Doksany – 30. ledna
Věnec nebo kotrmelec. Tak by možná šla charakterizovat jeho jezdecká dráha, pakliže by to však nebyla charakteristika příliš laciná a zjednodušující. Navíc má nejen velké srdce, ale také zdravý rozum, aby na sobě permanentě pracoval. Slánský junior Patrik Linhart se v exkluzivním rozhovoru s magazínem speedwayA-Z nejen ohlíží za loňskou sezónou, ale také třeba hovoří o svém těžce zkoušeném kotníku, svěřuje se se svými plány nebo vzkazuje svým soupeřům, že teď už jim ani jednomu nedá nic zadarmo. Odpovědí na své otázky se tradičně dočkají rovněž naši čtenáři.
speedwayA-Z: „Mezi patnácti stovkami diváků v Divišově jsi byl včera také ty. Jak na tebe ledy zapůsobily? A nelákalo by tě svezení na ledařské motorce ?“
Patrik Linhart: „Pěkný. Fakt se mi to líbilo. Atmosféra a vůbec všechno nemělo chybu. Vyznamenali se. Kluci v Divišově si řekli, že to udělají, a taky udělali. Před dvouma rokama Divišov už málem padnul, ale tahle parta řekla ne. Asi jsem nebyl sám, co se mu to líbilo. Ledy po takový dlouhý době. Svézt bych se na tom chtěl. Ale ono to asi bude něco jinýho. Jen bych se s někým domluvil, aby mi to půjčil na sklouznutí. Bude rozdíl jezdit jen sám na rybníku nebo pak ve čtyřech. A navíc když je to tak rozbitý jako včera v Divišově. Ty závody byly dramatický a atmosféra pěkná. Proč taková není i na škváře, nevím. To ale neví asi nikdo. A pokud to někdo ví, nic s tím nedělá. Už se totiž dlouho na žádným stadióně nestalo, aby lidi stáli úplně všude. Doufám, že se to teďka probere, protože Divišováci všem ukázali, že to jde. A kolik lidí to přilákalo.“
speedwayA-Z: „Loňské kvalifikační kolo světového šampionátu juniorů v Abensbergu jsi měl vcelku slušně rozjeté. Nicméně kontroverzní systém finálových jízd tě do Vetlandy poslal pouze v roli náhradníka. Jak na to vzpomínáš?“
Patrik Linhart: „Hezký závody. A těžká dráha. Jenže já jsem si ty díry vůbec nepřipouštěl. Řekl jsem si, že když jsem na mistrovství světa, tak se musím ukázat. Měl jsem nervy, ale pomáhali mi český fanoušci. Přijel jsem ke startu a viděl je tam s vlajkama. To mě hnalo dopředu a snažil jsem se udělat výsledek. V semifinálový jízdě mi v depu říkali, a nezávodím a jedu v klidu na třetí, poslední postupový místo. Já jsem se snažil, snažil, jenže pak jsem 
viděl, že bych toho prvního Smolinského mohl předjet. Chtěl jsem ho podjet po lajně. Přehlídnul jsem však díru. Koplo mě to. Byl to mžik. Ležel jsem na dráze a chtělo se mi brečet. Byl jsem hodně zklamanej. Ten Angličan za mnou se z mýho pádu a svýho postupu radoval tak, že spadnul taky. Věděl, že mě vyloučej. Do semifinále jsem se dostal tak tip op. Musel jsem vyhrát poslední jízdu základního rozpisu. Byl to boj kolo na kolo. Boxall mě předjel. Já si říkal, tak tohle ne. Lítal jsem tam v tý hlubině a předjel ho zpátky. A pak už se předjet nenechal. To fakt byla pěkná jízda. Ale zase naopak v jedný rozjížďce bych si nafackoval. Bylo to zrovna se samejma střelcema. Smolinski upadl. Myslel jsem, že to zastavili. Ubral jsem, jenže on na to nasedl a předjel mě. To byla velká chyba a taky od té doby neubírám. Před Vetlandou jsem do poslední chvíle doufal, že z toho někdo vypadne. Bohužel ne. Kvalifikační kolo a semifinále to jsou už velký rozdíly. Jen když vidíš, jak ty týmy jsou zařízený. Byly to pěkný závody, škoda, že jsem si s nima nezazávodil. Zas by byla nějaká další zkušenost. Doufám, že se do reprezentace dostanu i letos. Chtěl bych jet mistrovství světa juniorskejch družstev v Pardubicích. Hrozně bych chtěl. Je to nová disciplína a navíc se jede u nás.“
speedwayA-Z: „Postup mezi finálovou šestnáctku ti nepřinesl ani evropský šampionát devatenáctiletých. Po zranění ze Mšena jsi v semifinále v Teterowě skončil desátý…“
Patrik Linhart: „To jsem jel po zranění a nebyl v pohodě. Byl jsem ještě takovej otřesenej a necejtil se. Na výsledek to asi nemělo velkej vliv. Ta dráha nebyla na mě. Byla hodně za roh. Trápil jsem se a až v půlce závodu na to přišel. A hlavně jsem měl respekt z motorky. Bylo to podruhý, co jsem na ní od toho Mšena seděl. Zkoušel jsem jen ve Slaným na tvrdý a nepokropený dráze, co ten kotník vydrží. A tak jsem z toho měl velkej respekt. Mrzelo mě to, protože v devatenáctkách teď už díru do světa neudělám. Ale pořád jsou ještě jednadvacítky a tak mám kousek naděje. Letos do toho půjdu jako snad nikdy. Fakt se na to připravuju. Každý pondělí, středu, pátek a neděli chodím na hodinu a půl do posilovny. A teď už jim ani jednomu nedám nic zadarmo.“
speedwayA-Z: „Diskutabilní verdikt rozhodčího v pražském semifinále ti v podstatě sebral naděje na postup do finále mistrovství republiky jednotlivců. Za svůj pád v první zatáčce sedmé jízdy jsi byl vyloučen. Muselo to být k vzteku, obzvláš když jsi předtím získal skalp Aleše Drymla.“
Patrik Linhart:“To už si radši nepamatuju. Vypustil jsem to. Ale v tý první jízdě vyloučili Bohouše Brhela a všechno se mi sešlo. Udělal jsem dva body v nejtěžší jízdě závodu. Pak jsem to však po startu tý nejlehčí nemohl složit. Chytlo mě to a drželo. Vymáčknul jsem spojku. Srovnalo se to, tak jsem ji pustil, ale zase to čaplo. A to už jsem byl u mantinelu. 
Škoda, start to byl super a já tam byl první. Na padání už mám asi talent. Říkal jsem si, že se musím držet motorky. A dopadlo to dobře. Zvedal jsem se s tím, že si jdu do depa pro druhou motorku. Bolelo mě celý tělo. Ale když mě vyloučil, srazilo mě to na kolena. Byl jsem otřesenej a v dalších jízdách do toho už nešel. Měl jsem z toho respekt. Doufám, že se letos do toho finále konečně už dostanu. Tam jsem ještě nikdy nebyl. Vždycky jsem nepostoupil tak akorát. Jednou mně prasknul řetěz, loni jsem sebou plácnul. Na semifinále bych asi chtěl Prahu. Svitavy jsou totiž malý a mně ty malý dráhy nejdou. Prahu jsem taky neměl rád, ale loni se mi začala líbit. I v extralize jsem tam dělal body. Takže bych spíš chtěl asi tam než do Svitav.“
speedwayA-Z: „Ve finále jednotlivců jsi nejel, avšak druhý den jsi nastoupil v šampionátu dvojic ve Mšeně. Ten závod však pro tebe skončil už první jízdou…“
Patrik Linhart: „Jo. Co dodat? Dráha byla po dešti hrozná. A taková mazlavá a lepivá. Kvůli sponzorům jsem se snažil udělat výsledek. Naporoučel jsem si převod jak na suchu. O tréninku jsme ho zkoušeli. Zvedalo se to, ale jelo to dopředu. A to bylo ještě na starý gumě. Viděl jsem, že se s tím budu muset prát, ale že to pojede. Na závody jsme daly novou gumu. Odstartoval jsem pěkně. A všichni viděli, jak mi to letí, jenže jenom do zatáčky (smích). To bylo nepříjemný. Když jsem letěl po hlavě proti prknům, říkal jsem si, au, au, to bude bolet. A odnesl to kotník. Doktor ve Mšeně říkal, že mám zlomenou stehenní kost. Táta mě šahal pod kombinézu, ale nenahmatal nic a ani žádná krev tam nebyla. Jenže ten doktor si to nenechal vymluvit. Zafixoval mi to tak, jako kdybych tu stehenní kost měl zlomenou, takže mě ten zraněnej kotník bolel ještě víc. Přijeli jsme do nemocnice a první reakce vyšetřujícího lékaře byla, kdo určoval takovou blbou diagnózu?!“
speedwayA-Z: „Dva pády tě stály také umístění na stupních vítězů českých devatenáctek. Nechtělo to možná v tomto případě slevit z tvého pověstného nasazení a soustředit se víc na výsledek?“
Patrik Linhart: „Nevím. Fakt jsem se snažil a připravoval se. To bylo vidět i první jízdě, kdy jsem Martinu Málkovi nedal vůbec nic. Fakt jsem se snažil. Pak jsem jel s Filipem Šiterou a hodně jsem chtěl. I kdybych zůstal druhej, bylo by to dobrý. Ale je to asi jeden z mejch problémů, abych někdy víc přemejšlel a ubral. Jenže ono to někdy nejde. Sice si říkáš, že to jde, ale nejde. Horká hlava v zápalu boje. Potom jsem jel s Lubošem Tomíčkem. Odstartoval jsem na něj. Pak mi však vypadla noha z háku. Nic jsem s tím už neudělal a plácnul sebou. To už jsem věděl, že v tomhle závodě to na bednu nepůjde. Ani jsem neměl chu závodit, o bednu jsem přišel, takže mi to bylo jedno. Po mistrovství světa byl tohle druhej závod, co mě loni nejvíc mrzel. Devatenáctky už totiž nikdy nepojedu. Navíc se takhle jely poprvý a já myslel, že za to škubnu. Ale neškubnul… Z toho poháru hořkosti jsem nepil, jak jsi napsal. Já jsem v něm úplně plaval!“
speedwayA-Z: „Pád uzavřel také tvé účinkování v mistrovství republiky juniorů. Ten přitom pro tebe začal životním výsledkem v podobě druhého místa ve Slaném. Desáté místo tebe tak nemohlo uspokojit, že?“
Patrik Linhart: „Slaný bylo dobrý, i když jsem měl z tréninku v Lublani vykloubenej palec na ruce. V tý jízdě jsme byli čtyři Češi. Honza Jaroš nám ujel, ale Hynek jel rovně a poslal nás 
s Lubošem do prken. Hodinu před závodem ve Slaným jsem ještě byl v Rakovníku u doktora, aby mi dal injekci proti bolesti. Nakonec mě dostali jen Zdenda Simota s Jarošem. Líbila se mi hlavně ta jízda s Tomášem Suchánkem. Fakt dobrej závod, nejlepší výsledek v junioráku vůbec. V Březolupech to bylo taky dobrý, snažil jsem se. Hlavně jsem byl spokojenej s poslední jízdou s Mirdou. To jsem ho vůbec neznal, šel jsem do něj, jenže pak jsem spadnul. Sliboval jsem však, že v Pardubicích to bude o sto procent lepší. A bylo. Akorát jsem tam pak v Marxově memoriálu jezdil po hlavě a skončil v nemocnici. Byl to spíš motokros. Zato Kopřivnice byla šílená. Čtyři body! Nejhorší závod celý sezóny! V jedný jízdě jsem přijel na start, kopu si, hrabu, otočím se a koukám, oni byli pryč. Rozhodčí to nechal dojet! Vůbec to s ním nehlo, i když jsem na něho ukazoval. Dráha byla děravá, neudržel jsem to. Byl jsem rád, že jsem ty čtyři kola objel. Snažil jsem se na to přijít, ale vůbec na to nepřišel. V Plzni jsem pak měl úplně ten samej pád jako v červnu na juniorskejch družstvech. A na tom samým místě. Vletěl jsem do zatáčky. Bylo tam sucho a kolo mi ustřelilo. Jak jsem se přetočil, přelítnul jsem přes hák. Na ten kotník jsem nespadnul, ale jak jsem vyletěl, praštil jsem se do něj. A to byl konec. Celý sezóny. Řekl jsem si, že se doléčím a připravím se na příští rok. To desátý místo jsem fakt nečekal. A jak letos? Co asi můžu říct? Tak asi do třetího místa.“
speedwayA-Z: „Odbočme od toho všeho vzpomínání na podniky loňské sezóny. Je po všech těch pádech po zdravotní stránce všechno v pořádku?“
Patrik Linhart: „Určitě. Ten kotník však v pohodě asi už nikdy nebude. Zlobí, asi bude zlobit i dál. Když však nic nedělám, je v pořádku. Na závody ho budu asi muset tejpovat (speciální metoda fixace pomocí pásků, kterou pro plochodrážní svět objevil bývalý motokrosař Jakub Hejral – pozn. redakce). To mi hodně pomáhá. Ta páska hodně vydrží a na rozdíl od ortézy se s tím dostaneš i do boty.“
speedwayA-Z: „V juniorských družstvech tě čekala zlatá sklizeň. Společně s Miroslavem Fenclem jste pouze ve Svitavách a Březolupech nevyhráli, když ty jsi dvakrát nejel kvůli zranění a reprezentačnímu startu. Jak se díváš na tyto závody?“
Patrik Linhart: „Kdyby tam jel Honza Jaroš s Lubošem Tomíčkem, asi by to dopadlo jinak. Mirda je střelec a já když dělal body, šlo to. Filip Šitera s Věroušem Kollertem se rozjeli až ke konci, kdy nás jednou porazili. Chtěli nás asi potrápit. Nejlepší byly Pardubice. Štve mě ale ta jízda s Honzou Baliharem. Ujeli mi a já už pak nevěděl, kudy ho předjet. Dráha byla tvrdá. A tak jsem to dal vabank pod něj, ale nepředjel ho. Nejhorší pak byla Plzeň. Taky jsem odtamtud odjel s kotníkem. S Mirdou se mi závodí dobře. Jsme na sebe zvyklí a víme, co od sebe můžeme čekat. Jezdím s ním už od začátku kariéry. Ale jednou jsem nastoupil i za Žarnovicu a skončili jsme třetí.“
speedwayA-Z: „Letos však dojde k rozdělení zlatého páru, protože Miroslav Fencl překročil hranici jednadvaceti let. Už víš, s kým nastoupíš?“
Patrik Linhart: „Asi bych měl jet s Janem Vondrou. Slaný s ním prej jedná. Stoprocentně to ale nevím. Ani mě nikdo jiný nenapadá. Jsou tam totiž jen mladý kluci. Ti by objeli čtyři kola na půl plynu. Ale je to problém Slanýho. Jestli to chtějí jet, a mi někoho seženou.“
speedwayA-Z: „Stříbro z extraligy by ledaskdo bral všema deseti. Avšak Slaný už možná o něco méně, protože už několik sezón usiluje o titul. jak tohle vnímáš ty?“
Patrik Linhart: „Je pravda, že to druhý místo ke Slanému už patří. Čím to, nevím, často jedeme dobře. V Pardubicích jsem zkoušel motor na mistrovství světa. Měl jsem v první jízdě defekt a už mě nepostavili. Ale v Praze jsem pak byl mazák. Lidi za mnou chodili a říkali, že si mysleli, že jsem Polák (smích). Vyhráli jsme, i když Puszakowski zadřel z prvního místa. Já jel až úplně tu poslední jízdu. Pršelo a já sebou šlehnul. Jinak se mi dařily starty. Z vítězství jsem měl dobrej pocit. Navíc jsem na tom měl svou zásluhu. Je lepší, když stojíš na bedně a máš sedm bodů, než když tam jseš jen s nulou. To jsem si hodně užil. Ve Mšeně jsem dostal dvě šance, ale nevyužil jsem je. Snažil jsem se, ale nešlo to. Ve druhým Mšeně jsem byl v sestavě, ale nejel jsem. Ve Slaným jsem pak nastoupil jen v jedný jízdě a dělal nulu. Tam nás fakt držel jenom Ulamek. To byl největší náklep a ostuda celý sezóny. A v Pardubicích to pak nebylo taky nic slavnýho. Myslím si, že Slaný mohl mít na lepší umístění. Je škoda, že jsme pořád stříbrný, ale letos se to povede, když do toho šlápnu (smích). Proč to Slanýmu nestačilo letos na titul, fakt nevím. Když ale dají dohromady dva Poláky, Mirdovi se bude dařit a mně taky, protože pojedu juniorskou jízdu, myslím, že to prolomíme.“
speedwayA-Z: „Po dvou triumfech na domácí dráze jste měli výbornou nástupní pozici na útok na prvoligový trůn. V Praze jste však přišli o průběžné vedení a nakonec skončili třetí. Jak jsi první ligu prožíval?“
Patrik Linhart: „V první lize jsem se zlepšil a proti předchozí sezóně dělal lepší výsledky. V Plzni jsem měl deset bodů, ve Mšeně čtrnáct. Svitavy nebyly bodově zázračný, ale neměl jsem svůj motor. Ten byl připravenej na mistrovství světa. Půjčil jsem si motor od Jiřího Štancla, ale v první jízdě se povolila hlava. Slaný jsme vyhráli a já měl ze tří jízd sedm bodů. Další závod byl zase ve Slaným. Před cestou jsem si koupil Lučinu a bylo mi z ní hodně špatně. Bylo to krušný, ale nejel jsem špatně. Pak bylo to fiasko v Praze. Nejhorší liga, co jsme zajeli. Ani jeden z nás neměl svůj den. Svitavy nebyly špatný. Na to, že to byla tahle dráha, opravdu ne. A ve Mšeně jsem pak už nenastoupil. Určitě jsme měli na víc. Myslím, že to mohlo bejt lepší. A že to letos lepší bude. Jestli pojedeme v Březolupech nebo ve Slaným, je mi jedno. Výhoda domácího prostředí není zas taková. Ale Březolupy jsou akorát o kousíček dál.“
speedwayA-Z: „Loni jsme po čtyřech závodech viděli jakousi jejich prodlouženou v podobě Memoriálu Emila Sovy, Memoriálu Jiřího Marxe, Memoriálu Josefa Leifra a Velké ceny Královského pivovaru Krušovice. Jak se na tento trend díváš ty? A nejen z toho úhlu pohledu, že se ti v těchto kláních vesměs dařilo?“
Patrik Linhart: „Není to špatné. Já je nevidím odděleně, protože vždycky spojím celej závod. Ale jedeš dvě jízdy navíc a jsou za to dobrý peníze. Jdeš dvakrát na start a dostaneš třeba dva tisíce. Avšak v Pardubicích jsem toho měl plný zuby. Odjel jsem sedm rozjížděk. Může to bejt i nebezpečný. To však záleží na jezdci a jeho fyzičce. A ta moje se lepší. A za ty dva měsíce to začátku sezóny ještě něco doženu.“
Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Petr Horáček: „Chtěl bych se Patrika Linharta zeptat na jeho zdravotní stav, kdy nedokončil sezónu. A také na názor na dráhu ve Slaném. Je tam doma, připojí se ke kritice nebo se mu tam líbí?“
Patrik Linhart: „O svém zdravotním stavu bych se už nechtěl opakovat. Co se týče dráhy ve Slaným, na začátku sezóny byla dobrá. V jejím průběhu se však zhoršovala a zhoršovala. Od půlky roku bych se připojil ke kritice, že by se s tím dalo něco dělat. Dřív se totiž ty díry daly objet, ale teď už nevím kudy, i když tam trénuju jednou tejdně. Už je to nebezpečný.“
Petr Horáček: „Mohl by nám Patrik Linhart říct něco o motocyklech BM. Slyšel jsem o nich, ale nevím žádné detaily. Díky a a se daří!“
Patrik Linhart: „BM dělá Saša Kopecký. Loni na konci sezóny mi postavil dvě jednovačky. Ten motor je dnes srovnatelnej s krátkozdvihem Jawou. BM jsem jezdil os svých začátků. Líp startuje a líp jde od startu. Letos pojedu dva BM a dvě Jawy. A na tom jednom BM se udělaly nějaký úpravy, takže by to mělo bejt ještě lepší.“
Katka Pleskotová: „Jezdíte s ohromným nasazením, ale ne vždy dojedete do cíle. V čem vidíte příčinu ? Přeji hodně zdraví.“
Patrik Linhart: „Příčina asi někdy bude v tý snaživosti. Někdy to přeženu, ale většinou to 
připadá na to, že to silově nezvládnu a neudržím to. Pracuju však na tom a bude to mnohem, mnohem lepší. A když pak spadnu, bude to už jen tou snaživostí (smích).“
Jiří Benda: „Srdnatým bojovníkům, mezi které Patriku jistě patříš, někdy okolí vytkne, že to přepískli. Stalo se ti, že by po jízdě na tebe některý ze soupeřů zle koukal a hrozil pomstou? Jinak držím palce, vydrž a výsledky se určitě dostaví!“
Patrik Linhart: „Je to takhle. Když ke kontaktu dojde, záleží na konkrétním jezdci. Většinou je to ale hnedka pryč. Zapomene se na to a jde se dál. Jsou světlý výjimky, který to řešej dál do dalších závodů, ale většina to bere jako sport. Na mě ještě nikdo nenaběhnul, všichni se mě bojej (smích). Ale v junioráku za mnou choděj, teď jedu s tebou, tak ne, abys mě sundal.“
Patrik Linhart děkuje:
„V první řadě bych chtěl poděkovat tátovi. Sašovi Kopeckému za dlouholetou podporu. Ing. Martinu Landsdorfovi a sponzorům NIAS a Hotliner. Vencovi Burandovi za přípravu motocyklů. Panu Jiřímu Štanclovi za ladění motorů Jawa. Panům Milanu Machovi a Miroslavu Rosůlkovi za starostlivost o celý tým. A svý živý vodě Nikole.“
Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman
