Liberec – 21. března
Každý rok nás překvapí. Jednou změnou čudlíků na startovacím zařízení, jednou snížením blatníků, jindy zase něčím jiným. Co se však vymyslelo okolo pružných mantinelů nezbytných pro závody mistrovství světa a Evropy, ale už je opravdu do nebe volající. To, že se namontovaly nafukovačky vaky, je super. Sice to bolí, jak pořadatele při placení, tak i jezdce při nárazu, ovšem že fungují, je jasné.
Předpis bez výkresu
O životnosti nafukovacích bariér se nemá cenu bavit. Je to velká politika. A hlavně nemáme na vybranou. Ale co se musí udělat nově, je slušně řečeno hooodně kontroverzní.
O co jde v kostce. Tam, kde končí nafukovačka, se musí v délce dvaceti metrů namontovat pružně mantinely, které mají zachytit jezdce. Předpis, jak to má fungovat, byl vydán, ale bez výkresu. Každý to díky tomu pochopil po svém a to je asi ten největší problém.
Co jsem viděl a co se začíná používat, ne že by nepomohlo jezdci, ale především může komplikovat bezpečnost diváckého prostoru. Do něho může pružný mantinel vystřelit závodníka, který spadl.
Je třeba si uvědomit, že se nedá srovnávat stadion v Pardubicích, na němž dvacetimetrová délka je asi k vratům z výjezdu s Libercem. Tam dvacet metrů je až ke startu a to se musí ještě sundat čtyři metry nafukovací bariéry.
Nikdo nemyslel na různé délky dráhy.
Myšlenka v praxi
Co teda dál? V Liberci, když jsem začínal s plochou dráhou, bylo pletivo. Nebyl to žádný zázrak, ale fungovalo to. Chvilku jsme se o tom bavili a s Pavlem Ondrašikem se vyrobil prototyp na ukázku funkčních pružných mantinelů.
Jedná se silnou železnou základnu 15×25 centimetrů, která se přidělá do země. Na plotnu se dá pevný sloupek a pomocí dvou gumových trubek se propojí. Na pohyblivý sloupek se ukotví pletivo, přes které namontujeme milimetr silnou folii.
Ta má za úkol, aby při nárazu se jezdec sklouzl, pletivo zapruží, guma vyskočí a splníme, co po nás předpis vyžaduje.
Fotografická paměť Poláků
V zimě jsem se vydal s prototypem do Leszna, abych viděl reakci a hlavně se poradit, jestli jdeme správnou cestou. Polsko je pro plochou dráhu země zaslíbená. Struktura klubu a stadión se zásadně liší od nás.
Koukali jako trubky na trubky, co jsem přivezl a vůbec neměli tušení, na co koukají. Nedalo se nic dělat, odjel jsem domů a s Pavlem Ondrašíkem se pokračovalo na vývoji finální podoby.
Nedávno jsem se dověděl, že Poláci udělali pružné mantinely hodně podobně. Možná byl u nich někdo stejně šikovný, já si však myslím, že mají fotografickou paměť.
Dnes se pomalu připravují v Liberci, Pardubicích, Praze a Plzni na montáž na dráze a ostrý test. Úprava není astronomicky drahá, ale bude fungovat.
Historické souvislosti
Když se dívám na staré fotky, pochopil jsem, proč diváci stávali uprostřed.
Je to jednoduché, jezdec, co spadl, vyletěl ven, a když tam nebyl mantinel, nic ho nezranilo. A divák? Viděl sice půlku závodu nebo se musel točit dokola, ale v bezpečí.
Plochá dráha je fofr a každý, kdo se dá na závodní dráhu, ví, jak to bolí. Závodníci, držím vám všem pěsti, ať ty blbosti, co vymýšlíme, nebudete potřebovat.
Foto: PD Liberec
