Pardubice – 7. června
Český přebor má v plánu zítřejší závod v Pardubicích, nicméně je možné, že depo zůstane osiřelé. Petr Moravec měl během včerejšího odpoledne pouhých osm zájemců o start. Do večera jejich počet vzrostl na dvanáct, nicméně na potvrzení, že se vskutku pojede, si musíme počkat. Verdikt padne během dneška.
Plzeň – 4. června
Ještě v jednu hodinu po sobotní půlnoci měl Jiří Štrobl krumpáč a lopatu v rukou a za svitu čelovky běhal po plzeňském plochodrážním stadiónu. Ne, šéf západočeského klubu nekopal poklad, ostatně svatojánská noc je teprve před námi. Bory však čekal maratón třech závodů nižších kubatur a z malého oválu se voda nemohla dostat jinak než odtokem.
Program začínal třetím podnikem mistrovství republiky na malé dráze. V cíli finále A byl o Maksymilian Pawelczak o chlup dříve než Karel Průša, zatímco na třetí pozici se umístil Štěpán Melč. Ryšavý Polák svůj primát zopakoval posléze na velké dráze, kde závod skončil patem třech neporažených závodníků.
Maksymilian Pawelczak po kole a půl předjel vedoucího Karla Průšu. Slánský borec dostal hutnou cejchu těžké dráhy, Petr Marek jakbysmet. Protože nic neviděl, raději lehnul a kvůli bezpečí nedojel.
Mistrovským čtvrtlitrům kraloval Adam Bednář, ačkoliv po technických problémech v rozjížďce s číslem dvě musel přesedlat na druhý motocykl. V šesté jízdě upadl Oliver Schmid po kontaktu s Damirem Filimonovsem. Po dlouhém čekání skončil v nemocnici se zlomenou klíční kostí a prsty.
| 1. Maksymilian Pawelczak, PL | 3 3 3 1 | 6 | 16 | |||
| 2. Karel Průša, Slaný | 3 3 3 3 | 4 | 16 | |||
| 3. Štěpán Melč, Plzeň | 3 3 2 3 | 2 | 13 | |||
| 4. Petr Marek, Chabařovice | 3 2 3 2 | 3 | 13 | |||
| 5. David Hofman, Pardubice | 2 3 2 3 | 2 | 12 | |||
| 6. August Lattik, EST | 1 2 3 3 | 1 | 10 | |||
| 7. Silvar Avi, EST | 2 1 1 2 | 3 | 9 | |||
| 8. Štěpánka Nyklová, Slaný | 1 2 2 2 | 2 | 9 | |||
| 9. Luboš Hromádka, Pardubice | 2 2 2 1 | 1 | 8 | |||
| 10. Marián Jirout, Pardubice | 2 1 1 1 | 3 | 8 |
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Roman Štola
| 1. Maksymilian Pawelczak, PL | 3 3 3 3 | 12+3 |
| 2. Karel Průša, Slaný | 3 3 3 3 | 12+2 |
| 3. Petr Marek, Chabařovice | 3 3 3 3 | 12+F |
| 4. Silvar Avi, EST | 2 2 2 2 | 8 |
| 5. Štěpánka Nyklová, Slaný | 2 2 1 2 | 7 |
| 6. Štěpán Melč, Plzeň | 2 1 2 2 | 7 |
| 7. Luboš Hromádka, Pardubice | 1 1 2 0 | 4 |
| 8. Dominik Hrbek, Pardubice | F 2 1 1 | 4 |
| 9. David Hofman, Pardubice | 1 0 1 1 | 3 |
| 10. August Lattik, EST | 1 0 0 1 | 2 |
| 11. Marián Jirout, Pardubice | 0 1 0 0 | 1. |
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Roman Štola
| 1. Adam Bednář, Praha | 3 3 3 3 | 12 |
| 2. Voltěch Šachl, Praha | 3 2 3 3 | 11 |
| 3. Jan Hlačina, Pardubice | 3 3 2 2 | 10 |
| 4. Zoltan Lovas, H | 2 2 2 2 | 8 |
| 5. Carlos Saabas, EST | 1 0 0 3 | 4 |
| 6. Damir Filimonovs, LAT | 2 1 X – | 3 |
| 7. Adam Nejezchleba, Divišov | 0 0 1 1 | 2 |
| 8. Štěpán Ševčík, Divišov | 1 1 E – | 2 |
| 9. Oliver Schmid, Plzeň | 1 F/R – – | 1 |
| 10. Josef Novotný, Pardubice | E – – – | 0 |
Kopřivnice – 4. června
Drama začalo v pátek, ale zatím ještě nemělo diváky, aby jeho brilantní scénář ocenilo. Jan Macek volal Pavlu Ondrašíkovi, že by se rád zase svezl v Kopřivnici. Dohoda byla dílem okamžiku, a kdo si dnes pospíšil s obědem, zvěděl senzační zprávu jako první. V prvním závodě letošní první ligy za Prahu nenastoupí nekorunovaný král zdejší olbřímí dráhy Daniel Klíma, nýbrž právě Jan Macek. Zatímco nejlepší z místních odchovanců posledních let dal najevo, že kariéru vskutku přerušil pouze dočasně, publikum nebylo daleko od schizofrenních pocitů. Jejich závodník totiž hned v úvodní rozjížďce připravil o bod jejich Martina Málka. A přitom nejlepší tým dlouhodrážního světa ve vestách s logem Walbo potřeboval každý bod jako pohádková Maruška sůl pro svého arogantního královského tatíčka. Krško totiž dávalo najevo, že se do české soutěže nepřihlásilo jen proto, aby se pouze zúčastnilo. Ke všemu Martin Málek přišel vzápětí v rozjížďce s číslem tři o další druhé místo ve prospěch Jakuba Valkoviče, který pro svou Žarnovicu stavěl okázalou dálnici na nejnižší stupínek pódia. A pak se Nick Škorja v šesté jízdě postaral, že Kopřivnice vyhrála nad Krškem jen 2:4. Sluníčko na obloze mezitím rozpouštělo mlhavé chmury a trojka pod taktovkou Tomáše Wankeho se jím nechala inspirovat. Martin Málek s Markem Štefankou, jenž skvěle zastoupil v depu jeho otce a tchána, našli ideální set-up. V závěru závodu jim body sebral Jan Macek, když vyhrál rozjížďku s číslem patnáct. Martin Málek a Hynek Štichauer však posléze na hlavu porazili Nicka Škorju a Anže Grmeka. Poté jim ve dvacáté jízdě stačil jediný bod. Nicméně v Kopřivnici se dnes kompromisy neuznávali, takže oba domácí proburáceli pod šachovnicovou vlajkou v rukou Pavla Matuly před pardubickým tandemem.
Startovní listiny prvoligové ouvertury se manažerům dávaly dohromady dost obtížně. Klasika letošní sezóny, mnohokrát napsaná a ještě častěji vyslovená. Zranění, konce kariér, jiné priority. Nicméně za změnou v sestavě pražské Markéty stál naopak comeback. Místo Daniela Klímy se Tomáš Topinka mohl opřít o místního odchovance Jana Macka.
„Docela náhodou, volal jsem Pavlovi Ondrašíkovi, domluvili jsme se a vyšlo to, Kuba Sazovský nemá motor, aby mohl jet.“
V březnu oznámil přerušení kariéry, v květnu pomáhal při kopřivnickém přeboru jako mechanik svým klubovým kolegům. Možnosti představit se při první lize, byť za Markétu proti domácím, neodolal. Další změnou oproti původní sestavě ohlásil Lubomír Vozár. Patrik Linhart se nakonec omluvil a tak vestu s bílým koníkem oblékl Radek Bambuch.
Jemu pozice čtvrtého závodníka nedávala velké šance ovlivnit závod, což se však díky angažmá v pardubické sestavě změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Tréninkový pád byl malichernou maličkostí. Větší obavy vzbuzoval Jaroslav Petrák, jenž se probudil s teplotou.
Na stadiónem se válely mlžné opary, když první závod první ligy 2022 odstartoval první jízdou. Jan Macek orámoval svůj návrat rychlým startem před kopřivnickým tandemem Josef Franc – Martin Málek. Pražan ve vestě s logem Walbo ale držel vnitřní stopu a již v úvodním výjezdu byl na čele.
Kopřivnice však začala závod se ztrátou bodu, kterou rozjížďka s číslem tři zdvojnásobila. Hynek Štichauer letěl do čela. Ovšem za jeho zády se usadil Jakub Valkovič a nebylo v silách Martina Málka jej z druhé příčky ne a ne vystrnadit. Naproti tomu Krško nemohlo rozehrát mítink lépe.
Anže Grmek a Denis Štojs v rozjížďce s číslem dvě na hlavu porazili pardubický tandem Matouš Kamení a Radek Bambuch. Jan Macek sice ve čtvrté jízdě odstartoval na Nicka Škorju s Miranem Praznikem, avšak prasklý primární řetěz mu ve třetím okruhu sebral vítězství a poslal na konto Krška pět bodů. Oba pretendenti vítězství na sebe prvně narazili v šesté jízdě. Josef Franc vypálil kupředu jako raketa. Hynek Štichauer se však venkem úvodní zatáčky dostal jen na třetí místo. Po třech startech byla skóre Kopřivnice a Krška srovnána na dvanácti bodech.
Slovinci ale klopýtli hned v rozjížďce s číslem osm. Zatímco Nick Škorja vyhrál stylem start – cíl, Bruno Belan obral o druhé místo Denise Štojse. Martin Málek našel správné nastavení a hned vzápětí s Josefem Francem za zády změřili Pardubice 5:1
Zatímco Krško se s Kopřivnicí pralo o vítězství, ostatní týmy si nedarovaly vůbec nic v boji o třetí příčku. Rozjížďka s číslem deset rozdělila mítink na dvě stejné půlky, kdy všichni měli po čtyřech výjezdech na ovál. Ale také po devíti bodech. Jaroslav Petrák sice v páté jízdě opakované po úvodním pádu Bruna Belana v úvodním výjezdu pojedl Jakuba Valkoviče, ale ob jízdu později nenašel recept na Jakuba Exlera. A Jan Macek si v desáté jízdě vylámal zuby na Janu Mackovi.
Mítink ovšem pokračoval a oběma favoritům bylo nad slunce, které se klubalo skrz šedivý závoj, jasnější, že o vítězství rozhodne každičký jeden bod. Anže Grmek a Miran Praznik v jedenácté jízdě změřili Jaroslava Petráka s Radkem Bambuchem. Hned na to, Martin Málek a Hynek Štichauer provedli stejnou věc Brunovi Belanovi s Rastislavem Cíferským.
Slovinci nemohli nereagovat než dalším 5:1, které Anže Grmek a Nick Škorja brali na pražský úkor v rozjížďce s číslem třináct. Ovšem v patnácté jízdě přistřihl křídla kopřivnických ambicí Jan Macek. Po vylétnutí pásky se usadil ve vedení a Hynek Štichauer s Josefem Francem na něho byli přespříliš krátcí.
Po šesti startech vedlo Krško před Kopřivnicí. Jenže vzápětí bylo všechno jinak. Jakub Valkovič rozjel dnes výtečný závod. Rozjížďce s číslem šestnáct kraloval Nick Škorja, avšak slovenský borec rychle poslal za svůj deflektor Mirana Praznika. Dal tak nejen pádný argument pro konečné třetí místo své Žarnovice, ale také vyrovnal situaci na hrotu tabulky.
„Chytil jsem kolej a zvedlo se to.“
Slovenský celek vskutku zamířil na nejnižší stupínek pódia. Jan Macek sice učinil maximu, aby na něm stála Praha, když suverénně vyhrál rozjížďku s číslem sedmnáct před Matoušem Kamenikem a Jaroslavem Petrákem. Ovšem v devatenácté jízdě nenašel recept na Jakuba Valkoviče, jenž se před ním usadil hned po vylétnutí pásky.
Triumf na svou stranu strhla Kopřivnice. Martin Málek a Hynek Štichauer v osmnácté jízdě odstartovali jako jeden muž. A nepustili Nicka Škorju a Anže Grmekem vůbec ke slovu. Rozjížďka s číslem dvacet proti Matoušovi Kameníkovi a Radku Bambuchovi byla pro obě dlouhodrážní esa již jen pouhá formalita.
„Za mě nádherný závody,“ rozplýval se Hynek Štichauer. „Spokojený diváci, vyhráli jsme pro ně. Nebylo to jednoduchý, Slovinci přijeli s dobrým mančaftem. Pro mě to bylo test před světem v Debrecenu, spokojenost.“
„Vůbec to nebylo jednoduché,“ komentoval kopřivnický triumf Martin Málek. „Myslel jsem, že přijedeme na první ligu, obkroužíme pár kol a bude to. Ale žádná sranda. První dvě jízdy mi to vůbec nejelo. Nebyl čas s tím něco dělat, pohnul jsem se zapalováním, změnil jsem trysku a byla to úplně jiná motorka. Pak začala i startovat a jela. Vyhrát tady bylo super, přišlo hodně lidí. Chtěl bych poděkovat místním sponzorům, že se přišli podívat. A Marku Štefankovi, zaskočil za taťku a Jardu jako mechanik.“
„Super závody,“ nevybočoval od vítězných superlativů ani Josef Franc. „Kopřivnice historicky vyhrála. Pěkný, diváci a pořadatelé si to zaslouží. Měl jsem potíže s jednou motorkou. Chtěl jsem ji vyzkoušet za jízdy, to se povedlo. Kluci to dotáhli.“
„Jsem spokojený,“ usmíval se Jakub Valkovič. „Poprvé mám patnáct bodů, sice v šesti jízdách, ale nevadí. Jsem rád, že nám vyšlo třetí místo. Klukům se tolik nedařilo, mám radost, že jsem to podržel. Sem tam byla kolej, tahalo to, ale jsem rád za to. Teď aby to pokračovalo.“
„První jízdu jsem škrtnul o Jardu Petráka,“ líčil Bruno Belan svůj úvodní pád. „Podruhý, když jsem šel na držku, chytil jsem kolej a zvedlo se to. Moh‘ jsem mít víc bodů, víc pomoct.“
„Pěkné závody,“ říkal Jan Macek. „Škoda prasklého primáru, ale užil jsem si to. Pěkný výsledek, krásné závody. Co bude dál, nevím, nechám se překvapit. Závodit se má na krev, je to sport.“
„Dobrý,“ odtušil Jakub Exler své hodnocení. „Dráha byla výborná, akorát pokropení bylo pokaždý jiný. Prasknul mi primár, pak se povolil šroub na plynu, ale porazil jsem Jardu Petráka.“
„Od třetí série to nechtělo jet, nevím proč,“ zamýšlel se Jaroslav Petrák. „Pustil jsem spojku a nic. Čuchnul jsem k ní, je černá. Na to, že jsem ráno nemoh‘ vstát, měl jsem teplotu a rýmu, je mi zle… Ale chtěl jsem dát lepší výkon. A bejt i na bedně, ale prostě to nebylo souzeno. Závody pěkný, v Kopřivnici se mi líbí vždycky.“
„Dobrý to bylo,“ nechal se slyšet Matouš Kameník. „Starty ale moc dobrý nebyly, musíme na nich zapracovat. Škoda, že jsme nebyli na bedně, třeba se poštěstí příště…“
| 1. PD Walbo Kopřivnice | 35 | |
| Josef Franc | 3 – 3 2 – 1 – – | 9(2) |
| Martin Málek | 1 1 – 3 3 – 3 3 | 14 |
| Hynek Štichauer | 3 1 2 2 2 2 | 12(3) |
| 2. AMD Krško | ; | 31 |
| Nick Škorja | – 3 2 3 – 3 3 1 | 15 |
| Anže Grmek | 3 – 0 – 3 2 – 0 | 8 |
| Denis Štojs | 2 1 | 3(1) |
| Miran Praznik | 2 2 1 | 5(2) |
| 3. Speedway Club Žarnovica | 20 | |
| Jakub Valkovič | 2 2 – 3 – 3 2 3 | 15 |
| Rastislav Cíferský | 0 – 0 0 0 – – – | 0 |
| Bruno Belan | 0 2 1 1 F 1 | 5 |
| 4. AK Markéta Praha | 18 | |
| Jan Macek | 2 E – 2 – 3 3 2 | 12 |
| Jakub Exler | 0 – 3 1 E – 0 0 | 4 |
| Michal Baštecký | 1 0 1 E | 2 |
| 5. AMK ZP Pardubice | 16 | |
| Matouš Kameník | 1 1 1 – – 2 2 1 | 8 |
| Radek Bambuch | 0 – – 0 0 – – 0 | 0 |
| Jaroslav Petrák | 3 2 1 1 0 1 | 8 |
| bilance výsledků | malé body | velké body | |
| 1. Kopřivnice | 1-0-0-0-0 | 35 | 5 |
| 2. Krško | 0-1-0-0-0 | 31 | 4 |
| 3. Žarnovica | 0-0-1-0-0 | 20 | 3 |
| 4. Praha | 0-0-0-1-0 | 18 | 2 |
| 5. Pardubice | 0-0-0-0-1 | 16 | 1 |
Kopřivnice – 2. června
Vzpomenete si, co jste dělali roku 1979, pakliže jste ovšem již byli na tomto světě? Zkoumáme-li české plochodrážní dějiny, právě před třiačtyřiceti lety se Kopřivnice naposledy radovala z vítězství v první lize. Severomoravský tým byl hodně blízko od podobné mety v posledních letech, kdy se do soutěže vrátil. Nicméně v sobotu do letošního ročníku na Stadiónu Emila Zátopka bude dělat maximum pro návrat své bývalého slávy. Jeho vesty totiž nafasuje nejlepší tým dlouhodrážního světa.
Loading ...
První ligu čeká největší změna za posledních pět let. Není divu, díky pátému týmu v soutěži se musel upravit rozpis. Družstva jsou minimálně tříčlenná, pakliže si manažer přeje nasadit čtvrtého muže, musí jím být junior.
V rozjížďkách družstva spolu utkávají systémem dvojic, každý tým bude každému ze svých soupeřů čelit dvakrát. V praxi to přináší osm výjezdů na ovál, avšak celá věc má háček. Žádný ze závodníků nesmí projet branou depa víckrát než šestkrát, přičemž nasazení je výhradně na koučovi. A ten si musí hlídat, aby změnu nahlásil, než v rozjížďce uběhnou dvě minuty.
V plné čtyřčlenné sestavě nastoupí v sobotu pouze dva účastníci. Kopřivnice ke svým oporám Josefu Francovi a Martinu Málkovi angažovala Hynka Štichauera. Stříbrný tým Long Track of Nations doplní domácí mladík Radek Bambuch. Slovinské Krško projde historickým debutem v naší lize s kvartetem Nick Škorja, Anže Grmek, Denis Štojs a Miran Praznik.
Ostatní manažeři se přece jen trápili se sestavami o poznání více. A pouze Praha si vystačila vlastními zdroji se jmény Daniel Klíma, Jakub Exler a Michal Baštecký. Žarnovica si k Jakubu Valkovičovi a Rastislavu Cíferskému namluvila Bruna Belana. Pardubický jezdící kouč Jaroslav Petrák bude mít pod palcem Matouše Kameníka a Patrika Linharta.
| PD Walbo Kopřivnice: | 1 Josef Franc, 2 Martin Málek, 3 Hynek Štichauer, 16 Radek Bambuch |
| AK Markéta Praha: | 4 Daniel Klíma, 5 Jakub Exler, 6 Michal Baštecký, 17 neobsazeno |
| AMD Krško: | 7 Nick Škorja, 8 Anže Grmek, 9 Denis Štojs, 18 Miran Praznik |
| AMK ZP Pardubice: | 10 Matouš Kameník, 11 Patrik Linhart, 12 Jaroslav Petrák, 19 neobsazeno |
| SC Žarnovica: | 13 Jakub Valkovič, 14 Rastislav Cíferský, 15 Bruno Belan, 20 neobsazeno |
Pardubice – 30. května
Robert Chmiel včera stál na nejvyšším stupínku MACEC Cupu ve slovenské Žarnovici, aniž by ztratil jediný bod. Dnešní třetí díl středoevropského poháru v Pardubicích pro něho skončil navlas stejně. O svém maximálním triumfu rozhodl v rozjížďce s číslem čtrnáct, když porazil Bartosze Szymuru. Ten stál na druhém stupínku pódia, kam se vešel také Marko Levišin. Nejlepší z českého kontingentu se stal Jaroslav Petrák. Usměvavý pesimista pošilhával doma po pódiu, které mu nakonec o vlásek uniklo. Mistrovské dvěstěpadesátky se staly kořistí Adama Bednáře, jenž v rozjezdu porazil Vojtěcha Šachla.
Dát dohromady startovní listinu bylo ošidnější, než by se mohlo na první pohled zdát. A to navzdory faktu, že soutěž pokračovala o nějakých sedmadvacet hodin po závodě v Žarnovici. Pardubický mítink měl namále a nebýt doprovodných dvěstěpadesátek ranku mistrovství republiky, byl by s ním amen.
Ve svítkovských boxech chyběl jen Mateusz Gzyl, ostatních patnáct vyložilo své motocykly. Ačkoliv kvůli technickým problémům odstoupili Patryk Zielinski a Stanislav Ogorodnik a Andreie Popu v závěru ze závodu vyndal lékař, viděli jsme podívanou, jež by snesla přirovnání k českému přeboru.
Smůlu měl i Miran Praznik. Poté, co Vasil Zlamaň v rozjížďce s číslem čtyři, skončil v depu s chybějícím šteftem ve spojce. Na ovál vjel až v rozjížďce s číslem sedm, a když v závěru bilancoval, právě úvodní body mu chyběly na stupně vítězů.
I když. Z trojice premiantů včerejší Žarnovice chyběl Jakub Valkovič. Nicméně Robert Chmiel a Marko Levišin nechtěli prodávat svou kůži lacino. Oba se potkali již v rozjížďce s číslem pět. Polák, jehož jen pád před pěti lety ve Slaném připravil o titul českého šampióna juniorských družstev, měl na vrch již zároveň s vylétnutím pásky.
„To jsme mohli dát starou hranu.“
Na scéně se objevil nový hráč. Bartosz Szymura bral jen samé trojky, než jej Robert Chmiel podruhé ve třinácté jízdě podruhé předčil v nájezdu do druhého kola. V rozjížďce s číslem devatenáct vyhrál popáté, aby si šel stoupnout na nejvyšší stupínek pódia. Dvojkou se stal Bartosz Szymura, protože v první zatáčce dvacáté jízdy objel Marka Levišina, čímž jej odkázal na post dnešní trojky.
Úvodní jízdy rozhodly o osudu Jaroslava Petráka. Na úvod rozjížďky s číslem tři se vnějškem dostal před Milena Maneva, leč Bartosze Szymuru nestihnul. A pak ve druhé sérii jen před sebou sledoval Marka Levišina a Roberta Chmiela. Na pódiu nestál, přesto rozhodl o jeho obsazení.
Hodně vysoko mířil Matouš Kameník. Avšak v rozjížďce s číslem devatenáct neodjel vůbec dobře. Před sebou měl Mirana Praznika a právě Jaroslava Petráka. Těmito třemi body si pardubický matador řekl nejen o závěrečné čtvrté místo, ale i postavení nejlepšího Čecha závodu.
Ani druhý díl mistrovství republiky dvěstěpadesátek nebyl prostý škrtů ve startovní listině. Josef Novotný řeší technické problémy s motorem, který chlastá olej jako duha. Svůj pohonný agregát ve čtvrté jízdě zadřel rovněž Štěpán Ševčík a druhou polovinu klání byl nucen odjet na vypůjčeném motocyklu od Adama Nejezchleby.
Rozpis však zůstal u deseti jmen a jako takový byl hodně neproporcionální. Vojtěch Šachl měl již za sebou velké sólo v rozjížďce s číslem jedna, když se ve třetí jízdě postavil Adamu Bednářovi. Ten slynul bojovností stejně jako Vojtěch Šachl podařeným startem, nicméně úvodní vítěz zůstal bez porážky.
A tak se zdálo být rozhodnuto. Navíc Vojtěch Šachl ve druhém okruhu páté jízdy přece jen přelstít Jana Hlačinu, aby se s devíti body hřál na čele aktuální klasifikace. A Adam Bednář v sedmé jízdě odstartoval jako úplně poslední.
„Popravdě z prvního výjezdu jsem trochu nadával, že jsem pustil plyn, zdálo se mi, že nejalo do pásky. Dvě kola jsem si je načítal a pak to tam pustil.“
V prvním výjezdu měl za sebou měl pouze Olivera Schmida. A zdálo se, že více než bod mu souzen nebude. Jenže ve druhé zatáčce třetího okruhu pražský závodník jako blesk z čistého nebe podjel nejen Damirse Filimonovse, ale také maďarského nováčka Zoltana Lovase. A když poté v rozjížďce s číslem deset odvedl Vojtěcha Šachla, měli oba po jedenácti bodech.
O vítězství musel rozhodnout rozjezd. Oba si na startovním roštu stoupli tak těsně k sobě, že je dělil jen kužel a startmaršál Jaroslav Kocek. Pak už páska letěla nahoru a Adam Bednář zároveň s ní dopředu. Vojtěch Šachl byl druhý, zatímco Jan Hlačina si brilantním závěrem sebral třetí místo Svenu Cerjakovi i Zoltánu Lovasovi.
„Jsem nasranej, na starý kolena mi utekla bedna,“ vraštil čelo Jaroslav Petrák. „Ale zase jsem s ní tak moc nepočítal, už mi není dvacet. Říkal jsem si, že to bude tak sedmý místo, ale první jízda rozhodla. Zase dobrý, musíš mladý porážet, navíc jedeš doma a snažíš si spravit si chuť po Žarnovici, komplikoval se to, jak to bylo roztrhaný..“
„Dobrý,“ odtušil Matouš Kameník. „Škoda tý čtvrtý jízdy s Jardou Petrákem. Špatně jsem odstartoval…“
„Dneska asi dobrý,“ bilancoval Bruno Belan. „Ale v poslední jízdě jsem si stoupnul do koleje a neodjelo mi to, to jsem pokazil.“
| 1. Robert Chmiel, PL | 3 3 3 3 3 | 15 |
| 2. Bartosz Szymura, PL | 3 3 3 2 3 | 14 |
| 3. Marko Levišin, UA | 3 2 3 3 2 | 13 |
| 4. Jaroslav Petrák, CZ | 2 1 3 3 3 | 12 |
| 5. Milen Manev, BG | 1 3 2 3 1 | 10 |
| 6. Matouš Kameník, CZ | 2 3 2 1 2 | 10 |
| 7. Bruno Belan, CZ | 3 1 2 2 0 | 8 |
| 8. Miran Praznik, SLO | E 2 1 2 3 | 8 |
| 9. Jakub Exler, CZ | 0 2 1 1 2 | 6 |
| 10. Andrei Popa, ROM | 2 0 1 2 – | 5 |
| 11. Rastislav Cíferský, SK | 1 1 0 1 2 | 5 |
| 12. Stanislav Ogorodnik, UA | 1 0 2 E – | 3 |
| 13. Vasil Zlaman, UA | T X 1 1 1 | 3 |
| 14. Radek Bambuch, CZ | 2 F 0 F F | 2 |
| 15. Patryk Zielinski, PL | E T – – – | 0 |
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Mateusz Gzyl (PL); varování za startovní přestupek Stanislav Ogorodnik v rozjížďce s číslem třináct
| 1. Adam Bednář, Praha | 2 3 3 3 | 11+3 |
| 2. Vojtěch Šachl, Praha | 3 3 3 2 | 11+2 |
| 3. Jan Hlačina, Pardubice | 2 2 3 3 | 10 |
| 4. Sven Cerjak, SLO | 3 1 2 2 | 8 (los) |
| 5. Zoltán Lovas, H | 3 2 1 2 | 8 (los) |
| 6. Štěpán Ševčík, Divišov | 2 2 E 1 | 5 |
| 7. Damirs Filimonovs, LAT | 1 1 1 0 | 3 |
| 8. Oliver Schmid, Plzeň | 1 0 0 1 | 2 |
| 9. Adam Nejezchleba, Divišov | 0 0 1 1 | 2 |
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Josef Novotný (Pardubice)
Mariánské Lázně – 14. května
Trénink se opozdil kvůli opravám mantinelů, aby trať mohla být regulérní, a spolu s ním i celý program na lázeňském kilometru. Martin Málek se svým týmem vymontovával zadřený motor a smiřoval se s myšlenkou, že to s titulem nevyjde ani letos. Na slavnostní nástup vyjel jako první a pak se všechno otočilo jakoby mávnutím kouzelného proutku. Po třech sériích osaměl na hrotu aktuální klasifikace. Vzápětí mu bod sebral defekt zadní pneumatiky. Jeho konto srovnal Jörg Tebbe. Ve finále se tentokrát body přičítaly a jejich duel byl kdo s koho. Dlouho vedl Němec, avšak v posledním okruhu se přece jen prosadil Martin Málek, aby se stal českým dlouhodrážním šampiónem. Josef Franc poněkud zpochybňoval regulérnost startů na zhasnutí zeleného světla po fatální poruše startovacího zařízení v rozjížďce s číslem tři. Celkově mu patřila pátá příčka, sedmý Hynek Štichauer hovořil o blbém dni, Lukáš Hromádka byl dvanáctý.
Po vyhlášení svého dopoledního mistrovského závodu měli kolibříci notně naspěch. Dle časového harmonogramu měl za pár minut na lázeňském kilometru začínat trénink a oni museli vyklidit své improvizované depo na travnaté ploše. Jenže tato kaše se nakonec nejedla zas až tak horká.
Rozhodčí Pavel Váňa při své inspekci zjistil vážné závady na mantinelech a konání dlouhodrážního šampionátu podmínil jejich odstraněním. Místo řevu plochodrážních půllitrů se ozývalo ťukání kladívek. Mítink nabral zpoždění, přestávku mezi tréninkem a závodem nešlo zkrátit. Zraněného Denise Helfera zastoupil náhradník Dominik Werkstetter. Ve startovní listině zůstalo ještě jedno místo volné po Stanislawu Burzovi, jenž včas nedal dohromady motocykl.
Místo půl druhé začal nástup asi o tři čtvrtě hodiny později. Dle místní tradice závodníci se vyráželi představit publiku jednotlivě za řidítky svých motocyklů. Nejprve veteráni, pak účastníci českého šampionátu a to v pořadí dle svých startovních čísel. Na vrcholu startovní listiny byl Martin Málek. Místo jedničky však užil rovnou své tři jedničky, nicméně po tréninku se necítil ani jednou z nich.
„Potřebovali jsme koupit hadici na odfuk. Jenže v Mariánkách seženeš oplatky, ale ne OBI. Nakonec jsme ale museli přepojit, co jsme našli od druhýho motoru. A jede to líp než originál!“
Při tréninku totiž zadřel motor. Avšak v závodě jej všechny patálie opustily bez sebemenší lítosti stejně jako nevěrné slečny nevalných pověstí. V rozjížďce s číslem jedna březolupský závodník odstartoval hned za Jörgem Tebbe. Němec vystřihnul bleskový start i průjezd první zatáčkou, Martin Málek ale nechtěl prohrávat.
Ve druhém kole najížděl první zatáčku spodek. Ve výjezdu šel ven, převzal vedení, které do cíle už jen zvyšoval svůj náskok. V páté jízdě hrál velké sólo, v deváté si dopřál jeho reprízu a ve třech pětinách základní části stál na hrotu aktuální klasifikace se dvanácti body. Jörg Tebbe, Romano Hummel a Jörg Tebbe za ním byli o dva body pozadu, Josef Franc a Hynek Štichauer dokonce o čtyři.
Oba Češi kladli své bodové manko za vinu změny startovní procedury. V rozjížďce s číslem tři totiž Jacob Bukhave vzal pásku, ale Josef Franc zůstal na čáře, což signalizovalo závažnější problém. A vskutku, startovací zařízení zahaprovalo ještě dvakrát. Pavlu Váňovi nezbylo, než operativně svolat jezdecký brífink.
Společně odešli na ovál, kde vše probrali v praxi. Jako ve formuli bylo pokynem vyrazit id startu zhasnutí zeleného světla. Sudí také upřesnil tresty. Na první letmý start napomenutí, za druhý diskvalifikace. A právě oba Češi se netajili zklamáním, že diskvalifikace zůstaly jen ve verbální rovině. Pravdou zůstává, že kvůli ulitému startu byla opakována jen rozjížďka s číslem devět.
Přitom Josef Franc vstoupil do závodu skvělým triumfem v oné nešťastné rozjížďce s číslem tři. Sotva zhaslo zelené světlo, vypálil jako raketa a úřadujícímu mistru světa i republiky Romano Hummelovi naměřil pěkných pár délek svého motocyklu. Pak však projel metou dvakrát třetí. Hynek Štichauer se nejprve skláněl před Stephanem Kattem, poté před Jacobem Bukhavem, aby v rozjížďce s číslem sedm skončil třetí.
Od finálové rozjížďky přitom mistrovský závod dělily již jen dvě série. Varovně znějící zvon vyslyšel Josef Franc. Zatímco v garáži, kde se usadil Justin Bielmeira dozníval hurónský řev nad Němcovou senzační porážkou Romano Hummela v desáté jízdě, Pražan se po super rychlém startu usadil na čele rozjížďky s číslem jedenáct. Za sebou měl Martina Málka, jenže unikající vzduch ze zadního kola jej donutil ubrat. Hynka Štichauera se sebou udržet nedokázal. Hned vzápětí Jörg Tebbe opanoval dvanáctou jízdu a jeho bodové skóre s Martinem Málkem bylo šul nul.
Oba měli jasný postup do finálové rozjížďky. Letos se však na rozdíl od předchozí praxe začala bodovat a zisky s ní se připočítávaly ke skóre po základní části. Závěrečná série neučinila pro vyřešení rébusu mistrovského titulu ani zbla. Martin Málek kraloval třinácté jízdě před zraky Josefa France, kdežto Jörg Tebbe s ním srovnal krok hned vzápětí. Hynek Štichauer se přitom nedostal před druhého Romano Hummela a finálové brány se pro něho zabouchly.
Scénárista dnešního časového harmonogramu naplánoval mistrovské finále jako zlatý hřeb programu, když už veteráni z EVLS bilancovali svá umístění. Jako první přitlačil na hranu výjezdu depa motocykl mechanik Jörga Tebbeho. V patách mu byl Zdeněk Holub, aby po nějakých dvaceti sekundách ze své garáže vykročil jeho závodník Josef Franc v doprovodu Zdeňka Schneiderwinda.
„Zdálo se, že mi tam po dvaceti centimetrech spadla dvojka, lek‘ jsem se, jestli to není neutrál.“
Martin Málek měl k výjezdu na ovál ze svého boxu nejdelší trasu. Zdeněk Holub zatím ujišťoval Josefa France, že kohoutky přívodu metylu jsou otevřené. Pražan se spustil na ovál, za ním následovali Jörg Tebbe, Jacob Bukhave a Romano Hummel. Martin Málek si dával na čas a vraty k lázeňskému kilometru projel jako poslední.
Jörg Tebbe se ještě od roštu otočil kvůli zamlženým brýlím. Sotva zhasla zelená, předvedl impozantní start. Za sebou měl Martin Málka, Jacoba Bukhave a Romano Hummela. A konečně i Josefa France, jehož v prvních metrech zdržely problémy s řazením. Vedoucí dvojka se svým pronásledovatelům utrhla.
Jörg Tebbe si však držel vrch. Až do posledního třetího okruhu. Martin Málek udeřil na jeho protilehlé rovince. Za jásotu publika převzal vedení. V posledním oblouku jej konsolidoval. A pak již pádil vstříc šachovnicové vlajce, která jej pozdravila jako mistra republiky.
„Říkal jsem si, co se zase vysere,“ vyprávěl Martin Málek. „Vůbec jsem nevěřil, že by to mohlo vyjít. Chystal jsem se, až jsem se prochystal, o tréninku zadřený motor. Asi se prášilo. Pak guma, jinak to jelo super, jakžtakž to startovalo. Ve finále jsem si na startu trošku přispal, ale to neznamená, že bych titulu vzdal. Jörg jel dobře, rychle, ale ztratil nervy. Nevěřil jsem, že ho doženu, ale on se nechal unést a v posledním kole udělal chybu. Naštěstí jsem se nevzdal a v posledním kole jsem ho doklepnul. Bomba, o titul se snažím tolik let. Po loňském fiasku jsem si říkal, že už to nemůže vyjít, paráda, mám radost! Měl jsem půjčený motor od pana Knappeho a děkuju Káčovi Kadlecovi, že to tak vyřídil a mamce – babičce, že rozbila prasátko a motor vlastně půjčila. Děkuju taťkovi, Jardovi, Gabče a pak sponzorům, hlavně Jirkovi Křenkovi z firmy Tradix.“
„Už jsem dědek, nebavilo mě to, dlouhý závody,“ svěřoval se Josef Franc. „Ve finále byl strašnej letmák. Vlastně každou jízdu byly letmáky, dělali je skoro všichni, kromě mě, proto jsem měl o tolik míň bodů. Já a Hynek jsme byli jediný poctivý. Závody jako každej rok, kluci se tady vždycky snažej. Ve finále mi tam spadla dvojka, jak jsem se rozjel. Slyšel jsem cvaknutí, myslel jsem, že je to neutrál, radši jsem zastavil.“
„Neměl jsem absolutně svůj den,“ povzdechl si Hynek Štichauer. „A samozřejmě to byly neregulérní závody kvůli startům. Ale nevím, jestli by mi to pomohlo, kdyby nebyl problém s páskou. Nebyl den. Naštěstí je sezóna dlouhá a bude příležitost k reparátu. Když nejedeš domů polámanej nebo se zvinglovanejma motorkama, to není člověk nasranej. Na stupnici od jedničky do pětky je to dneska trojka.“
„Něco vyšlo, něco nevyšlo,“ přemítal Lukáš Hromádka. „Jedna jízda vyšla, jednou jsem to zadrbal na startu. Jedna jízda krásná, chytali jsme se na rovince. Spokojenost, pomaličku to začíná jít, beru to pozitivně, jde to nahoru.“
| FIN | TOT | ||
| 1. Martin Málek, Březolupy | 4 4 4 2 4 | 4 | 22 |
| 2. Jörg Tebbe, D | 3 3 4 4 4 | 3 | 21 |
| 3. Jacob Bukhave, DK | 2 4 4 3 4 | 2 | 19 |
| 4. Romano Hummel, NL | 3 4 3 3 3 | 1 | 17 |
| 5. Josef Franc, Praha | 4 2 2 4 3 | 0 | 15 |
| 6. Stephan Katt, D | 4 2 3 2 2 | 13 | |
| 7. Hynek Štichauer, Pardubice | 3 3 2 3 2 | 13 | |
| 8. Daniel Spiller, D | 2 3 3 2 0 | 10 | |
| 9. Julian Bielmeier, D | 1 1 2 4 1 | 9 | |
| 10. Nigel Hummel, NL | 1 2 1 0 3 | 7 | |
| 11. Sem Ensign, NL | 2 E 1 1 1 | 5 | |
| 12. Lukáš Hromádka, Kopřivnice | 1 1 0 0 2 | 4 | |
| 13. Dominik Werkstetter, D | E R 1 1 E | 2 | |
| 14. Marcin Sekula, PL | 0 0 0 1 0 | 1 |
Poznámka: z původně přihlášených nestartovali Stanislaw Burza (PL) a Denis Helfer (D)
| B | A. | |||
| 1. Wolfgang Barth, D | 5 5 5 | 15 | 1. | |
| 2. John Pedersen, DK | 5 5 4 | 14 | 2. | |
| 3. Johan Last, NL | 4 3 5 | 12 | 3. | |
| 4. Manfred Giertz, D | 3 4 4 | 11 | 4. | |
| 5. Kare Heia, N | 2 4 2 | 8 | 5. | |
| 6. Gerd Mauer, D | 4 3 3 | 10 | 6. | |
| 7. Franz Greisel, D | 3 2 3 | 8 | 1. | |
| 8. Geoff Urben, GB | 2 1 2 | 5 | 2. | |
| 9. Wolfgang Henselak, D | 1 0 1 | 2 | 3. | |
| 10. Frank Ernst, D | E 2 E | 2 | ||
| 11. Bill Haynes, GB | E 1 1 | 2 | ||
| 12. Keith Snelling, GB | E – – | 0 |
| TOT | B | A | ||
| 1. Bob Dolman, GB | 5 5 5 | 15 | 1. | |
| 2. Ulrich Büschke, D | 3 4 4 | 11 | 2. | |
| 3. Arne Andersen, DK | 4 4 3 | 11 | 3. | |
| 4. Graeme Brown, GB | 4 3 2 | 9 | 4. | |
| 5. John Hartley, GB | 3 2 4 | 9 | 5. | |
| 6. Martin Cazemíer, NL | 5 5 5 | 15 | 6. | |
| 7. Dave Hammond, GB | 2 3 1 | 6 | 1. | |
| 8. Anton Wannasek, A | 2 2 3 | 7 | 2. | |
| 9. Mick Norton, GB | 1 1 2 | 4 | 3. | |
| 10. Steen Larsen, DK | 1 0 1 | 2 | 4. |
