Archiv autora: Antonín Škach

Komentář ostrým perem:
Plzeňští funkcionáři zatím nebodují

Česká Třebová – 4. listopadu
Šlágrem letošního podzimu se stal prvoligový úspěch Plzně, která si díky druhému místu a následné neochotě Mšena zúčastnit se baráže zajistila extraligovou příslušnost. Musím se přiznat, že jsem plzeňskou pou do vyšší divize sledoval s velkou dávkou sympatií. Předloni dal Václav Verner družstvu správný řád, ale bohužel sladké plody sklízel až ve druhé půlce soutěže. Loni jeho úsilí zase nahlodal zákaz startu cizinců prosazený Prahou, Mšenem a Pardubicemi. Plzeňáci se tak dočkali až letos. Jezdci udělali své, teď je však řada na funkcionářích. A ti své extraligové účinkování nezačali na valné hromadě příliš šastně.

Zpochybnit právo Plzně na extraligu by mohl snad jedině šílenec. Včas vyzvala Mšeno k baráži a splnila všechny ultimativní podmínky Mšena, by nebyly v souladu s platným zněním řádů. A tak se tedy po čtyřech sezónách společnost extraligových týmů mění. Mšeno bohužel postihl sestup paradoxně v jeho nejlepší sezóně. Černého Petra zřejmě v městečku u Kokořína nečekali, protože se ani jednou nepokusili ovlivnit věci ve svůj prospěch také na druhé frontě v první lize. Naproti tomu Plzeň hojně využívala všech možných hostů, což se jí nakonec vyplatilo.

Právě jezdecký kádr je dnes nezbytnou podmínkou důstojného fungování extraligového celku. V Plzni se musí smířit s myšlenkou, že po letošní kromobyčejně vyrovnané extraligové kampani nikdo nestojí o tým, který by ve vyšší lize paběrkoval třicet bodů za leaderem. A to jen proto, aby si některý funkcionář mermomocí splnil svůj sen. A chceme, či nechceme, jedinou záruku takového stavu přinášejí dnes cizinci. Ti jsou navíc prokazatelně katalyzátorem diváckého zájmu.

Plzeňští delegáti sobotní valné hromady však do plochodrážního světa jasně poslali své poselství, týkající se zahraničních závodníků v soutěži. Nejenže jako jediný extraligový klub přímo podpořili návrh na redukci cizinců ze dvou na jednoho, ale Jan Hádek dokonce neváhal otevřeně posměšně kritizovat slánského předsedu Petra Křikavu za běžné nasazování dvojice Poláků. Zřejmě si nestačil všimnout, že Slaný s nimi již třetí sezónu bojoval o titul a jeho ochozy rozhodně nezejí prázdnotou. Příliš šastná nebyla ani reakce plzeňského předsedy a člena VV SPD Leopolda Klímy na snahy jisté části delegátů zpochybňovat plzeňské odhodlání do extraligy 2005 skutečně nastoupit. Vyhrožování odstoupením z první ligy, pakliže toho okamžitě nenechají, nemělo skutečně pražádnou úroveň. Navíc používat nižší ligu jako rukojmí pro dosažení svého cíle, je přinejmenším trapné.

Pro nováčka v extralize rozhodně není postup bourání zavedených hodnot zrovna diplomatický, a to tím spíše, nevstupuje-li do extraligy v roli Mesiáše. Její letošní ročník byl totiž nejpovedenější v celé české ligové historii. A Plzeň se tak upřímně řečeno bude muset hodně zapotit, aby se stala důstojným nástupcem Mšena.

Rád bych se však mýlil a už při extraligové ouvertuře viděl v akci nebezpečný plzeňský tým. Teprve tam se prokáže, zda Západočeši na vyšší soutěž skutečně mají. A to i po organizační stránce. Milan Kůs, úspěšný plzeňský podnikatel a otec juniora Matěje, díky němuž se při prvních dvou závodech skvěly křiklavě oranžové plakáty s plochodrážníkem všude po celé Plzni a jejím okolí, totiž kvůli rozepřím s vedením klubu, ve své propagační činnosti přestal. A rozdíl v návštěvnosti mezi jarními a podzimními mítinky poznal každý. Deset let používaný stále stejný program a ignorace vyhlašování vítězů, k níž se na Borech při posledním prvoligovém klání opět uchýlili, by pak z Plzni nesmazatelně přiřkl predikát extraligového Buranova.

Bitva se strhla už jen o podobu šampionátů

Praha – 30. října
Pakliže se na něčem kromě volby mandátové, návrhové a volební komise účastníci sobotní valné hromady SPD jednomyslně shodli, byly to výsledky letošních šampionátů. Zato o podobu soutěží ročníku 2005 se mnohdy strhly bitvy, které si v ničem nezadaly se zápolením na dráze. Nakonec se o vavříny v příští sezóně bude bojovat prakticky dle shodného vzoru jako letos.
Překvapivě mnoho zastánců ryze českých dvojic
Vše však začalo poměrně vlažně. Vzhledem ke zrušení mistrovství světa jednotlivců se logicky upravil název národní kvalifikace, protože ta se pojede již jen o mistrovství Evropy. Prakticky bez připomínek se obešel také systém mistrovství republiky jednotlivců. Pouze Vladimír Wasyliw, prezident PDK Mšeno, navrhnul doplnit do věty, že pořadatel finálového závodu má právo mít ve startovní listině jednoho svého jezdce slovíčko „minimálně.“

Větší diskuse se poprvé otevřela až u návrhu juniorského šampionátu. Vladimír Kovář, pražský trenér, přišel s kritikou zamýšleného přidělování tabulkových bodů dle klíče 25-20-18-16-14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1. Evžen Erban se postavil na jeho stranu s argumentem, že od stejného systému se upustilo rovněž v Grand Prix, kde velké body budou dostávat už jen finalisté (25 – 20 – 18 a 16). VV SPD jako jeden muž prosazoval starý systém, a protože se autor zamýšleného zlepšení s jeho obhajobou nepřihlásil, nebylo co řešit.

Kaskádu příspěvků nevyvolal ani systém devatenáctiletých juniorů. Pouze Vladimír Wasyliw opět nechal do řádů doplnit ono „minimálně“ jako v případě šampionátu jednotlivců. Poznámku, jak bude řešena nominační otázka reprezentantů, reprezentační manažer Josef Laštovka zodpověděl tak, že bude řešena v průběhu sezóny VV SPD. Jeho filozofie bude opět taková, aby reprezentovali ti nejlepší.

První názorová přestřelka přišla na řadu v souvislosti se šampionátem dvojic. Ten opět proběhne dle anglického systému. Petr Moravec informoval, že v současné chvíli není více než deset párů. Argumentem, že jde o závod dvojic, takže je prostě smůla, když se někdo zraní, vysvětlil, proč ani tentokrát není v reglementu zařazen náhradník.

To správné slovo do pranice však řekl Petr Křikava, předseda AK Slaný. „Proč místo mezinárodního šampionátu neuděláme národní,“ otázal se pléna. „A se sníží náklady a zvýší se šance pro Čechy. Kromě toho bych doporučoval zavést kvalifikaci, když se sejde víc dvojic.“ Větší počet párů nastal letos, kdy musela být odmítnuta přihláška Teamu BM.

A tak došlo k prvému stěžejnímu hlasování o podobě podniku mistrovství republiky. Nutno podotknouti, že ušetřená částka by činila pouhé tři tisíce za rozdíl v zápisu mezi mezinárodním a národním podnikem do kalendáře AČR. Navíc mistrovský titul v uplynulých dvou letech pomáhal vybojovat Polák. Proto překvapil velký počet stoupenců návrhu Petra Křikavy. Ten neprošel o pouhých šest hlasů.


Liga hlavním bodem programu
Mezinárodní šampionáty na ledové, dlouhé a travnaté dráze mívaly v nedávné minulosti spíše jen virtuální charakter. Petr Moravec v roli předsedajícího se tak mohl omezit jen na vyjádření naděje, že se letos vůbec uskuteční. Delegáti mu dali víceméně za pravdu.

Mnohem větší vzrušení zavládlo v salónku Elišky Junkové, když se na přetřes dostaly obě ligové soutěže. V souvislosti s extraligou a první ligou se hlasovalo hned čtyřikrát. Nejprve přišel na pořad pražský návrh na rozšíření extraligy na pět celků. Motivace byla jasná, dostat do hry Mšeno. Spolupráce mezi Petrem Ondrašíkem a Vladimírem Wasyliwem se ostatně dala vypozorovat v průběhu celé valné hromady několikrát a to nejen pouze v otázkách systému šampionátu.

Petr Ondrašík však zůstal ve svém úsilí osamocen. „Chceme, aby počet extraligových týmů zůstal jako letos,“ vyjádřil se Evžen Erban, pardubický předseda. Slánský Petr Křikava: „Bude-li v celé lize jen osm týmů, a je to čtyři v extralize a čtyři v první lize.“ A Jan Hádek z Plzně řekl stručně a jasně: „Ve čtyřech!“ Osud Mšena, které se v pátek přihlásilo do první ligy jako tým, ne jako farma, tak byl definitivně zpečetěn.

Řada delegátů však stále zjevně nebyla přesvědčena, že to Plzeň se svou extraligovou účastí myslí vážně a nechce svou účast výhodně zpeněžit. Padaly proto návrhy na zakotvení nepřenositelnosti extraligové příslušnosti v případě odstoupení některého z účastníků, čímž byla mezi řádky logicky myšlena právě Plzeň. Diskutovalo se také o možnosti uvalení finančních sankcí, jejichž vymahatelnost by však mohla být problematická, či zápisného. To však rozlítilo Leopolda Klímu, šéfa Plzně a člena VV SPD. „Plzeň postoupila do extraligy a zajistit její účast je pro nás bez problémů,“ nechal se slyšet. „Peníze máme připravené. A dáváme dohromady i první ligu. Ale jestliže chce někdo vyhrožovat sankcí, můžeme se bavit, že tu první ligu nepojedeme!“

Mezi zastánce sankcí byl chabařovický Jaroslav Zobal. By už od loňského června neuspořádal ani jeden závod a Chabařovice se v českých ligách objevily naposledy v sezóně 2000, neváhal se vytasit s návrhem na přímý sestup a postup mezi oběma soutěžemi. Na to reagoval Evžen Erban. „A co když vítěz první ligy nebude chtít postoupit?,“ zpochybnil nápad na zrušení baráže. „Všude je to vymyšlený, jezdí se to tak v Polsku či Švédsku, akorát my pořád vymýšlíme něco nového.“

Ozvaly se i další námitky ve vztahu k pravidlům farem, nicméně návrh se dostal do hlasování. A při něm byl sestřelen. Pro hlasovalo především Mšeno, které se logicky touží vrátit zpět do vyšší soutěže, ale paradoxně také neligové Chabařovice a Březolupy. Především postoj Chabařovic byl zarážející s ohledem na fakt, že žádný tým nemůže sestavit ani teoreticky. Další důkaz, jak nepromyšlený návrh může na dvacet minut zablokovat plodné zasedání.

Mnohem důležitější se jevila problematika soupisek. Již dávno předem se vědělo o návrhu redukovat počet cizinců v extraligovém závodě ze dvou na jediného. Obhajoby se však nikdo neujal. Jak Pardubice, tak Slaný jej jednoznačně odmítly. Praha se překvapivě zdržela hlasování, ovšem Plzeň se postavila ze snížení počtu zahraničních akvizic. A všem začalo rázem svítat, že západočeská sestava se asi cizojazyčnými jmény moc hemžit nebude.

Vzápětí se pro toto přesvědčení objevil další důkaz. Mšeno totiž přišlo s tím, aby se v mítinku první ligy mohl objevovat jeden cizinec. A to přitom shodou okolností právě klub z městečka u Mělníka patřil k těm, kteří předloni prosadily jejich zákaz. K zajímavým názorovým posunům však došlo také u ostatních. Pro povolení jednoho cizince byl i pražský Petr Ondrašík. Ten dokonce v reakci na zvýšené poplatky za zápis mezinárodního klání do kalendáře AČR zpochybnil nutnost mezinárodního charakteru ligových podniků. „Ve Spartě také hrají zahraniční fotbalisté a nikdo nehovoří o české lize jako o mezinárodní,“ argumentoval logicky.

Mšenský návrh však nepodpořily Pardubice. „První liga by měla být pro naše závodníky,“ komentoval svůj postoj Josef Laštovka. A proti se paradoxně postavila i Plzeň, jenž se předloni cítila zavedením ryze národního charakteru nižší soutěže výrazně postižena. Těžko soudit, zda jde o dohru za výměnu ostrých slov na trase Plzeň – Mšeno v souvislosti s letošní baráží, či úsporný krok. Účastí jednoho zahraničního závodníka by však úroveň první ligy mohla jít ještě o malinko nahoru.

Hodně slov padlo také na téma hostování českých závodníků mezi oběma ligami. Paradoxně však nikdo neprojevil zájem o snížení limitu CMA, by to předsedající Petr Moravec delegátům podsouval. Klubové zájmy evidentně převážily potřebu řešit akutní otázku malého počtu závodů především seniorských závodníků. A tak se z ligových soutěží změny dočkala už jen baráž. Vladimír Wasyliw upozornil na technickou chybu v textu předlohy a navrhl zrušit dodatečné dopsání hostů na soupisku po 30. červnu. A Petr Křikava s Petrem Ondrašíkem požadovali zapsat fixní termín baráže do kalendáře už nyní bez ohledu, zda se vůbec pojede.

Bitva o juniorská družstva
Velký rozruch způsobil pražský návrh výrazně redukovat závodní program šampionátu juniorských družstev na jeden jediný závod, do nějž by se kvalifikovali ti nejlepší ze seriálu tréninkových závodů.

„Návrh to není scestný,“ obhajoval Petr Ondrašík, který měl při hlasování zástupců osmi přihlášených účastníků dva hlasy s ohledem na dva své týmy. „Závody juniorských družstev nemají žádnou návštěvnost. Děláme to, abychom juniorům dali šanci. Proč to tedy nejet jako tréninkový tábor s bodovaným tréninkem? Takhle jen zbytečně vyhazujeme patnáct tisíc za závod.“ Na jeho stranu se přiklonil pouze Vladimír Wasyliw. „V podstatě není důležité, zda odjedeme závod nebo trénink,“ řekl. „Důležité je, aby se jezdilo co nejvíc. Uspořádejme tedy místo deseti závodů jako letos klidně patnáct, dvacet bodovaných tréninků. Tuhle soutěž jsme přece koncipovali s ohledem na to, aby závodníci jezdili co nejvíc.“

Stanovisko VV SPD však bylo opačné. Závody by ztratily na vážnosti a jak řešit finále, když je přihlášeno osm družstev a jezdí se dle systému pro sedm dvojic? Kromě toho součástí šampionátu jsou také tolik dramatické stopětadvacítky. A názor zbývajících pěti účastníků byl víceméně totožný.

„Musím doporučit zachovat stávající systém,“ komentoval téma Petr Křikava. „Přistupme k tomu zodpovědně. Závody jezdíme pro diváky, proto zachovejme jejich hodnoty! Mladí kluci tohle potřebují, a se mají kde otrkat.“ Přidal se i Josef Laštovka: „A se jede seriál. Trénink není to, co závod. Ten má své regule a kluci si to zaslouží. Je to sice výdaj, ale můžeme jít cestou jiných úspor. Vlastní ekolog, doktor a tak dále. A kam jinam bychom měli zařadit stopětadvacítky? K juniorům to nejde, ti mají vlastní kvalifikaci.“ Plzeň i tady projevila svou antipatii k nasazování cizinců. „Souhlasím, aby to nebylo jen formou tréninků,“ řekl Jan Hádek. „Pokud extraligové kluby mají na cizince, byla by degradace, aby ti mladí kluci jezdili zadarmo. Uspořádat závod juniorských družstev je pro klub povinnost.“ Miloš Plzák z Březolup a Miloslav Verner za Rimini byli sice stručnější, ale jejich ne pražskému návrhu bylo jasné. A tak se juniorská družstva pojedou jako letos.

Hlasování delegátů v otázkách systémů českých šampionátů:

návrh pro proti struktura hlasujících
národní MR dvojic 16 22 pro mj. Plzeň, Praha, Kopřivnice, Slaný a celý bývalý VV SPD
extraliga v pěti 1 3 hlasování účastníků soutěže, pro byla pouze Praha
přímý sestup z extraligy 7 28 pro bylo nejen Mšeno, ale paradoxně i neligové Chabařovice a Březolupy
jeden cizinec v extralize 1 2 hlasování účastníků soutěže, pro byly Pardubice a Slaný, proti Plzeň, Praha se zdržela
jeden cizinec v 1. lize 2 2 hlasování účastníků soutěže, pro Mšeno a Praha, proti Pardubice a Plzeň
jeden závod MR jun. družstev 3 5 hlasování účastníků soutěže, pro Praha (2 hlasy) a Mšeno, proti Slaný, Pardubice, Březolupy, Rimini a Plzeň

Foto: Pavel Fišer

VV SPD rozděloval pouze prostředky MŠMT

Praha – 30. října
Vedle zprávy o činnosti VV SPD Miloslava Vernera a zprávy o výsledcích státní reprezentace Josefa Laštovky zazněla v sobotu na valné hromadě ještě zpráva o finančních prostředcích v působnosti VV SPD. Tu přednesl Petr Moravec, jenž byl o pár hodin později zvolen do čela řídícího orgánu místo odstoupivšího Miloslava Vernera.
„VV SPD disponoval pouze finančními prostředky na mládež a reprezentaci od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ uvedl Petr Moravec. „V roce 2001 rozděloval na státní reprezentaci částku 1 480 000 korun, v roce 2004 už 2 454 000 korun. Největší nárůst byl v letech 2002 a 2004, na čemž se svými výsledky podíleli především Zdeněk Schneiderwind, Lukáš Dryml, Bohumil Brhel a Antonín Klatovský. Ti obsadili v mistrovství světa či Evropy místa do osmé příčky, což je samozřejmě zhodnoceno.“

Další finanční toky směřovaly i na mládež do klubů. „Peníze byly přidělovány těm, co měly největší počet těchto jezdců,“ objasnil Petr Moravec. „Dostalo se ale i na další kluby. Nevyšlo jedině na Mšeno. Ovšem v době, kdy by je dostalo, se většina z VV SPD rozhodla změnit rozdělovník. A na základě koeficientu činnosti práce s mládeží se peníze přerozdělily jinak. Jiné prostředky nebyly VV SPD rozdělovány.“

Finanční prostředky určené MŠMT pro státní reprezentaci:

2001 Kč 1.479.000,-
2002 Kč 1.761.300,-
2003 Kč 2.695.000,-
2004 Kč 2.454.000,-

Rozdělovník prostředků MŠMT na jednotlivé reprezentanty (v tisících Kč):

  2001 2002 2003 2004 celkem
Lukáš Dryml 605 565 365 1535
Bohumil Brhel 300 255 365 390 1310
Zdeněk Schneiderwind 200 450 400 1050
Antonín Klatovský 110 120 250 100 580
Aleš Dryml 55 115 380 550
Tomáš Suchánek 200 50 100 50 400
Antonín Šváb 50 60 175 50 335
Tomáš Topinka 55 115 50 220
Josef Franc 30 105 60 195
Luboš Tomíček 100 60 160
Miroslav Fencl 55 100 155
Jan Jaroš 50 100 150
Richard Wolff 30 60 90
Adrian Rymel 20 50 70
Antonín Kasper 55 55
Zdeněk Simota 50 50
Filip Šitera 50 50
Lubomír Batelka 30 30
Roman Andrusiv 30 30
Jaromír Lach 30 30
Jaroslav Petrák 30 30
Radek Smolík 30 30
Pavel Ondrašík 10 10
 
Ostatní náklady:          
Náklady WTC 443 12 18 96  
Manažer 130 147 123  
Soustředění 67  

Pozn.: v roce 2001 jsou v nákladech na WTC započteny rovněž náklady na doprovod MS a ME (tzv. vedoucí výpravy).

Josef Laštovka vnímá léta 2001 – 2004 jako historická

Praha – 30. října
Při sobotní valné hromadě skládal delegátům své účty také reprezentační kouč Josef Laštovka. Na období uplynulých čtyřech sezón mohl vzpomínat jedině pozitivně. Dokonce jej neváhal označit ze jedinečné v celé české plochodrážní historii.
„Činnost reprezentace je velmi rozsáhlá,“ začal svůj příspěvek Josef Laštovka. „Za poslední čtyři sezóny jsme obsadili 119 akcí mistrovství světa a 46 mistrovství Evropy. V reprezentaci se objevilo 37 závodníků, což je sedmdesát procent držitelů licencí.“

Kromě kvantitativního počtu se nám vedlo také na diplomatickém a ekonomickém poli. „Každým rokem jsme získali nějaké místo v MS či ME navíc,“ pochlubil se reprezentační kouč. „Pouze jedenkrát jsme vynechali a to díky poruše auta Tondy Švába cestou na semifinále mistrovství Evropy 2001. Za výsledky reprezentace získáváme finanční prostředky. Pokládám je za dostatečné, protože v hodnoceném období činily 8,4 miliónů.“

A co sportovní stránka věci? „I v olympijských sportech osmé místo získává finanční prostředky,“ konstatoval Josef Laštovka. „A na peníze dle výsledků z oněch sedmatřiceti závodníků dosáhlo dvaadvacet. Největší podíl měli Lukáš Dryml, Bohumil Brhel, Zdeněk Schneiderwind a Antonín Klatovský. V historii těžko najdeme takové výsledky dosažené během čtyř let.“

Přehled nejvýraznějších výsledků české reprezentace očima Josefa Laštovky:

sedmá místa Antonín Klatovský v MS na ledě 2001 a 2002, národní tým na WTC 2001 a Zdeněk Schneiderwind v ME na trávě 2004
 
šestá místa národní tým na WTC 2003 a 2004, Zdeněk Schneiderwind před posledním závodem MS na dlouhé dráze 2004
 
pátá místa národní tým na WTC 2002 (v Anglii jsme skončili před výběrem domácích), národní tým v MS na ledové dráze 2001, Zdeněk Schneiderwind v MS na dlouhé a ME na travnaté dráze 2003 a Bohumil Brhel v ME jednotlivců 2002
 
čtvrtá místa Antonín Klatovský za Euro tým v MS družstev na ledě 2003, v ME jednotlivců 2001, Pardubice a Praha v EP klubových družstev 2003, resp. 2004, Tomáš Suchánek v ME juniorů do 19 let 2001
 
třetí místa Lukáš Dryml na dvou Grand Prix, Antonín Klatovský v ME na ledě 2003, Antonín Klatovský v za Euro tým v MS družstev na ledě 2002
 
druhá místa Lukáš Dryml na dvou Grand Prix a MS juniorů 2001, Zdeněk Schneiderwind v ME na trávě 2001 a 2002, Pardubice v EP klubových družstev 2002
 
první místa Bohumil Brhel v ME jednotlivců 2001, Lukáš Dryml v MS juniorů 2002, Bohumil Brhel a bratři Drymlové v ME dvojic 2004

Miloslav Verner hodnotil, komentoval i kritizoval

Praha – 30. října
Jedním ze stěžejních bodů programu sobotní valné hromady Svazu ploché dráhy byla zpráva o činnosti výkonného výboru za uplynulé čtyřleté funkční období, kterou přednesl Miloslav Verner. Šéf české ploché dráhy, jenž však na další působení v řídícím orgánu rezignoval, se ve svém obsáhlém materiálu vedle úspěchů dotkl také problémů a nešetřil své odpůrce. V této souvislosti se poprvé na veřejnost dostaly záležitosti spojené se zákulisím letošní extraligy. Magazín speedwayA-Z je jediným médiem, které dostalo svolení publikovat kompletní materiál v plném znění.

Zpráva Miloslava Vernera o činnosti VV SPD AČR a plnění usnesení od poslední valné hromady:

Dámy a pánové,
Scházíme se po čtyřech letech, abychom zhodnotili období, které máme za sebou, ale také, abychom si stanovili nové úkoly a cíle.
To minulé období začalo tím, že AČR převzal na základě rozhodnutí FIM od ČMF sportovní autoritu a tím bylo završeno několikaleté snažení o tento výsledek. Je všeobecně známo, že právě kluby sportovního odvětví plochá dráha měly na tomto kroku výrazný podíl, když už v té době jsme fungovali jako Svaz ploché dráhy v AČR. Je také všeobecně známé, že jsme jako první sportovní odvětví uspořádali tenkrát na jaře svoji valnou hromadu a stali jsme se Svazem ploché dráhy Autoklubu České republiky. S převzetím sportovní autority však také přišlo spousta závazků a z nich se Autoklub dostává do dnešního dne. První tři roky neobdržel žádný z klubů finanční dotace. Dotace, na které byly naše kluby zvyklé, a které najednou nepřicházely. AČR totiž musel ekonomicky vyřešit závod endurance v Brně, kongres FIM v Praze a šestidenní – tedy tři akce, které převzal a které bylo nutno uspořádat a vyřešit. Tak se stalo, že první finanční prostředky se k vám po tomto nelehkém období dostaly až v letošním roce a dá se říci, že jsme se pokusili ovlivnit to, aby nějakou tu finanční injekci dostal každý z vás. To se podařilo a již dnes máme příslib, že v budoucnu by to s finančními prostředky pro kluby pracující v souladu s cíli a plány AČR mělo být lepší a vám mohu jen poděkovat, že jste to těžké období zvládli.
Právě toto období ukázalo kvalitu lidí v čele mnoha klubů a to, že je zde i dnes většina těch, s kterými jsme v roce 2001 začínali, je důkazem, že jste to zvládli většinou všichni. Mrzí mě, že někteří představitelé klubů nevydrželi a zejména v poslední době se snaží vyvrátit i to, co bylo v ploché dráze za uplynulé období dobré a mají tendenci rozbít SPD. Svaz, u jehož zrodu stáli a někteří ho dokonce z čelných funkcí v AČR řídili a jeho podobu z této funkce utvářeli.
Dále mě mrzí, že u některých klubů odešli mnoholetí funkcionáři, za jejichž práci jim musím alespoň na dálku poděkovat, ale mám radost ze skutečnosti, že je nahradili noví, zapálení lidé, kteří plochou dráhou žijí a podstatně zlepšili práci klubů v Divišově, Kopřivnici, Březolupech a i na našem jediném kilometrovém oválu v Mariánských Lázních. Tuto jejich práci nelze přehlédnout a je naopak naší povinností jim nadále pomáhat, aby nepřišla jejich práce vniveč. Dále vznikají i nové soukromě subjekty. Antonín Klatovský či Aleš Dryml, naši bývalí vynikající skvělí závodníci založili a s velmi dobrými výsledky provozují své soukromé týmy.
Za uplynulé období se stalo spousta událostí. Řešil je výkonný výbor, v jehož čele jsem stál a věřte, že jsme mnohdy neřešili jednoduché záležitosti. O všem jste bývali informováni na pravidelných listopadových či prosincových schůzích, na kterých jsme spolu tvořili pravidla a termínové listiny nové sezóny. Dá se říci, že se nám dařilo připravovat dobrá pravidla a dobré soutěže, nebo nebýt nedávného problému s baráží, nemusel se v uplynulých čtyřech letech až na menší problémy s malým počtem účastníků MR jednotlivců v roce 2001, řešit výkonný výbor žádné soutěžní problémy. Zřejmě k tomu přispěla i ta skutečnost, že jsme si rozdělili své úkoly. Každý z členů VV měl na starosti některou ze soutěží a tu řídil. Pozitivní byla ta skutečnost, že o soutěžích – a to především družstev – rozhodovali zcela demokraticky pouze zástupci soutěžících a dá se říci, že si tak vlastně svoji soutěž vytvářeli.
Překvapuje pak nejenom mně, když se v otevřeném dopise dočtu, že jsme někomu něco nařídili či změnili bez toho, že by k tomu něco mohl říci či se k tomu vyjádřit, a přitom se dotyčný na změně pravidel sám podílel (zde Miloslav Verner naráží na otevřený dopis Vladimíra Wasyliwa, prezidenta PDK Mšeno, jímž se vzdal svého mandátu ve VV SPD). Dokonce se přiznám, že jsem byl rád, když se právě změnou pravidel kolem baráže vyrovnaly alespoň částečně šance obou soutěžících týmů. Každý má mít rovné šance a ty pro tuto soutěž byly vytvořeny ještě před jejím začátkem, vše kolem pak jenom zbytečně přilévalo olej do ohně a vytvářelo zbytečné vášně. Ke všemu, co se zde dnes bude zřejmě projednávat, musím poznamenat, že plochá dráha potřebuje dvoustupňovou soutěž. Soutěž, ve které se bojuje o postup. A vytvoření soutěže, která by jen na oko vytvořila zdání dvoustupňové soutěže, by bylo i morálně to nejhorší řešení. Nepříliš dobré je i řešení s přijetím zahraničních družstev. Zařazením této druhé nejvyšší soutěže mezi mezinárodní by totiž přineslo navýšení poplatků a i cesta za soupeřem by nebyla ekonomicky zanedbatelná. Navíc musím poznamenat, že čistě národní soutěž bez zahraničních jezdců nebyla přijímána zprvu jako dobré řešení, ale zajistila mnoho závodních příležitostí pro jezdce střední a začínající kategorie.
Stejně tak se mi nelíbí snaha o dost podstatné omezení mistrovské soutěže juniorských družstev. Vím, že je vedeno snahou ušetřit za poplatky AČR a odjet seriál tréninkových závodů, který by vrcholil jedním závodem o titul mistra. Překvapuje mě, že autoři tohoto návrhu zapomněli, že součástí těchto závodů byl i tak úspěšně rozjetý projekt mladých plošinářů ve třídě do 125 ccm. Tréninkové závody lze jen dost těžko prezentovat, nemají takovou vážnost a vymahatelnost soutěžních pravidel je nekonečně obtížná. Opravdu nám stojí ušetřené tři tisíce za tento závod za komplikace s pojištěním a skutečnost, že připravíme ty nejmladší o jejich oficiální závody?
Nabízíme úplně jiné řešení, jak v této oblasti ušetřit a platí to nejenom pro tyto závody. Domluvte si se svými činovníky, že budou na vašich závodech pracovat za vámi navržených podmínek. Každý z vás si v uplynulém období mohl nadiktovat, kterého z techniků chce a v podstatě mu vždy bylo vyhověno. Také se nám však stávalo, že některé kluby tuto záležitost podcenily, nechaly výběr činovníků na FMS a dnes mluví o vysokých nákladech. Víte velmi dobře, že se snažíme delegace činovníků ovlivnit, konec konců nám to ukládáte v usnesení z minulé schůze i vy sami. Ale musím znova upozornit na tu skutečnost, že v rámci předpisů FMS toto můžeme ovlivnit, ale nikoliv diktovat. Velmi závažným problémem jsou nejenom pro vás činovníci životního prostředí. Při našem posledním pokusu ovlivnit delegace ve váš prospěch jsme byli napadeni, že takzvaní domácí činovníci zejména v Praze a ve Slaném nedokázali poslat ani hlášení o své činnosti, a proto jsou delegace cizích činovníků nutností. Vím, že tato problematika je v posledním době na prvním místě zejména v FIM a UEM a těžko se jí vyhneme také u nás, ale stále věřím, že se nám podaří prosadit takzvaně domácí činovníky, ale chápeme, že jednou za sezónu musí přijít na kontrolu někdo z hora. Pak už jenom záleží na nás, aby vše bylo bez závad.
My sami ovlivňujeme delegaci rozhodčích a v uplynulém období jsme se snažili na závody posílat rozhodčí z nejbližších míst, i když v některých případech jsme museli přikročit vzhledem ke kvalitě podniku i k takzvaně méně ekonomicky výhodné nominaci. Většinu podniků rozhodčí zvládli, a pokud došlo k chybám, budou s nimi řešeny, jak na posezónním, tak i předsezónním semináři. Víme, že chyb se dopustili naši rozhodčí i v závodech nejvyšších soutěží a některá jejich rozhodnutí vyvolala bouři nevole. Musíte si však uvědomit, že rozhodčí je jediným pánem na podniku od okamžiku, kdy se začne trénink či závod až do konce těchto částí závodu a řády mu udělují nesmírnou pravomoc. Pokud si rozhodčí chybu nepřizná, je v podstatě neřešitelné situaci na místě vyřešit.
Co se týká funkce předsedy jury, žádný z těch, kdož vykonávali tuto funkci, většinou neúčtoval pořadateli plné náhrady. Musím vyzdvihnout pana Křikavu, který tuto funkci vykonával bez nároku na odměnu. Ale musím také poděkovat AK Slaný, že ho na tyto závody dopravoval. My nenavrhujeme zrušení této funkce dané řády, protože argument, že v UEM je tato funkce v některých závodech zrušena, neodpovídá plně pravdě. Tam totiž členové jury jsou dva a tím druhým vedle rozhodčího je zástupce domácí federace. Ve finálových závodech se přidává i samostatný předseda jury. To nás vede k návrhu, abychom v závodech, které jsou zapsány pouze v národním kalendáři, předsedu jury vytvořili na základě reciprocity, to znamená výměnná funkce činovníků. Stejně tak i v oblasti činovníků životního prostředí. Zaplame si licenci těchto činovníků, které FIM i UEM dnes pokládá za nepostradatelné a dokažme se dohodnout, že práci na těchto závodech odvedou bez náhrad. Musíme však souhlasit s tím, že se jednou za sezónu na našem podniku objeví i činovník nesepjatý s naším sportovním odvětvím.
Úplně jiná situace je v závodech zapsaných do kalendářů FIM, UEM a mezinárodních šampionátů. Tady je nezbytné pravidla a řády dodržet. Navíc si uvědomme, že cena licence potřebná k vykonávání těchto funkcí, je daleko vyšší.
Co se nám v uplynulém období skutečně nepodařilo však bylo zrušení výjimky, kterou jsme měli na placení za sportovní podniky při závodech extraligy a první ligy (za dva závody se platil jeden poplatek, což bylo pro rok 2005 zásahem FMS zrušeno – pozn. redakce). Není žádným tajemstvím, že plochodrážní kluby jsou největšími přispívateli za zápisy do kalendáře, protože každý z nich je pořadatelem většího počtu podniků zařazených do vyšší kategorie poplatků. Mrzelo mě, že jsem v této situaci na jednání FMS zůstal jako jediný, kdož na tuto skutečnost poukazoval, ale byl jsem přehlasován sportovními odvětvími, jejichž pořadatelé takový počet podniků jako my nepořádají. Myslím však, že se zde tak trochu promítly i problémy, které se táhly touto sezónou.
Ten problém se nazývá peníze. Nesouhlasím, že máme problémy s řízením tohoto sportu, my máme problém jediný a to jsou finance. Tento problém se vyostřil na počátku letošního roku, kdy se najednou objevil zájemce o sponzoring extraligy. Loni touto dobou začala jednání, která vedla k přípravě smlouvy mezi agenturou a kluby o částce bezmála tři milióny. Byla to pěkná částka, když si uvědomíme, že na začátku těchto jednání se mluvilo o tisících a televizních záznamech. Bezmála půlroční práce, na které se podílel nejenom VV, ale především všechny extraligové kluby, přinesla konečnou podobu smlouvy, kterou však pro neslučitelnost se zájmy AČR a právní nedostatky vytýkané právním oddělením AČR, nebyla podepsána v předložené podobě. Kluby však dostaly možnost tuto smlouvu podepsat bez účasti AČR s tím, že jim budou poskytnuta práva daná AČR. Rozběhla se další složitá jednání za účasti všech zainteresovaných stran a nakonec byla připravena smlouva nová. Nutno podotknout, že prospěch z ní by měly pouze smluvní subjekty, i když VV SPD navrhoval část finančních prostředků převést na mládež, případně na úhradu činovnických výplat a tak podpořit i menší kluby. To ale účastníci s výjimkou pardubického předsedy Erbana odmítli. Smlouva však nakonec nebyla vůbec podepsána a vznikl ligový svaz, který chtěl tuto situaci řešit úplně sám a bez jakýchkoliv zásahů AČR. Nakonec však od smlouvy odstoupila agentura, které se dotkl způsob jednání kolem smlouvy. Nechci příliš hodnotit vzniklou situaci, ale z hlediska marketingových hodnocení této smlouvy několika společnostmi se přiznám, že bych považoval plnění této smlouvy za zázrak, i když pro plochou dráhu velice potřebný.
Mnozí jste se zúčastnili mnoha dalších různých jednání a víte, o čem byla řeč. Vše se stáčelo a stáčí neustále na řízení ploché dráhy, ale zodpovědně říkám, vše je pouze o penězích a řízení sportu je záminkou.
Situace kolem Svazu ligových družstev došla až tak daleko, že se uvedený svaz dostal do rozporu se stanovami AČR a těmto klubům hrozilo ukončení členství. Nakonec kluby zrušily nebo dokonce pozastavily své aktivity v tomto svazu a některé své návrhy, zejména na změnu řízení předkládají během dnešního jednání. Musíme však podotknout, že ne všechny jsou v souladu se stanovami AČR. Na minulých jednáních a i dnes nám je vytýkáno členem VV SPD panem Wasyliwem, že neexistuje koncepce rozvoje ploché dráhy. Za celý rok po tomto svém prohlášení však neprojevil na jednáních VV SPD žádný zájem na této koncepci pracovat. Přiznám se, že jsem marně hledal i nějaký náznak snahy o zlepšení řídící práce v SPD. Co mu z jeho otevřeného dopisu nemohu upřít, je vyjmenovaná a provedená práce za čtyři roky, i když on sám přiznává, že je to i z části práce jeho klubu. Naštěstí už žádný z ostatních členů VV SPD neměl snahu svou práci prodávat stejným způsobem a také, i když třeba vnitřně nesouhlasil s činností ostatních, podílel se na práci VV SPD do konce funkčního období a nevyužil šance měsíc před koncem získávat levné volební body. Sám za sebe považuji za dost výrazné zlepšení práce s mládeží a konečně započatá práce s motocykly o objemu do 125 ccm, na kterém s ním se však podíleli pánové Špinka a Křikava. Ve Slaném a na Markétě je tato práce záslužnější, nevěnují se jenom jednomu jezdci, ale rozsah jejich práce je širší.
Při hodnocení práce členů VV SPD se dostávám ke státní reprezentaci. Podrobná zpráva o ní bude přednesena, navíc je vám předkládáno i kompletní vyúčtování peněz určených MŠMT na státní reprezentaci. Většinu z těchto položek již znáte z internetových stránek AČR. Několik slov k tomuto vyúčtování. V roce 2001 jsme naposledy účtovali starým způsobem, kdy bylo využíváno takzvaných doprovodů a jednotlivým jezdcům se v určených závodech proplácelo nocležné či stravné. Na konci sezóny pak ti nejúspěšnější, kteří obsadili některé z prvních osmi míst, tedy ty pozice, za něž obdrží sportovní odvětví nejvíce finančních prostředků, obdrželi dost výraznou odměnu.
Od roku 2002 jsme doprovody, i když je nárokujeme, zrušili úplně. Pouze poskytujeme finanční příspěvek na dopravu jednoho manažera. Ten potom na základě výsledků předkládal návrh na odměny jednotlivým jezdcům v souladu s určenou výší prostředků daných té které disciplíně. Vzhledem k tomu, že ostatní členové VV SPD se až na jedinou výjimku nezúčastňovali závodů MS a ME a tyto soutěže sledovali podrobně pouze na domácích drahách, minimálně někde jinde, bylo toto nejlepším řešením a svědčí o tom i ta skutečnost, že když se v letošním roce tyto prostředky projednávaly, nebylo proti jejich vyúčtování žádných připomínek. Navíc bylo mezi jezdce díky úspěchům Lukáš Drymla, Zdeňka Schneiderwinda, Bohumila Brhela a Antonína Klatovského o dost vyšší. Je pravda, že právě tito jezdci, kteří přinesli díky tomu, že na základě jejich výsledků jsme mohli mezi financovaného zařadit i další jezdce, měli z toho největší užitek.
Řekněme však, proč by tomu tak nemělo být?! Říká se, že jsme přišli o mnoho jezdců, čísla od roku 2001 už tak jednoznačná nejsou. Říká se, že odpadlo mnoho závodů, ani zde to čísla nepotvrzují. Proti roku 2001 se nejezdí pouze v Chabařovicích, ale plochá dráha zde stále žije. Možná se dočkáme i chvíle, kdy vyjedou plochodrážníci na dráhu v Liberci a proti roku 1989 by tak chyběla pouze dráha v Čakovicích. Vím, že je spousta problémů, ale určitě nejsou tak katastrofické, jak je mnohdy podáváno. Největší radost mi dělají závody těch nejmladších a ty jsou zárukou rozvoje tohoto sportu, těm se musíme věnovat. Já teď jenom mohu konstatovat, že jsem v uplynulých čtyřech letech působil na čele disciplíny, která má díky svým výsledkům a především díky titulům mistrů světa a Evropy za sebou jedno z nejlepších období své historie. Za to patří všem, co se na tom podíleli, dík.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)

V Divišově chtějí ledy

Divišov – 2. listopadu
Po hubenějších letech je o divišovských pořadatelích opět pořádně slyšet. Jejich nejnovější aktivita má vskutku revoluční náboj. Tým s Milanem Hajným, jenž byl v sobotu zvolen místopředsedou VV SPD, hodlá ve spolupráci s KLABO teamem uspořádat podnik šampionátu republiky na ledové dráze.
Nejpřekvapivější na celé záležitosti je volba závodní dráhy. Zapomeňte na všechny rybníky v blízkém či dalekém okolí Divišova. Ovál má totiž vzniknout přímo na škvárové dráze divišovského stadiónu. Ta se bude postupně zalévat vodou, dokud nevznikne kompaktní ledová vrstva jako například v rakouském St. Johannu im Pongau.

I když se o podobě termínového kalendáře bude teprve jednat, Milan Hajný už má o datumu závodu jasno. „Termín je 2. ledna, náhradní pak 10. ledna,“ prozradil magazínu speedwayA-Z divišovský šéf. „Ale jestliže bude mráz, nechám je tam klidně závodit celý měsíc,“ zažertoval.

Připomeňme, že poslední závod na ledové dráze na našem území se uskutečnil na ploše Větřkovické přehrady u Kopřivnice v únoru 1997. Svůj zájem uspořádat jej také v příští sezóně projevil také Lumír Morys, šéf kopřivnického klubu. Vedle počasí bude vše záviset také na Jaromíru Lachovi. Ten se po loňské roztržce s reprezentačním koučem Josefem Laštovkou v roce 2005 objeví se slovenskou licencí. V současné době se však údajně stále ještě rozhoduje mezi alternativou Rallye Paříž – Dakar spojenou s ME na ledě a kompletní zimní sezónou v Evropě.