Archiv autora: Antonín Škach

V Erfurtu Čechům pšenka nekvetla

Erfurt – 26. a 27. března
Evropský šampionát na ledové dráze se poprvé ve své historii konal mimo území ruské federace. Nicméně ani německé prostředí v Erfurtu nedokázalo zlomit obvyklou hegemonii ruských závodníků. S maximálním počtem bodů se titul šampióna starého kontinentu ozdobil Maksim Zacharov, jenž si svou cestu do finále musel razit sobotním semifinálovým klání. Druhý skončil Pavel Čajka a čest západní části Evropy zachraňoval Franz Zorn. Oběma českým reprezentantům se příliš nevedlo. Antonín Klatovský byl čtrnáctý, jeho mladší bratr Jan šestnáctý.

semifinále:  
1. Franz Zorn, A 14
2. Maksim Zacharov, RUS 13
3. Sergej Makarov, RUS 12+3
4. Ilja Drozdov, RUS 12+2
5. Harald Simon, A 10,5
6. Junir Bazejev, RUS 10
7. Antonín Klatovský, CZ 9
8. Stefan Pletschacher, D 7,5
9. Fredrik Olsson, S 7
10. Rene Stellingwerf, NL 7
11. Peter Jansson, S 5
12. Claude Gadeyene, F 4
13. Jouni Seppänen, FIN 3
14. Heinz Göldi, CH 3
15. Mika Kastren, FIN 2
16. Philippe Weis, CH 0
res Anton Weber, D DNR
res Dmitrij Čaščin, D DNR
 
finále:  
1. Maksim Zacharov, RUS 15
2. Pavel Čajka, RUS 14
3. Franz Zorn, A 13
4. Ilja Drozdov, RUS 11
5. Per Olov Serenius, S 9
6. Stanislav Arkipov, RUS 8
7. Robert Eibl, D 7
8. Junir Bazejev, RUS 7
9. Harald Simon, A 5
10. Sergej Makarov, RUS 5
11. Johny Tuinstra, NL 5
12. Stefan Pletschacher, D 5
13. Anton Weber, D 5
14. Antonín Klatovský, CZ 4
15. Mikael Persson, S 4
16. Jan Klatovský, CZ 2
res Fredrik Olsson, S DNR
res Rene Stellingwerf, NL DNR

Leopold Klíma: „V extralize nejsme žádnými nováčky!“

Plzeň – 25. března
Kouzlo ploché dráhy nasál již ve svých dětských letech. Atmosféra poválečných Zlatých přileb jej okouzlila natolik, že sportu levých zatáček zasvětil celý život. Osudová se mu stala práce v Plzni, protože na plochodrážníky narazil i tady. Leopold Klíma, předseda PK Plzeň a dlouholetý člen VV SPD, v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z vzpomíná na doby minulé, ale také komentuje aktuální témata žhavé současnosti.

speedwayA-Z: „Jste součástí plochodrážní scény již pěknou řádku let. Co vás vlastně k ploché dráze přivedlo? A jak jste se dostal do řídících struktur klubu a VV SPD?“
Leopold Klíma: „Na plochou dráhu mně vzal poprvé otec v roce1949, tehdy ještě jako sedmiletého kluka, který asi ze závodu moc neměl. Ale upoutalo mne to ohromné množství diváků a hřmot motorek. Později jsem věděl, že diváků bylo přes 120 tisíc. Další ročník jsem navštívil v roce 1951a a to už si pamatuji, že vyhrál Jan Lucák. Od roku1961 jsem již sám navštěvoval závod o Zlatou přilbu včetně rozjížděk.To byl prakticky celý motoristický týden. Závod roku 1961 byl poznamenán havárii Ericha Stiegelmeiera z NSR a našeho Libora Dušánka, nebo svým zraněním v nemocnici podlehli. Prvenství získal Olda Klaudinger, protože v rozjížďkách brzdil čelo jezdeckého pole své kubatury a výsledek byl handicap, se kterým se nikdo nedokázal vyrovnat. Pohroma byla, že nikdo z plochodrážních jezdců se na stupně vítězů nedostal. V roce 1962 se prosadil Josef Seidl z NSR a stal se nejstarším vítězem ZP. Zde se začalo výrazně prosazovat Eso, divišovský speciál konstruktéra Simandla. Byl jsem přítomen i jubilejnímu patnáctému a poslednímu ročníku travnaté historie ZP. O vítězství rozhodl ve svůj prospěch až v závěrečné zatáčce Antonín Kasper. Před závodem se představilo pět vítězů minulých ročníků – Zdeněk Pohl, ing. Hugo Rosák a Jan Lucák, na startu pak ještě Olda Klaudinger a Josef Seidl. Zase šmouha přes závod, protože na následky zranění zemřel Antonín Vilde a byl pátou a poslední obětí travnaté dráhy pardubického závodiště. Ročníky 1964 a další byly již pořádány na klasickém oválu. Nemohu zapomenout na ročník 1968, kdy Kocour Tomíček po pádu s Volfem zemřel druhý den v nemocnici. Na plochou jsem také chodil v Chrudimi u nádraží a do Slaného. Od 3. ledna 1964 jsem pracoval v o.p. Škoda jako konstruktér a bydlel ve čtvrti Bory. Jakmile bylo slyšet motorky, trénovalo se a já už pospíchal na stadion. Individuelní tréninky měl Míra Šmíd. Ten patřil v té době do extra třídy. Pravidelným docházením na stadion jsem se seznámil s báječnými lidmi, mechaniky a závodníky. Byli jsme tak stejně staří a hlavně jsme si rozuměli. Na stadionu byl pouze ovál a motorky se myly v betonovém korytě dvakrát dva metry. Po každém tréninku byla schůze ve dřevěné hospůdce u Darebáka. To byly mé základy k aktivní práci v Plochodrážním klubu, dříve Sportovním klubu Svazarmu při AMK Plzeň-Bory. Kromě brigád, které byly na denním pořádku jsem při závodech dělal starmaršála, později hlavního pořadatele, místopředsedu a od roku 1969 předsedu klubu. Po politických událostech roku 1968 se mně podařilo v roce1969 náš klub osamostatnit a vytrhnout z AMK. A tak jsme byli jediní v republice jako ZO Svazarmu Plochodrážní klub Plzeň s plnou subjektivitou. Od tohoto roku jsem jako představitel klubu spolu s dalšími zastupoval a zúčastňoval všech jednání a koncem roku kalendářní porady všech klubů. I zde jsem získal mnoho přátel a navzájem jsme si pomáhali. Nejlépe s kluby Pardubic, Budějovic, Březolup, Kopřivnice, Slaného, Liberce, Mariánských Lázní, Čakovic, ale i Žarnovice a Zohoru. Amatérské kluby byly opravdu amatérské. Například si dobře pamatuji začátky Jana Hádka v roce 1969, tedy ve čtyřiadvaceti letech, kdy někteří končili a končí. On chtěl něco dokázat, tak třeba v 15 hodin po práci společně s mechanikem Janem Komárkem jeli za své do Kopřivnice na trénink. Přijeli až na závěr tréninku, kdy Ruda Duda zakročil a Honzík se svezl čtyři kola a jeli zase domů. Takto během krátké doby poznal mnoho stadionů a vypracoval se na velmi úspěšného reprezentanta naší vlasti. Mezi kluby se velmi dobře spolupracovalo a také to při závodech bylo vidět. V roce 1985 jsem byl zvolen do sportovní podkomise pro plochou dráhu, kde jsem společně pracoval s Karlem Mikuláškem, Josefem Mičánem a dalšími. Na toto období ploché dráhy nemohu nikdy zapomenout, protože se kluby praly o závody, kvalifikace – my jsme pořádali nejméně deset závodů ročně – a jezdci byli vždy připraveni, když se někdo nedostavil honem rychle předat technikovi tu svoji motorku. Na závodníky se vůbec nedostávaly místa v kvalifikacích. Jezdilo se mnoho přátelských závodů v NDR, Polsku nebo Maďarsku. A když jsme dostali pozvánku do NSR, kam jsme nesměli, tak za nás jela RH Praha. Po převratu roku 1989 byl zrušen Svazarm, vrcholově jsme byli pod ČMF a od roku 1990 pod AČR. Komise pro plochou dráhu se vytvořila po republikových jednáních ve Slaném a Pardubicích, kde jsem byl zvolen místopředsedou a vždy po čtyřech letech až do dnešního VV SPD. Od roku 2000 jsem řadovým členem tohoto orgánu.“


speedwayA-Z: „Počátkem devadesátých let zažívala Plzeň jedno z nejúspěšnějších období své historie. Na tituly ve dvojicích či juniorech a hlavně na legendární zlato z extraligy se zřejmě vzpomíná krásně, že?“
Leopold Klíma: „Máte pravdu, že počátkem devadesátých let jsme prožívali nejúspěšnější období, ale je také třeba připomenout, že druhý ročník mistrovství ČSSR, ČSFR a ČR dvojic 1978 nám přinesl mistrovský titul díky Janu Hádkovi a Jindřichovi Dominikovi. V následném třetím ročníku byli výše jmenovaní za RH Praha stříbrní. Rovněž musím připomenout mistrovský titul našeho družstva, ale České republiky. Tyto léta byly také pro nás úspěšné a měli jsme vždy velkou radost, když naši závodníci postoupili do mistráku. V roce 1986 vzniklo SVS se sídlem v Pardubicích a to byla pohroma pro nás amatérské kluby. Našeho klubu se to dotklo nejvíce. Smysl tohoto střediska byl pro reprezentaci a to se taky výkonama ve světovém měřítku projevilo. Snažil jsem se prosadit, aby při závodu družstev jezdci z SVS startovali za své mateřské kluby. Nikdy jsem nebyl vyslyšen a tím také prudce klesla úroveň závodů, protože ti nejlepší byli buď v RH Praha nebo SVS Pardubice. Tak to pokračovalo dále, jak jsme vychovali plochodrážníka, už byl v RH nebo SVS. Opravdu nás jedině hřálo, že je reprezentant a od nás. To zázemí měli, ale také i po zdravotní stránce. Prostě vše, co vrcholové středisko má mít. Po ukončení činnosti SVS se nám jezdci vrátili domů a bylo zase hej. To jsme v těch devadesátých letech, kdy díky Boříkovi Hádkovi a Jiřímu Štanclovi jsme získali titul 1993 ve dvojicích a následující rok byli stříbrní, stejně jako před patnácti lety otec Boříka Hádka s Jindřichem Dominikem. Nesmím zapomenout na juniorský titul 1989 Boříka Hádka, ale také juniorské tituly Jana Holuba, který byl jako jeho otec v našem klubu. Oba jmenovaní a k nim Jan Hádek byli také vítězi závodu o Zlatou stuhu. Další tituly byly díky Boříku Hádkovi na dlouhé dráze v letech 1990 a 1991. K zisku legendárního zlata z extraligy 1994 nám pomohl Simon Wigg jako host, ale to se jezdily sedmičlenná družstva. Také jsme loňského roku vzpomenuli desátého výročí a hlavně jsme vzpomněli na Simona.“

speedwayA-Z: „Nicméně po letech slávy přišla krize. Klub se propadl do první ligy. Jeden její ročník ani nedokončil, navíc se na Borech pořádalo minimum závodů. Co za tím vězelo?“
Leopold Klíma: „Ano, po těch letech slávy došlo k velkému zlomu, protože nás opustil sponzor ČSAD díky rozpadu této organizace. V letech 1993 až 1995 nám také finanční částkou přispěl MARCO POLO. Byli jsme úplně bez peněz a také žádné vyhlídky nebyly. Následky byly kruté. Pád do 1. ligy a ztráta diváků. Moje představa byla okamžitě založit společnost s ručením omezeným, která výdělečnou činností pro plochodrážní sport vynese Plzeň opět na výsluní mezi elitu. Z toho se nám podařilo pouze založit s.r.o., i když počátek této činnosti byl skutečně ve prospěch našeho klubu a to až do roku 2000. Od roku 2001 nebyl ve prospěch našeho klubu dán žádný finanční příspěvek a klub ukončil s s.r.o. smlouvu po soudním projednání. Díky s.r.o.byla provedena rekonstrukce klubovny. Museli jsme začít podnikat jako klub v reklamní činnosti, pronájmech a skládkování. To nás živí stále, protože žádného sponzora nemáme a všechny vydělané peníze věnujeme k zajištění pravidelných tréninků a závodů tak, abychom tento sport pro Plzeň zachovali. Proto jsme také pořádali mimo dvou závodů družstev jenom dva závody juniorské. To, že jsme jeden ročník nedokončili vzniklo tím, že jsme měli celkem pět jezdců zraněných a nebylo, kdo by nastoupil, aby byla sestava kompletní. Dnes se klidně dostaví družstvo k závodu bez náhradníka a nic se neděje. Dříve bylo družstvo diskvalifikováno.“

speedwayA-Z: „Letos je však Plzeň poprvé od roku 1998 v extralize. Co od své účasti ve vyšší lize očekáváte? Od vaší poslední účasti se však úroveň extraligy zvedla i po společenské stránce. U vás však léta používáte jediný prázdný program, v minulosti nedělali nástupy a po říjnovém prvoligovém klání neproběhlo opět ani vyhlášení vítězů. A to vaši závodníci, i když nevyhráli, postoupili. Zlepší se tohle v letošním roce?“
Leopold Klíma: „Nejsme v extralize žádnými nováčky, víme dobře, co to vyžaduje a také to vše bude zajištěno ke spokojenosti diváků a závodníků. V současné době máme již program 2005 kompletní a připraven do tisku. V říjnu 2004 bylo řádně vyhlášení vítězů připraveno. Sám jsem na to upozorňoval při rozpravě, ale než se jezdci snad rozhodli jít na stupně vítězů, tak diváci odešli. Po každém závodě provádím hodnocení na výborové schůzi a bylo mně řečeno, že jezdci neměli zájem. Je to pořadatelská chyba.“


speedwayA-Z: „Klíčovou otázkou je také propagace. Loni jste jeli čtyři závody. Na první dva jste vyvěsili plakáty, na zbývající nikoliv. A na divácké kulise to bylo znát. Proč jste nepokračovali v jarním trendu i na podzim? A jaké to bude letos?“
Leopold Klíma: „Že klíčovou otázkou je propagace, je samozřejmostí, ale nesmíte být mylně informován. Právě ten, kdo vás informoval, se rozhodl, že pomůže naší organizaci v oblasti propagace, kterou tak kritizoval, ale vydrželo mu to pouze na dva závody. Já osobně jsem sledoval přípravy propagace na první závod a v den konání jsem mu moc poděkoval s tím, že pokud má náklady na benzín, aby je s hospodářem vyúčtoval. Bylo mně odpovězeno, že ne. Pochopitelně ostatní faktury byly námi zaplaceny. Další členové výboru i klubu mu také poděkovali a někteří mu pomohli i při druhém závodě. V přípravách třetího závodu jsem kontroloval zajištění plakátů telefonicky a dozvěděl jsem se, že je dal do klubovny bez dotisku, že si máme zajistit sami. Tak jsem mu také moc poděkoval a řekl, že mně to mohl říci dříve. Přesto jsme nechali dotisknout dvacet plakátů, které byly umístěny na čerpací stanice do autoservisů a podobně. Hlavní propagace byla provedena výlepem v trolejbusech a tramvajích a u posledního závodu bylo provedeno stejným způsobem. Pokud se vám snad zdála menší návštěvnost, bylo to způsobeno počasím. Pokud je nejisté, tak mnozí zůstanou doma, protože si pamatují z dřívějších závodů, že při dešti není kam se schovat. Vedoucím propagace v novém volebním období je Václav Hanzlík, u kterého je záruka velmi dobrého vedení a přípravy propagace našich závodů a ne ze dne na den skončit. Jsem velice rád, že se mohu spolehnout i na ostatní členy současného výboru a většinu členů klubu, protože těm není lhostejný chod klubu, nedělají naschvály, ale pracují ve prospěch prosperity klubu. Rozhodně mně dáte za pravdu, že musím být vděčen každému, kdo dobrovolně pracuje hlavně pro začínající sportovce, kde musí být pravidelnost tréninků a tak dále a zázemí tohoto klubu. Nikdo z našich funkcionářů není odměňován, vše je vykonáváno zdarma tedy dobrovolně. Na některých stadionech po závodě každý organizátor dostane odměnu. My prozatím na to nemáme. V tom se projeví láska ke klubu a plochodrážnímu sportu. Členové, kteří nám v roce 2004 dělali naschvály a snažili se strhnout další tím, že třeba před pořádanými závody říkali nechoď tam, vykašli se na Klímu, a si to dělá sám, již mezi nás nechodí a jsem rád, že se ukázali v pravém světle po těch letech, ve kterých jsme úspěšně spolupracovali. Každý by si měl uvědomit, že já osobně je nepotřebuji, ale nutně je potřebuje klub-závodníci.“

speedwayA-Z: „Na valné hromadě se z čtveřice extraligových celků pouze Plzeň postavila za návrh snížit počty zahraničních závodníků ve vyšší lize. Co vás k tomuto kroku motivovalo? Myslíte si, že by redukce cizinců na jednoho nepostihlo úroveň vyrovnané soutěže?“
Leopold Klíma: „Valná hromada našich klubů v roce 2004 byla VV SPD řádně připravena, i když snahou některých zástupců bylo hlavně prosadit si své zájmy díky navrhovanému Ligovému svazu. Moc mne překvapilo vaše vyjádření ze 4.11.2004, jak na adresu Jana Hádka staršího, tak moji. Říkal jsem si, že jsme asi byli každý na jiné valné hromadě, nebo jste uvedl něco, co já jsem nikdy neřekl. Cituji: „Příliš šastná nebyla ani reakce plzeňského předsedy Leopolda Klímy na snahy jisté části delegátů zpochybňovat plzeňské odhodlání do extraligy 2005 skutečně nastoupit. Vyhrožování odstoupením z 1.ligy, pakliže toho okamžitě nenechají, nemělo skutečně pražádnou úroveň. Navíc používat nižší ligu jako rukojmí pro dosažení svého cíle je přinejmenším trapné.“ Mšeno, které bylo předem domluveno s Markétou, že bude prosazeno pět družstev v extralize (Slaný díky jednání výboru nesouhlasilo) přece nutilo návrh, že pokud někdo z extraligy odstoupí, musí se soutěž dojet ve třech. Co je to za nesmysl a úroveň, když stále tvrdí udělat něco pro plochou dráhu?! Nejenom, jak jim to vyhovuje. Tu zkušenost s nimi už máme, a se jednalo o přestup Zdeňka Simoty a nebo baráž, to se nedá popisovat. Ten výrok Mšena mne tak vzal, že na to jsem odpověděl, že pokud tak bude schváleno, že odstoupíme z 1.ligy. Nad tím, že by se měla soutěž dojíždět ve třech, jste se vůbec nepozastavil. Žádný rukojmí jsem si nebral, ale naopak, by Plzeň nemá farmu, chtěla družstvo do 1.ligy postavit. Co Jana Hádka vedlo k tomu, že prosazoval za Plzeň návrh jednoho zahraničního jezdce, je odpověď velice jednoduchá – hlavně, aby jezdilo co nejvíc našich jezdců. My s tím zkušenost máme, protože jsme právě v roce 1994 měli pouze Simona Wigga a ten byl motivací pro ostatní závodníky, kteří potom podávali vynikající výkony. Byl to prostě tahoun a ostatní se nenechali zahanbit. Dnes, když se jezdí čtyřky, tak je polovina zahraničních hostů. My je vlastně připravujeme do vyježděnosti a oni vylepšují si svoji formu (řekl vám už někdo kolik takový jezdec stojí?) a naši jezdci stojí a závodů jim ubývá. A to je také důvod, proč závodníků ubývá. Vždy některé rozjížďky 1.ligy byly na vyšší sportovní úrovni než v extralize a to se jede bez hostů. Sestavil bych proto extraligu s jedním zahraničním hostem pouze pro diváky a první ligu by mohla jezdit současná juniorská družstva se stejným počtem závodů jako doposud.“

speedwayA-Z: „Plzeň rovněž společně s Pardubicemi smetla pražský návrh uskutečnit jeden z extraligových závodů v Kopřivnici. Skutečně by závod před návštěvou mnoha stovek diváků nestál za vynaložené úsilí?“
Leopold Klíma: „My pojedeme do Kopřivnice hrozně rádi, ale až bude v extralize nebo 1.lize. My v Plzni bychom si vůbec nemohli dovolit odjet závody družstev v jiné lokalitě. Chodí tak 600 diváků a nikdy bychom jim to neudělali, i kdyby nebylo finančních prostředků. Praha nabízí závod, protože s návštěvností i na extraligu je to velmi špatné, náklady na pořádání jsou velké a nikdo jim to nebude vyčítat. Je hezké, když je závod před diváckou kulisou a proto závod našich špiček bude 28. září v Kopřivnici. Závodníci tak mají další závody a možnost pěkného výdělku, když tam bude moc lidí. Myslíte,že by bylo správné odjet tak významný závod v režii klubů a organizátor zaplatí pouze činovníky. Podle mého názoru je nutné něco takového předjednat a ne se s nikým nebavit a jednoduše na zasedání VV sdělit, že se extraliga jede v Kopřivnici. Není to kolegiální přístup nehledě na to, že nám, kteří jsme nejdál, to sakra zvedne náklady. To třeba Pardubice by mohli udělat závod v Anglii, protože tam chodí hodně lidí a mají tam všechny jezdce.“

speedwayA-Z: „Původní záměr PK Plzeň byl postavit také prvoligový tým ve spolupráci s AK Březolupy. Proč z tohoto záměru sešlo?“
Leopold Klíma: „Pro letošní sezónu jsme před konáním valné hromady v Praze jednali s vedením Březolup o farmě a jak to vzájemně pojedeme a kdo ponese, jaké náklady. Ovšem při jednání VV SPD v Divišově Petr Křikava veřejně prohlásil, že budou mít farmu s Březolupama. My jsme dále do toho nemohli zasahovat, protože vytvořit farmu znamená mít společně jezdce a pak by musel junior Martin Málek jezdit za Plzeň, a to nemůžeme kolegům ze Slaného udělat. Hlavně, že bude v 1.lize jezdit Martin Gavenda a ti druzí.“

speedwayA-Z: „V loňském roce se Plzeň odmítla zapojit do Ligového svazu. Jaké jste k tomu měli důvody?“
Leopold Klíma: „K Ligovému svazu bych rád řekl, že popud jeho vzniku dal dle mého názoru Petr Ondrašík, který se společně sešel s Petrem Křikavou, Vladimírem Wasylivem jako prozatímní výbor a zvolili předsedu Vladimíra Wasyliva. Potom začali svolávat jakési schůze, kam jsme ani nebyli pozváni. Mělo to být jenom pro extraligové kluby. Později však přišli na to, že pro všechny kluby a že bude dotace i do 1.ligy. Následovala schůze v Pardubicích a někdo Milanovi Kůsovi z Markéty řekl, a tam někdo z Plzně přijede a Kůs mě to telefonoval. Tak jsem mu odpověděl, když někdo, tak tam jeď. Po návratu mně řekl, že tomu vůbec nerozumí co vlastně chtějí. Následovalo velké jednání v Praze za přítomností všech klubů, které vedl předseda Ligového svazu pan Wasyliv. Očekával jsem, že celá záležitost bude řádně projednána a usnesením uloženy úkoly, jak projednat doma v klubech, kde se připravovaly valné hromady. Hlavním důvodem, proč odejít z AČR prý bylo nepodepsání smlouvy prezidentem AČR s agenturou, která měla dát asi tři milióny korun. Prezident Ječmínek byl jednání přítomen, ke všem problémům se vyjádřil a hlavně k tomu, že si řídíme sami, že se nám do ničeho neplete. Proto jsme odešli od ČMF. Když hovořil o dotacích na kluby, tak mně moc dobře nebylo, když jsem slyšel, že na Markétu bylo celkem poukázáno osm miliónů korun. Ostatní stadiony a vypadají jak chtějí a vše se drželo v tajnosti. Pokud by tato částka byla rozdělena na kluby, tak jsme mohli být zase jinde. Já jsem osobně řekl, proč nás vlastně zvali, když to shromáždění neměli vůbec připravené. Na schůzi VV SPD se o svazu vůbec nemluvilo a připravovalo se velké bum. Předseda svazu pan Wasyliv pouze složil funkci ve VV, že je nekoncepční a vše špatně. Dnes je opět ve VV a na jednání ještě nebyl. Z takového guláše těžko mohl někdo za klub rozhodovat, a tak jsem projednával při naší valné hromadě a členové si nepřáli přejít k Ligovému svazu. Další negativa, pokud by se tak stalo v té rozjeté sezóně, protože by nebyly povolené závody, nebyl by vyhlášen žádný mistr republiky, kdo by zaplatil pojištění závodů a tak dále.“

speedwayA-Z: „Jste dlouhá léta ve vedení ploché dráhy. Jaký je dle vašeho názoru současný stav této disciplíny? A co by jí pomohlo na výsluní mezi nejpopulárnější sporty v naší zemi?“
Leopold Klíma: „Máte pravdu, že jsem dlouhá léta ve vedení ploché dráhy a také mohu říci, že je střídavě oblačno. Přicházejí období dobrá, vynikající a zase paběrkujeme. Nedokázali jsme pravidelnost závodů, aby divák věděl a byl již předem zařízen. Kluby jsou chudé a tak s obtížemi zajišují pravidelné tréninky a závody, aby plochodrážní sport stále existoval. Povedlo se nám po stránce sportovní situaci vylepšit a bohužel ne po finanční. Když se kdokoliv podívá na naši soupisku, musí konstatovat, že v Plzni přijde období, kde zase budou špičkoví plochodrážníci jako dříve a to z vlastních řad. Z toho máme velkou radost a vše děláme jenom pro tuto mládež. Na to výsluní se ojediněle dostane jezdec, který třeba získá Zlatou přilbu, nebo se stane mistrem světa (jenom na ledech) nebo mistrem Evropy (Schneiderwind) a dále jsou to jezdci Grand Prix. Kámen úrazu, že naše disciplína není nejpopulárnější je určitě z doby před rokem 1989, protože třeba předseda ČSTV soudruh Himmel byl členem ÚV KSČ a dosáhl všeho, co chtěl a co bylo třeba pro tělovýchovu udělat. My jsme měli předsedu ÚV Svazarmu armádního generála Rytíře, kterého tam z ÚV KSČ odložili a již nikdy s ním nikdo nejednal. Byl, jak se říká, zastrčen. Při návštěvě u nás řekl, že by pro republiku mělo význam, pokud by jezdec v zatáčce zalehl, pětkrát vystřelil a pokračoval dál. Musím však ale poznamenat, že peníze na pořádání závodů jsme dostávali a jako motocyklové středisko jsme měli právo nakupovat v Jawě Divišov bez daně a někdy nám koupili i motorky. Toto jediné nám všem klubům chybí, protože výstroj a technika jsou drahé a rodiče talentovaných synů na to nemají. Věřím však, že se najde osobnost, bohatý a vážený člověk, který svojí působností na vládu a nebo ve vládě dokáže dát ploché dráze to očekávané výsluní. Nebudou potom ani chybět televizní přenosy z různých stadionů, kde se důležité závody pojedou. Přál bych, aby se toho dožili alespoň dnešní začínající junioři.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:
Milan Kohák: „Plzen se bude prát o body v extralize, no upřímně řečeno nevím, co chtějí v této soutěži dělat. Možná mě překvapí, ale moc tomu nevěřím. Neznám sice soupisku a nechci je předem odsoudit. Nenalezl jsem netové stránky a nemám tak potřebné informace. Zdeněk Simota bude asi stavebním kamenem týmu. Přeji extraligovému nováčkovi hodně štěstí a diváckou kulisu.“
Leopold Klíma: „Nevím, co vám mám odpovědět, když si sám odporujete, nemáte informace a upřímně řečeno nevíte, co chceme v extralize dělat. Nevěříte ani, že bychom vás mohli překvapit. Jestli chodíte na plochou dráhu, budete s výkonem Plzeňanů určitě překvapen.“

Petr Horáček: „Chtěl jsem se pana Klímy zeptat, zda v souvislosti s postupem do extraligy zlepší kvalitu své dráhy? Děkuji a a se v extralize daří!“
Leopold Klíma: „Určitě kvalitu dráhy zlepšíme – trápí nás to – tak, aby vznikalo co nejméně děr a nejlépe žádné. Ani si neumíte představit, co každým rokem do toho mletého lupku přidáváme mletého jílu, který dovážíme až ze Skalné za Chebem. Lupek je ostřejší a jíl se nám z dráhy vždy postupně vypráší.“

Leopold Klíma děkuje:
„Za dosažené výsledky Plzně v minulých letech bych chtěl moc poděkovat: Janu Holubovi, ale také jeho synovi, Jiřímu Štanclovi mladšímu, Jindřichovi a Zdeňkovi Dominikům, Vlastíkovi Červenkovi, Mírovi Musilovi, Vašku Hejlovi a Petru Vandírkovi. Poděkování také patří Janu Hádkovi a jeho synům Boříkovi a Jeníkovi, Jardovi Hauptmanovi, ale také za to, že stále pro naši plochou dráhu v Plzni pracují. Děkuji za současný titul mistra ČR juniorů do devatenácti let Zdeňkovi Simotovi a věřím, že v letošním roce nějaký titul přidá, a již ze soutěže juniorů do 21 let a nebo společně s Filipem Šiterou v juniorských družstvech. Město Plzeň zařadilo Zdeňka Simotu do desítky nejlepších sportovců.

Velké poděkování patří Vaškovi Vernerovi, který je úspěšným manažerem v našem klubu a nemohu zapomenout s velkým poděkováním všem našim produktivním členům, kteří bez ohledu na svůj volný čas stále pracují ve prospěch plochodrážního sportu a vytváří zázemí hlavně začínajícím jezdcům a juniorům. A žije plochá dráha v Plzni.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach a archív.

Pardubice dnes zahájily sezónu

Pardubice – 25. března
Dráha ve Svítkově již vyschla natolik, že dovolila první trénink. Na ovále se dnes kromě obou Drymlů vystřídali všichni pardubičtí závodníci. Svezl se také Filip Šitera, který bude vedle extraligové Plzně startovat také v pardubické prvoligové farmě. Dobrou náladu však všem přítomným zkalila zlá zpráva o smrti legendárního startmaršála Ladislava Živného.

Zemřel Ladislav Živný

Pardubice – 25. března
Ve věku nedožitých šedesáti sedmi let zemřel včera pardubický startmaršál Ladislav Živný. Na svítkovském závodišti odmával bezpočet závodů. Veřejnosti se vryl do paměti především s elegantním motýlkem během mnoha Zlatých přileb, kde v roli startmaršála působil od roku 1964. Poslední rozloučení s pardubickou legendou se koná v krematoriu v Pardubicích v pátek 1. dubna ve 12:45. Čest jeho památce!

Češi budou mít akční velikonoce

Opole – 25. března
Velikonoční víkend zastihne v akci nejen české ledaře nebo národní tým v Pockingu. Pětice českých závodníků nastoupí v přípravném utkání na dráze v Opole proti výběru domácího týmu. Jádro českého týmu, o němž polské zdroje hovoří jako Olymp Praha, však tvoří Mšeňáci Věroslav Kollert, František Liebezeit a Zdeněk Šuranský. K nim se přidá Zdeněk Simota z Plzně a úřadující český šampión Bohumil Brhel. Výběr našich bude doplněn o dva Poláky.

Nikolaj Krasnikov se stal ledový králem

Berlín – 19. a 20. března
O uplynulém víkendu vyvrcholil v německé metropoli Berlíně nelítostný boj o poslední body do celkové klasifikace mistrovství světa na ledové ploché dráze. Scénář v pořadí pátého a šestého podniku Grand Prix udržel nadšené diváky v napětí až do poslední jízdy, ve které si s definitivní platností zajistil svůj premiérový titul mladý ruský borec Nikolaj Krasnikov.


Nikolaj Krasnikov s odřenýma ušima zůstal leaderem
Z vítězství se Krasnikov radoval už v první jízdě sobotního podvečera. Za ním dojel do cíle Vladimir Lumpov před nestárnoucím Sereniusem. Člověku se ani nechce věřit, že tento švédský požárník a dvojnásobný mistr světa jednotlivců oslavil před dvěma týdny své sedmapadesáté narozeniny. Na prázdno v této jízdě vyšel domácí Robert Eibl, který při neúčasti zraněného Bauera plnil funkci německé jedničky.

Další horký favorit na jednu z medailí Ivan Ivanov se představil ve druhé rozjížďce. Ani on nezaváhal a bez problémů si poradil s Johny Tuinstrou, Michailem Bogdanovem a Markusem Skabrautem. Dosud ještě úřadující světový šampión Dmitrij Bulankin se rovněž nedal zahanbit a v následující jízdě protnul cílovou čáru jako první před mladším z bratrů Ivanovů Danilem. Pro jeden bod si trochu překvapivě dojel Rakušan Simon před finským talentem Antti Aakem. Triumfem ve čtvrté jízdě dal Vitalij Chomicevič jasně najevo, že tento závod bude jednoznačně ruskou záležitostí. Jeho mladší sourozenec Dmitrij, který se v Assenu blýskl druhým místem, však nedokázal najít recept na zkušenějšího Rakušana Zorna a musel se tak spokojit s jediným bodem.


Ještě o bod hůře dopadl Antonín Klatovský. Když už jsme u těch bratrských dvojic, představa, že by vedle Ivanovů a Chomicevičů bojovala jednou v Grand Prix i rodina Klatovských, zní velice lákavě.

Dmitrij Chomicevič složil reparát na výbornou hned v úvodu druhé série jízd a pokořil Bulankina. Na dalších místech dojeli Eibl a Bogdanov. Podobná situace nastala i v následující jízdě, v níž si Danil Ivanov po pádu Krasnikova vyšlápl na Vitalije Chomiceviče. Bod spadl do klína Tuinstrovi. Danila Ivanova napodobil v sedmé jízdě bratr Ivan, když za svými zády udržel Lumpova. Harald Simon projel cílem jako třetí před Tondou Klatovským. Jednou z mála jízd bez ruské účasti byla ta s pořadovým číslem osm. V ní zvítězil Zorn před Sereniem, Aakem a Skabrautem.

Zorn zopakoval své vítězství i v úvodu třetí série. Druhý dojel Eibl následován Tuinstrou a Simonem. Nikolaj Krasnikov ukázal v další jízdě, že předchozí pád na něm nezanechal žádné následky, a s přehledem porazil Aaka, Klatovského a na konci sezóny dost nevýrazného Bogdanova. Ve znamení velkého souboje tří Rusů se nesla jízda s číslem jedenáct. Zkušenost v podání Vladimira Lumpova nakonec porazila dravé mládí reprezentované Vitalijem Chomicevičem a Dmitrijem Bulankinem. Markus Skabraut mohl
jen přihlížet. Třetí sérii uzavřel vítězstvím bratrský tandem Ivan a Danil Ivanovové před Sereniusem, zatímco Dmitrij Chomicevič otestoval vlastním tělem tvrdost berlínského ledu.

O svou neporazitelnost přišel ve třinácté jízdě Ivan Ivanov. Jeho pokořitelem se stal Vitalij Chomicevič. Za nimi projeli cílem Aako a Eibl. Pak se třetím triumfem blýskl Krasnikov, když porazil mladšího Chomiceviče, Simona a Skabrauta. Další tři body putovaly na konto Vladimira Lumpova. Získal je v souboji s Zornem a Danilem Ivanovem. Bogdanov dorazil do cíle potřetí s nulou. Podobný osud čekal i na Klatovského v následující jízdě, kterou vyhrál Bulankin před Sereniem a Tuinstrou.

V poslední sérii jízd udělal velkou radost domácím fanouškům Robert Eibl, který proal pomyslnou cílovou pásku jako první před Skabrautem, Klatovským a nečekaně posledním Danilem Ivanovem. Doslova královskou by se dala nazvat jízda s pořadovým číslem osmnáct. V ní dokázal Dmitrij Bulankin, že svůj loňský titul nedostal darem, a porazil
na hlavu Ivana Ivanova, Krasnikova a Zorna. V následující rozjížďce chyboval desetibodový Lumpov a posledním místem se připravil o finále A. Z vítězství se radoval překvapivě Aako před Dmitrijem Chomicevičem a Tuinstrou. Tečku za základní částí závodu udělal jasným triumfem Vitalij Chomicevič. Pro dva body si v pohodě dojel Serenius a ten zbývající bodík získal Harald Simon, který si poradil s Bogdanovem.

Čtveřici finálových jízd otevřel vítězstvím Klatovský, když za sebou nechal Skabrauta, Simona a Bogdanova. V céčku kraloval Antti Aako před Tuinstrou, Sereniem a Eiblem. Proti trojici Rusů měl ve finále B nesnadný úkol Franz Zorn, ale zhostil se ho na výbornou a ukázal záda jak Lumpovovi tak oběma mladším z bratrských dvojic Chomicevičů a Ivanovů. Ti dva starší bratři patřili k největším favoritům ve finále A. Oba měli shodně po třinácti bodech a kupředu je hnala touha přiblížit se v průběžné klasifikaci na dosah vedoucího Krasnikova.

Ten se do velkého finále dostal takříkajíc s odřenýma ušima a do souboje o důležité body mohl promluvit v neposlední řadě i Dmitrij Bulankin. Po startu se rozpoutala veliká bitva, z níž nejlépe vyšel mistr světa z roku 2003 Vitalij Chomicevič, druhý skončil Ivanov před Krasnikovem a Bulankinem. Chomicevič se tak přiblížil Krasnikovovi na rozdíl devíti bodů a oživil své šance na světový titul. Ivanov se ztrátou dalších osmi bodů figuroval po sobotním finále na třetím místě a mohl jít spát s myšlenkou na stříbrnou medaili.


Nikolaj Krasnikov ve sluneční palbě nezaváhal
Nádherné slunečné odpoledne přivítalo v neděli zástupy diváků, kteří v očekávání nervy drásajícího vyvrcholení v boji o titul světového šampióna navštívili stadion Horsta Dohma v berlínském Wilmersdorfu. A zklamáni rozhodně nebyli.

O vzrušení se postaral hned v úvodní rozjížďce Markus Skabraut. V souboji s Holanďanem Tuinstrou nezvládl svůj stroj a upadl. Tím pro něj závod skončil. První tři body si připsal Vladimir Lumpov před Danilem Ivanovem a Tuinstrou. V další jízdě si s Aakem, Sereniem a Švédem Burmanem poradil Franz Zorn. V následujícím ostrém souboji vrátil Krasnikov sobotní porážku Vitaliji Chomicevičovi. Eibl si připsal cenný bod, když za sebou nechal Dmitrije Chomiceviče. Ivan Ivanov začal stejně jako v sobotu vítězstvím a porazil Bulankin, Bogdanova a dalšího Švéda z lavičky náhradníků Olsena.

Druhou sadu jízd otevřel nádherný souboj Bulankina s Vitalijem Chomicevičem, který vyzněl lépe pro Bulankina. Třetí dojel Lumpov před Sereniusem. V šesté jízdě na sebe upozornil ošklivým pádem Johny Tuinstra, ale po nějaké chvíli se vyhrabal z balíků slámy a se zraněnou rukou jezdil vesele dál. V této rozjížďce triumfoval Krasnikov před Ivanem Ivanovem a Zornem. Potom následoval triumf Antti Aaka , který porazil Bogdanova, Eibla a Simona. Torleif Burman zazářil v osmé jízdě. Na Danila Ivanova sice nestačil, ale ukázal záda mladšímu z bratří Chomicevičů a svému krajanu Olsenovi.


Zorn, Lumpov, Eibl, Olsen – takové bylo pořadí v jízdě s číslem devět. Potom se blýskl vítězstvím Michail Bogdanov, který byl v o poznání lepší formě než předchozí den. Nechal za sebou Dmitrije Chomiceviče, Tuinstru a Sereniuse. V jedenácté jízdě naskočil do závodu jako náhradník za Skabrauta náš Antonín Klatovský. Start se mu příliš nepovedl, ale nakonec se dokázal dotáhnout na Burmana a předjet ho. V této jízdě triumfoval Vitalij Chomicevič před Ivanem Ivanovem. V následující jízdě se opravdu vytáhl letos trochu stagnující Antti Aako a porazil Krasnikova, Danila Ivanova a Bulankina, který však musel řešit poměrně krizovou situaci poté, co chytil díru a jeho stroj se změnil v divokého mustanga. S bravurou hodnou mistra světa celou situaci ustál, ale soupeři už pro něj byli v této chvíli nedosažitelní.

Třináctá jízda přinesla triumf Ivanu Ivanovovi, který musel za zády držet Lumpova, Aaka a Dmitrije Chomiceviče. Eibl, Tuinstra ani Burman nemohli zabránit v jasném vítězství Bulankinovi v jízdě číslo čtrnáct. Podobně na tom byl i Nikolaj Krasnikov v následující jízdě, když porazil Serenia, Simona a Olsena. Poslední jízdu čtvrté série vyhrál Vitalij Chomicevič před Zornem, Danilem Ivanovem a Bogdanovem.


Bratrský tandem Ivan a Danil Ivanovové vstoupili vítězně do poslední ze čtveřice jízd základního rozpisu. O jeden bod se poprali Serenius a Eibl. Po nich následoval strhující souboj mezi Vitalijem Chomicevičem a Antti Aakem, který pro sebe nakonec rozhodl ruský závodník. Tuinstra a Olsen mohli pouze přihlížet. Do devatenácté jízdy nastoupil opět náš Tonda Klatovský a nemilosrdně se pustil do souboje o třetí příčku s Dmitrijem Chomicevičem. Mladý Rus situaci neustál a upadl. Zvítězil Bulankin před Zornem, Klatovský získal bod. Krasnikov si vítězstvím nad Lumpovem a Bogdanovem ve dvacáté jízdě zajistil postup do finále A.

Po výborném stratu si pojistil prvenství ve finále D Antonín Klatovský. Nezapomněl ani odměnit diváky tradiční holubičkou. Dmitrij Chomicevič neměl svůj den a skončil poslední, což ho stálo dvě příčky v celkové klasifikaci mistrovství světa. Z výborného šestého místa spadl na osmé, ale ani to není na premiéru v Grand Prix špatné. Michail Bogdanov triumfoval ve finále C před Eiblem, Sereniem a Tuinstrou. V béčku dominoval Zorn před výborně jezdícím Aakem, Lumpovem a Danilem Ivanovem.


Složení finále A bylo na chlup stejné jako v sobotu: Krasnikov (14 bodů), Ivan Ivanov a Vitalij Chomicevič (oba po 13) a Bulankin (11). Pokud chtěl Chomicevič zopakovat svůj triumf z roku 2003, musel by bezpodmínečně vyhrát a Krasnikov dojet poslední. První podmínku dokázal splnit a suverénně zvítězil, ale druhé místo Krasnikova určilo s definitivní platností jméno jubilejního čtyřicátého mistra světa na ledové ploché dráze. Po Chomicevičovi a Bulankinovi v předchozích dvou letech tak na světový trůn opět usedne zástupce nové generace mladých ruských závodníků – Nikolaj Krasnikov. Bronz si z Berlína odvezl Ivan Ivanov.

Český hlas z depa
Antonín Klatovský obsadil v letošním seriálu Grand Prix celkové sedmnácté místo, to je oproti minulým letům, kdy jsme jej měli možnost vídat i na stupních vítězů, znatelný pokles. A jak je spokojen s letošní sezónou sám mistr republiky?: ,,O spokojenosti vůbec nemůže být řeč, velmi nespokojen jsem sám se sebou. Asi devadesát procent problémů tkví ve mně, nějak jsem se do toho letos nemohl dostat. Techniku jsme letos trošku zkoušeli a vymstilo se to. Několikrát jsme měnili motor a naběhli si hlavně v Rusku, v úvodu Grand Prix. Scházela mi pak jistota i sebevědomí. Doufám, že příští týden na mistrovství Evropy v Erfurtu už bude vše v lepší pohodě.“

Foto: Pavel Fišer
Spolupráce na článku: Zdeněk Flajšhanz