Břehy u Přelouče – 8. srpna
Zatímco plochodrážní jezdci vymetají i v tomhle třeskutém létě závody doma i po Evropě, ledaři mohou jen závidět. A v Břehách u Přelouče se jezdí tradiční  a hodně populární závod mopedů Stadion. Jeho letošní sedmnáctý ročník byl v posledních letech rozšířený o Fichtl cup, čili závod legendárních Pionýrů, tedy upravených Jaw 50 do roku výroby 1985.

Závod je pro obec a okolí významnou společenskou událostí, diváci se počítají  zvláště při večerní zábavě do několika tisíc. A mezi návštěvníky nechybí  bývalí i současní aktivní účastníci nejrůznějších motoristických disciplin i odvětví.

A letos vše začalo na jaře, když se začali hecovat Radek Hutla s Honzou Pecinou, jinak soupeři a zároveň kamarádi z ledových drah. „Když přijedeš, tak něco na tebe dáme do kupy,“ pravil Radek Honzovi. Vše se potvrdilo na pohřbu společného kamaráda Saši Kopeckého týden před závodem.

Jan Pecina oprášil několik let stojící kreaci na závodního fichtla, kterou stvořil právě ve spolupráci se Sašou. Poněkud složitější to bylo s námi. To, co bylo předloženo k úpravě na aspoň trochu použitelný závodní stroj, bych viděl spíš na kupě ve sběrně druhotných surovin. Dohodnuto, stanoveno – závod pojede Lukáš.

Říkám jim: „Udělám motor, na ostatní vám kašlu.“ Tak chlapci sesmolili jakžtakž použitelnou rámovinu a kola. Výroba výfuku a sacího potrubí, úprava hlavy nějakou chvíli zabrala. Projetí motoru v pátek, doladění trysky – nic moc, ale necháme to, lepší to nebude, poslední taky nebudeš. A kdyby to dalo finále… Jedou se dvě vylučovací skupiny.

A je tady závod. Výjezd z první zatáčky po startu, Lukino druhý. A pak problém, řadička visí na táhle a je po jízdě. Na čepu je vidět začátek lomu. A Pecka svoji skupinu vyhrává. Naštěstí si pařák vybírá daň a několik zadřených motorů posílá Lukáše do finálové jízdy, byť z poslední řady na startu.

A dějou se věci. Honza Pecina jede od startu druhý, Lukáš projíždí první kolo na šestém místě. A dál si kluci vybírají kliku. Jasný vítěz kvalifikace najíždí do třetího kola s bowdenem plynu v ruce a Honza vede závod.

Lukino jede jak o život, chybějící výkon nahání na brzdách a v zatáčkách postupuje. A když se před ním sestřelí dva střelci na opravdu vyladěných speciálech, je doma bedna. Výsledek závodu je daleko za očekáváním, opravdu jsme s tím nepočítali ani v neodvážnějších snech.

Ale byla to dobrá sranda.

Foto: Kateřina Vodňanská