AKTUALIZOVÁNO – FOTO
České Budějovice – 18. února
Antonín Klatovský úřadoval také během včerejšího druhého závodu na ledové ploché dráze v Českých Budějovicích. Protože přijelo pouze dvanáct borců, jury operativně změnila rozpis závodu. O pořadí do mistrovství republiky rozhodovalo jen dvanáct rozjížděk základního rozpisu. A Antonín Klatovský vyhrál nejen v nich při svých čtyřech startech, ale i v semifinále a finále. V nich dvakrát narazil na Franze Zorne a právě jejich vzájemný duel s častými výměnami pořadí rozpálil dvě tisícovky lidí přítomných okolo rybníku Kamenný. Antonín Klatovský se tak stal prvním šampiónem republiky v plochodrážním sportu. Hodnotu jeho primátu zvyšuje fakt, že ani v Divišově, ani v Českých Budějovicích neprohrál ani jednu jízdu. Na jihu Čech byl druhý Franz Zorn před Janem Klatovským a čtyřiapadesátiletým Vladislavem Kuncem. Jan Klatovský byl celkově druhý před René Stellingwerfem. Závod skončil obrovským úspěchem organizátorů, kteří si díky oblevě vedle neuvěřitelného množství práce užili v posledních dnech pořádné nervy. Zdeněk Simota starší pak veřejně na mikrofon Miloslava Čmejly právě vzhledem k mnohohlavému davu přislíbil pokračování i příští rok.
Hrátky s pořadatelskými nervy
Obleva a teploty nad vysoko nad bodem mrazu. K tomu déš a záplava srážkové vody na dráze. Spousta úmorné práce až nad hlavu. A ke všemu nelítostná předpověď přívalu teplého jarního vzduchu s jedinou jiskřičkou naděje v teplotě v podobě jednoho jediného dílku pod nulou stupnice pana Celsia.
Tohle všechno přineslo pořádnou zátěž na nervy pořadatelského týmu. Navíc se postupně omlouvali zahraniční závodníci. V pátek večer i Vjačeslav Nikulin, polovina avízovaného souhvězdí letošní Grand Prix, který měl být ozdobou startovní listiny. Oficiální důvod byl stejný jako v případě divišovského Golden Spike. A sice záměr soustředit se především na výsledek ve finále mistrovství světa.
V sobotu ráno už však bylo vítězství pořadatelů takřka na dosah. Ustaraný Zdeněk Simota starší však kmital sem a tam, aby případné problémy utlumil hned v samém zárodku. Rozhodčí Milan Špinka se startmaršálem Janem Holubem prováděli poslední důkladnou kontrolu kolbiště vzniklého po mnoha hodinách práce na rybníku Kamenný.
Pochvalovali si hladký led v první zatáčce. Druhý oblouk však byl trošku rozrytý. Ani tohle však nemohlo odhodlané organizátory zastavit. Okružní ulice lemující hráz rybníka, stejně jako protilehlé břehy se pomalu začaly zaplňovat diváky. Závodníci už měli po rozpravě.
Sešlo se jich dvanáct a tak přišel ke slovu rozpis na dvanáct jízd se závěrečnou nadstavbovou částí dvou semifinále a klíčového finále. Do pořadí šampionátu republiky se přitom počítaly pouze body ze základní části, zatímco závěrečná trojice jízd byla určující pouze pro pořadí závodu.
Zahraniční konkurenci představovala dvojice Holanďanů se shodným křestním jménem René, Stellingwerf a Verhoef, a především slavný Franz Zorn. „Dráha je dobrá,“ pochvaloval si ledový ovál. „Dost dlouhá. Je tam dost vody, ale bude to dobrý.“
Když si dvanáctka borců nahřívala své motocykly pro trénink, pořadatelé si oddechli. Jenže průšvihy chodí zásadně v dlouhých řadách a Murphyho zákony jsou bohužel platné i pro ledovou plochou dráhu. Ke spokojenosti chyběla jedna jediná věc. Sanitka s lékařským personálem!
Nedaleká Rallye Šumava totiž odčerpala značnou část zdravotnického personálu z celého regionu. A po týmu, který měl být krátce po poledni v Českých Budějovicích, nebylo ani vidu, ani slechu. Ve chvílích, kdy početné publikum bavil Zdeněk Simota v sedle svého GM s hřebíčky v pneumatikách, organizátoři zvyšovali zisky všech tří mobilních operátorů.
A škodolibý osud se konečně rozhodl, že už jim dá pokoj. Trénink proběhl pod dohledem lékaře z publika. Jiří Petrásek tak mohl jako jeden z prvních sdělovat světu své dojmy z nové dráhy. „Myslím, že dnes to budou horší závody než v Divišově,“ říkal. „Dráha je dost měkká.“
Hned vzápětí se naštěstí zjevila toužebně očekávaná ambulance. A opona dramatu druhého dějství mistrovství republiky šla konečně nahoru.
Tvrdé boje na měkkém ledě
Už v rozjížďce s číslem jedna jsme však přišli o jednoho z horkých favoritů. Josef Šiška se okamžitě po vylétnutí pásky usadil za zády Antonína Klatovského. Neobjel však ani dvě kola a musel tlačit. Na dotaz, co jej přinutilo k pěšímu návratu do depa, jen pokrčil rameny. „Něco v motoru,“ konstatoval smutně. „Jen to zabečelo a už jsem stál.“ Porucha však byla evidentně fatálního charakteru. Josef Šiška v depu na zamrzlé ploše rybníka nepřišel, v čem je vlastně zakopaný pes.
Defekty si však svou zlověstnou daň vybíraly i nadále. Ve třetím kole třetí jízdy přestal fungovat motor suverénnímu Franzi Zornovi. A hned vzápětí po dlouhé první přestávce, kterou pořadatelé vyplnili důkladnou úpravou dráhy a odstraněním měkkého vrchního ledu, byl na řadě Jan Klatovský.
V poslední zatáčce před cílem zastavil kvůli unašeči spojky. Závodník myslel na nejhorší, protože defekt měl příznaky zadřeného motoru. Proto si vypůjčil bratrův motocykl, ovšem už po zběžné kontrole jeho stroje bylo všechno jasné.
Antonín Klatovský tak v čele průběžné klasifikace osaměl. A nutno poznamenat, že naprosto oprávněně, nebo zatím ještě nenarazil na toho správného soupeře. Při svém prvním startu úřadoval už od prvních metrů. Podruhé mu Jan Klatovský s Janem Pecinou vzdorovali pouze do poloviny prvního oblouku.
Při technických trablech Franze Zorna, Josefa Šišky a Jana Klatovského se bodově nejbližšími soupeři leadera šampionátu i závodu stali Jan Pecina s Holanďanem René Stellingwerfem.
Samozřejmě liberecký závodník hodně profitoval z výpadků soupeřů, protože shodou okolností bral body na úkor odstoupivších Franze Zorna a Jana Klatovského. Nicméně po černém víkendu v Divišově naznačoval návrat závodnické formy. Ve třetí jízdě uhlídal staršího Vladislava Kunce i Jiřího Petráska, zatímco ve druhém předvedl vynikající start. Tlaku obou Klatovských však stačil vzdorovat pouze do první zatáčky.
René Stellingwerf ve druhé jízdě raketově odstartoval na Jana Klatovského. Náš borec se však nevzdal. A co mu nevyšlo v první zatáčce, si vynahradil hned v té následující. Nasměroval svůj motocykl pod vedoucího závodníka a ve výjezdu už jel v čele.
Holanďan si tak na svůj triumf musel počkat do rozjížďky s číslem šest. Do ní vyrážel až za Jiřím Petráskem, který později zpytoval své svědomí za špatnou volbu převodů. V prvním oblouku však byl René Stellingwerf rychlejší.
Titul je doma
Když Antonín Klatovský vyhrál sedmou jízdu s náskokem celé rovinky před svými pronásledovateli v čele s René Verhoefem, mohl slavit titul. Jeho vlastní bratr, ztrácel bod už po Divišově. A porucha spojky ze druhé série českobudějovického závodu tento odstup prohloubila až na čtyřbodovou hranici. Ta už v jediné rozjížďce, jenž do konce šampionátu ještě zbývala, nešla překonat ani teoreticky.
Nicméně naše ledařská jednička oslavila svůj titul stylově. V rozjížďce s číslem deset obrala o body René Stellingwerfa, přičemž jejich duel rozehřál diváky víc než stále častěji vykukující sluníčko. Holanďan spěchal potvrdit své postavení třetího muže šampionátu už o jízdu předtím. Tady na něho sice odstartoval Jan Pecina, ovšem René Stellingwerf v prvním oblouku udržel vnitřek a posunul se tudy k dalšímu triumfu.
Ten jej evidentně namlsal. V desáté jízdě se pak řítil vstříc první zatáčce v čele. Z výjezdu ovšem vylétl jako první Antonín Klatovský. Holanďan však jel stále po jeho levici 
a ve druhém oblouku se spodní stranou vrátil zpátky do vedení. Teprve rázný odvetný útok Antonína Klatovského vnitřkem první zatáčky ukončil ve druhém kole s definitivní platností jeho vládu. Klasická vítězná holubička českého mistra tak vedle radosti z titulu měla další podtext. Poprvé za celé odpoledne musel o tři body z jízdy urputně bojovat.
René Stellingwerf si tak do závěrečné klasifikace připsal deset bodů. A stejnou sumou se obohatil taktéž Jan Pecina. Popisovaný duel s René Stellingwerfem sice prohrál, ovšem v rozjížďce s číslem dvanáct oplatil Vladislavu Kuncovi staršímu porážku z Divišova i s úroky.
Občan Osečné poblíž Liberce byl tím pádem druhým nejlepším Čechem základní části. Jan Klatovský totiž po svém vyřazení z páté jízdy narazil na Franze Zorna. A vzhledem ke specifikům rozpisu pro dvanáct závodníků hned dvakrát. Rakušan ovšem pojal souboj s nejmladším členem ledařského gangu ve velkém stylu. Pokaždé rychle odstartoval a na svém high tech stroji se rychle vzdálil.
Dramatická koncovka
Po dvanácti jízdách byly sečteny body, které daly vznik závěrečného pořadí mistrovství republiky. Osm nejlepších borců však mělo napsat do knihy letošních českých ledů závěrečnou kapitolu a poprat se o stupně vítězů v závodě.
Čtyřmi vyřazenými byli shodou okolností samí Češi. O nešastném Josefu Šiškovi už byla řeč. Málo bodů na postup měli také Jan Klauz, Martin Běhal a při svém debutu v rámci regulérního klání i mladší Vladislav Kunc.
Ten debutoval před týdnem při rámcovém podniku divišovského Golden Spike. Pro čtenáře magazínu speedwayA-Z prozradil, že šlo o premiéru nejen na ledové dráze, nýbrž v celém motocyklovém sportu. „Hrál jsem hokej a nikdy jsem nejezdil motokros, ani nic jinýho. Svezli jsme se doma na rybníku. Příští rok bych však chtěl závodit zase.“
Závěrečná část začala dvojicí semifinálových rozjížděk, přičemž nasazení bylo nakonec určeno losem. V tom prvním triumfoval Jan Klatovský, jemuž se povedlo zvítězit ve stylu start – cíl.
Za jeho výfukem se usadil Jiří Petrásek. Ten těsně před startem vyměnil převody, aby v průběhu jízdy zjistil, že šlo o pozitivní krok. Jenže ve druhé zatáčce předposledního kola se jeho stroj zastavil.
„Jak jsme měnili převod, byla tam asi větší ségerovka,“ líčil posmutnělý závodník bezprostředně po svém odstoupení. „A ta shodila řetěz.“ Detailnější kontrola však odhalila úplně zdemolované převodové kolečko.
Postup tak spadl do klína Vladislavu Kuncovi staršímu. Tomu se vyplatilo, že ve druhém okruhu zdolal René Verhoefa. Hodně se předjíždělo také ve druhém semifinále. Tady ovšem Antonín Klatovský s Franzem Zornem odsoudili René Stellingwerfa s Janem Pecinou do role statistů.
Po vylétnutí pásky vyletěl dopředu Rakušan těsně následovaný českým mistrem. Dopředu se však dral i René Stellingwerf, který v prvním oblouku Antonína Klatovského podjel. Ten však ve druhé zatáčce hup a byl zase zpátky. A z jedné vody načisto se pustil i do vedoucího Franze Zorna.
Už ve druhé zatáčce druhého kola se spodem dostal do vedení. V následujícím oblouku Rakušan kontroval, avšak už v tom dalším vodil Antonín Klatovský pole závodníků natrvalo.
Duel gigantů měl své pokračování také ve finále. Start vyšel nejlépe Antonínu Klatovskému. Ve druhé zatáčce ho nakopla díra a Rakušan se rychle posunul do čela. Začátkem druhého okruhu byl Antonín Klatovský opět první.
A i když se Franz Zorn usilovně snažil o odvetu, vedoucí příčku nepustil z rukou. Stal se tak nefalšovaným králem českých ledů. Ve třech závodech na našem území totiž absolvoval šestnáct rozjížděk, aniž by alespoň jednou poznal hořkost porážky.
Třetí příčka připadla Janu Klatovskému. Vladislav Kunc se do bojů o vavříny příliš nemíchal. Protože si u svého stroje utrhnul ventilek, musel si motocykl vypůjčit od Jana Peciny. A když řadil na dvojku o něco déle než soupeři, šance ohrozit vedoucí trio byla ta tam.
Hlasy z depa
„Vůbec jsem nedoufal, že se pojede,“ řekl Antonín Klatovský magazínu speedwayA-Z cestou ze stupňů vítězů. „Díky pořadatelům, že to udělali. A to tady na dráze bylo dvacet čísel vody! Ledy se pohnuly zase dál, Budějice jsou velký město. Jsem rád, protože se tím otevírají nový možnosti. Ohlásili se i další lidi, že by chtěli zkusit ledy. Možná budeme mít zase šestnáct Čechů ve startovce.“ A jaké pocity zažívá staronový český šampión ve chvílích bezprostředně po svém triumfu? „Pocit je dobrej,“ nechal se slyšet. „Byl jsem míň nervózní než v Divišově. Před tím jsem byl na dně, ale vyškrabal jsem se z tý díry. Nejhorší jsou nervy, to byl můj problém. Fyzičku nahoníš, ale nejhorší je fakt odejít na nervy. Jsem rád, že jsem vyhrál, protože Franky Zorn je dobrej jezdec. Je to super. Hodně mi pomohla Jawa, díky jí. Děkovat se musí, takže děkuju i celýmu týmu a rodičům.“ Téměř bezprostředně po mistrovském klání se část Klabo Teamu odebrala na cestu do Ruska k prvnímu dílu Grand Prix. „Teď spěchám domů,“ svěřil se Antonín Klatovský. „Manželka je v nemocnici s dcerkou, která je nachcípaná. Dám jim pac a pusu a zase na tři tejdny zmizím.“
„Bylo to dobrý, ale měl jsem trošku smůlu,“ hodnotil závod Jan Klatovský, aby vzápětí vysvětlil příčinu svého odstoupení v rozjížďce s číslem čtyři. „Na unašeči ulítla matka. Říkal jsem si, že je to motor, proto jsem si na další jízdu půjčil motorku od Antona. Ale když jsme pak sundali kryt, vypadnul celej unašeč. A na druhou stranu jsme měli i štěstí, protože jsme zase byli ve finále.“ V Českých Budějovicích už bylo všude ve vzduchu cítit jaro, které pro ledaře znamená konec jejich sezóny. „Teď budu jeden tejden stát,“ zalistoval český vicemistr v duchu ve svém závodnickém diáři. „Pak jedu do Švédska na dva pouáky, který se tam jezdí na hřištích pro bandy hokej. Sejdu se tam s bráchou, kterej se bude vracet z Ruska. Potom společně pojedeme do Assenu a nakonec budou v Berlíně družstva.“
„Bylo to štěstí,“ komentoval Vladislav Kunc starší svůj senzační postup do finálové rozjížďky. „Tam bych stejně na oba Kláby a Zorna neměl. A tak jsem jel opatrně i proto, že jsem měl půjčenou motorku od Pecky. Na mojí jsem totiž utrhnul ventilek od duše.“ A jak vidí svou závodnickou budoucnost čtyřiapadesátiletý borec? „Budeme zbrojit na příští 
rok,“ zněla jeho bezprostřední odpověď. „Pojedeme ledy zase ve stejný sestavě jako letos. Možná s náma bude jezdit i syn Josefa Matějky, bejvalýho motokrosaře, co jezdil i mistrovství světa. Chtěl by závodit i na škváře. Já mám ještě nabídku jezdit na silnici šoupátka, ale to stojí balík peněz.“
„Pětka kolečko se úplně roztrhlo,“ líčil Jiří Petrásek příčinu svého nešastného vyřazení ze semifinálové rozjížďky. „Nebyl čas přehazovat převody až před tím semifinále. Zkazil jsem si to vlastní chybou, zaváhal jsem s těma převodama.“ Nicméně nakonec se prokousal až na postupové místo do finálové jízdy, než se jeho motocykl bezmocně zastavil v předposledním kole. „V semifinále si povídám buď a nebo,“ popisoval Jiří Petrásek rozhodující momenty. „Start s novým převodem byl na stejno, ale jízda lepší. Led už byl špatnej, ale na to se nechci vymlouvat, pro všechny to bylo stejný.“ Při svém comebacku do sedla ledařského motocyklu obsadil Jiří Petrásek závěrečnou čtvrtou příčku v šampionátu republiky jako třetí nejlepší Čech. „Celkově to v mistrovství republiky není špatný,“ hodnotil svůj výkon samotný závodník. „Mohlo to bejt horší.“ Na rozdíl od jeho soupeřů 
z ledových kolbiš však pro něho sezóna nekončí koncem března. „Tu dlouhou a trávu pojedu,“ potvrdil své původní záměry. „Teď budu kupovat motorku. Záleží, jak mi teď v Divišově vyjdou vstříc. Řekl jsem si, že buď pojedu na nový motorce nebo vůbec. Když totiž koupíš starou, dojdeš tak jako tak ke stejnejm penězům.“ A jaké podniky chce Jiří Petrásek přes léto absolvovat? „Pojedu Mariánky a Teterow,“ pochlubil se. „Budu ale psát i jinejm pořadatelům.“
„Zase jsem si zazávodil,“ mírně pookřál Jan Pecina. „Ale pořád to není vono. Je to takový syrový. Snad se svezu ještě při družstvech v Berlíně. Jestli mě vezmou do Assenu, to ještě nevím.“ A jak liberecký ledař hodnotí celou sezónu? „Jako špatnou,“ řekl na rovinu. „Takovej krach! Byl jsem měkkej a motorky mi nepřidaly. Chce to pořád pilovat, pilovat, pilovat. Jak na podzim zamrzne, uděláme dráhu a začneme trénovat. Trénink v Rusku stál balík peněz a stejně tam jezdíš za Rusama.“
| |
|
|
SMF1 |
SMF2 |
FIN |
| 1. Antonín Klatovský, CZ |
3 3 3 3 |
12 |
|
1. |
1. |
| 2. Franz Zorn, A |
E 3 3 3 |
9 |
|
2. |
2. |
| 3. Jan Klatovský, CZ |
3 E 2 2 |
7 |
1. |
|
3. |
| 4. Vladislav Kunc sen., CZ |
1 1 1 2 |
5 |
2. |
|
4. |
| 5. René Stellingwerf, NL |
2 3 3 2 |
10 |
|
3. |
|
| 6. Jan Pecina, CZ |
3 2 2 3 |
10 |
|
4. |
|
| 7. René Verhoef, NL |
2 1 2 1 |
6 |
3. |
|
|
| 8. Jiří Petrásek, CZ |
2 2 1 1 |
6 |
E |
|
|
| 9. Jan Klauz, CZ |
1 2 1 R |
4 |
|
|
|
| 10. Vladislav Kunc jun., CZ |
1 1 0 0 |
2 |
|
|
|
| 11. Martin Běhal, CZ |
0 – 0 1 |
1 |
|
|
|
| 12. Josef Šiška, CZ |
E – – – |
0 |
|
|
|
Poznámka: do závěrečné klasifikace mistrovství republiky byly započteny body po základní části, pořadí v nadstavbové části bylo rozhodující pouze pro klasifikaci závodu.
Martin Běhal nestartoval v rozjížďce s číslem pět nestartoval kvůli technickým problémům, Josef Šiška odstoupil ze závodu vinou fatálního defektu motoru.
Závěrečné pořadí mistrovství republiky:
| |
Divišov |
ČB |
celkem |
| |
12.2. |
18.2. |
|
| 1. Antonín Klatovský, CZ |
15 |
12 |
27 |
| 2. Jan Klatovský, CZ |
14 |
7 |
21 |
| 3. René Stellingwerf, NL |
10 |
10 |
20 |
| 4. Jiří Petrásek, CZ |
11 |
6 |
17 |
| 5. Jan Pecina, CZ |
5 |
10 |
15 |
| 6. Vladislav Kunc sen., CZ |
6 |
5 |
11 |
| 7. Johann Bruckner, A |
11 |
NS |
11 |
| 8. Josef Šiška, CZ |
10 |
0 |
10 |
| 9. Franz Zorn, A |
NS |
9 |
9 |
| 10. Martin Posch, A |
8 |
NS |
8 |
| 11. Claude Gadeyene, F |
8 |
NS |
8 |
| 12. Dmitrij Čačin, D |
7 |
NS |
7 |
| 13. Graham Halsall, GB |
7 |
NS |
7 |
| 14. René Verhoef, NL |
NS |
6 |
6 |
| 15. Jan Klauz, CZ |
2 |
4 |
6 |
| 16. Josef Kreuzberger, A |
3 |
NS |
3 |
| 17. Vladislav Kunc jun., CZ |
NS |
2 |
2 |
| 18. Martin Běhal, CZ |
1 |
1 |
2 |
| 19. Thomas Cavigelli, CH |
2 |
NS |
2 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)
