Praha – 7. září
Dnešek měl korunovat české šampióny do devatenácti a jednadvaceti let. Jenže Divišov musel svůj srpnový podnik odvolat a tak se z Markéty stala předposlední zastávka domácích juniorských mistrovství. A rozhodně v ní nepůjde jen o duel Petra Chlupáče a Daniela Klímy o zlato. Než se do akce pustí velcí hoši, na malé Markétě se do boje pustí stopětadvacítky.
Tipujte:
Loading ...
AK Markéta pojímá dnešní den jako den otevřených dveří a nebude vybírat vstupné. Vše začne v šestnáct hodin. Devět kolibříků se utká o body do svého šampionátu na malých oválech. Dva z nich budou mít pořádně naspěch.
Dvojice favoritů totiž nastoupí také do večerního závodu pětistovek. Adam Nejezchleba měl mít původně sedmnáctku, ale po včerejším zranění Štěpána Melče nastoupí s dvojkou. Jeho náhradnický úděl zdědí Karel Průša.
Po závodech ve Slaném a v Plzni se o vedení dělí Petr Chlupáč a Daniel Klíma. Protože se v seriálu udělují velké body, je jasné, že okolo dvacáté hodiny bude leader pouze jeden. A že do hry o vítězství budou chtít promluvit také ostatní, je nad slunce jasné.
Plzeň – 6. září
Šampionát republiky jednotlivců na prosluněných Borech začal hladkým triumfem Eduarda Krčmáře. Jenže přišly pády. Štěpán Melč si v rozjížďce s číslem dvě zlomil levou klíční kost, Matouš Kameník si ob jízdu později vykloubil rameno. Mezitím se ze země musel sbírat také Václav Milík. Úřadující šampión posléze v repete podlehl Janu Kvěchovi. A tím byl závod ve své podstatě rozhodnut, protože ani Pražan, ani Pardubičan už neztratili ani bod. Václava Milíka nakonec při dekorování zastupoval mechanik David Vrtáček, protože odjel sanitkou na vyšetření zad. Boj o třetí místo byl o poznání dramatičtější a nakonec se z nejnižšího stupínku pódia radoval Daniel Klíma. O bod za ním skončila celá čtveřice závodníků, z nichž se usmíval jen Jaroslav Vaníček. Ostatní měli aspoň jeden důvod litovat, či dokonce láteřit. Eduard Krčmář za vyloučení za přejetí vnitřní čáry při souboji s Petrem Chlupáčem. Ten zase díky pádu, když útočil na Adama Bubbu Bednáře, jenž ostatně také zakončil dnešní závod písmenkem iks. A Jan Macek pro změnu, že jeho bohatou úrodu dvojek v jeho skóre nevylepšila alespoň jedna číslovka vyšší hodnoty.
Ztráty i zisky
Počasí jako malované. Co víc si šlo pro první finále českého individuálního šampionátu jen přát?! Snad Hynka Štichauera či Josefa France ve startovní listině. Oba by dozajista mířili vysoko, ale jejich aspirace dlí přece jen ve světě long tracku. A své majitele si našla všechny čísla od jedničky až po šestnáctku.
Náhradníci chyběli a právě poslední číslo připadlo Adamovi Bubbovi Bednářovi, jenž se v sobotu při evropských dvojicích v Pardubicích vrátil na ovály po tříměsíční pauze způsobené zraněním. Jenže startovní pole mělo záhy rychle prořídnout. Hned v rozjížďce s číslem dvě.
Daniel Klíma ji ovládl stylem start – cíl před Janem Mackem, který do Plzně přibyl rovnou z pokračování polské extraligy U24 v Gorzowě. Štěpán Melč jezdil třetí před Jaroslavem Petrákem. Plzeňský benjamínek však při svém debutu v prestižním šampionátu neobodoval. Upadl v předposlední zatáčce.
Do depa jej na tandemu přivezl Jan Macek. Bohužel lékaři měli práci, protože si Štěpán Melč zlomil levou klíční kost. Matouš Kameník pro změnu neinkasoval dva body ze čtvrté jízdy. A při pádu v poslední zatáčce si vykloubil rameno. I pro něho závod skončil.
Mnohem více vzruchu však přinesl incident mezi pády obou juniorů. Bodejť by ne, když se týkal Václava Milíka! Při útoku vnějškem na Petra Chlupáče, který skvěle odstartoval, upadl v nájezdu do první zatáčky. Do akce se vydala sanitka, pořadatelé museli vyměnit prasklý nafukovací vak. Ale při repete úřadující šampión nechyběl.
Jan Kvěch komentuje svůj triumf nad Václavem Milíkem ve třetí jízdě:
„Zadarmo to nebylo, musel jsem předjíždět.“
Historie prahla ambicemi po přepisování. Opakování třetí jízdy totiž vyneslo do vedení Jana Kvěcha. Václav Milík ale objel Petra Chlupáče a v první zatáčce se dostal dopředu. Pražský závodník záhy kontroval. A po návratu do depa se radoval ze skalpu úřadujícího šampióna.
Úroky z porážky úřadujícího mistra
Jan Kvěch se nikterak nežinýroval. Když už neporazil nikoho menšího než Václava Milíka, úřadoval také nadále. Sedmé jízdě kraloval od startu do cíle před zraky Jana Jeníčka, kdežto Jaroslav Petrák pokořil Jana Hlačinu v nájezdu do třetího okruhu. A záhy poté připravil o vedení Eduarda Krčmáře již v úvodním nájezdu.
S devíti body dlel na hrotu aktuální klasifikace. Vyhráno zatím neměl ani zdaleka. Václav Milík po úvodní prohře doháněl, co jen mohl. Triumf v rozjížďce s číslem osm byl stejně okázalý jako užitečný. Zatímco Pardubičan pádil do čela současně s letem pásky, za jeho zády vnějšku první zatáčky přestřihnul vítěznou šňůru Adama Bubby Bednáře.
Další triumf mu přinesla desátá jízda. V ní odstartoval na Daniela Klímu, který po úvodním triumfu přišel o bod i s Eduardem Krčmářem. Stalo se v páté jízdě. Slaňák pádil dopředu, kdežto Pražan za jeho zády měl plnou hlavu starostí s útočícím Jaroslavem Vaníčkem.
Eduard Krčmář láteří na svou diskvalifikaci ze sedmnácté jízdy:
„Měl jsem kolo na lajně!“
Ve třech pětinách mítinku disponoval Jan Kvěch devíti body. Václav Milík zůstával pozadu o jeden a o dva body méně měli nejen Daniel Klíma, ale také Petr Chlupáč. pražský junior v repete třetí jízdy sledoval před sebou oba leadery závodu. Poté ale zaujal dvěma velkými sóly.
Verdikt dvacáté jízdy
Závěr mítinku byl narýsovaný dokonale. Bruno Belan po pádu v první zatáčce třinácté jízdy stačil svůj motocykl odklidit včas. Václav Milík jel v čele pro další tři body před Eduardem Krčmářem. Jan Kvěch po dalším sólu hned vzápětí držel vrch. Rozjížďka s číslem patnáct však roztrhala všechny předpokládané scénáře na cáry.
Petr Chlupáč se rozčiluje nad svým vyloučením v rozjížďce s číslem patnáct:
„Co jsem s tím měl dělat, když mi tam vjel?!“
Adam Bubba Bednář se v ní ujal vedení. Za sebou měl Daniela Klímu, který jej záhy překonal. Dopředu se dral rovněž Petr Chlupáč, který ale ve druhém kole upadl. Svítila červená světla, mávalo se praporky téže barvy. Opakovalo se ve třech, bez závodníka, který po pádu přišel naštvaný do depa.
Opakovačka vzala nečekaný obrat. Adam Bubba Bednář se usadil pevně v čele. Daniel Klíma se snažil, jenže tentokrát se dopředu dostat nedokázal.
V rozjížďce s číslem sedmnáct se Petr Chlupáč jal odčinit své bodové manko. V úvodním oblouku za sebe poslal Eduarda Krčmáře. Vzápětí odrazil jeho pokus o odvetu. A poté směřoval za triumfem, protože na slánského závodníka se obořil Jan Macek. Ten se dvou bodů nakonec zmocnil až po projetí cílem, když byl Eduard Krčmář dodatečně vyloučen za vyjetí z dráhy.
Všichni tři první závodníci v cíli se tím pádem sešli na konečných deseti bodech! Aby toho nebylo málo, jejich skóre v osmnácté jízdě srovnal Jaroslav Vaníček. Vedl od vylétnutí pásky. Adam Bubba Bednář měl jiné plány, jenže ve druhém nájezdu spadl a bylo vyloučen. Jeho o kousek starší klubový kolega později vyhrál repete.
Pak už to šlo ráz na ráz. Václav Milík vyhrál devatenáctou jízdu. Do cíle však po předchozím pádu dojel jen silou vůle. Nemohl chodit, přijela pro něho sanitka, takže chyběl na druhé příčce pódia. Jan Kvěch vzápětí zkompletoval patnáctibodové maximum. Na Daniela Klímu, který protnul metu hned za ním, zbyl bronz.
Hlasy z depa
„Dobrý, když se daří, je to dobrý,“ přemítal Jan Kvěch. „Dneska to byly krásný závody, startoval jsem dobře. Je před námi ještě jedno finále, Venca ztrácí bod. Bude to nejlepší závod. Dneska se dařilo, jednu jízdu s Vencou jsem musel předjíždět, Čendu jsem musel předjíždět.“
„Docela fajn,“ vystihl Daniel Klíma své pocity z premiérového pódia v závodě ranku českého šampionátu. „Škoda jízdy s Bubbou. Ale popasoval jsem se s dráhou. Nečekal jsem bednu, taky bylo štěstí. Pád bodů mi chybělo, v Březolupech budu potřeba zatáhnout.“
„Za mě super,“ radoval se Jaroslav Vaníček ze svého prozatím nejlepšího výsledku v českém šampionátu. „Podařený zívody, jsem rád, že to vyšlo. Škoda těch dvou nul, co tam byly. Mohly to bejt jedničky. Ale deset bodů, jsem maximálně spokojenej.“
„Až na ten pád hezký závody,“ podmiňoval Petr Chlupáč svou spokojenost. „Dráha paráda, zezačátku jsem se bál, jak začali sypat materiál. Ale perfektní. Na třetí místo ztráta bodu, co to ale je?!“
„Nevyšlo to,“ rozhodil Eduard Krčmář rukama. „Byl jsem vyloučenej. Nebyl jsem taky ve svý kůži, to nepřispělo.“
„Pětkrát druhý,“ bilancoval Jan Macek svůj dnešní výkon. „To není špatný. Ale podle mých představ málo, jel jsem sem přes noc z Polska.“
„Blbý závody,“ vraštil Adam Bubba Bednář čelo. „Jel jsem jako, kdybych na tom seděl poprvý. Nesrovnal jsem si to v hlavě, nešlo to. Děkuju Matěji Kůsovi, Kurzíkům, Michalu Stárkovi, Kubajsovi…“
Plzeň – 5. září
Zálibně si ji prohlížel. Zlatou krasavici od Pavla Lejhance. Nebyl sám, jehož oko na ní v pátek po obědě zálibně spočinulo. Jenže na rozdíl od většiny přítomných na páteční tiskové konferenci závodu všech závodů on bude patřit k šestatřiceti vyvoleným, kteří se o ni poslední neděli měsíce na svítkovském ovále poperou. Václav Milík má však chuť také na další titul mistra republiky, o který se začne bojovat zítra odpoledne na plzeňských Borech.
Tipujte:
Loading ...
Kilo za pětikilo!
Pardubická Evropa s první várkou vydání nové knihy Slánská sedmdesátka, aneb od padesátého doleva a smykem sepsanou Antonínem Škachem a Antonínem Vildem pořádně zamávala. Pár výtisků ještě zbylo a právě ony přijedou zítra i do Plzně.
Budou k mání v klubové hospůdce během celého závodu, pakliže ovšem nebudou vyprodány. Jestli ano, není třeba věšet hlavu. Hlavní část nákladu je prozatím stále ve výrobě a má být expedována v příštím týdnu, takže se rozhodně na české stadióny vstříc svým čtenářům vypraví. Domluveno bude také posílání poštou.
Zatím však platí jediné. Zítra v Plzni. Kniha formátu A4 s bezmála čtyřmi sty stranami o hmotnosti kilo se bude prodávat za pětikilo.
Svým sedmým titulem Václav Milík loni vyrovnal výkon Antonína Kaspera. Další primát by jej upevnil na pozici muže číslo dvě historických tabulek. A přiblížil nedostižnému Jiřímu Štanclovi. Fenomén plochých drah za svou kariéru nasbíral rovnou dvanáct titulů individuálního mistra republiky, přičemž deset z nich přišlo v řadě za sebou.
„Do něho mi chybí už menší půlka,“ zamýšlí se pardubický závodník. „Ale šest let, šestkrát mistr, třeba se to podaří. Bylo by pěkný se zapsat do historie, ale důležitý je zdraví. Bude to už těžší, mladší závodníci rostou, nebude to snadné.“
Oproti původní verzi se startovní listina dočkal dvou změn. Josef Franc a Hynek Štichauer se soustředí zejména na světovou dlouhou dráhu, a proto se na zítřek omluvili. Nahradí je Jaroslav Petrák a Štěpán Melč.
Startovní listina prvního finále českého šampionátu v Plzni:
Plzeň – 26. srpna
Plzeň zažila fantastické vyvrcholení českého přeboru. Až poslední série rozhodla o rozjezdu o titul. Po závodech Petr Moravec za přítomnosti šéfa klubu Jiřího Štrobla a českého reprezentačního kouče vylosoval startovní čísla pro úvodní finále, které na Bory zavítá příští středu.
Plzeň – 26. srpna
Noční déšť odtáhnul na východ a svěží větřík byl na odpolední žár krátký. Borská dráha schytala své hlavně od mladších účastníků posledního přeboru. Eduard Krčmář odstoupil kvůli bolestem ve zraněné noze, ale ještě předtím v rozjížďce s číslem šest stačil porazit Petra Chlupáče. Pražan exceloval a v natřískané rozjížďce s číslem dvacet sfouknul naděje Hynka Štichauera a Jana Macka na patnáctibodový komplet. Kopřivničan byl až poslední za navrátilcem Ondřejem Smetanou, nicméně o třetí stupínek nepřišel. Pat mezi Pražanem a Pardubičanem vyřešil los. Ani jeden z nich netoužil vyjet na ovál ještě jednou u vidiny dalších závodů. A Fortuna přála Petru Chlupáčovi. Obvyklé pohánění nejlepších ke stupňům vítězů náhle ustalo. Jury briskně spočítala body v celkovém pořadí přeboru a škrtla jeden nejhorší výsledek. O přeborníka se dodatková jízda jet musela. Lepší start vystřihl Jan Jeníček, jenže Matouš Kameník šel razantně první zatáčkou dopředu a mohl slavit titul. Veselo bylo posléze i v klubovně, kde Karel Kadlec slavil šedesáté a Miroslav Vaic pětašedesáté narozeniny.
Trio neporažených
V noci pršelo. Ale po dnech tropických veder nebylo nepřirozené, že na borský ovál nakonec vyjela i kropička. Od rána byl krásný den a vítr jen snižoval pocitovou teplotu. Hic ovšem byl i tak. Boj v posledním přeboru mohl začít. Bez kvalifikace, protože nepřijel Daniel Halamka. Dlouho se čekalo rovněž na Jana Jeníčka, jenž ale na Bory přibyl někdy okolo půl druhé.
Na seznam ztrát se přidal pouze slavnostní nástup, protože v tropickém horku stejně nepřišlo mnoho diváků. Jako první vítěz se do depa vracel letošní přeborový suverén Eduard Krčmář. Za svými zády zprvu měl Ondřeje Smetanu, jehož ovšem v první zatáčce třetího kola předjel Jaroslav Vaníček.
Hned vzápětí triumfoval Petr Chlupáč stylem start – cíl, přičemž za sebou nechal leadera aktuální klasifikace Matouše Kameníka. Štěpán Ševčík se postaral o drama rozjížďky s číslem tři. Zhasnul mu motor, ale tentokrát všechno dobře dopadlo. V následující rozjížďce se z rámu obrýleného juniora ozvala rána, která ohlásila jeho konec v dnešním klání.
Vedení třetí jízdy se ujal Jan Jeníček. Prozatím nejblíže umístěný závodník leadera aktuální klasifikace se bohužel ve druhém oblouku dostal moc ven, což Jan Macek vzal jako pozvánku do vedení. Posledním triumfátorem úvodní série se stal Hynek Štichauer. V prvním nájezdu pojedl Vojtěcha Šachla.
Ten neměl zrovna povedený vstup do závodu. Ve druhém výjezdu druhého okruhu upadl a v sedmé jízdě zastavil již ve třetím okruhu, protože neměl žádnou šanci na progres z poslední pozice. Hovoříme-li o druhé pětině, připomínala tu první, jakoby byla obšlehnutá přes kopírák. S výjimkou Jana Jeníčka.
Ondřej Smetana komentuje svůj comeback na ovály:
„Náročný. Trať je krásná, ale fyzicky to nezvládám. Zatím.“
Pardubický junior vytěžil maximum ze svého skvělého startu v rozjížďce s číslem sedm. Nechal za sebou Ondřeje Smetanu. A když se Vojtěch Šachl dral dopředu první zatáčkou druhého kola, vrazil do mantinelu. Situaci ustál, ale v předposledním okruhu stejně zůstal stát.
Hrot aktuální klasifikace závodu se nezměnil. Hynek Štichauer kraloval páté, Eduard Krčmář šesté jízdě. Jan Macek opanoval rozjížďku s číslem osm. Do depa přijel po prázdné zadní pneumatice, z níž ale vzduch naštěstí utekl až po projetí cílem.
Cesta na stupně vítězů se odkládá
Zdálo být se rozhodnuto. Rozjížďka s číslem deset ale ukázala, že není. Jan Macek vystřihl start jako z partesu. Eduard Krčmář jej ve vedení vystřídal po vnější straně úvodního oblouku. Jenže ve druhé zatáčce vyjel moc ven. Předčil jej Matěj Frýza. Jeden bod před Vojtěchem Šachlem zachránil, jenže vzápětí přišel v depu za Karlem Kadlecem, že ze závodu odstupuje.
Eduard Krčmář vysvětluje svůj předčasný konec:
„Bolí mě ta noha, co jsem si udělal v Praze. Je to tady děravý. Teď mě kopla díra, škublo mě v tom. Abych se tu rozbil, to ne, když mám repre a další závody.“
Svou rezignací přišel Eduard Krčmář s velkou pravděpodobností o celkový triumf v přeboru. A samozřejmě pochopitelně tako o dnešní vítězství. Jan Macek se prve vrátil do vedení rozjížďky s číslem deset. Jeho maximu srovnal ve dvanácté jízdě Hynek Štichauer. Chlupáč, který hrál sólo na začátku třetí série, byl o bod pozadu.
Vedoucí trio protáhlo svou triumfální šňůru také v následující sérii. Ve všech třech případech šlo o triumfy ve stylu start – cíl. Pořadatelé dopřáli dráze intenzivnější úpravu především ve druhé zatáčce, na níž si účastníci stěžovali. Vše nezadržitelně spělo k rozjížďce s číslem devatenáct, kde se vedoucímu triu měl o konkurenci postarat Ondřej Smetana.
Jako první na let pásky reagoval Hynek Štichauer. Petr Chlupáč se venkem úvodního oblouku ukázal jako rychlejší. Jan Macek šetřil hranu na pneumatice a uzavíral řadu. Na pódiu mu zůstal nejnižší stupínek, kdežto první dva v cíli měli stejné skóre.
Ani jednomu se u vědomí dalších klíčových závodů na ovál k vzájemné konfrontaci nechtělo. Proto si v depu hodili mincí. Štěstěna stála při Petru Chlupáčovi, jakoby jej chtěla odměnit za bojovnost. Pořadatelé vyháněli nejlepší trojku k vyhlášení, ale spěch se neukázal jako dobrý rádce. Jury totiž dala dohromady závěrečnou klasifikaci celého přeboru. A ejhle, Matouš Kameník a Jan Jeníček na tom byli úplně stejně.
Jan Jeníček měl lepší vstup do závodu. Když přišla krize a silnější závody uprostřed programu, Matouš Kameník byl lepší. A to i při vzájemné konfrontaci v rozjížďce s číslem čtrnáct. Pádil dopředu rovněž po vylétnutí pásky v sedmnácté jízdě. Ve druhé zatáčce se přetočil a vyhodil si rameno. Musel na trávník a Jan Jeníček s ním srovnal přeborový krok po hladkém triumfu ve dvacáté jízdě.
Sedm minut před půl šestou Karel Kadlec zvedl závoru depa a pustil oba pretendenty přebornického titulu na ovál. Lepší start měl Jan Jeníček. Zamířil dovnitř zatáčky, kdežto Matouš Kameník udeřil zvenčí. Lehce bouchnul motocyklem do svého protivníka. A pak si už jen pádil pro zlato.
Hlasy z depa
„Mně se to líbilo,“ usmíval se Petr Chlupáč. „Dráha pro mladý kluky nebyla, taky jsem nadával. Byla těžká, technická, ale moc se mi to líbilo. Hynek říkal, že jede dlouhou, respektuju to, proto jsme si hodili mincí.“
„Chlupík byl lepší,“ uznával Hynek Štichauer. „Změřil ho Eda. Chtěl jsem si hodit mincí a rozjezd nejet. Jsem starej a unavenej. Dráha byla těžká pro nás, co jedeme krátkou jednou za čas. Nebylo to easy se srovnat, jsem rád, že jsem si tu dráhu zkusil před mistrákem. Takže dobrý, nejsem spokojenej se stylem, sedím na tom blbě. Nikdy mně to tady nechutnalo, musím se s tím popasovat.“
„Rozjetý to bylo pěkně,“ vyprávěl Jan Macek. „Akorát jsem posral poslední jízdu. Dráha byla rozbitá a těžká, ne každý to zvládá. Tu poslední rozjížďku jsem jel na starý gumě, abych zítra na Žarnovicu měl obuté tři nové gumy.“
„Škoda, byl jsem zevnitřku,“ nemohl Jan Jeníček nelitovat rozjezdu o titul přeborníka. „Start jsem měl lepší, on šel venkem. Bylo to jasný, Matouš byl lepší. Motorka jela skvěle, akorát dráha byla děravější. Dalo se ale na ní závodit.“
„Myslím, že deset bodů není tak strašnej výsledek,“ přemítal Jaroslav Vaníček. „Budu dělat všechno, aby to příští závody dopadlo líp. Budu se připravovat na Evropu v Pardubicích. Prioritou dnes bylo, aby se mi nic nestalo, dráha nebyl v nejlepším stavu, ale je to pro všechny stejný.“
„Bylo to dobrý, celej závod dobrej,“ vyprávěl Matouš Kameník. „Poslední jízdu jsem měl Jardu a Vojtu a já jsem vyjel na venek. Bylo to rychlý, přetočil jsem se, zatlačilo to na rameno a to mi vypadlo. Zajel jsem na trávu a nahodil ho. Vjel jsem do depa, svlíknul jsem se a pak mě poslali zpátky. Byl jsem nasranej, že mě tam zase ženou. A na venek! Ale proto jsem odstartoval, buchli jsme se, ale jsem šťastnej, že mám titul.“
„Paráda, docela mě to bavilo, jsem spokojenej,“ liboval si Ondřej Smetana. „Neočekávalo se, že bych vyhrál. Pěkně jsem si zajezdil, mohlo bejt pár bodíků víc, ale pár mě jich zase překvapilo. Takže spokojenej.“
„Nebylo to špatný,“ připouštěl Matěj Frýza. „V rámci možností. Dráhu jsem nejel bez respektu, asi se jim nepovedla. Ale do mistráku ji spraví. První jízdu jsem neodstartoval, poslední taky ne.“
kvalifikace:
Po ranním odhlášení Daniela Halamky ztratila smysl a Ondřej Smetana, Štěpán Ševčík a Štěpán Melč postoupili přímo do hlavního závodu.
Chabařovice – 26. srpna
Ranní vydatný déšť bohužel způsobil, že malá dráha byla nesjízdná. Ani odložení o hodinu by jí nepomohlo, tudíž verdikt zněl. Mistrovství republiky stopětadvacítek na krátkých drahách zrušeno bez náhrady. Mrzí nás to, ale doufali jsme do poslední chvíle…