Liberec – 8. listopadu
Na tuto sobotu je ve Starých Pavlovicích opět ježdění pro každého. Počasí zatím přeje a tak jezdíme. Pravdou je, že převážně na malé dráze. Sobotní dopoledne tak otevírá šanci si ještě letos šáhnout na řidítka. Komu se nechce, ať sedí raději doma.
Liberec – 27. října
Na stadiónu ve Starých Pavlovicích se v neděli odehrálo BUŘTOBRANÍ. Na ploché dráze se sešla parta starých jezdců posílena borci, kteří se starají o náš stadion při závodech. Ve znamení výborných buřtů, sekané, koláčů a spousta pití probíhalo odpoledne.
Samozřejmě se také jezdilo vším, co mělo kola. Na setkání se také dostavil náš nejstarší závodník ze sedmdesátých let reprezentující Liberec Josef Herda, který sedmého listopadu oslaví třiadevadesát let. Jako junior nescházel Josef Kalous se svými dvaaosmdesáti roky.
Počasí i zábava klapla a tak zase zas v létě!
Liberec – 26. září
Do Liberce se na konec sezony opět vrací cirkus RUDOLF BEROUSEK. Cirkusová plochodrážní sezona startuje do podzimního konce a tak trochu odreagování. Liberec však ještě nekončí. Pokud počasí dovolí, tak poslední závodní víkend by měl být v polovině října.
Liberec – 20. a 21. září
Pátek a sobota patřila v Liberci opět amatérským závodníkům . Tentokrát přijela parta z polského Ostrowa a jeden Evropou cestující Argentinec. Evropští amatéři, co se scházejí v Liberci, si zkoušejí dráhu, na které by se mohly v příští sezoně konat šampionáty družstev i jednotlivců. Páteční ježdění prospělo i Štěpánce Nyklové.
V pátek si po přestávce mohla zajezdit a připravit se na svoje sobotní závody ve Slaném. Na závěr soustředění byl vypsán závod, kdo ujede více kol na půllitru paliva. Stávající rekord je 53 kol a nebyl překonán.
Třináct jezdců vyrazilo společně na dráhu a po 33 a půl minutách a 44. kolech byl znám vítěz Matias Fereras z Argentiny. Závěr už byl v tradičním duch Liberce. Hudba a pohoda až do rána.
Četl jsem, co se stalo s Mini Cupem… Vina není na Zdendovi Schneiderwindovi, ale v nás co děláme plochou dráhu. Nedostatek mladých nespočívá v nedostatku peněz, ale přístupu a propagaci mladých začínajících závodníků. Trochu se zamyslete a řekněte jeden jediný důvod, proč byste někomu doporučili začít dělat plochou dráhu.
Technika, se kterou mladí začínají, je příšerná. Doslova by se dala nazvat jako hajtry. Když pominu dva mezinárodní závody, naše stopětadvacítky se nikam nepodívaly. Nejhorší je, nikdo nepřijede ani na kemp, kde pod vedením trenérů a to podotýkám těch, kteří patří k nejlepším. Prostě nepřijede.
Dohadujete se o Mini Cup? Proč?
Začínající jezdec, co ještě ani neví, jestli chce nebo bude jezdit je nucen si udělat licenci na trénování, jako by mělo být na Mini Cup? Neobstojí slova o pojištění.
U našich severních sousedů se na licence skládají zkoušky na základě toho, co se naučí pod vedením trenéra. Tak tomu bylo i v minulosti u nás, ale to co považujeme za pokrok, se povede.
Co považuji úplný nesmysl, je že na nejmenších motorkách se k závodům používají nejdelší tratě. Nejenže se děti nic nenaučí, ale rodiče se neudrží a snaží se do těch malých kolibříků namontovat za každou cenu raketu.
Pak je opak, kdy na malé dráze nedokážou mladí jezdci zatočit, používají nevhodnou techniku – velikost motocyklu – a pak dochází k pádům. Co nás taky může trápit je věkové rozpětí deset až šestnáct let. Staří závodníci už dopředu staví ty mladé do nevýhody.
Proto jízda na pásku a to, ať se jmenuje Mini Cup nebo pohár pro stopětadvacítky čí nějak jinak, by měla zohlednit možnosti jezdců.
Motivace.
V letošním roce Liberec nabízel školení pro rodiče a začínající jezdce. Nikdo se ani neozval. Jak se mají rodiče orientovat bez podpory a informací?
V současné době jsme v hluboké plochodrážní krizi a bez práce s mládeží nic nebude.
Začátek letních prázdnin se nesl rovněž ve znamení vrcholných mítinků dvěstěpadesátek. V obou případech byl z českých reprezentantů nejlepší Adam Nejezchleba. SGP3 alias mistrovství světa v Gorzowě jej zastihlo na osmé pozici závěrečné klasifikace. Evropský šampionát v Debrenu následující víkend mu přineslo pozici číslo třináct.
Postup Adama Nejezchleby do finále SGP3 to byl cíl našeho týmu. Už v kvalifikaci v Teterově jsme měli zapůjčenou techniku. Motor, karburátor, výfuk, box zapalování, který jsme testovali v Gniezně. Do Gorzowa za námi přijel i pan Jablonski, který se o nás staral a kontroloval nastavení.
Čtvrté místo v tréninku překvapilo nejen náš tým, ale i televizní štáb, který okamžitě začal Adama vyslýchat. Trochu je překvapilo, když se dozvěděli, že trénuje na elektrickém motocyklu. A kolik má najeto.
Samotný závod už byla jedna velká dřina a konečné osmé místo byla naše maximum. Děkujeme všem, co nám pomohli.
Cesta daleká. Teplo šílené. Plus pětatřicet v boxu a zadřená brzda na dodávce. Tak by se dala popsat naše cesta do Maďarska. Sobotní kvalifikace byla hodně těžká a vyrovnaná. Páté místo zajišťovalo klidný postup. Už jsme jenom čekali, jestli z kvalifikace číslo dvě postoupí někdo z Čechů.
Neděle začala opravou brzd na naší dodávce a odjezd na stadión. Stadión v Debrecenu byl připraven a všichni okolo nás se chovali přátelsky. Adam ve finále měl číslo dvě a stál na násupu hned vedle Maksymiliana Pawelczaka. Předpokládali jsme, že finále nebude vůbec žádná hračka .
Adam sice sbíral bodíky, než přišla nula, což trochu narušilo naše plány na umístění. Smůla v poslední jízdě a následný pád, Adama posunul na konečnou třináctou příčku.
V současné době byly výsledky s dvěstěpadesátkou asi maximum, co v našich podmínkách jsme schopni.
Pravděpodobně Adama čeká ještě jedna sezona , kde si může vybrat, jakou kategorii pojede.
