Liberec – 12. listopadu
Pokrok, který během letošní sezóny učinil, nebyl na první pohled křiklavý jako v případě jeho klubového kolegy Filipa Šitery. Snad proto, že se nedostal na stupně nabitého juniorského šampionátu. Nicméně nemohl by si ho nepovšimnout jedině slepý. Jeho nejmarkantnějším projevem se stalo stříbro z šampionátu juniorských družstev. Vedle toho se však osmnáctiletý Liberečák ve mšenských službách do podvědomí veřejnosti zapsal povedenými extraligami nebo stupni vítězů v juniorském předzávodu Tomíčkova memoriálu. A také perfektními starty. Na to, jak prožíval letošní rok, se magazín speedwayA-Z Věroslava Kollerta zeptá příští pátek. Své otázky do exkluzivního rozhovoru mohou zadávat také naši čtenáři.

Své zlepšené výkony nastartované začátkem léta zdůvodňoval mimo jiné školními prázdninami, které mu daly možnost soustředit se plně na plochou dráhu. Znamená to tedy, že dnes v období závodnické přestávky mezi dvěma sezónami je mezi svými spolužáky premiantem? „Já bych to řekl asi takhle,“ odrazil smeč Věroslav Kollert. „Z plochodrážníků jsem v naší třídě nejlepší trvale.“

Otázka na skloubení školních povinností s aktivním závoděním však ještě přijde příští pátek na řadu, stejně jako téma výstavby nové plochodrážní dráhy v Liberci. Také tentokrát můžete vkládat své dotazy na Věroslava Kollerta formou komentáře tohoto článku. Uzávěrka je však tentokrát už ve čtvrtek 18. listopadu ve 12:00.

Foto: Antonín Škach Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív autora.

Divišov – 6. listopadu
V posledních letech hlavně hovořil o dosažení nějakého titulu mistra, kterým by pomyslně završil řádků stříbrných a bronzových medailí z šampionátů různé úrovně. Osud mu jej však nedopřál, a pakliže nedojde ke změně, už asi nedopřeje. Robert Král totiž v exkluzivním rozhovoru magazínu speedwayA-Z prozradil, že v příštím roce s největší pravděpodobnostní už závodit nebude. Kromě toho se však rozhovoří i o svém německém angažmá, zhodnotí své letošní výsledky, zamyslí se nad obecnými tématy české ploché dráhy a v neposlední řadě též zodpoví otázky našich čtenářů.
speedwayA-Z: „Když jsme koncem října domlouvali tento rozhovor, hovořil jsi o možnosti konce kariéry. Došlo v tomto ohledu k nějakému posunu? Nezkusíš si v roce 2005 splnit svůj sen být alespoň jednou mistrem?“
Robert Král: „Zatím je to na stejném místě. Myslím si, že příští rok už nevyrazím. Ještě se uvidí, jestli mi to nebude moc chybět. Zatím jsem však rád, že sezóna skončila. Můžu se soustředit na jiný aktivity, práci, rodinu a tak. A tomu titulu jsem dával poslední šanci právě letos. Ale už před třema posledníma extraligama to bylo jasný. Trochu jsem tomu ještě věřil v Německu. Ale asi mi to už nebude dáno. Plány na rok 2005 tedy zatím plochou dráhu nezahrnujou. Určitě není jednoduchý skončit. Stejská se mi, protože mě to pořád baví. Mám z toho blbej pocit. Už jsem to řekl před Slováckým oválem v Březolupech. Pak jsem ale těžce prožíval, že jsem tam nebyl. Jenže jednou rozhodnutí skončit přijít muselo. Jednou to prostě musíš říct. Nějaký ty vrátka možná ještě jsou, ale myslím, že už nebudou potřeba.“

speedwayA-Z: „Letos jsi se opět objevil s licencí DMSB. Jsou pro tebe starty s německou licencí natolik přínosné? A jak obtížné bývá uplatnit se na tamním jezdeckém trhu?“
Robert Král: „Přínosný určitě jsou. S naší licencí má momentálně jistý místo v Německu jen minimum Čechů. Jedině snad Bohouš Brhel nebo Tonda Šváb. S německou licencí jsem však byl pravidelným účastníkem superligy, což byla jediná brána, jak se dostat do světa. Před pár lety bylo snazší se tam uplatnit. Teď však šla úroveň dost nahoru. To je vidět i v mistrovství světa juniorů. Němci mají spoustu dobrých závodníků a dobrou techniku na závodění. Motají se kolem nich nejlepší ladiči světa. A je tam hodně jezdců. Při každejch závodech tam mají svoje jízdy taky ti nejmladší z přípravky. A určitě je ještě spousta dalších, o kterých já nevím.“

speedwayA-Z: „Přestoupil jsi z Neuenknicku do Olchingu. Bojovali jste o titul, ale ve finálovém závodě jste o něj přišli. Jaká byla tvá sezóna v Německu?“
Robert Král: „Junioři jsou v superlize už dost draví. Je těžké se tam prosadit. Navíc si kluby stahují i dobrý cizince taky z Grand Prix. Je to tak dost nabitý. Pozávodil jsem si s mistry světa. Ve finále jsme jeli doma, ale Martin Smolinski měl smůlu. Z prvního místa mu prasknul řetěz. A i ty dva naši junioři měli doma velkou trému. Možná to zkazil i manažer. Já jsem totiž prahnul po titulu a položil bych za něj snad i život. Jel jsem jen dvě rozjížďky, ale udělal víc bodů než ty mladý. Přesto mě nedal do finálový jízdy. Po závodech se lehko radí, ale mohl jsem nastoupit víckrát. Těm juniorům to doopravdy nešlo, měli úplně svázaný ruce. Nepředjížděli tolik jako v předchozích závodech. V Německu nebývá atmosféra jako třeba v Polsku, ale lidí na finále bylo asi jako v Kopřivnici. Jinak diváků taky nechodí moc, ale určitě víc než v Čechách na extralize. Líbí se mi třeba, že se v Německu vyhlašují vítězové mezi lidma. Závodníci by s nimi měli určitě přijít víc do kontaktu. Oni nám přece neublížej! Bylo by to dobrý už kvůli sponzorům. Takhle jim přinesu fotku a na ní není nikde za náma ani noha. V Divišově by třeba stupně vítězů mohly být před tou budovou. Pro malý děti je zážitek vidět závodníka zblízka. Pro mě to kdysi bylo taky tak. Taky je v Německu dobrý, že se tam před závodem trénuje. Já už vlastně tři roky netrénoval, jenom tam.“

speedwayA-Z: „Vedle Neuenknicku a Olchingu jsi během své kariéry poznal ještě dva německé kluby – Diedenbergen a Teterow. Dá se srovnat fungování klubu v Německu a u nás, by ze svým způsobem omezeného úhlu pohledu zahraničního závodníka?“
Robert Král: „Neřekl bych, že v tom je nějaký rozdíl. Možná v tom, že jsem tam šel jezdit, protože mě potřebovali. V Čechách mě to ale přijde, že mě nepotřebujou. Je to v chování, nikdo za mnou oficiálně nepřijde, zda jedu nebo ne. A na jaře koukám, že jsem najednou na soupisce. Teprve tři dny před extraligou mi volají, že jsem vůbec v sestavě. Připadá mi, že u nás začíná plochá dráha až čtrnáct dnů před sezónou. Ale jinak bych řekl, že fungování klubů je asi na stejný bázi. Mohlo by se to ale vylepšit. Místo nákupu výpočetní techniky do kanceláře by Slaný mohl těm třem závodníkům koupit třeba karburátor. Stačilo by ho jen půjčit, já sám bych ho rád předal dál. Oni sice mají tréninkový motorky, ale já teď myslím špičkový věci. Jedeš extraligu, tady máš karburátor. Na a jeď! Mladej kluk si těžko ke špičkovým věcem pomůže. Třeba ani nemá ponětí, že to existuje.“

speedwayA-Z: „Přesuňme se na naše ovály. Při semifinále šampionátu jednotlivců v Divišově jsi stanul na stupních vítězů. V Kopřivnici jsi však sbíral pouze třetí místa…“
Robert Král: „Z mého hlediska to byly vlastně doplňkový závody. Nijak zvl᚝ jsem se na ně nepřipravoval. V Kopřivnici jsem jel na motoru, co jsem měl už loni. Na víc jsem prostě neměl finance. Svejma chybama jsem přišel o dva, tři body, ale k vyššímu místu by mi stejně asi nepomohly. Se svou výkonností, bez tréninku a se svým přístupem, je pro českou plochou dráhu ostuda, že jsem skončil jedenáctej v republice. Divím se, že jsem se tam vůbec dostal. Když jsem v Divišově skončil na bedně, nevím kolikátá rozjížďka sezóny to byla, ale moc jsem jich odjetejch neměl. Mistrák byl pro mě doplňkovej proto, že dělat motor by se mi už nevyplatilo. Nebyla chu, finále bylo daleko a už tak nás stálo hodně peněz. Věděl jsem, že na titul si nesáhnu. Jel jsem tedy s tím, co jsem momentálně měl. A stejně není v pořádku, že tři roky netrénuješ a přesto jseš ve finále. V jiný zemi kromě Rakouska nebo Slovinska by se mi tohle stát nemohlo. Ale ono se to asi fakt nezapomíná, jak říká Venca Buranda (bývalý závodník Slaného a v současné době mechanik Patrika Linharta – pozn. redakce).

speedwayA-Z: „Takže se to nemohlo logicky zlepšit ani druhý den po Kopřivnici při šampionátu dvojic ve Mšeně, že? Když začal bodovat Martin Málek, tobě se přestalo dařit.“
Robert Král: „Změnilo se jen to, že ten motor měl o závod víc. Junioři, s kterejma jsem do tý doby nikdy neprohrál, mě tam předjížděli. Už mi to vůbec nejelo, byla to spíš koloběžka. Když jsem to pak rozebral, zjistil jsem, že to jet ani nemohlo. Divil jsem se, že to ještě vůbec vrčelo. Hodně se diskutuje o systému, ale nevím, jestli je spravedlivej. Je ale danej, někomu přinese štěstí, jinýmu smůlu. A v dnešní době asi těžko hledat jinej.“

speedwayA-Z: „V extralize jsi absolvoval většinu podniků, a už jako náhradník nebo později také v základní sestavě. Svěříš se čtenářům našeho magazínu se svým názorem, proč byly Pardubice letos o tolik lepší než ostatní konkurence?“
Robert Král: „Pardubice mají momentálně sestavu. Pozvou si jednoho cizince, Drymly a Tomáše Suchánka a těžko je bude někdo překonávat. A to ještě v záloze budou mít dalšího cizince a Mariána Jirouta. Jsou tak našlapaný prakticky pořád. Mohou si pak dovolit dva, tři závody klidně vypustit. Dobrýho cizince ale mohou mít vždycky. Ale u nás Poláci kromě Jaguse zas až tak excelentní nebyli. Na zahraniční posily ty jejich body byly málo. Nevím, nakolik nám chyběl Jirka Štancl. Letos jsem ho vůbec nepotkal. Ten jeden závod, co jel, mi odvolali den předem v devět večer. Určitě by to však s ním bylo lepší. Je to profík. To je možná důvod, proč jsme nakonec za Pardubicema zaostali. Mirda až na pár výjimek nezklamal. Ale Patrik je ještě mladej. Dravej je, jenže mu chybí zkušenosti, aby tolik nepadal a začal o tom přemejšlet. A já letos na extralize bez tréninku a závodů těžko mohl pomejšlet na něco lepšího. Nejlíp jsem se cejtil skutečně na té pozici náhradníka. A jak už jsem ti během sezóny říkal, nemělo to pro mě žádnýho ducha. Hlavně jsem chtěl, aby to už bylo odbyté.“

speedwayA-Z: „Když už hovoříme o extralize, dopřejme si trošku filozofické téma. Co soudíš o názorech, že redukce počtu cizinců pomůže naší ploché dráze, protože čeští senioři budou mít víc závodů?“
Robert Král: „Cizinci jsou potřeba. Jezděj všude. Soutěžím to dává atraktivnost. Slabší kluby si mohou pozvat dva cizince a i se slabšíma Čechama jet o titul. V Praze jsou nejlepší Češi, kdyby se tedy zahraniční jezdci zredukovali, došlo by k tomu, že by Praha všechno vyhrávala. To už tady bylo a moc zábavy to nepřineslo. Jinak je to jednoduché. Když někdo nechce cizince, a si je nezve a dá prostor svejm vlastním závodníkům. Těžko si dokážu představit Slaný nebo Mšeno bez dvou cizinců. Víc už asi ne, dva jsou tak akorát. A pro Čechy je aspoň motivace bejt lepší, aby to extraligový místo dostali. Když se ukážeš v první lize, proč ne. Tam bych cizince nedával, a tam závodí naši, ale v extralize bych je ponechal, jak jsou.“

speedwayA-Z: „V 1. lize jsi jel jen tři závody na začátku sezóny, pak už jen jeden nakonec. Bylo snížení bodovného jediným důvodem?“
Robert Král: „Připravil jsem si motory a věděl jsem, že když odjedu všechny první ligy, náklady se vynulujou. Ale pak se šáhlo na peníze, co byly ve smlouvě. To mi dalo ránu pod pás. Za to se mi nevyplatilo motory ojíždět. Navíc v první lize je vyšší riziko. Málokdo ze šéfů si uvědomuje, co takovej závod stojí. Jsou to třeba i slídy, plechovky a ojetí auta. Po skončení sezóny to jsou dost velký peníze. To není jenom motor, ale ničí se i lanka a další blbosti. Ve Slaném nakonec zjistili, že když nemají sestavu, nezbyde jim nic jiného, než dodržet smlouvu se mnou. Chtěli také vyhrát první ligu a tak jsem se objevil ještě ve Mšeně. Nejprve to vypustili a pak si přáli vítězství. Tomu nerozumím. Stejně tak, že platili cizince v extralize a pak zjistili, že nemají na první ligu. Přece jedu to, na co mám!?“

speedwayA-Z: „V roce 2005 už Slaný 1. ligu neobsadí. Během valné hromady SPD však plzeňští a březolupští funkcionáři byli viděni v družném rozhovoru o možnosti spolupráce na prvoligové bázi. Víš o nějakých detailech?“
Robert Král: „Zatím mě nikdo nekontaktoval. Mrzí mě, že Slaňáci první ligu neudrželi. Z pohledu Čecha ji beru tak, že se tam dá zazávodit si. Je málo závodů, takže zrušení ligy je škoda. Nevím, kde třeba Mirda Fencl bude brát závody. Jde do seniorů a možnosti mu tak rapidně ubydou. Teprve v budoucích letech se uvidí, zda je slánské rozhodnutí dobré nebo špatné. Já si teď ale myslím, že je to špatně. Z Březolupy jsem se bavil jen okrajově před sezónou, od té doby ne. Ale pochybuji, že to finančně dají dohromady. Já hlavně chtěl zůstat ve Slaným, kde mě vytáhli z bryndy. Nevím, jestli to v Březolupech má budoucnost. Už několikrát z ligy odstoupili.“

speedwayA-Z: „Pokud se týká tvé české klubové příslušnosti, je to v tvém případě poněkud složitější. Bydlíš v Divišově, jsi kmenový závodník Březolup a v posledních letech jezdíš za Slaný. Neměl fakt, že vlastně nikde nejsi skutečně doma negativní vliv na tvou kariéru? Co třeba srpnový pouák v Divišově, kdy tě pořadatel nenasadil do finálové jízdy, abys mohl bojovat o obhajobu svého předloňského triumfu?“
Robert Král: „Nevím, jestli to vliv mělo nebo ne. Možná jo. Vidím, že třeba Mirda je slánskej a tak dostává všemožnou podporu. O mě si vždycky mysleli, že jsem z Divišova, takže všechno mám. A já tak veškeré vybavení musel mít vždycky svoje vlastní a z žádnýho klubu nikdy nic nedostal. Se všemi kluby, za něž jsem startoval, jsem měl vždycky smlouvu. A dle mého názoru, když vyprší smlouva, nemám už žádný další závazky. S tím Divišovem opravdu netuším, proč jsem v tom finále nebyl. Opravdu mě to mrzí. Neměl jsem sice ten pravej den, že bych to obhájil. Ale zkusit se to mohlo. To však byla věc pořadatele. A asi je to právě taky ten odraz toho, že nikde vlastně nejsem doma.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Ilona Nádvorníková: „Uvažujete o ukončení kariéry. Když se ohlédnete nazpět, co vám plochá dráha dala a co vzala? A kdybyste se rozhodoval znovu, zvítězil by opět tento sport?“
Robert Král: „Dala mi toho dost. Získal jsem spoustu známejch po světě. A radost! Od malička jsem chtěl bejt závodník a taky byl. Opravdu mi toho dala dost a nevzala nic. Jen možná trošku nervy při nasazování do mistrovství světa juniorů. Ten čas jsem tomu věnoval rád, takže mi nevzala prakticky ani ten. Když jsem před třinácti lety začínal, bylo to jednodušší. I ta Jawa byla na vyšší úrovni. Opravdu se nechalo začít snadno. A když jsem pak přijel do ciziny, neztratil jsem se. Stačily jen základní věci z fabriky a taky ten talent. Dnes je to víc o penězích. Tak nevím, jestli bych si vybral plochou dráhu. Něco podobnýho zažívám s mladým. Láká mě, abych mu koupil motorku, ale možná bude lepší, když bude hrát fotbal. Nechce se mi s ním začínat, protože motorismus stojí peníze, které nemáme, abychom to dělali na nějaký úrovni. To bych toho nenechával ani já. Prostě na to nemám a na tý úrovni, co to jezdím, mě to nebaví. A než začít bez peněz, to radši fotbal. Stačí aby jeden bohatší měl míč a hned hraje dvacet lidí.“

Petr Horáček: „Mělo na vaše rozhodnutí skončit také vliv odstoupení Slaného z 1. ligy? A víte o něm něco?“
Robert Král: „Dozvěděl jsem se to až teď. A vliv by to určitě mělo. Jezdit tři extraligy za rok? Nebo čekat, až se mladí zraní? To fakt nemá cenu!“

Jiří Benda: „Vždycky mě štve, když se dovídám, že zkušení brusiči uvažují o konci kariéry, protože motivaci k pokračování jim ubírají funkcionářské zákulisní hrátky. Je to tak i u vás?“
Robert Král: „Určitě. V tom Slaným to cejtím. Uděláme vicemistra a nic se neděje. Jsou tam tři závodníci a já nevím kolik šéfů. Já si tam jako jezdec připadám jako to pátý kolo u vozu. Zdá se mi, že tam pro nikoho nic neznamenám. Prostě jenom přijeď a odjeď závody. V republice je určitě víc funkcionářů než závodníků.“

Naďa Malá: „Viděla jsem vás na stupních vítězů s dítětem. A tak mě jako ženu zajímá, jak vnímá vaši závodní kariéru a vše, co s ní souvisí rodina – manželka, děti. Fandí, tolerují, protestují?“
Robert Král: „Od svých šestnácti jsem byl závodníkem. Už tehdy jsme se s manželkou znali, i když jsme spolu ještě nechodili. A jako takového si mě brala. Překážky mi nikdy nekladla. Naopak se teď obává, co budu dělat a jestli nebudu doma protiva, když nebudu jezdit po závodech. Syna jsem s sebou na závody nevozil. Viděl mě jen v Divišově. Určitě to ale prožívá a fandí mi. Máma mě nikdy závodit neviděla. Snad jen v televizi, když už jsem byl doma a zdravej. Možná jen jednou v Chabařovicích. Byla tam s náma, aby tam šla na návštěvu. Přišla na stadión, protože si myslela, že už je po závodech. A tak byla někde za depem a div nebrečela, když slyšela, že jedu. Ale táta jezdil se mnou všude jako mechanik.“

Robert Král děkuje: „Všem, co mi pomohli, a sponzorům, co mám. Je jich víc, tak abych na nějaký nezapomněl, nebudu je uvádět. A tátovi, že těch třináct let vydržel se mnou jezdit. Ani v Divišově se totiž nenašel nikdo, kdo by to dělal z lásky. Je to divný, když jsem totiž jednou jel závod v motokrosu, měl jsem s sebou hned sedm lidí!“

Foto: Pavel Fišer a Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a archív autora.