Liberec – 22. ledna
Sice trochu opožděně, ale přece. S pomoci Hynka Štichauera se do Liberce dostaly chrániče kol. Led zatím vesele tvrdne?! A tak se příprava na motocyklech zrychluje. Letošní zima snad umožní vyzkoušet Ečka i na šroubkách. Jeden motocykl se odvezl k testům akumulátoru do vývojové dílny pana Ikera a jeden bude jezdit u nás.
Jak se bude chovat akumulátor v zimě, bude zajímavé. Byla by to šance i pro další disciplíny do budoucna.
Budeme se snažit upravit plochu tak aby nás nikdo nemusel tahat z vody. Přehrada je v Mníšku hluboká a nerad bych na výlov éčka čekal do jara.
Liberec – 15. ledna
Příval sněhu pravděpodobně zruší plánované víkendové ježdění na šroubkách. Led postupně narůstá a tak by nic nebránilo dobré zábavě. Navíc… E ještě na ledu nejezdila. Představit se měla i verze E kros. Těšení na zimu bylo asi příliš velké a někdo to popletl, nejdřív mělo mrznout a pak padat.
Liberec – 6. prosince
SSC 2021 – Six Speedway Cup 2021 – Promocja – Žuzel Amatorski, tak se bude jmenovat druhá amatérské soutěž u našich sousedů v Polsku. Další založenou soutěží je Gropex Cup Amateur Speedway. Celkem na dvanácti stadiónech pojedou Poláci své závody. Výběr tratí a závodníků je vždy velká událost. Stadióny totiž musí splňovat vše jak při normálních závodech.
Snaha založení čtvrté polské ligy, která by se skládala z amatérů, se díky tlaku závodníků nepovedla. Nadšenci ploché dráhy tak budou mít výběr, jak podle stadiónu, termínu i výkonnosti si zvolit kde pojedou.
V našich českých vodách něco úplně nepředstavitelného. Jo, možná fotbal, hokej, věnovat se motokrosu, ale plochou dráhu jít jezdit jen pro zábavu, nebýt závodníkem? Kdo to u nás dělá!?!
Historie ukazuje na naše slavná jména a možná si ještě někdo pamatuje, ale amatér? Závodník bez jména, jezdící si po světě, kochá se městem, kam se jede bavit – a pak se povozit na speedway.
Kluci, co se chodí dívat na dnešní hvězdy, vyrostou a chtějí si všechno zkusit. To je ta šance, stát se chvilku závodníkem a hrát si na Drymla, Kaspera, Štancla, Milíka a další. Nechávají si šít kombinézy, motorky si ladí do barev svých jezdců a jezdí. A hlavně se baví.
Svět ploché dráhy, který u nás schází, svět, který nám pomáhá se potkávat, svět ploché dráhy. Tak neváhejte a pojďte se bavit. Nevěříte?
Podívejte se na trénink amatérů ze Zielonej Gory. Většina z nich před dvěma lety jen seděla jen na tribuně, dnes si hrají na Patryka Dudka či Martina Vaculíka.
Liberec – 2. prosince
LIAZ slévárna Ostašov Liberec. K této větě by se hodila armáda otazníků. Někdejší chlouba automobilky LIAZ a hlavně sponzor liberecké ploché dráhy v šedesátých a sedmdesátých letech.
Josef Kalous prezentuje značku LIAZ na své vestě
Slévárna Liaz Ostašov v Liberci, která podporovala motoristický sport, je nenávratně pryč. Pod touto značkou LIAZ Liberec jezdila dosud asi nejúspěšnější parta závodníků, co Liberec pamatuje.
Jména Josef Minařík, Petr Šafařík, Josef Kalous, Josef Rybář, Jaroslav Špinka, Josef Herda, Ferdinand Tomašovič… Mezi ně lze položit rovnítko s extraligou, novými motocykly, kombinézami a spoustou dalších věcí.
Hledat sponzory v dnešní době pro plochou dráhu je takřka nadlidský výkon. O to více, když se podívám na ruiny továrny. A tak jsem musel zamáčknout slzu a raději pádit rychle pryč. Ostašovská slévárna díky svému řediteli a lidem okolo něho pomáhala. Podařilo se držet i v těch nejtěžších dobách stadión a podporovat plochou dráhu.
Nedávno jsem byl Divišově a tak pohled na místní zbytky chlouby ploché dráhy, doufám, vydrží déle než LIAZ v libereckém Ostašově.
Liberec – 24. listopadu
Po úspěšném závodě polských amatérů je Liberec opět zařazen na jejich závodní pořad v sezónu 2021. Sice není znám termín, ale podle plánu by se měl Liberec stát třetím pořadatelem seriálu GROPEX AMATEUR SPEEDWAY CUP hned po Gnieznu a Lesznu. Další dva závody se uskuteční v Rawiczi a v Ostrowě.
Co je vlastně na těchto závodech zajímavého?
Slovo amatér může vzbuzovat posměch neumělů, a tak jít se podívat na tento typ závodů nemusí lákat. I u nás v Liberci jsme se tomu zpočátku bránili.
To, co člověk vtažený do tohoto typu závodu zažívá, je opravdu trochu něco jiného. Nepadají rekordy dráhy, jezdí se pouze na dvě kola a jezdci jsou rozděleni nikoliv podle věku, ale podle výkonnosti.
Závod se jezdí na tři výkonnostní skupiny, běžný počet závodníku většinou přesahuje možnost propustnosti startovní listiny a tak se dbá na chování, vystupování a dodržování pravidel.
Není vůbec výjimkou, že se na někoho prostě nedostane a musí si počkat na volné místo.
Co to vlastně je za lidi, kteří jezdí?
Sjoerd Rozenberg, Maciej Fajfer a Martin Švestka na stupních vítězů loňského závodu v Gniezně
První skupina zlatá se skládá z bývalých jezdců, kteří minimálně pět a více let již nezávodí. To znamená, nemají licenci.
Druhá skupina stříbrná je již pouze z lidí, co milují plochou dráhu a tak se ji trochu naučili, ale nikdy nezávodili.
Třetí skupina bronzová jsou ti, kteří vlastní plochodrážní speciál, a opravdu se chodí bavit. Nejdůležitější je, že ploché dráze všichni dávají celé své srdce.
V sezoně 2020 tyto závody přilákaly i jezdce z Holandska, Německa, Maďarska, Ukrajiny a nescházeli ani zástupci Čech.
Takové malé SGP Amatérů. Všechny pořadatelé mají za povinnost zajistit vše potřebné, jako by šlo o normální závod.
Co to vlastně přináší?
Na konci sezóny se kromě jezdců také vyhodnocuje pořadí pořadatelů. Budu se jako Liberečák chlubit, ale kluci z tohoto města byli dvakrát po sobě vyhodnocení jako nejlepší pořadatel seriálu.
Letos se konalo finále v Gniezně, města, které miloval Tonda Kasper a vekou část své závodní kariéry právě tady závodil a pracoval pro klub.
Jeho jméno je v tomto městě tak ceněné, že u stadionu má pomník. A dokonce po Antonínu Kasperovi pojmenovali jednu hlavní ulici ve městě.
Co bude roku 2021?
Příští rok přijde zase nová výzva. Schválně kolik Čechu se přihlásí… Určitě to nemusí být mistr světa, ani
závodník, stačí se jít pobavit.
Ti co budou mít zájem, napište nám do klubu. Rádi poradíme a zařídíme vše potřebné k vaší zábavě na ploché dráze.
Jiří Mizera, Jan Pospíšil, Roman Doleček, Robert Ráliš a Věroslav Kollert se radují z ceny za nejlepšího pořadatele série roku 2019
Liberec – 1. listopadu
Liberec je opět v extralize, to bylo na začátku sezóny. Historie z roku 1975 se opakuje, po jedné sezoně v nejvyšší soutěži se sice nesestupuje, ale co bude dál?
Na začátku všeho byla dohoda Vladimír Vopat/Věroslav Kollert. Samozřejmě bez podpory ze strany Markéty by se projekt asi nepovedl. Posun termínů asi už nikoho moc nezaskočil, spíše jsme bojovali o možnost odjezdit to, co nám situace dovolila.
To, že jsme ostatní týmy chtěli pozlobit, je pravda a to se při závodech dařilo. Minimální rozdíl bodů tomu nasvědčoval a tak škoda, že se nejel poslední čtvrtý závod. Od samého začátku jsme avizovali, že to chceme sice dělat podle pravidel, ale po svém. Do vedení manažera týmu byl povolán Polák Blažej Skrzeszewski z Gniezna.
Rozdíl pravidel mezi námi a Poláky není sice zásadní, ale bylo se co učit. I když se zdá polština srozumitelná, někdy bylo zábavné vysvětlování slovíček tak, aby to dávalo smysl. Spolupráce pánů Vopata a Skrzeszewskeho dokázala přivést na naše dráhy spoustu zajímavých závodníků, o kterých určitě ještě budeme slýchat.
Nikdy předtím neměl Liberec takovou mezinárodní sestavu, INTERTEAM zahrnoval čtyři Čechy, Ukrajince, dva Poláky, Angličany a v záloze byl Australan, Švéd a Němec. Tak, co si víc můžeme přát? Klobouk dolů! Vedení týmu v závodech byla ukázka polské školy a závodníci se podle toho taky chovali. Borci!
Sice se nám nepodařilo dostat na bednu, ale můžeme mluvit o úspěchu. Nedílnou součástí byla i parta – fanklub – okolo pana Vopata. Kluci díky. Samozřejmě ne každý dostal možnost startu, ale práce pro tým byla vždy odváděna profesionálně s podporou kluků, co závodili.
Společný oběd, o pauze a závodech vzájemné podporování a hlavně obětavost provokována vedoucím týmu Blažejem Skrzeszewskim pod kontrolou Vladimíra Vopata. To je INTERTEAM!
V Liberci se sice po dlouhé době opět jela extraliga, ale ve městě mnoha sportů, kde vévodí hokej a fotbal, bude i s takovou soutěží, jako je mezinárodní závod družstev extraliga na ploché dráze, těžké se prosazovat.
Co bude dál? Ministři se mění, lidi se bojí, už ani profesionálové nesmí do práce a tak se musíme smířit s tím, že nejistota termínů a možnost závodit bude ještě chvilku trvat. Všem vám přeji pevné nervy do dalších časů a brzké neomezované setkávání na našich stadionech.
