čeká právě zítra, dostaneme přesně šestnáct jmen. Kvalifikace proto odpadá a celá podívaná odstartuje deset minut před pátou slavnostním nástupem.
Čtvrtlitry se nedají zahanbit
O doprovod velkých hochů se postará osm závodníků za řidítky dvěstěpadesátek. Vezměte jed, že se loňské účty dostanou na přetřes. Jaroslav Vaníček neodstartuje za obhajobou titulu v lehké pozici. Stačí jen jmenovat Jana Hlačinu, Vojtěcha Šachla či Adama Bednáře, kteří se s ním prali o zlato již loni.
Od loňského září rozhodně nezaháleli ani Josef Novotný či Slovák Juraj Šuška, který své červenobílé barvy bude chtít zvednout. Absolutním nováčkem na našich oválech bude Slovinec Sven Cerjak.
Přijedou i knihy
V průběhu závodu bude možné koupit knížky s plochodrážní tematikou. Vedle novinek Česká plochodrážní ročenka 2021 a Pět životů od Stanislava Urbana budou k mání i starší tituly.
Na slánském stadiónu bude osobně přítomen také Stanislav Urban, který se ochotně všem zájemcům podepíše. Fotografie z akce pořizovat nebudeme. Chápeme, že řada z vás nechce figurovat na snímcích zveřejňovaných na internetu, na druhou stranu je o tom únavné informovat neznalé rejpaly. Takže všichni můžete k prodejnímu stolečku přistoupit bez sebemenších obav.