Praha – 23. května
Pražské kolo Speedway Grand Prix začínalo andělským provedením statní hymny dětským sborem. Kdokoliv přišel s tím nápadem, trefil se do desítky. Andělské bylo i počasí, jehož se obávali všichni zainteresování a nejvíce snad Tomáš Topinka, který se postaral výborně o stav dráhy během pátečního tréninku a sobotního závodu. Ještě pár minut před začátkem se o dráze nechtěl ani bavit a se sobě vlastním humorem odmítal další komentáře, snad aby se o nic nezakřiklo. Průběh závodu z tohoto pohledu však byl naprosto standardní.

 

 

Tlačenice na semifinále

Než plochodrážníci vyházeli materiál na okraj dráhy, rozhodovaly starty. Nejlépe se to dařilo ze vzdáleného žlutého pole, odkud startovali tři vítězové prvních čtyř rozjížděk. Nepovedlo se to jen Krzysztofovi Kasprzakovi, ale i ten skončil těsně druhý. Mimochodem tento výkon si zopakoval ještě jednou v třinácté rozjížďce a to bylo vše, protože ostatní starty vždy skončil jako poslední. Zatím se mu letos nijak nedaří.

Přesto, že se na začátku nepředjíždělo, nebyly úvodní rozjížďky bez napětí a zajímavých soubojů. Už před startem druhé jízdy nefungoval stroj Nickiho Pedersena a jeho tým urychleně přivezl náhradní motocykl. Dán dokonce dvakrát si přesedával z jedné mašiny na druhou, než mu mechanici dali pokyn, že problém je odstraněn a Nicki Pedersen se vrátil ke své první motorce.

Proběhlo to takovým způsobem, že se vsadím, že kdekomu uniklo, který motocykl nakonec přivedl k startovní pasce. Hned po startu Pedersen se střetl v první zatáčce s Iversenem, ten šel k zemi, naštěstí bez zranění a start se opakoval se všemi čtyřmi jezdci. Okamžitě se začalo spekulovat, že Pedersen potřeboval další čas na přípravu svého problematického motocyklu a tak poslal svého krajana k zemi.

Že tomu tak nebylo, se stalo jasné s opakovaného záběru, ale taková je už pověst dánského bouřliváka. Otřesený pádem Iversen skončil ale poslední. Ve svém dalším startu si připsal znovu nulu, do třetice to byl jediný bod a jeho vyhlídky nebyly nijak dobré. Pak ale vyhrál dvakrát po sobě a to v devatenácté jízdě musel zabojovat ve snad v nejlepším souboji večera s Gregem Hancockem.

Američan odstartoval nejlépe, kdežto Dán se musel postupně probojovat z třetího místa. Náskok Hancocka vypadal nepřekonatelný, ale Iversen to nevzdal a dostal se před něj. Hancock mu to vrátil, ale nakonec vyhrál Iversen. Se sedmi body se tak dostal do semifinále, což nejvíce mohlo mrzet Australana Jasona Doyla, který nasbíral stejný počet bodu, ale vyhrál pouze jednou, proti dvěma vítězstvím Dána.

Jason Doyle ale měl na svědomí druhý pád večera, když v čtvrté jízdě z třetího místa v nájezdu do předposledního kola přetočil motocykl a po piruetě skončil tak hluboko pod nafukovacím mantinelem, že se sám nedokázal odtamtud dostat. Opakovalo se pochopitelně bez něj. Tento jediný bod pak mu nakonec chyběl k účasti v semifinále.

Spravedlivě je ale uvést, že i jeho nejbližší soupeř Iversen měl defekt, který zavinil jeho druhou nulu, takže oba měli stejnou smůlu. S defektem skončili ještě Batchelor a Jonasson. Nebýt defektu Australan mohl byt velice blízko semifinále, ale Švéd jel závod, na který určitě nejlépe bude rychle zapomenout. Ne účastnil se pátečního tréninku, aby šetřil zraněnou nohu a nakonec bolestí ho donutily po třech startech stáhnout se z další účastí.

 

 

Nová generace na obzoru

Odstoupení Jonassona otevřelo cestu pro náhradníky Kůse a France. Oba měli za soupeře po jednom bývalém mistru světa. Matěj Kůs Chrise Holdera, Josef Franc trojnásobného Nicki Pedersena a oba nedokázali získat ani bod, přestože dělali, co mohli. Aby toho nebylo málo Josef Franc, zničil během víkendu celkem tři motory a to se jen tak nestává ani největšímu smolaři. Snad mu to osud vynahradí jinde.

Tím se dostáváme k poslednímu domácímu borci, s divokou kartou startujícímu Václavu Mílikovi. Publikum mu fandilo bouřlivě a jezdci určitě nechyběla motivace. Přes loňské dva body se ale nedostal, a jeden z nich získal po odstoupení defektujícího Iversena. Pardubičan si takhle krutý osud nezasloužil, jelikož bojoval, co šlo.

Ve dvanácté jízdě dokonce proti třem mistrům světa najednou. Chris Holder, Nicki Pedersen a Greg Hancock dohromady drží sedm titulů, ale chce-li uspět do budoucna, bude si muset poradit i v takových střetnutích. Teď je ale naprosto nepravděpodobné, že by na rok 2016 mohl získat divokou kartu, tak cesta ke Speedway Grand Prix už vede jen přes challenge, což bude dostatečnou motivací pro talentovaného mladíka. Já mu určité budu držet palce.

Tam, kde bychom rádi viděla Václava Milíka, se dostal jiný mladík, Polák Maciej Janowski. V prvních, vice či méně zmatečných letošních velkých cenách svůj nesporný talent nijak nepřevedl.

V Praze si to bohatě vynahradil. V minulosti dvakrát startoval na divokou kartou (2012 a 2014) a jednou se dostal i do semifinále závodu. V Praze ale stanul poprvé na pódium a za komplet patnáct bodů v základní častí si zasloužil snad i zvítězit.

Čtrnáctá jízda večera, ve které po skvělém souboji porazil svého mentora Grega Hencocka byla ukázková! V semifinále ho pak suverénně porazil Nicki Pedersen a ve finále ho předjel po tuhém souboji i o druhé místo jeho krajan Jaroslaw Hampel, ale přesto Maciej Janowski udělal ten nejlepší dojem a poprvé byl úspěšný mimo své rodné Polsko. Nastupuje nová generace!

 

 

Staří známí na pódiu

Jaroslaw Hampel bude i nadále mít smíšené pocity z pražské Markéty. Začátek měl přijatelný, ale ve dvacáté jízdě se utkal s Jonssonem, Žagarem a Holderem. Všichni čtyři měli otevřenou cestu do semifinále, ale nikdo ji neměl jistou. Nakonec za krátký konec tahal Australan Holder, který jediný se dál neprosadil.

Hampel ještě porazil Iversena a Hancocka, aby v samotném finále po urputném boji předjel už zmiňovaného Janowskeho. Na vítěze Wofindena ale už neměl. To byl Polákovo páté pódium v Praze s tím, že čtyřikrát skončil na druhém místě. Zda to vnímá jako zakletý stadión, anebo se do Prahy bude těšit i nadále, ukáže budoucnost.

Největší úspěch dosáhl skvělý Tai Woffinden. Početní britští fanoušci měli co slavit. Bývalý mistr světa jel skvěle. Jednou prohrál s Hancockem a jednou s Iversenem, ale později jim to vrátil v rozhodující fázi závodu. Samotné finále suverénně vyhrál, když se od startu dostal do čela a nikomu nedal šanci.

Přitom finálová jízda se musela pro letmý start opakovat a nervy finalistů musely být maximálně vypjaté. Bez bodu z finále odjížděl Nicki Pedersen, ale i on může byt spokojen celkovým počtem získaných bodů a průběžným druhým místem v šampionátu.

Pražské kolo splnilo očekávání. Sezóna velkých cen se konečně rozjela. A my se můžeme už těšit na jubilejní dvacátý ročník, který už nyní přináší otázky.

Podaří se Wofindenovi překonat vyrovnaný rekord třech opakovaných vítězství Jasona Crumpa z let 2002 – 2004? Vyhraje konečně Jaroslaw Hampel, prosadí se do třetice Václav Mílik? Nato si počkáme další rok. Praha se každopádně zapsala do pořadatelské historie série s devatenácti velkými cenami po sobě a už teď má zajištěni další tři ročníky. Nenapadá mě nic lepšího než zopakovat marketingový slogan nedávného mistrovství světa v hokeji: „Musíte to vidět zblízka!“

 

 

Hlasy z depa

„Byla tu obrovská základna britských fanoušků,“ vysekl Tai Woffinden poklonu svým krajanům v ochozech. „Každý rok roste více a více. To je pro mě skvělé, nedělám speedway jen pro sebe, ale pro lidi. Vyhrál jsem tu potřetí v řadě, sám nevím, co se děje, protože ve třech posledních letech jsem tady jel úplně rozdílné motory.“

„Nemohl jsem najít správné nastavení, nemohl jsem se dostat na svou rychlost,“ posteskl si Jaroslaw Hampel. „Proto jsem nemohl najít správnou stopu. Se svým týmem jsem pracoval velmi tvrdě, abych se zrychlil, což se nám v závěru povedlo.“

„Začal jsem velmi dobře,“ bilancoval Maciej Janowski. „Měl jsem správný set up, startoval jsem dobře a byl jsem na dráze pěkně rychlý. Ve finále to bylo těžké, moje motorka už nebyla dost rychlá. Ale jsem velmi šťastný, konečně jsem měl dost pěkných bodů. A moje koleno, které jsem si zranil v dubnu v Coventry, je už stoprocentně připravené na závodění a já doufám, že už nezmeškám žádný závod a zůstanu bez zranění až do konce sezóny.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 19. května
Letos jsme svědky jistých anomálií v chodu seriálu Speedway Grand Prix. Nejelo se kolo na Novém Zélandu, takže se začínalo o něco později než minulé dva roky. Na premiéru ve Varšavě chtějí všichni zapomenout, jak nejrychleji je možné, a sobotní závod ve finském Tampere měl snad jedině pozitivum, že se odjel až do konce. Loňská premiéra se finským pořadatelům podařila, přišla spousta lidí a letos si od své velké ceny slibovali ještě víc, tím spíše, že si dali záležet a upravili šířku dráhy všude, kam šlo přidat pár centimetrů. Jenomže to nestačilo. V Praze se hrál hokej, jednodenní dráha ve Varšavě byla fiaskem, dlouhodobě nejlepší Fin Joonas Kylmäkorpi nejel a nakonec si cestu na stadion v Tampere našlo údajně jen 5000 diváků, což při kapacitě 16 800 působilo dost bídně. Nejdůležitější je, že chybělo drama. Vše se rozhodovalo na startu a pak nic.  Vracíme-li se k tomuto čerstvě odbytému podniku, tak jedině aby podotknout, že tím pádem seriál doopravdy letos začne až v Praze.

 

 

Už tuto sobotu se bude muset napravit pověst skvělého sportu. Jede se už devatenáctý ročník pražské Grand Prix, takže všichni zúčastnění, vědí, co mají očekávat. Stadión otevře své brány už v pátek v 16:15 a v 17:00 začne tradičně přístupný veřejností trénink. V sobotu se otevírá v 16:45 a už v 17:15 je autogramiáda Nickiho Pedersena, Jaroslawa Hampela, nováčka seriálu Australana Jasona Doyla, jehož jsme v Praze viděli třeba na SWC 2013, a domácí hvězdy první velikostí Václava Milika. Letošní organizační novinkou je otevření nedaleké stanice metra A, takže padá otázka parkovaní a důvod proč si nedat nějaké to pivo.

Dva roky v řadě zvítězil Tai Woffinden. Třikrát po sobě se podařilo na Markétě vyhrát Jasonu Crumpovi, takže bude zajímavé sledovat, podaří-li se to i mladému britskému závodníkovi. Tradičně se očekává slušná návštěva fanoušků z Anglie, takže o kulisu bude mít postaráno. Totéž platí pro Dány, Švédy a pochopitelně Poláky. Gregu Hancockovi fandí všichni a všude a domácí se vždy dočkali nadšeného přijetí. Jestli vyjedou také náhradníci Josef Franc a Matěj Kůs, rozhodne nejspíš případný dotyk pásky anebo nedodržení časového limitu. Doufejme, že po úvodních trablech sezony 2015 se závodníkům budou vyhýbat zranění a nepřekonatelné technické problémy.

A pak vezmeme-li v úvahu skvělou ligovou formu Jaroslawa Hampela, Taie Woffindena, Andrease Jonssona a Nickiho Pedersena, velké ambice Nielse Kristiana Iversena, Krzysztofa Kasprzaka a Matejě Žagara, zkušenosti mistrů světa Grega Hancocka a Chrise Holdera a snahu udělat razný krok vpřed všech ostatních účastníků, máme pádný důvod být u toho už tuto sobotu večer.

Ročník 2015 konečně může začít.

 

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Praha – 5. května
Odvolaný pražský závod extraligy způsobil, že ihned po úvodním Prague Open budeme svědky rovnou vrcholu sezóny na Markétě a sice třetího letošního kola Speedway Grand Prix čili světového šampionátu jednotlivců. Tento prestižní podnik se uskuteční v sobotu 23. května 2015 a tento datum určitě má poznamenaný ve svých plánech většina domácích a spoustu zahraničních fanoušků.

 

Plán poněkud divočejší, ale ne divoké dráhy

Pořadatelé z AK Markéta jako obvykle připravili série tiskových konferencí, aby informovali o stavu připrav a navnadili, na co se mámě těšit v letošním vydáni pražské velké ceny. Termín je už za necelé čtyři týdny a tomu odpovídal i obsah podávaných zpráv.

Divoká karta Václav Milík a náhradníci Josef Franc a Matěj Kůs jsou už nějaký čas známi. Proto nebylo překvapení, že úřadující individuální mistr republiky byl hostem dnešní akce. K tomu ale později.

Hned po startovní listině plochodrážního fanouška nejvíce zajímají počasí v den závodu a stav dráhy. Počasí už nějakou dobu naštěstí neporoučíme, takže pořadatelé musí na všechno myslet dlouho dopředu a připravit se na různé eventuality.

Posledních pár let pražskou Markétu připravuje bývalý vynikající jezdec a dnešní manažer a track master Tomáš Topinka. Logicky první otázky směřovaly právě k němu. Vždy odpovídá ochotně, podrobně a věcně a ani tentokrát tomu nebylo jinak.

V návaznostech na debakl v úvodním podniku sezóny ve Varšavě, Tomáš Topinka upřesnil, že řídící orgán BSI se vměšuje minimálně do způsobu přípravy tratě. Požadavky se kladou na prvním místě na bezpečnost a tak se na Markétě již instalují nové nafukovací vaky. Dosavadní jsou stále v pořádku, ale pomalu jim končí předepsaná životnost, takže je načase je vyměnit. Staré najdou své umístění v Mariánských Lázních spolu s mantinely vyměněnými v Pardubicích.

O nové přidané antuce již byla řeč minule. K tomu Tomáš Topinka upřesnil, že jako každým rokem bude snah udělat závodivou trať, na které bude možné předjíždět. Filozofie je taková, že na naprosto homogenním rovném oválu žádná z hvězd nechybuje a tímto se ztrácí příležitost k předjíždění, rozuměj závodění, které staví diváky na nohy.

Se svým typickým humorem Tomáš Topinka popsal plán postavit „poněkud divočejší, ne však divokou“ dráhu. Ta by měla sedět i Václavu Milíkovi, který na Markétu jezdí rád a úspěšně. Konečné slovo však bude mít předpověď a stav počasí těsně před a během závodu.

O důrazu, který pořadatelé kladou na přípravu dráhy, svědčí i komentář ředitele klubu Petra Ondrašika, že ovál je postaven podle nejlepších poznatků odborníků a na jeho největší rekonstrukce se ve vzdálených letech 1973 a 1974 se podíleli specialisté z Polska. Není se čemu divit, organizátory jsou vesměs bývalý závodnici a ti vědí, o čem hovoří.

 

Sympatické plány českého šampióna

Konečně přišla řada na otázky pro hosta Václava Milíka. Mistr republiky působil velice dobře a musíme ocenit a pochválit jeho výborné vystupovaní. Skromně připustil, že loňské vystoupení na SGP bylo neuspokojivé jak pro něj, tak pro jeho tým a pro diváky. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že letos je dobře připraven a vynasnaží se dosáhnout na co nejvíc bodu.

Je sympatické, že si nestanoví cíl jen překonat loňský bodový zisk, ale probojovat se do závěrečné fáze turnaje. Sezóna podle Václav Milíka nezačala nejlépe, úvodní vystoupení v Polsku nebylo nic moc, možná kvůli přílišným očekáváním jak diváků, tak i samotného jezdce.

Pak se ale rozhodl přistupovat k jednotlivým utkáním uvolněné a výsledky se začaly dostavovat. Stejný přístup zvolil i při úspěšné účasti v kvalifikaci na SGP 2016 minulou sobotu v italském Lonigu. Začátek závodu nebyl nic moc, ale Václav Milík se nenechal rozhodit a probojoval se do dalšího kola.

Přitom v rozjezdu o umístění nakonec porazil Antonio Lindbäcka a Fredrika Lindgrena. Forma a sebevědomí rostou, soupeře ho berou a všimlo si ho i Italské publikum. Pak není divu, že by preferoval los, který by ho poslal do semifinále v italském Terenzanu. Nejdůležitější však je úspěch v challenge a troufnu si říct, že když Václav Milík postupně vyzrává do závodníka formátu Grand Prix, tak proč se nekvalifikovat se do dalšího ročníku už letos?

Tady se do diskuse vložil opět Tomáš Topinka a podělil se zkušeností s odolností proti velkému tlaku, jemuž jsou vystaveni úspěšní závodníci. Poradí-li si se stresem, plochodrážník, ale i každý jiný sportovec, má větší vyhlídky na úspěch. V tom padla obligátní otázka typu, „Takže Václave, cílem je postup alespoň do semifinále na Markétě?“, kterou Tomáš okomentoval: „Tak tohle je přesně to, o čem jsem mluvil!“

A o dobrou náladu na závěr bylo postaráno.

 

Na Markétě nelze chybět

Každopádně v sobotu 23. května po 19:04 večer, na kdy je naplánována první jízda, se máme na co těšit.

Doprovodný program není zcela upřesněn, jisté je, že hlavni sponzor MS MONSTER přiveze nový nafukovací stan a zajistí podstatnou část zábavy mimo závodní dění. Nebude chybět autogramiáda jezdců, a ta se uskuteční v den závodu od 17:15, hodinu a čtvrt po otevřeny bran stadionu.

 

Foto: Kiril Ianatchkov

 

Praha – 20. dubna
Při dopolední tiskové konferenci pražští pořadatelé odkryli svůj návrh na majitele startovních čísel šestnáct až osmnáct pro pražskou zastávku Speedway Grand Prix. Oproti loňsku se prosadili senioři. Divokou kartu obdržel Václav Milík, náhradníky budou Matěj Kůs na sedmnáctce a Josef Franc na osmnáctce. Nominaci musí ještě schválit FIM a BSI.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)