Jsou motoristické závody, ve kterých se přihodí něco tak závažného, že výsledek ustupuje do pozadí. Ve většině případů je motocyklový sport velice riskantní záležitostí a zranění, těžké úrazy s trvalými následky nejsou výjimkou. Díky přísným bezpečnostním pravidlům, obzvlášť na úrovní mistrovství světa, počet nehod se závažnými následky rok od roku klesá. I v takové disciplíně, jako je plochá drahá, kde fyzické kontakty mezi závodníky i s motocykly a pády jsou na denním pořádku. Do vzácných výjimek se počítají podniky na jakékoliv úrovni, které by se obešly bez jediného pádu. Naštěstí moderní bezpečnostní vybavení jezdců je tak promyšlené a zdokonalené, že většina karambolů končí jen zdržením, třeba na výměnu segmentu nafukovacích barier a zprovoznění stroje. A jede se dál. Srážka na začátku posledního kola druhého semifinále dánské SGP byla odlišná a svým způsobem výjimečná šťastným koncem jako z filmu. Hororová havárie skončila jen u drobného poranění ruky.

Horor se mění na kuriozitu

Fredrik Lindgren bojoval s domácím Mikkelem Michelsen o třetí místo s minimální nadějí probojovat se do finále. Dánská divoká karta doslova naplnila pojem divokostí, když na cílové rovině ztratila kontrolu nad svým motocyklem. Nebyla to nijak neobvyklá situace.

Plochodrážní speciál se zvedl na zadní kolo i s jezdcem změnil směr z oblouku uvnitř dráhy na výstřel až k mantinelu. Tam zasáhl jedoucího o kousek před ním Fredrika Lindgrena a doslova ho vymrštil na řídítka motocyklu. Švéd neměl sebemenší šanci zareagovat. Zaprvé Dána nemohl vidět a pak vše se odehrálo ve zlomku vteřiny, přičemž motocykl pokračoval nekontrolovatelně a v plné rychlostí. Nehledě na dynamiku se jeden stačil vylekat, ještě než dvojice stroj-člověk udeřila do první překážky stojící jí v cestě. Dokonce je to vidět na tvářích přihlížejících.

Stadión zmlkl ještě dřív, než došlo k nárazu. Fredrik Lindgren doslova projel nafukovacím mantinelem. Ten je stavěn na ztlumení bočního nárazu, ale tentokrát zapracoval ještě lépe, když švédský závodník doslova zmizel v jejich útrobách. Mikkel Michelsen ještě stačil vypnout svůj motor, ale po několika metrech se taktéž poroučel k zemi.

Jízda byla pochopitelně ihned zastavena a k místu zkázy spěchali všichni povolaní. Po několika dlouhých minutách, anebo to byly vteřiny, co se zdály trvat tak dlouho, se nakonec zvedl Fredrik Lindgren a nevěřícně se díval na poraněnou ruku. Co se odehrálo, mu muselo dojít až později.

Tribuny si oddechly a pak snad nikomu nevadilo, že finále se jelo až po pečlivě výměně nafukovacích vaku. Dokonce na velké obrazovce se promítalo opakování hrůzostrašné událostí, ale naštěstí už jako kuriozita, nikoliv jako horror. Mimochodem britská televize BT Sport zůstala jen u komentáře Scotta Nicholse a málem smrticí srážku ani jednou neopakovala až do konce pořadu. A i to o něčem svědčí.

SGP stojí před skvělým vyvrcholením

Samotný závod se odjel před naplněnými tribunami. Dánové přišli v hojném množství a ani jim moc nevadilo, že oba domácí jezdci Leon Madsen a Mikkel Michelsen skončili vždy poslední ve svých semifinálových jízdách. Průběžná kvalifikace byla v čele dokonce vyrovnaná a navrátilec po zranění Martin Vaculík se ani s osmi body do semifinále neprobojoval.

Hlavně vinou nejslabších letošních účastníků seriálu, kteří nikomu žádné body nesebrali, Anderse Thomsena (3 body), Olivera Berntzona (2) a jednobodového Krzysztofa Kasprzaka. Zklamali oba Matějové, Žagar a Janowski, přestože dokázali každý jednou vyhrát. Slovinec už delší dobu není spokojen s motory svých motocyklů, ale Polák určitě patřil mezi letošní favority.

Dlouhé čekání na finálovou jízdu bylo odměněno krásnou podívanou, i když hlavní souboj se odehrál za zády suverénního Artjoma Laguty. Bartosz Zmarzlik tentokrát nevykouzlil zázračné předjetí na cílové čáře a skončil druhý po vytrvalém souboji s Emilem Sajfutdinovem, jemuž nakonec přece odolal.  Poněkud nenápadný Artjom Laguta se dostal o jediný bod před obhájce titulu.

Dvojzávod v polské Toruni slibuje dnes a zítra velkou„rivalizaci, jak říkají Poláci. Hlavně ať jsme ušetření hororových pádu, i když den dánský skončil docela šťastné.

Foto: Kiril Ianatchkov a Pavel Fišer

Wroclaw – 30. a 31. července
Po úvodu v Praze série dvoudenních závodů pokračovala ve Wroclawi. Od svého návratu do seriálu velkých cen na Olympijském stadionu pokaždé patřila k těm zajímavějším. Jednak je to domácí dráha jezdců Betard Sparta Wroclaw Taie Woffindena, Macieja Janowskeho a Artjoma Laguty, jednak většině ostatních závodníků je trať důvěrně známa. V programu závodu legendární Greg Hancock ne nadarmo říká, že ve Wroclawi je skoro nekonečně množství závodních stop a závody mu daly za pravdu. Po oba dva dny, na rozdíl o prořídlé tribuny na Markétě, hlediště bylo zaplněné a možná pár set návštěvníků chybělo k tomu, aby bylo vyprodáno. Covid opatření spočívala v přítomností mobilní testovací stanicí a tohle asi bylo všechno. V Polsku nikdy nebývá tolik zahraničních návštěvníků jako v České republice, ale byli vidět a slyšet Britové, Švédové a vždy přítomní fanoušci Martina Vaculíka ze Slovenska. Život se prostě vrací do normálu a i střízlivé ceny lístků napomohly nadprůměrné návštěvností.

Škoda loňského Goričanu

Pojďme teda po pořádku. Závodilo se hodně zostra hned od první série. Vypadalo, že čtvrtá pozice na startu je poněkud znevýhodněna, ale i tohle se změnilo ihned po první úpravě a nakonec jedno semifinále a finále vyhráli jezdci se žlutými povlaky. Los a startovní pozice tedy neměly rozhodující vliv na celkové výsledky. Schopnost rychle se přizpůsobit dráze, však ano. Navíc dvoudenní formát poskytnul příležitost k opravě nastavení a obzvlášť v sobotní večer čtveřice jezdců odjely i tři kola, aniž by se skupina roztrhla a vznikly velké odstupy.

Než se podíváme na favority, věnujme trochu pozorností novým posilám seriálu. Loňský atypický challenge, který poskytla každé národní federace jedno startovní místo pro závod v Goričanu, přivedl na startovní listinu Švéda  Olivera Berntzona a veterány Mateje Žagara a Krzystofa Kasprzaka. Nedařilo se žádnému z nich. Slovinec alespoň v každé SGP třikrát dojel na bodované pozici, ale ani jednou nevyhrál. Lze o něm s úspěchem spekulovat, že si zase zajistí místo v seriálu 2022 už v srpnu v Žarnovici, ale ostatní dva podávali zoufalé výkony.

Nepříjemné překvapil i domácí, dobře známý i v Čechách Gleb Čugunov, který byl na míle daleko od svých loňských výkonů. Tehdy v první den skončil těsně před dveřmi semifinále, a ve druhý ho dokonce jel. Zato největší favorite sváděli tvrdé boje od prvního do posledního kola. V tomto světle o to větší škodou je, že Václavu Milíkovi tak těsně uniklo místo v elitní patnáctce. Určitě by se mu vedlo mnohem líp.

Bartosz Zmarzlik poprvé

Teď o hlavních postavách. Párkrát, a to po oba dny ujel ostatním specialista domácí dráhy Artjom Laguta, ale většinou o vítězi nebylo rozhodnuto do výjezdu z poslední zatáčky. Opakovaně musel rozhodčímu pomáhat televizní záznam z cílové čáry a korunu všemu nasadilo pohádkové vítězství Bartosze Zmarzlika na závěr druhého finále.

Přitom Polák vůbec byl nejzajímavější protagonista obou dnů. Většina obecenstva bouřlivě povzbuzovala jezdce místního týmu zejména  Macieje Janowskeho. Ale i Bartosz Zmarzlik musel cítit obrovskou podporu, obzvlášť když nejel proti někomu z jezdců Betard Sparty. V šesté jízdě prvního dne konfrontoval hned dva z domácích favoritů Macieje Janowskeho a Taie Woffindena. Jak to často bývá, nejen na ploché dráze ze soupeření této trojice nakonec těžil Brit Robert Lambert, který s přehledem zvítězil.

Dva nejlepší z Poláků se pak střetli až v samotném finále a na rozdíl od regulární rozjížďky tentokrát zvítězil Zmarzlik před Janowskim. Zajímavé bylo sledovat počiny Martina Vaculíka. Začínal s nulou, ale pak dvakrát vyhrál a jednou dojel za jeden bod. Svou poslední regulární jízdu vyhrál se silnými soupeři, Emilem Sajfutdinovem, Robertem Lambertem a Jasonem Doylem, ale v semifinále skončil poslední.

V průběhu večera vyrovnané výkony podávali Robert Lambert a zejména favorizovaní Leon Madsen, aby oba pak vyhořeli v prvním semifinále. Nejdřív najel na pásku Brit, pak po diskutabilní srážce s Rusem byl vyloučen dánský reprezentant. Artjom Laguta s Bartoszem Zmarzlikem se sešli v poslední dvacáté  jízdě, doplněné jasnými outsideři Krzysztofem Kasprzakem a Oliverem Berntzonem.

Zvítězil Rus a totéž si zopakoval proti Polákovi i ve druhém semifinále, ve kterém se Fredrik Lindgren s Martinem Vaculíkem  nedokázali prosadit. Samotné finále už bylo o něčem jiném. Bartosz Zmarzlik odstartoval výborně, postupně zvyšoval náskok na Artjoma Lagutu. Za jejich zády Emil Sajfutdinov zoufale utočil na Macieje Janowskeho v zapase o poslední příčku na podiu.

Svou dravost přehnal, ztratil kontrolu nad motocyklem a najel na Poláka, který se držel vápna a neodchýlil se od čáry ani na centimetr. Výsledkem byl hrůzostrašný pád, který vypadal ještě hůř než v reálu na zpomaleném záznamu, promítaném na velké obrazovce. Nebýt nafukovacích mantinelů, v lepším případě by si musel Rus dlouho odpočívat od závodění. Po ošetření přímo na dráze odešel po svých do depa, aby následující den se probojovat až do semifinále. Opakované finále se znovu povedlo Bartoszi Zmarzlikovi, ale tentokrát se předvedl lépe Maciej Janowski a k velké radostí publika skončil druhý. Artjom Laguta, který nebyl hůř než druhý v dosavadních jízdách, nakonec obsadil místo třetí. Po oslavě vítězů publikum odcházelo spokojeno a už se všichni těšili na pokračování druhého dne.

Pozor na žlutou kartu

V sobotu už nebyl žádný trénink a začínalo se hned naostro. Tai Woffinden nepustil vítěze předchozího dne před sebe a zaslouženě vyhrál. Australan Max Fricke si dojel pro jeden bod, jak se pak ukázalo, skromný zaklad pro zatím nejlepší velkou cenu v letošní sezoně v jeho podání. Ostatní pokračovali podávat podobné výkony jako předchozího dne. Favorité sbírali body a souboje byly velice těsné, naštěstí bez pádu a zranění. Kuriózním smolařem se stal Jason Doyle. Australan je napomínán za letmé starty skoro na každém Grand Prix od doby, co se zavedlo toto pravidlo. Žlutou  kartu vyfasoval ihned na začátku, ale pak si dával velký pozor. To mu nebylo nic platné, protože v rozhodující pro jeho účast v semifinále sedmnácté jízdě, kde by mu stačil bod, Tai Woffinden neudržel nervy. Dal se do pohybu a Australan se nechal vyprovokovat k předčasnému startu. Pro Brita to byl první prohřešek večera, ale Australana tak trochu nevinně rovnou vyloučili.

Bartosz Zmarzlik prohrál s Tai Woffindenem, Robertem Lambertem a Artjomem Lagutou, ale vždy skončil na druhém místě za ním a zbývající své jízdy vždy vyhrál. V té šestnácté porazil Macieje Janowskeho a v dvacáté Leona Madsena, oba pozdější finalisty. V semifinále pak relativně hladce prošel přes Artjoma Lagutu, Maxe Frickeho a překvapivě pomalého Macieje Janowskeho, který se poprvé letos nedostal nejen na podium, ale ani ne do finále!

Skvělá tečka za dvojzávodem

Finále si zaslouží samostatný odstavec. Nekonalo se drama předchozího večera s hrozným pádem Emila Sajfutdinova a jezdci odstartovali, dalo by se říct standardně. Artjom Laguta si udělal mírný náskok a zajímavé bylo, že ihned na začátku razantním startem ztratil přední blatník. Ten zůstal ležet uprostřed dráhy a Rus ho v druhem kole přejel a rozdrtil na kousky. Naštěstí úlomky nezpůsobily žádnou újmu nikomu.

Mezitím Bartosz Zmarzlik postupně předjelTai  Woffindena a po vnější akceleroval tak dlouho, až se zbavil i Leona Madsena. S Artjomem Lagutou to zdaleka neměl tak jednoduché. Odrážel se od mantinelu a zkoušel nabrat ještě malinko rychlost, ale Rus se zdál nedostižným. Až do poslední zatáčky, kde pro změnu Artjom Laguta šel na vnější oblouk, asi s úmyslem zablokovat Poláka.

Ten ale ve stejný čas změnil směr. Jel k vnitřku a po cestě někde nabral malinko rychlostí, ale tak akorát, aby zvítězil o pár centimetrů. Pak celé oslavné kolo kroutil nevěřícně hlavou. Tomasz Gollob přispěchal s vysvětlením, že okopíroval jeho oblíbenou fintu, ale asi jen Bartosz Zmarzlik bude vědět, nakolik měl situaci pod kontrolou.

Každopádně stadion vybuchl nadšením a druhý den po sobě oslavoval dvojnásobného mistra světa. Bartosz Zmarzlik v sobotu podal standardní výkon šampióna, ale závěrem si získal zcela oprávněné dlouhý aplaus ve stoje. O to víc se máme, na co těšit už tento víkend zase ve dvojzávodě tentokrát premiérově na stadionu v Lublině.

Foto: Kiril Ianatchkov