Lukáš Hutla nemůže na Zlaté přilbě města Pardubice standardně chybět. Už jen proto, aby podpořil svého kamaráda Václav Milíka každoročně usilujícího o zisk druhé blyštivé krasavice do své sbírky. Nicméně závod všech závodů bývá také velkou šancí pořídit si suvenýr. Když přeloučský ledař potkal polského prodejce nástěnných kalendářů, váhal jen chvilku, než sáhl pro peníze do své prkenice. Ostatně nekupte to, když na listu s prosincem se skvěje vaše fotka. Navíc šanci na další snímky nabídne již příští neděle, kdy se Lukáš Hutla objeví na startu evropského šampionátu v Tomaszi Mazowieckem.
Divišov – 21. listopadu
Z diváckého pohledu je na každém stadiónu nejvýraznější postavou pořadatelského sboru startmaršál, jehož mají pěkně na očích při startu každé rozjížďky. V Divišově se této role léta ujímal František Kyselka. Při srpnovém mistrovství Evropy juniorů se však se svou funkcí rozloučil. Ve své poslední rozjížďce své maršálské kariéry ovšem ve své podstatě neměl, koho odmávnout. Do cíle rozjezdu o druhé místo totiž nedojel ani jeden ze závodníků. Marko Levišin upadl a Wiktor Lampart byl předjet o kolo.
Letošní Zlatá přilba mohla být vzhledem k vládním opatřením přístupná pouze dvěma tisícovkám divákům. O jejich žaludky a hrdla se tradičně starala řada stánků. V tom s Birellem sice točili jedenáctku Kozla k velké radosti všech žíznivých prahnoucích po alkoholickém pivu. Nealkoholické točené nevedli, ale pípa byla krásná.
Kostěnice – 26. října
Závěrečnou říjnovou sobotu v Kostěnicích odstartovala poslední letošní akce pořádaná partou z Úhřetické Lhoty okolo Dana Macla na místním plochodrážním oválku. Na pořadu dne neměly být jen závody v rozličných kategoriích, které dopředu nikdy nemají jasnou startovní listinu, natož systém a podobu. Ale i oficiální rozlučka s kostěnickou plochodrážní sezonou, finálová jízda k patnáctému výročí existence magazínu speedwayA-Z. A významných výročí bylo víc! Šéfredaktor zmíněného specializovaného periodika Tony Škach měl 21. října kulaté narozeniny, padesátiny! Takže nejlepší příležitost, jak se zapojit k zástupu gratulantů byla osobně do Kostěnic dorazit!
Počasí přálo a tak úderem čtrnácté hodiny bylo jasno. Závody proběhnou celkem tři. Jezdci byli rozděleni do kategorie profi a kategorie senior, která měla dvě skupiny a končila finálovou jízdou, do které postoupili dva nejlepší a nádavkem byla jízda nazvaná „Jubilejní cena 15let speedwayA-Z“. Do ní se kvalifikovali vždy nejlepší dva jezdci z kategorií profi a senior.
Po odjetí celkově pětatřiceti jízd závodů byla dráha volná i pro hobby jezdce, mechaniky, kteří sport levých zatáček znají nejdůvěrněji z z pohledu starosti o techniku.
Svým mechanikůmse o techniku starali a jejich počínání na trati sledovali pro změnu jezdci.
Na trati se objevili i zájemci o svezení plochodrážními jezdci.
Kdo měl chuť, mohl si opéct buřta na ohni a to přímo uprostřed oválu. No, kde tohle zažijete?!?
Možností zábavy bylo hafo. Po celý den bylo k dispozici občerstvení ve stavu pevném i tekutém, o které se postaral Tony a jeho rodina. Nálada po celý den skvělá! Gratulantů Tonymu bylo „něúrekom“, po vyhlášení výsledků a předání trofejí došlo na klasického „hobla“. Zdenda Holub ho povozil na sajdě a podle jeho slov se Tony jako „mitfára“ osvědčil a pokud by se této disciplíně věnoval, čeká ho zářná budoucnost!
Závěr plochodrážní sezony se kostěnickým vydařil, oslava kulatin Tonyho Škacha se povedla!
Oběma pretendentům nezbývá než popřát do dalších let mnoho úspěšných jízd, v případě oválu a jen a jen samou radost ze života, rodiny i ploché dráhy Tonymu!
Ještě jednou za vše díky a vše nejnej přeje tým spolupracovníků speedwayA-Z.
Pardubice – 29. září
Finálová jízda čtyřiačtyřicáté Zlaté stuhy se neobešla bez problémů. Ještě v prvním kole upadl Jaimon Lidsey a byl z repete diskvalifikován. Opakovaný start vystřelil stejně jako prve do čela Patricka Hansena. Sotva se zbavil Luke Beckera, který útočil zvenčí první zatáčky, už jen počítal kola, jež ho dělila od vítězství. Mezi šest nejlepších se dostal rovněž Jan Kvěch, ale v závěrečném kole zůstal stát s poruchou. Do semifinále postoupili ještě Petr Chlupáč a Jakub Valkovič, zbylí Češi a Slováci neprošli z kvalifikačních skupin. Zato Pavel Kuchař a Daniel Šilhán stáli na pódiu, protože v doprovodném Jawa Cupu 250 ccm skončili třetí. O další dnešní dánský triumf se postarali Marcus Birkemose a Rasmus Pedersen, když ve finálové jízdě přemohli Němce, kteří vyhráli základní část.
Opole – 24. února
Lukáš Hromádka se v sobotu skvělým způsobem vrátil za řidítka plochodrážního motocyklu. Tradiční opolské halové šroubky nabídly opět skvělou show završenou šroubkařským závodem, v němž moravský borec skončil druhý.
Pestrá show
Závodníků se místo osmi nakonec sešlo pouze šest. Nedorazili hobík Wojciech Konczylo a Ukrajinec Stanislav Mělničuk. Stadión své brány otevřel návštěvníkům úderem páté hodiny odpolední. V chodbách stály rozestavěné obchody s plochodrážním sortimentem. Fanouškům byl k dispozici rovněž Patryk Dudek. S fotkami, plakáty a propiskou byl ochotný každému zapózovat, což zejména pro malé děti byl neskutečný zážitek.
Doprovodný program v hale obstaral moderní zpěvák, za kterým se kroutily dvě holky tanečnice za doprovodu klávesisty, který měl ale v tom nástroji celý orchestr, jak je dneska běžné. Dva moderátoři v bundách v národních barvách pak uvedli krasobruslařku, pro kterou se v minulosti tahle charitativní akce taky pořádala, ona je už zdravá a dnes je snad třetí nejlepší v polské juniorce a nyní předvedla svoji krátkou jízdu, či co.
Ona i ta letošní akce měla charitativní smysl. Výtěžek jde na něj postiženého hocha a byl to už čtrnáctý ročník. Po krasobruslařce nastoupili čtyři kluci na bruslích, taková pohybová akce, show, moc pěkná podívaná. Všelijak se přeskakovali a podjížděli. Byla ještě jedna krasobruslařka, dvě motokáry, dvě čtyřkolky, malé naděje na plochodrážkách, soutěžní auta.
Ti všichni se představili na ledě v akci před představením jezdců. Každý z nich házel do hlediště nějaký míček divákům. Lukáš Hromádka byl jediným cizincem, a četl něco do mikrofonu poděkování svým sponzorům.
Během k pódiu
Pak se už šlo na plochodrážní věc. Rozhodili pár kuželů. Nedělali žádné cavyky, po dvou odjetých jízdách je zase sbalili, aby kužely neomezovaly na ledě auta a zase je pak rozhodili, takže ta trať nebyla vytyčená nijak pečlivě, někdy byla jaksi do vingle, ale pro všechny stejná. Startmaršál se postavil ke středu a bylo. Pásku držel na jedné straně on, a pouštěl ji směrem k časoměřičům.
V první jízdě měl startovat Lukáš Hromádka, ale nenaskočil mu motocykl. Protože bylo ale místo i v jízdě další, jel teda až v druhé rozjížďce za Stanislava Mělničuka. Po odjetí dvou jízd se na ovále střídaly motokáry, plochodrážní naděje a soutěžní auta. Jízd hlavního závodu se odjelo celkem šest. Hodně se to natahovalo.
Najednou na plochu napochodovali čtyři jezdci už s povlaky na helmách, ale bez motocyklů. Volit dráhu ale nešli. Ti čtyři najednou zaklekli v prostoru startu a vyrazili na kolečko po ledě! Po svých, s vlastním pohonem, běželi! A to bylo finále!
Vyhrál Marcin Sekula před Lukášem Hromádkou, Wojciech Lisiecki byl třetí a jeho táta Romuald čtvrtý. On měl i v jízdách dobrý starty, ale pak to asi nevydržel na fyzičku. Je přece jen o dost starší. Byla to exhibice se vším všudy. A jak to bylo dlouhý, tribuny se hodně ke konci vyprazdňovaly. Došlo na vyhlášení výsledků, poháry byly obří.
Dva nikdy nedělají totéž
Pokud mám porovnat akci se saskými šroubky, které ve stejném termínu vrcholily v Chemnitzu a v Drážďanech, v Opole to hodně jiné. Ronny Weis má Drift-On-Ice vymakaný do nejmenšího detailu, ovšem je to především jeho show.
V Opole byla srovnatelná maximálně ta světla, technik střídal barvy, červenou a modrou, občas tam dal kužel. Jinak všechno probíhalo hodně za tmy, světla málo. Žádný pultík pro startmaršála, ten držel jen startovní pásku a zvedal ze země vlaječky. S tím se v Opole nijak nemazali. Ale taky jim to klapalo.
Saské šroubky mají blíže k režimu běžného závodu. V Opole pohoda, nikdo neměl žádná privilegia, Lukáši Hromádkovi nenaskočil motor, pohoda, pojede v další jízdě. Dawid Wiwatowski jel navíc v páté jízdě, kam nepatřil, a pak ještě ve své šesté jízdě. Nakonec jej ale diskvalifikovali.
Ale lidi, tedy množství diváků, to je snad jediné, co by v Sasku mohli závidět, byl skutečně plný dům
Hlasy z depa
„Fantastické,“ bilancoval svůj úspěch Lukáš Hromádka. „Bral jsem do Opole starou Jawu 894 po Emilu Ondrašíkovi, na šroubky je stoják lepší. Před závodem jsem koupil kola a kryty po Míše Krupičkové, zadní kola jsme dostali všichni stejná. Trénink byl v pátek dopoledne, pomáhal mi kamarád Martin Bajgar. Svezl jsem se dvakrát, jelo to, na druhý den jsme prodloužili řetěz, dali větší rozetu a změnili nastavení. Přijel i Pavel Matula, pomáhal mi, takže jsem měl dva mechoše. Nechtěl jsem udělat ostudu, abych nebyl poslední. Ze čtyř jízd se nakonec jely jen tři a pak se běželo ve finále. Vedl jsem, ale jeden Polák do mě žďuchnul, zakopl jsem a byl druhý. Bylo to pěkné, hala vyprodaná a na příští rok mě zase pozvali.“