Liberec – 13. července
Tak by se daly nazvat sobotní závody v Liberci, ale i v Divišově. Během sezóny nastřádaná data z E speedway motocyklů a množství hodin strávených okolo jednotlivých jezdců s éčky, přináší ovoce. Adam Nejezchleba v sezoně vyzrál v opravdového závodníka. Naučil se připravovat se na jednotlivé závody a odolávat někdy kousavým narážkám.
Adamova cesta
Liberec byl poslední letošní závod mistrovství republiky stopětadvacítek a on se chtěl ukázat na domácí půdě v tom nejlepším světle. Cesta do Liberce byla tak trochu jako z pohádky. Táta Adama v sobotu ráno naložil na autobus směr Liberec. Věci na závodění v tažce a na zádech batoh.
Spíš to připomínalo nástup hokejistů než plochodrážního jezdce. V Liberci už na něho čekal vůz, aby jej přivezl do Starých Pavlovic.
Vedoucí E týmu Tomáš Kollert vulgo Hugo měl motocykly již v depu připravené jak pro Adama, tak pro polského mladíčka Juliana Wroneckeho. V týmu panovala obava, jak se budou v panujícím vedru chovat baterky.
Týmové rozhodnutí bylo jasné. Číslo jedna Adam a záda s technikou mu bude krýt týmová dvojka Julian. Vše nakonec klaplo na jedničku. Škoda pádu Juliana, který mu zabránil postupu do finále.
První místo Adama pouze potvrdilo, že E speedway tým v letošní sezóně plní, co si zadal. A Adam Nejezchleba v neděli ještě závodil v Divišově ve flat tracku a prvním místem tak uzavřel své víkendové závodění.
Liberecký klokan
V sobotu se v Liberci jel také český přebor. Liberec do závodu nasadil Michaela Westa. Australský mladíček, co trénoval před závody v Liberci a Slaném, byl na liberecké dráze jak štika v rybníku.
Bojovnou jízdou se dostal až do finále, kde na naše borce v uvozovkách nestačil a skončil celkově na čtvrtém místě. Většina závodníků se také zapojila do akce zdravotních klaunů a červeným nosem tak plochá dráha podporuje děti, které v nemocnicích čekají na uzdravení.
