Praha – 30. října
Politická část spektra zasedání sobotní valné hromady Svazu ploché dráhy zahrnovala především volbu nového výkonného výboru. Ještě před ní došlo ke střetu dvou názorů. Zachovat stávající počet členů, kteří zvolí svého předsedu, či nechat každému klubu zastoupení ve VV SPD, přičemž předsedu a předsednictvo zvolí delegáti valné hromady dvoukolovou tajnou volbou. Nakonec však došlo k zajímavého prolnutí obou návrhů. A českou plochou dráhu tak bude řídit třináctičlenný orgán složený ze zástupců všech klubů, který si svého předsedu zvolil sám. Stal se jím Petr Moravec z Pardubic.
Jednací řád se nezměnil
Výměnu názorů vyvolalo již jednání o organizačním a jednacím řádu Svazu ploché dráhy. Těsně před valnou hromadou byl totiž kolportován návrh stávající směrnice, na jehož tvorbě se podílel tým okolo Petra Ondrašíka a Vladimíra Wasyliwa. Předpokládal především právo každého klubu delegovat svého kandidáta do výkonného výboru, jenž by byl řízen předsednictvem složeném z předsedy, místopředsedy pro sportovní oblast a místopředsedy pro ekonomickou a organizační oblast. Ti by byli voleni delegáty valné hromady dvoukolovou tajnou volbou.

„Valná hromada je natolik závažné shromáždění, které si zaslouží mnohem lepší jednací řád než má dnes,“ ujal se obhajoby návrhu Vladimír Wasyliw. „Tajná volba je mnohem demokratičtější. A náš návrh má více propracovaný systém průběhu voleb.“ Prvním úskalím, na něž však narazil, byla distribuce za pět minut dvanáct. Řada delegátů se s ním dokonce údajně setkala až v tištěné verzi na svém stole.

„Vycházeli jsem z porady klubů na Markétě letos v létě,“ vysvětloval své záměry Petr Ondrašík. „Tam vyšla potřeba, že na řízení Svazu ploché dráhy se chtějí podílet všechny kluby. SPD totiž ve své podstatě nevytváří žádnou členskou základnu. Takhle by měl každý klub šanci se vyjádřit. Od roku 1990 se to v ploché dráze nikam nepohnulo. Dle mého jdeme dolů. Pojďme zkusit dát tomu novou tvář.“

Petr Ondrašík kromě toho zpochybnil systém delegace valné hromady. Předsedající Petr Moravec se bránil: „O takovémhle závažném materiálu jsme se nebyli schopni ve VV sejít. Delegáty jsme stanovili tak, že plně odpovídají tomu, co se dnes v ploché dráze děje. A jejich počet vyplývá z jednacího řádu Federace motocyklového sportu.“

A pak už se hlasovalo. Nový jednací řád podpořilo třináct delegátů, třiadvacet jich bylo proti. Důvody si každý musí zodpovědět sám ve svém svědomí. Nezaujatý pozorovatel si však nemohl nepovšimnout až paranoidního odmítání všeho, co má přímou souvislost s osobou Petra Ondrašíka, a v duchu si neklást otázku po příčinách. Komunistická minulost bývá častou zástěrkou, avšak patnáct let po sametové revoluci má příchu středověkého honu na čarodějnice. Navíc rudou knížku měla v šuplíku i celá řada dnešních Ondrašíkových odpůrců.

Ono to bude spíše souviset se závistí a finančním napojení Prahy na prostředky rozpočtu ministerstva vnitra. Svým způsobem to ostatně potvrdil i nejmenovaný delegát z plzeňského klubu. V diskusi vytkl pražskému šéfovi: „Kdybychom my také dostali osm miliónů, taky bychom jezdili velké závody. A náš stadión by vypadal hezky.“

Bum a bylo to venku. Souhlasně přikyvující delegáti však opomněli jedinou maličkost. Petr Ondrašík si bankovky nevytisknul ve své kanceláři. Ono je to jako v té známé televizní reklamě na životní pojištění. Někdo má a někomu holt ujíždí vlak. Každopádně odmítat návrhy bez hlubšího zamyšlení jenom kvůli osobě předkladatele je pošetilé a může ploché dráze uškodit.

Dobře načasovaná bomba
Odmítnuté teze se dostaly na přetřes ještě na samý závěr valné hromady ve chvíli, kdy program zasedání dospěl k bodu voleb členů výkonného výboru na období 2004 až 2008. „Náš návrh souvisí s celou naší představou organizace SPD,“ vytáhl do ofenzívy Vladimír Wasyliw. „Všechny kluby mají zájem o zastoupení ve výkonném výboru. Proto navrhujeme, aby každý z nich v něm měl právo mít svého člena. Tito členové by byli pouze potvrzováni a volily by je samotné kluby. Valná hromada by měla zvolit pouze vedení, tedy předsednictvo. To by mělo mít tak silný mandát, aby SPD fungoval. Jeho činnost je náročná a leží ve více odvětvích. SPD by měl být právní subjekt a hospodařit, nikoliv jen peníze přerozdělovat. Velkého sponzora nemá šanci získat jeden klub, ale jenom jeden velký subjekt. Ten by měl dokázat prodat celý balík a vydělané prostředky přerozdělit klubům.“

Vzápětí Petr Ondrašík znovu doporučil projednání organizačního řádu. „Chceme se pokusit něco zlepšit,“ vyzval přítomné. „Jestliže není obecná vůle měnit jednací řád, pojďme cestou kompromisu. Teď tady sedíme dle jiného klíče, než je v organizačním řádu. Druhá věc je otázka voleb. Nechejme organizační řád novému výkonnému výboru, aby byl v souladu s novými organizačními směrnicemi AČR, kdy svazy budou organizačními jednotkami.“

Jeho příspěvek však byl roznětkou pro pečlivě načasovanou bombu prezidenta AČR Romana Ječmínka. „Vidím rozpor v jedné věci,“ začal svůj jediný příspěvek. „Pečlivě jsem vnímal zprávu Míly Vernera a nemám důvod nevěřit, že SPD nesnížil počet klubů. Nedošlo ani ke snížení licencí. A poslouchal jsem i Pepíka Laštovku, který ploché dráze nechal půlku svého života. A tohle čtyřleté období je možno považovat za nejlepší za několik posledních let. Minulý týden jsme měli poradu s motokrosem, kde je 1850 jezdců, a kde dělají několik desítek závodů. Výrazná jednání byla i se svazem silničních závodů, kde se je 560 licencí. Příští týden je enduro s 520 jezdci a pak trial, což je mezi 80 – 85 závodníky. Tedy něco jako u vás. Zatím jsem nezaznamenal žádné pochmurné sdělení od jednotlivce v péči AČR, že zažívá nejhorší období. Pokud se týká dnešního jednání, AČR bude budovat pozitivní vztahy pro následující období. Nebudeme se snažit dělat permanentní revoluci, která nikdy nikomu neprospěla.“

Prezident AČR vzápětí nasměroval svou řeč k financím. „Přečetl jsem si zprávu o hospodaření a myslím, že má dostatečný významový akcent. Poznámka Petra Ondrašíka zajímat se o prostředky Sazky je akceptovatelná, ale ne u tohoto stolu a tohoto orgánu. Legitimní je ptát se na ně na krajských konferencích AČR. A zpráva Míly není pravdivá. Mám tady přehled investic do ploché dráhy za posledních deset let. AČR vydal přes dvacet miliónů. Osm pro Markétu, čtyři pro Pardubice, dva pro Slaný, 660 tisíc pro Divišov, jeden a půl miliónu pro Březolupy, 651 tisíc pro Plzeň, 650 tisíc pro Mšeno a 500 tisíc pro Kopřivnici. další akce byly v investicích do stadiónů – Praha 1.550.000 v roce 1996 a další milión v roce 2000, Pardubice 4.473.000 a Slaný 4.470.000 v roce 2001 a Pardubice 2.000.000 v roce 2002. To nemá nic společného s SPD, to se odehrává na půdě AČR. V letošním roce dostaly na údržbu Slaný, Pardubice a Mšeno po 170 tisících, Divišov, Plzeň, Březolupy a Mariánské Lázně po 70 tisících, Kopřivnice 50 tisíc a Chabařovice 40 tisíc. Vyváženost mezi plochodrážními kluby je taková, že zbývajících pět svazů dostalo 2.330.000 a plochá dráha 950.000. Není to tedy jedna šestina, ale více než třicet procent prostředků. A to máme jen jedenáct plochodrážních stadiónů, ale 42 motokrosových tratí a navíc další víceúčelové areály jako Sosnová či Sedlčany. Na auta dáváme 1.900.000 a na karting 750.000. K takovým číslům se dostaneme za posledních deset let nezávisle na tom, zda máme autoritu nebo ne.“

A pak už se Roman Ječmínek dostal k organizačním otázkám. „Máte absolutní volnost udělat organizační směrnice. Je nám naprosto lhostejný počet komisí, počet výkonných výborů, způsob volby. Výkon sportovní autority však nepřísluší žádnému svazu. Ten nemůže nic řídit. Řídit plochou dráhu nemůže žádný svaz, ale demokraticky zřízený orgán. A to pro nás bude zvolený výkonný výbor, který bude potvrzen prezídiem AČR. Plochá dráha je nejmenším odvětvím a měla by tak mít nejméně problémů. Zatím je tomu naopak.“

Rozšíření ano, tajná volba ne
Nicméně hlasování o systému voleb dopadlo velice těsně. Nejprve mělo padnout rozhodnutí o způsobu volby předsedy VV SPD. Osmnáct hlasujících bylo pro přímou volbu předsedy, zatímco dvaadvacet ponechalo toto právo na členech výkonného výboru. Pro zastoupení všech klubů v řídícím orgánu hlasovalo dvaadvacet delegátů, proti sedmnáct a jeden se zdržel hlasování.

A tak každý klub dostal prostor nominovat svého kandidáta. Divišov nominoval Stanislava Hlačinu, Plzeň Leopolda Klímu, Slaný Petra Křikavu, Pardubice Josefa Laštovku, Svitavy Petra Moravce, Rimini Miloslava Vernera, Mšeno Vladimíra Wasyliwa, Mariánské Lázně Miroslava Musila, Kopřivnice Vladimíra Kováře, Markéta Milana Špinku, Březolupy Miloše Plzáka, KLABO team Antonína Klatovského a Chabařovice Jaroslava Zobala.

Nakonec však došlo ke třem změnám. Stanislav Hlačina rezignoval ve prospěch Milana Hajného, Miloslava Vernera nahradil Jan Janů a Jaroslava Zobala Zdeněk Felix. Třináctihlavý moloch se ihned sešel k prvému zasedání. Zvolil Petra Moravce svým předsedou a Milana Hajného a Josefa Laštovku místopředsedy.

V letech 2000 až 2004 přitom řídilo plochou dráhu pouze sedm mužů. Všichni z nich zůstali pracovat ve VV SPD i nadále. Otázkou zůstává, jak se vedení dokáže s nárůstem počtu členů vyrovnat. Víc hlav má možná více rozumu, ale také více svých individuálních zájmů. Rozhodovací procesy by se tak mohly pořádně zpomalit. A ještě jedna věc stojí za pozornost. Již jen letmý pohled na seznam členů odhalí silnou kliku spojenců či spolupracovníků Petra Ondrašíka. Jeho kolegové z bývalého Českého svazu ligových družstev Vladimír Wasyliw a Zdeněk Felix a podřízení z Markéty Milan Špinka a Vladimír Kovář tvoří vskutku silnou kompaktní skupinu.

Členové VV SPD v kostce:

Foto: Pavel Fišer

Praha – 30. října
Pakliže se na něčem kromě volby mandátové, návrhové a volební komise účastníci sobotní valné hromady SPD jednomyslně shodli, byly to výsledky letošních šampionátů. Zato o podobu soutěží ročníku 2005 se mnohdy strhly bitvy, které si v ničem nezadaly se zápolením na dráze. Nakonec se o vavříny v příští sezóně bude bojovat prakticky dle shodného vzoru jako letos.
Překvapivě mnoho zastánců ryze českých dvojic
Vše však začalo poměrně vlažně. Vzhledem ke zrušení mistrovství světa jednotlivců se logicky upravil název národní kvalifikace, protože ta se pojede již jen o mistrovství Evropy. Prakticky bez připomínek se obešel také systém mistrovství republiky jednotlivců. Pouze Vladimír Wasyliw, prezident PDK Mšeno, navrhnul doplnit do věty, že pořadatel finálového závodu má právo mít ve startovní listině jednoho svého jezdce slovíčko „minimálně.“

Větší diskuse se poprvé otevřela až u návrhu juniorského šampionátu. Vladimír Kovář, pražský trenér, přišel s kritikou zamýšleného přidělování tabulkových bodů dle klíče 25-20-18-16-14-12-10-8-7-6-5-4-3-2-1. Evžen Erban se postavil na jeho stranu s argumentem, že od stejného systému se upustilo rovněž v Grand Prix, kde velké body budou dostávat už jen finalisté (25 – 20 – 18 a 16). VV SPD jako jeden muž prosazoval starý systém, a protože se autor zamýšleného zlepšení s jeho obhajobou nepřihlásil, nebylo co řešit.

Kaskádu příspěvků nevyvolal ani systém devatenáctiletých juniorů. Pouze Vladimír Wasyliw opět nechal do řádů doplnit ono „minimálně“ jako v případě šampionátu jednotlivců. Poznámku, jak bude řešena nominační otázka reprezentantů, reprezentační manažer Josef Laštovka zodpověděl tak, že bude řešena v průběhu sezóny VV SPD. Jeho filozofie bude opět taková, aby reprezentovali ti nejlepší.

První názorová přestřelka přišla na řadu v souvislosti se šampionátem dvojic. Ten opět proběhne dle anglického systému. Petr Moravec informoval, že v současné chvíli není více než deset párů. Argumentem, že jde o závod dvojic, takže je prostě smůla, když se někdo zraní, vysvětlil, proč ani tentokrát není v reglementu zařazen náhradník.

To správné slovo do pranice však řekl Petr Křikava, předseda AK Slaný. „Proč místo mezinárodního šampionátu neuděláme národní,“ otázal se pléna. „A se sníží náklady a zvýší se šance pro Čechy. Kromě toho bych doporučoval zavést kvalifikaci, když se sejde víc dvojic.“ Větší počet párů nastal letos, kdy musela být odmítnuta přihláška Teamu BM.

A tak došlo k prvému stěžejnímu hlasování o podobě podniku mistrovství republiky. Nutno podotknouti, že ušetřená částka by činila pouhé tři tisíce za rozdíl v zápisu mezi mezinárodním a národním podnikem do kalendáře AČR. Navíc mistrovský titul v uplynulých dvou letech pomáhal vybojovat Polák. Proto překvapil velký počet stoupenců návrhu Petra Křikavy. Ten neprošel o pouhých šest hlasů.

Liga hlavním bodem programu
Mezinárodní šampionáty na ledové, dlouhé a travnaté dráze mívaly v nedávné minulosti spíše jen virtuální charakter. Petr Moravec v roli předsedajícího se tak mohl omezit jen na vyjádření naděje, že se letos vůbec uskuteční. Delegáti mu dali víceméně za pravdu.

Mnohem větší vzrušení zavládlo v salónku Elišky Junkové, když se na přetřes dostaly obě ligové soutěže. V souvislosti s extraligou a první ligou se hlasovalo hned čtyřikrát. Nejprve přišel na pořad pražský návrh na rozšíření extraligy na pět celků. Motivace byla jasná, dostat do hry Mšeno. Spolupráce mezi Petrem Ondrašíkem a Vladimírem Wasyliwem se ostatně dala vypozorovat v průběhu celé valné hromady několikrát a to nejen pouze v otázkách systému šampionátu.

Petr Ondrašík však zůstal ve svém úsilí osamocen. „Chceme, aby počet extraligových týmů zůstal jako letos,“ vyjádřil se Evžen Erban, pardubický předseda. Slánský Petr Křikava: „Bude-li v celé lize jen osm týmů, a je to čtyři v extralize a čtyři v první lize.“ A Jan Hádek z Plzně řekl stručně a jasně: „Ve čtyřech!“ Osud Mšena, které se v pátek přihlásilo do první ligy jako tým, ne jako farma, tak byl definitivně zpečetěn.

Řada delegátů však stále zjevně nebyla přesvědčena, že to Plzeň se svou extraligovou účastí myslí vážně a nechce svou účast výhodně zpeněžit. Padaly proto návrhy na zakotvení nepřenositelnosti extraligové příslušnosti v případě odstoupení některého z účastníků, čímž byla mezi řádky logicky myšlena právě Plzeň. Diskutovalo se také o možnosti uvalení finančních sankcí, jejichž vymahatelnost by však mohla být problematická, či zápisného. To však rozlítilo Leopolda Klímu, šéfa Plzně a člena VV SPD. „Plzeň postoupila do extraligy a zajistit její účast je pro nás bez problémů,“ nechal se slyšet. „Peníze máme připravené. A dáváme dohromady i první ligu. Ale jestliže chce někdo vyhrožovat sankcí, můžeme se bavit, že tu první ligu nepojedeme!“

Mezi zastánce sankcí byl chabařovický Jaroslav Zobal. By už od loňského června neuspořádal ani jeden závod a Chabařovice se v českých ligách objevily naposledy v sezóně 2000, neváhal se vytasit s návrhem na přímý sestup a postup mezi oběma soutěžemi. Na to reagoval Evžen Erban. „A co když vítěz první ligy nebude chtít postoupit?,“ zpochybnil nápad na zrušení baráže. „Všude je to vymyšlený, jezdí se to tak v Polsku či Švédsku, akorát my pořád vymýšlíme něco nového.“

Ozvaly se i další námitky ve vztahu k pravidlům farem, nicméně návrh se dostal do hlasování. A při něm byl sestřelen. Pro hlasovalo především Mšeno, které se logicky touží vrátit zpět do vyšší soutěže, ale paradoxně také neligové Chabařovice a Březolupy. Především postoj Chabařovic byl zarážející s ohledem na fakt, že žádný tým nemůže sestavit ani teoreticky. Další důkaz, jak nepromyšlený návrh může na dvacet minut zablokovat plodné zasedání.

Mnohem důležitější se jevila problematika soupisek. Již dávno předem se vědělo o návrhu redukovat počet cizinců v extraligovém závodě ze dvou na jediného. Obhajoby se však nikdo neujal. Jak Pardubice, tak Slaný jej jednoznačně odmítly. Praha se překvapivě zdržela hlasování, ovšem Plzeň se postavila ze snížení počtu zahraničních akvizic. A všem začalo rázem svítat, že západočeská sestava se asi cizojazyčnými jmény moc hemžit nebude.

Vzápětí se pro toto přesvědčení objevil další důkaz. Mšeno totiž přišlo s tím, aby se v mítinku první ligy mohl objevovat jeden cizinec. A to přitom shodou okolností právě klub z městečka u Mělníka patřil k těm, kteří předloni prosadily jejich zákaz. K zajímavým názorovým posunům však došlo také u ostatních. Pro povolení jednoho cizince byl i pražský Petr Ondrašík. Ten dokonce v reakci na zvýšené poplatky za zápis mezinárodního klání do kalendáře AČR zpochybnil nutnost mezinárodního charakteru ligových podniků. „Ve Spartě také hrají zahraniční fotbalisté a nikdo nehovoří o české lize jako o mezinárodní,“ argumentoval logicky.

Mšenský návrh však nepodpořily Pardubice. „První liga by měla být pro naše závodníky,“ komentoval svůj postoj Josef Laštovka. A proti se paradoxně postavila i Plzeň, jenž se předloni cítila zavedením ryze národního charakteru nižší soutěže výrazně postižena. Těžko soudit, zda jde o dohru za výměnu ostrých slov na trase Plzeň – Mšeno v souvislosti s letošní baráží, či úsporný krok. Účastí jednoho zahraničního závodníka by však úroveň první ligy mohla jít ještě o malinko nahoru.

Hodně slov padlo také na téma hostování českých závodníků mezi oběma ligami. Paradoxně však nikdo neprojevil zájem o snížení limitu CMA, by to předsedající Petr Moravec delegátům podsouval. Klubové zájmy evidentně převážily potřebu řešit akutní otázku malého počtu závodů především seniorských závodníků. A tak se z ligových soutěží změny dočkala už jen baráž. Vladimír Wasyliw upozornil na technickou chybu v textu předlohy a navrhl zrušit dodatečné dopsání hostů na soupisku po 30. červnu. A Petr Křikava s Petrem Ondrašíkem požadovali zapsat fixní termín baráže do kalendáře už nyní bez ohledu, zda se vůbec pojede.

Bitva o juniorská družstva
Velký rozruch způsobil pražský návrh výrazně redukovat závodní program šampionátu juniorských družstev na jeden jediný závod, do nějž by se kvalifikovali ti nejlepší ze seriálu tréninkových závodů.

„Návrh to není scestný,“ obhajoval Petr Ondrašík, který měl při hlasování zástupců osmi přihlášených účastníků dva hlasy s ohledem na dva své týmy. „Závody juniorských družstev nemají žádnou návštěvnost. Děláme to, abychom juniorům dali šanci. Proč to tedy nejet jako tréninkový tábor s bodovaným tréninkem? Takhle jen zbytečně vyhazujeme patnáct tisíc za závod.“ Na jeho stranu se přiklonil pouze Vladimír Wasyliw. „V podstatě není důležité, zda odjedeme závod nebo trénink,“ řekl. „Důležité je, aby se jezdilo co nejvíc. Uspořádejme tedy místo deseti závodů jako letos klidně patnáct, dvacet bodovaných tréninků. Tuhle soutěž jsme přece koncipovali s ohledem na to, aby závodníci jezdili co nejvíc.“

Stanovisko VV SPD však bylo opačné. Závody by ztratily na vážnosti a jak řešit finále, když je přihlášeno osm družstev a jezdí se dle systému pro sedm dvojic? Kromě toho součástí šampionátu jsou také tolik dramatické stopětadvacítky. A názor zbývajících pěti účastníků byl víceméně totožný.

„Musím doporučit zachovat stávající systém,“ komentoval téma Petr Křikava. „Přistupme k tomu zodpovědně. Závody jezdíme pro diváky, proto zachovejme jejich hodnoty! Mladí kluci tohle potřebují, a se mají kde otrkat.“ Přidal se i Josef Laštovka: „A se jede seriál. Trénink není to, co závod. Ten má své regule a kluci si to zaslouží. Je to sice výdaj, ale můžeme jít cestou jiných úspor. Vlastní ekolog, doktor a tak dále. A kam jinam bychom měli zařadit stopětadvacítky? K juniorům to nejde, ti mají vlastní kvalifikaci.“ Plzeň i tady projevila svou antipatii k nasazování cizinců. „Souhlasím, aby to nebylo jen formou tréninků,“ řekl Jan Hádek. „Pokud extraligové kluby mají na cizince, byla by degradace, aby ti mladí kluci jezdili zadarmo. Uspořádat závod juniorských družstev je pro klub povinnost.“ Miloš Plzák z Březolup a Miloslav Verner za Rimini byli sice stručnější, ale jejich ne pražskému návrhu bylo jasné. A tak se juniorská družstva pojedou jako letos.

Hlasování delegátů v otázkách systémů českých šampionátů:

Foto: Pavel Fišer

Praha – 30. října
Vedle zprávy o činnosti VV SPD Miloslava Vernera a zprávy o výsledcích státní reprezentace Josefa Laštovky zazněla v sobotu na valné hromadě ještě zpráva o finančních prostředcích v působnosti VV SPD. Tu přednesl Petr Moravec, jenž byl o pár hodin později zvolen do čela řídícího orgánu místo odstoupivšího Miloslava Vernera.
„VV SPD disponoval pouze finančními prostředky na mládež a reprezentaci od ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,“ uvedl Petr Moravec. „V roce 2001 rozděloval na státní reprezentaci částku 1 480 000 korun, v roce 2004 už 2 454 000 korun. Největší nárůst byl v letech 2002 a 2004, na čemž se svými výsledky podíleli především Zdeněk Schneiderwind, Lukáš Dryml, Bohumil Brhel a Antonín Klatovský. Ti obsadili v mistrovství světa či Evropy místa do osmé příčky, což je samozřejmě zhodnoceno.“

Další finanční toky směřovaly i na mládež do klubů. „Peníze byly přidělovány těm, co měly největší počet těchto jezdců,“ objasnil Petr Moravec. „Dostalo se ale i na další kluby. Nevyšlo jedině na Mšeno. Ovšem v době, kdy by je dostalo, se většina z VV SPD rozhodla změnit rozdělovník. A na základě koeficientu činnosti práce s mládeží se peníze přerozdělily jinak. Jiné prostředky nebyly VV SPD rozdělovány.“

Finanční prostředky určené MŠMT pro státní reprezentaci:

Rozdělovník prostředků MŠMT na jednotlivé reprezentanty (v tisících Kč):

Pozn.: v roce 2001 jsou v nákladech na WTC započteny rovněž náklady na doprovod MS a ME (tzv. vedoucí výpravy).

Praha – 30. října
Při sobotní valné hromadě skládal delegátům své účty také reprezentační kouč Josef Laštovka. Na období uplynulých čtyřech sezón mohl vzpomínat jedině pozitivně. Dokonce jej neváhal označit ze jedinečné v celé české plochodrážní historii.
„Činnost reprezentace je velmi rozsáhlá,“ začal svůj příspěvek Josef Laštovka. „Za poslední čtyři sezóny jsme obsadili 119 akcí mistrovství světa a 46 mistrovství Evropy. V reprezentaci se objevilo 37 závodníků, což je sedmdesát procent držitelů licencí.“

Kromě kvantitativního počtu se nám vedlo také na diplomatickém a ekonomickém poli. „Každým rokem jsme získali nějaké místo v MS či ME navíc,“ pochlubil se reprezentační kouč. „Pouze jedenkrát jsme vynechali a to díky poruše auta Tondy Švába cestou na semifinále mistrovství Evropy 2001. Za výsledky reprezentace získáváme finanční prostředky. Pokládám je za dostatečné, protože v hodnoceném období činily 8,4 miliónů.“

A co sportovní stránka věci? „I v olympijských sportech osmé místo získává finanční prostředky,“ konstatoval Josef Laštovka. „A na peníze dle výsledků z oněch sedmatřiceti závodníků dosáhlo dvaadvacet. Největší podíl měli Lukáš Dryml, Bohumil Brhel, Zdeněk Schneiderwind a Antonín Klatovský. V historii těžko najdeme takové výsledky dosažené během čtyř let.“

Přehled nejvýraznějších výsledků české reprezentace očima Josefa Laštovky: