Varšava – 11. května
Ještě jsem si pořádně neužil začátek sezóny v Goričanu a byla tu Varšava. Kdysi se říkalo, že plochá dráha do polského hlavního města nepatří a relativně donedávna tomu skutečně tak bylo. Osm let ale toto tvrzení neplatí. Stadion Narodowy, letos mimochodem se jelo s otevřenou střenou, byl pokaždé skoro nebo úplně vyprodání a pomineme-li nešťastný první ročník i závodění bylo na té nejvyšší možné úrovní. Jedině co se domácím zatím nepovedlo, je vidět Poláka na nejvyšším stupni vítězů. Ať fandíte komukoliv, určitě budete zvědavi zažít to nadšení, když vidíte, jak se oslavuji v uvozovkách pouhé první místo kteréhokoliv polského jezdce v jednotlivé jízdě. Asi neprozradím nic nového, když napíšu, že ani letos se toto prokletí nepovedlo překonat. Co víc, největší hvězda, úřadující mistr světa Bartosz Zmarzlík se dostal na poprvé na podium Narodowego teprve loni a to dosti kontroverzně po vyloučení jím sraženého Doyla a opakování finále.

 

Jan Kvěch se zapisuje do české plochodrážní historie

Nás samo sebou zajímalo, jak dopadne Jan Kvěch ve svém teprve druhém startu jako regulérní účastník seriálu. Sice v jeho depu chyběl zraněný Josef Franc, ale příprava v žádném případě nebyla zanedbaná. V kvalifikaci, o ní si přečtěte o něco dál, skončil přesně v polovině výsledkově listiny a méně než 0,10 sekundy chybělo na prvního ve čtyřčlenné skupině a teda i účastí v bonusové bodované série nejrychlejších z pátku.

Motorky a sám Jan Kvěch jsou evidentně skvěle připravení. Ve svém prvním vystoupení skončil s jediným bodem za skvělým Lambertem a Michelsenem ale před Madsenem. Zato ihned následují pro nej jízda s číslem šest se zapsala do historie české ploché dráhy jako první 3bodové vítezství Jana Kvěcha v SGP.

Pražan Porazil Fredrika Lindgrena, který si skvělou formu z Goričanu dovezl i do Polska, kde až do letošního roku Švéd pokaždé vystoupal na stupně vítězů. Loni dokonce vyhrál. Na další místa Jan Kvěch odsunul skvělého Němce Huckenbecka a domácí divokou kartu Cierniaka. Mimochodem oba vyhráli ve Varšavě po jedné jízdě a Němec se dostal do semifinále.

Jediné, co chybí mladému českému závodníkovi, aby se dostal do semifinále a finále, je přestat vozit nuly. Tentokrát se mu to stalo v deváté jízdě proti Holderovi, Woźniakovi a Lebeděvsovi, jezdcům, jenž dokáže porážet. Uvidíme, co přinese Landshut už teď v sobotu a pak je na řadě domácí Praha.

 

Sprint se teprve hledá

Než se podíváme na další účastníky, vraťme se do pátku na už zmiňovanou kvalifikaci. V Goričanu se jelo klasicky o pořadí volby startovních čísel. Ve Varšavě se už jelo prvně pro opravdivé body. Sprint vyhrál Dan Bewley před Leonem Madsenem, Taiem Woffindenem a Robertem Lambertem. Novinka přinesla hned pár zajímavostí.

Obecně jezdci chápou snahu promotéra zpestřit kvalifikaci a účastníci sprintu jsou rádi za extra body. Avšak převažující mínění je, že SGP není formule jedna a tato jízda se poněkud vymyká letitým zvyklostem speedway. Navíc závodníci do jednoho považují systém za nespravedlivý, protože vylosované skupiny můžou na jednu stranu mít klidně tři mistry světa a dalšího třeba stříbrného. A druhá juniora d Divokou kartou a tří jezdce hledající formu.

Obsadit sprint jen na základě dosažených časů by znamenalo přehlížet případné změny povrchu, takže nakonec by asi bylo nejlepší tuto novinku nezavádět. Nejhlasitějším kritikem byl čerstvý vítěz Dan Bewley, který si připsal celé čtyři body. Madsen s Woffindenem byly smolaři nedělního závodu a určitě nakonec brali extra tři, respektive dva body s povděkem. Poslední Lambert si neobvykle připsal bod za poslední čtvrté místo, i když na ploché draze se pouhá účast nijak neodměňuje.

 

Světový šampión nevyhrává ani ve Varšavě

Nedělní závod byl skvělý. Měl třináct různých vítězů jednotlivých jízd a jen trojíce jezdců neměla před poslední sérií šanci na semifinále. Tohle je jen statistika, ve skutečností vše bylo ještě lepší a publikum na stadióně, nejenom před obrazovkami televize si užívalo každé opakovaní jízd se zpomaleným předjížděním a manévrováním.

Bartosz Zmarzlík dělal obvyklé kouzla, co kolo se odbíjel od mantinelů a jednou dokonce i od jiného jezdce. Pokud se mu nepovedlo vyhrát, tak show udělal nádherné. Dominoval druhý z Goričanu Jason Doyle, který přerušil snad nejdelší sérii bez vítězství a pravém vystouplí na nejvyšší stupeň. Jezdilo se na lokty, ale jediný vážný pád Huckenbecka v prvním semifinále byl důsledkem dravostí jezdců, nikoliv neférových  manévrů.

V restartu Doyle nepustil ani centimetr krajanovi Holderovi a vítěz z Chorvatska nakonec podlehl skvělému Lambertovi. Ten odjel ty nejúžasnější jízdy a kouzlo předjetí v poslední zatáčce převedl několikrát. Brit měl skvělý závod a určitě se máme na co těšít od něj i příště. Udělal-li Zmarzlík show tak Lambert určitě předvedl efektivitu a zároveň potěšil diváky.

Druhé semifinále jel Martin Vaculík. Slovák podával vyrovnané výkony a prakticky měl relativně nepovedenou jen první jízdu za jediný bod a pak nabíral jen dvojky a trojky. Semifinále odjel perfektní. Zmarzlík vybíral první a odstartoval nejlépe. Martin Vaculík ale věděl, že stačí dojet na druhém místě, což rozvážnou jízdou dokázal.

Ve finále publikum nepočítalo s žádným jíníý výsledkem než výhrou hvězdy první velikostí Bartosze Zmarzlika. Jenže suverén varšavské SGP Jason Doyle byl proti a vedení nepustil. V čele se jelo kolo na kolo, ale přece je Australan situace kontroloval a projel finálovou čarou v efektu ohnivé koule s pěkným náskokem. Pokud jeho krajan Jack Holder oplatil Zmarzlíkovi přerušení loňského finále, kdy měl obrovskou převahu, tak Doylovy se povedlo vrátit i s úroky loňské kontroverzní vyloučení po sestřelení právě Zmarzlíkem. Tenkrát přišel o bronz, ale letos získal zlato.

 

Landshut volá

Teď když jsou účty za rok 2023 vyrovnané, nezbývá než si počkat na další kolo už tuto sobotu v německém Lanshutu. Celková úroveň šampionátu je jako nikdy vysoká. Dokonce trojnásobný mistr světa Tai Woffinden, který se prozatím ohybuje úplně na konci průběžné kvalifikace, se nechal slyšet v podobném duchu.

„Začátek sezóny je těžší než v předchozích letech, protože moje motory mají příliš velký výkon. Kolo se na tvrdých kolejích protáčí příliš rychle a nezískává trakci. Nikdy předtím jsem tento problém neměl. Tohle je nejvíce frustrující okamžik mé kariéry.“

Podle výsledků z minulého kola britské ligy je docela možné, že opravdu přišel na správné seřízení motocyklů. A to znamená, že přibude další dobře bodující závodník, a i tak velmi vyrovnané startovní pole nabídne ještě víc prostorů pro překvapivé výsledky a ostrou konkurencí od prvního po posledního místa.

Pražská SGP je třetím letošním podnikem mistrovství světa jednotlivců a je na programu nejbližších dvou dnů. S ohledem na vstup nového promotéra nastaly určité změny v prezentaci a průběhu závodu. A i proto by stálo za to zrekapitulovat co se dělo v předchozích dvou kolech. Poznámky o úvodní SGP v Goričanu vznikaly ihned po závodě, ale přece jen jsem chtěl vidět i televizní záznam a to hlavně z důvodu, že Discovery Sport Events poněkud velikášsky hlásil novou éru na ploché draze. Zdárně se odjela i SGP na Narodowym ve Varšavě, takže teď, když vím, jak to vypadá jak na místě, tak i v televizi a to ve dvou velmi rozdílných podnicích, pokusím se navázat na své úvahy a zhodnotit i sám pro sebe všechny pro a proti novému letopočtu.

 

Vesty jsou pryč

Američané mají přísloví ve formě doporučení Think Big, tak se ho museli držet. První, co zapůsobilo při příjezdu do chorvatského Goričanu, byla dlouhá řada kamionu s logem Discovery. Pak bylo vidět a znát, že vše je podřízeno marketingu, respektive televizního přenosu. Od nejpovolanějšího z expertů Tonyho Rickardssona a usměvavého Grega Hancocka po jednotnou úpravu depa závodních strojů a obrovské platformě uprostřed komorní trati se skromnými ochozy.

Na Narodowym ve Varšavě a či stadiónu v Cardiffu bude na místě, na ostatních tratích více překáží a ani v televizi nevypadá nijak zajímavé. Věřím, že časem zmizí. Mezitím zmizely vesty závodníků. Mně osobně se líbil nápad s vestami v barvách startovních polí. A teď, když už nejsou žádné, je o to víc vidět, jak do ploché dráhy patří. Plochá drahá je minimalistický sport. Pravidla, stroje a procedury jsou jednoduchá a nemění se často a možná i proto jsem citlivý na některé novinky.

První pozitivní změna je, že se zlepšila se organizace už tradičních autogramiád závodníků. Od letošní sezóny se jich účastní všechno sportovci, takže bude o důvod víc přijít na stadión s předstihem, holdujete-li podobným suvenýrům. Dokonce i program je koncipován tak, že na dvojstraně jsou fotky s místem pro podpis, takže opravdu zájemci můžou v krátké době získat komplet autogramů.

Prostor akce s třemi vystavěnými plochodrážními veterány byl uspořádán vkusně. A když už jsme u suvenýrů, byl jsem překvapen, že kromě velice skromného programu na stadiónu a v jeho okolí nešlo najit jediný prodejní stánek mimo občerstvení. Zato na tribunách byly ponechané černožluté vlaječky pro diváky, což pomohlo ke skvělé atmosféře od nástupu jezdců až po závěrečný ohňostroj.  I na obrazovce to vypadalo dobře.

Vydařený Goričan

Teď ale k samotným závodům v Goričanu. Byly skvěle vyrovnané, a komu se nedařilo v jedné jízdě, pak většinou si to vynahradil v některé z dalších. Výsledky jsou známé a předpokládám, že skoro všechny fanoušci, kteří se namohli usadit na tribunách, si je nenechali ujit v televizi. Mně potěšila skvělá forma Mateje Žagara.

Ke konci loňské sezóny vypadal unavený plochou dráhou, obzvlášť na závodech SGP. Jinak málomluvný Slovinec si dokonce postěžoval, že nemá odpovídající motorky. V Goričanu se předvedl skvěle. Jezdil velice dobře a bylo vidět, že má radost z každé jízdy, ačkoliv byl v pozici divoké karty. Slovinsko je necelých deset kilometrů od Goričanu a ani Krško, kde se pořádá Slovinská SGP, není nijak vzdálené. Takže fanoušci dorazili a bavili se skvěle.

Matej Žagar přišel o finále, ale představil se výborně a domnívám se, že pořad patří do světové elity a je dobře, že ho poměrně často vidíme i na českých oválech.  Zajímavé bylo vidět, jak si poradí nováčci. Propadl se Przedpelski, Jack Holder se našel v jedině jízdě, přestože posbíral pět bodů, a ani Daniel Bewley  neudělal díru do světa.

Zato Mikkel Michelsen se dostal až do finále a dokonce na pódium. Zklamala i cela řada ostřílených borců. Ať to byl mistr světa Tai Woffinden nebo obvykle mnohem lepší Patryk Dudek. Ztratili se Lindgren s Vaculíkem, ke kterému forma přišla až v poslední jízdě. Startoval dobře a pak se nechal předjíždět. Semifinále mu uteklo, ale o jediný bod.

Co bylo nádherné, byly jízdy samotné. První série, než se usadila dráha, málo naznačila, co přijde dál. Prakticky v každé další rozjížďce se předjíždělo, a několikrát se měnilo pořady od zatáčky k zatáčce. Nebylo to jenom skvělým startem průměrného závodníka, kterého pak ostatní předjeli nebo trefou do nastavení motocyklu. Prostě se závody povedly.

Za zvláštní zmínku stojí jízdy Bartosze Zmarzlíka z posledního místa na první, což se mu povedlo dokonce dvakrát, a učebnicový souboj Janowskeho s Michelsenem v osmnácté jízdě. Ve třetím kole se oba odráželi od mantinelu pro zrychlení a nadchlo plochodrážním uměním. O vyrovnanosti napovídá i to že jsme viděli celkem dvanáct různých vítězů jen v základní části. Po šestnácti jízdách bez nadějí na účast v semifinále byl jedině Pzedpelski!

Nacpaná Varšava

Padesát pět tisíc diváků si našlo cestu na hlavní sportovní stánek severních sousedů a to ve městě, ve kterém o speedway, krom SGP dnes vůbec nezavadíte. Covidová přestávka a očekávaní, že nakonec po pěti pokusech v hlavním městě vyhraje Polák, naplnilo tribuny. Srovnání s Cardiffem Varšava snese a v lecčems velšský závod překoná.

Na rozdíl od Goričanu v Polsku nebylo třeba rozdávat vlajky a mávátka. Tribuny byly i tak bialo-czerwone a povzbuzovaly jezdce od první do poslední jízdy. Během rozhovorů o přestávkách na úpravy trati skoro každý zmínil krásnou atmosféru na stadiónu a do jednoho zněly upřímně. Prostě každého těšilo závodit před davem zaplněných tribun. Dokonce i ta hrozná platforma uprostřed trávníku se nějak ztratila. Pravda, při vyhlášení vítězů i tak opticky zmenšuje medailisty, ale třeba časem si zvyknu.

Jak bývá poměrně časté, první série jízd nepřinesla ani velká překvapení, ani zvláštní dramata. Favorité vítězili, domácím se dařilo a napětí postupně rostlo. A už od páté jízdy se výsledky staly naprosto nepředvídatelné. Sice nejčastěji vítězili závodnicí z červeného nebo žlutého startovního pole, nakonec ale jenom dva jezdci nezaznamenali jedinou nulu. Favorit favoritů Zmarzlik a méně úspěšný zato konsistentní Lambert. Ten se ale ani nedostal do semifinále, přestože nasbíral osm bodů, což většinou stačí. Tentokrát nikoliv.

V deváté jízdě se zapsal mezí vítěze Jack Holder, bratr exmistra světa Chrise. Na Tomíčkově memoriálu se mu v Praze moc nevedlo. Uvidíme, jak mu sedne Markéta proti těm nejsilnějším sokům. Do úrovní slavnějšího bráchy zatím má daleko a ani zdaleka není tak charismatický. Zato Chris v Žarnovici nepostoupil, zatímco Jack si vyjel místo náhradníka a letos je stalým účastníkem Grand Prix. Další postoupivší z challenge Paweł Przedpełski si napravil renomé po propadáku v Goričanu. Doma je doma a Polák překonal sám sebe a dostal se do semifinále. Tam ani nebodoval, devátou jízdu závodu ale může považovat za životní výkon. V Grand Prix porazil dva krajany Dudka a mistra světa Zmarzlika a k nim si přidal dalšího šampióna Jasona Doyla. Takové věcí se jen tak nestávají.

První triumf v SGP

Druhou polovinu základní části skvěle rozehrál Lindgren, který využil starty z první a čtvrté dráhy a zapsal dvě vítězství v řadě, které ho bezpečně dostaly do první osmičky. V bojí o jediný bod ve své páté jizdě nezvládl motocykl a upadl. Do semifinále nastoupil i přes značný otřes a v něm dokonale využil jediného zaváhání Zmarzlika a na úkor Poláka postoupil do finále.

V něm se pro změnu opakoval start po pádu a vyloučení Michelsena. Zajímavé, že v semifinále neuspěl jediný z třech polských reprezentantu. Przedpelski i tak slavil velký úspěch. Od Zmarzlika s Janowskim se očekávalo spíš, kdo vyhraje a kdo si vyjede jen pódium. Nestalo se. Žádný z domácích se do finále nepodíval. Třeba za rok?

Finále se muselo opakovat se všemi jezdci po pádu v první zatáčce. Ani to druhé nedopadlo, navíc se tentokrát vylučovalo. Ven musel letos skvělý Michelsen, který si navíc odnesl pohmožděné rameno. Kdo mohl litovat přerušení jízdy, byl Australan Max Fricke. Odstartoval nejlépe a ihned si vytvořil náskok. Zastavilo ho akorát přerušení. Opakovaný start byl však stejně dokonalý a on si nenechal vzít první vítězství ve velké ceně. Spokojení byli i ostatní dva finalisté. Madsena přece jen nevyloučili a Lindgren po pádu nebyl úplně fit. Přesto skončil na bedně.

Těšme se na Markétu

Teď už se můžeme těšit na Prahu. Discovery Sports Events zatím poskytuje televizní vysílání domácích GP na některé místní volné TV, takže závod bude i na ČT Sport. Produkce je na úrovní předchozích ročníků a je vidět snaha vysílání zpestřit. Přesto vidět GP přímo na stadiónu je mnohem, mnohem zajímavější. Navíc letos už v pátek uvidíme další premiéru v rámci „New Age for Speedway“. Seriál SGP2 , MS do 21 let slibuje skvěly začátek pražského plochodrážního víkendu.