Archiv autora: Antonín Škach

Jan Hlačina: „Víc prvoligových závodů by nebylo na škodu!“

Měchnov (Divišov) – 26. února

V loňském roce na vlastní kůži zažil, jaké je přejít mezi české seniory a nepatřit přitom do užší špičky se zahraničními angažmá. A potýkat se s nedostatkem závodů, zatímco v juniorských letech sedával v sedle plochodrážního motocyklu i několikrát do týdne. Tohle je však jen jedno z témat exkluzivního rozhovoru, který divišovský jezdec slánského klubu Jan Hlačina poskytl magazínu speedwayA-Z. Čtenáři se také dozvědí, jak prožíval své loňské závody, o novinkách v Divišově nebo o přípravách na blížící se sezónu. A samozřejmě se dočkají rovněž odpovědí na své otázky.


speedwayA-Z: „Když jsme domlouvali tento rozhovor, zmiňoval jsi rapidní pokles počtu závodů až o tři čtvrtiny ve srovnání s posledním rokem svého juniorského věku. Co to pro závodníka přináší v praxi? A jak jsi se s tím dokázal vypořádat ty?“
Jan Hlačina: „Když byl závod každej tejden, člověk hlavně nasbírá zkušenosti. Co s převodama, motorem, karburátorem. Je pravda, že se ušetří na technice, když se nezávodí, ale proto se přece plochá dráha nejezdí. Je to o tom, že se závodí. Jdou čtyři na pásku a jedem! Je tam taky pokles formy, když nemáš tolik závodů. Trénink je dobrej, aby sis zkusil styly nebo převody. V závodě je to pak jiný. Na tréninku si myslím, že jedu dobře, ale v praxi to tak třeba není. Nemám to tolik v ruce, abych měl takovou jistotu. Na tréninku to může bejt nebezpečnější, protože tam není sanita. Ale fakt je trénink jen na vyzkoušení různejch věcí, protože zkušenosti přináší minimální.“

speedwayA-Z: „Nedostatek závodů pro seniory je obecně známým, přitom však v zásadě neřešeným faktem. Jako jeden z návrhů zlepšení stavu padl i systém bodovaných tréninků. Co ty na to? Pomohlo by to?“
Jan Hlačina: „Určitě. Předloni jsem na bodovaný tréninky jezdil do Polska. Byl to trénink, ale s atmosférou závodu. Klukům, jako já, to pomůže. Chce to, aby člověk na tom seděl minimálně jednou za tejden, aby pak, když jde na pásku, něco neprovedl. Copak když provedu něco sobě, ale druhejm, to je horší. Kdyby každej klub udělal pět bodovanejch tréninků, do rozpočtu by jim to tolik nevlezlo. V Divišově jsme o tom zatím neuvažovali. Plánujeme tréninky, který budu organizovat já. To není problém. Máme kropičku i traktor a upravíme si dráhu sami. O bodovaným tréninku jsme zatím nepřemejšleli, ale určitě bychom to mohli zrealizovat. Chtělo by to vložit do období, kdy není tolik závodů. Asi to na nejbližší schůzi navrhnu.“


speedwayA-Z: „Nebyla by pro tebe šance v Německu ve stylu, jaký praktikoval tvůj divišovský soused Robert Král? Neuvažoval jsi třeba o licenci DMSB?“
Jan Hlačina: „Určitě jsem přemejšlel, jestli bych to neměl udělat. Částka za licenci je sice velká, ale asi by se vrátila. Když Robin přestal jezdit, mohl by mi pomoct. Dát kontakty na lidi, s nimiž to vyřizoval. V týhle sezóně to ještě nebude. Českou licenci jsem ještě nekupoval, ale ani zatím nevyřizoval německou. Na šampionát dvojic bych ale chtěl pozvat Ronyho Weise a kdyžtak se domluvit s ním. Loni jsem v Německu jel dva závody. Nejdřív dvojice s Mirdou, potom na konec sezóny Zlatou botu v Míšni. To byl moc hezkej závod. V Míšni se mi líbí. Atmosféra velkejch závodů a taky celkově je v Německu všechno hezký. Je dobrý, že teď můžu Němce pozvat sem do Divišova. A oni mi pak to pozvání třeba oplatí.“

speedwayA-Z: „Semifinále českého šampionátu jednotlivců jsi jel na své domácí dráze v Divišově. Naděje na postup tu byly, ovšem vzaly za své v hrozivém karambolu…“
Jan Hlačina: „To bylo největší zklamání. Měl jsem málo natrénovanýho a myslel si, že to vyjde. Jenže hned v první jízdě v první zatáčce přišel ten karambol. Sice je sporný, kdo ho zavinil, ale stalo se. Pak jsem se srovnal, ale zápěstí bolelo. Tu poslední jízdu nešlo ani dojet. Asi je pravda, že když člověk něco hodně chce, nevychází to. Ale postup do finále se může povést příště. Letos mistrák určitě pojedu. Uvidím, kam mě rozlosujou. Pro mě jsou lepší Svitavy. Jsou podobný jako Divišov. Konkurence je však velká. Chce to co nejdřív začít jezdit a dostat to do ruky, abych tam nejel jako nějakej čudla.“


speedwayA-Z: „Do extraligy jsi se dostal až po sérii zranění tvých klubových kolegů. Nastoupil jsi dvakrát v sestavě, odjel jen dvě jízdy. Není to moc, přesto ze zeptám, jak na tebe extraliga působí?“
Jan Hlačina: „Atmosféra extraligy je atraktivní. Jede se to s cizíma závodníkama. Spíš by se mohlo stavět na Češích, i když jejich kvalita není, jak by manažeři potřebovali. Ale jinak český jezdec nemá moc nadějí se propracovat k těm zkušenostem, aby mohl v extralize bodovat. I když jsem nenastoupil, jezdil jsem se na extraligy dívat nebo je sledoval v televizi. Pořád jsem věděl, jak to vypadá. Letos se může změnit cokoliv, ale spíš nevěřím, že bych jezdil víc. Člověk musí bejt soudnej. Abych se cpal do extraligy a pak tam dělal nulu, to zase ne!“

speedwayA-Z: „V první lize jsi začal vcelku slušně, pak jsi ale mírně slevil. Slaný měl vítězství na dosah, ale ve smolném závěru klesl až na třetí místo. Jak jsi první ligu prožíval?“
Jan Hlačina: „Jako velký zklamání. Byla škoda, že jsme to nedotáhli do konce. Ale ke konci už nejezdil Robin. Snížili nám bodovné a za stovku za bod se mu asi nechtělo jezdit. Když totiž člověk udělá deset bodů, dostane tisícovku, cesák a konec. Výpadky byly ale u všech. Můj začátek byl dobrej, ale pak to šlo dolů. Zkraje se po zimě všichni rozjíždějí. Pak ostatní mají závody a vyšvihnou se. Když ale závody nemáš, začneš na začátku sezóny na stejný úrovni s nima, ale pak jim nestačíš a skončíš spíš v těch zadních řadách. Mně se první liga líbí. Jsou v ní vyrovnanější kluci a z mýho pohledu je to určitě atraktivnější než extraliga. Pro diváka je to asi jiný, ale já to vidím takhle. Letos je ta představa horší. Jestli bude mezi sedma závodníkama rvačka o pět míst, spíš vzplanou emoce. Už jsem se však setkal i ve Slaným s tím, že nominovali někoho jinýho a nakonec byli rádi, že jsem to jel já. Žádnou garanci závodů nemám. Ve smlouvě se Slaným stojí jen to, co musím. Nominace záleží na manažerovi. Ne na mně, abych si určoval, kde pojedu. Určitě by nebylo na škodu, kdyby těhle závodů bylo víc. A hlavně celků. Škoda, že jsme tu ligu nedostali do Divišova. Bylo to hlavně kvůli penězům. Navíc jsme neměli žádnou garanci, že je seženeme. A slibovat něco a pak to nesplnit? To by bylo jako loni ve Slaným, kdy nám nedali peníze, co slíbili.“


speedwayA-Z: „První řádný pouák české sezóny přišel až koncem srpna v Divišově. Jak se ti v něm jelo?“
Jan Hlačina: „V Divišově je vždycky větší tréma. Je to tím prostředím se spoustou známejch lidí. Každej závod v Divišově je dobrej a atmosféra je jiná než jinde. A ten výsledek? Nula, dva, jedna, jedna a nula. To mě vůbec neuspokojuje. I když v týhle konkurenci… Ale na to, že jsem tady měl natrénovaný, mohlo by to bejt lepší. Budu se snažit, aby to bylo lepší letos. Zatím jsme napsali jen jeden pouák, protože si nechceme moc vyskakovat. Do budoucna se budeme snažit dělat víc závodů. Ale celá plochá dráha upadá. Málo závodů, málo závodníků. Není o to takovej zájem lidí, sponzorů a není to vidět v médiích.“

speedwayA-Z: „Semifinále šampionátu jednotlivců, osm prvních lig, jeden pouák a dvě rozjížďky v extralize – to je vlastně kompletní bilance tvé loňské sezóny v Čechách. Nezdá se ti paradoxní, že závodník chce jezdit, jenže nemá kde?“
Jan Hlačina: „Určitě to tak je. Lidi, co chtějí jezdit, nemají v Čechách šanci. Když se člověk podívá do výsledků, závodů fakt není moc. Ani takoví Radek Smolík nebo Jarda Petrák se tady taky moc nesvezou. Kdyby neměli něco venku, už na tom neseděj. Závodů by mělo bejt víc. Všechno jde. Kdyby se v klubech víc snažili a bylo víc nadšenců, šlo by to. Problém je, že většina klubů si udržuje svoje a jede ve svejch kolejích, ale nepřidá nic. Vidím to u nás. Za starýho vedení nešlo nic a teď jedeme tolik závodů jako nikdy. Říkáme si, že když ten stadión tady jednou je, a se využije a jezdí se na něm i jiný akce. Samozřejmě pro mě jako plochodrážníka by bylo lepší, kdyby se jezdila hlavně plochá dráha. Připadá mi, že Divišov je klub, kde to jde nahoru. Viděli jsme včera v Krušovicích, jaké to je ve Slaným, kde pan Křikava jen přepíše datumy a všechno ostatní je stejný. Je dobrý, že jedou vrcholný podniky, avšak pro Čechy by bylo lepší, kdyby udělali víc závodů pro nás.“


speedwayA-Z: „Nemohly by ti v ohledu vyššího počtu závodů pomoci AK Divišov a AK Slaný? Jsou to tvé kluby, navíc podobné problémy začne letos řešit také Miroslav Fencl.“
Jan Hlačina: „Mirda určitě bude ve stejný situaci, co já. Ale on má známý, co mu ty závody seženou. Tohle já postrádám, i když Milan Hajný (předseda AK Divišov – pozn. redakce) je teď ve výkonným výboru a tak by mohl něco vyřídit. Zatím mi ale závody sehnal jedině pan Moulis, za což jsem mu vděčnej. Sice byly jen dva, ale pomohly. Manažeři z ostatních klubů si shánějí závody jen pro sebe a na druhý se nedostane. Spolupráce mezi Slaným a Divišovem by byla možná. Myslím však, že pan Křikava nám teď trošku závidí úspěchy a na tom to asi troskotá. Je však pravda, že když jsme uvažovali o první lize, dali by nám svý kluky, ale to je asi to jediný.“

speedwayA-Z: „Za necelé dva měsíce všechno vypukne nanovo. S jakými plány, vyhlídkami a cíli vstupuješ do sezóny 2005?“
Jan Hlačina: „Jestli mě postaví, chtěl bych tu první ligu dotáhnout do vítěznýho konce, což se nám v posledních dvou letech nepovedlo. To pro mě bude to hlavní. Taky budu preferovat dvojice tady v Divišově. Ale opravdu bych nechtěl, aby to dopadlo jako loni, kdy byl hned v první jízdě pád. Za kolegu si můžu vybrat, koho chci. Samozřejmě ne někoho z Grand Prix. Uvažoval jsem o Rony Weisovi. A hlavně bych chtěl co nejmíň pádů a bejt zdravej. Soustředím se na závody, teď už i jako pořadatel. Samozřejmě jen u pořádání závodů bych nechtěl zůstat.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Sportage: „Mám otázku, jak by se podle tvého dalo udělat, aby závodů, kterých, jak čtu, máš poskrovnu, bylo víc? A jak se plochá dráha projevuje v tvém osobním životě?“
Jan Hlačina: „Víc závodů by se dalo pořádat formou bodovaného tréninku. To by určitě ten počet zvedlo. Šéfové týmů by se měli snažit pro závodníky udělat víc. Pro představu, jen jedno nastartování motorky stojí 800 korun. Samozřejmě to leze do osobního času, ale nejezdím to pár dnů. Když už člověk něco dělá dlouho, ten čas si tomu dokáže přizpůsobit.“

Huvo fans: „Když jsi viděl doma ledovou plošinu, nemáš chu ji zkusit jezdit? Jak na tebe jako klasického plošináře tato specifická disciplína zapůsobila?“
Jan Hlačina: „Rád bych se na leďáku někdy svezl. Ale nastoupit na týhle cirkulárce do závodu bych nechtěl. Obdivuju ledaře, že mají odvahu na to ve čtyřech na oválu jako Divišov vůbec sednout. Atmosféra závodu byl nepopsatelný zážitek. Na takovýhle dráze jsem to viděl poprvý. Bylo to opravdu velkolepý.“

Bobo: „Taky mám na tebe jeden dotaz. Zda máš nějaký mezník, čeho bys chtěl v plošině docílit?“
Jan Hlačina: „Určitej mezník nemám, ale chtěl bych docílit co nejlepších výkonů. Jako junior jsem pořád měl nějaký plány, ale teď se to rozplynulo. Hlavně chci mít ze závodění dobrej zážitek, brát ten sport v pohodě a dělat ho pro zábavu a ne pro nějaký nervy. Když se člověk nervuje, nestojí to za nic.“


Brepta: „Otázek mám habakuk, ale stačí mně, když odpovíš jen na tuhle jedinou. Někde jsem zaslechl, asi vrabci na střeše cvrlikali, že bys kvůli své lásce chtěl pověsit závodění na hřebík a být za hodného. Jo?“
Jan Hlačina: „Určitě bych se nechtěl stát hodným. Pro letošek kombinézu na hřebík pověsit nechci. Do sezóny 2006 určitě nastoupím jako pořadatel plochodrážních závodů. A jestli i jako jezdec, je ve hvězdách.“

Milan Hajný: „Ještě než začnu, tak bych ti chtěl poděkovat za pomoc v našem klubu (pisatel je předsedou AK Divišov a jeho zástupcem ve VV SPD – pozn. redakce), kdy i přes povinnosti, které ti dává pozice jezdce, jdeš pomoci divišovské ploché dráze. Teď už ale není prostor na komplimenty. Uvažuješ už o konci kariéry? Proč? Není to předčasné?“
Jan Hlačina: „O konci kariéry pro letošek nepřemejšlím. Do dalších roků se ještě uvidí. Nevím, co bude zítra, natožpak příští rok. Kdyby bylo po mém, neuvažoval bych o tom vůbec.“

Petr Horáček: „Chtěl bych se Honzy zeptat, zda je nějaká šance na divišovský tým. Má nějaké zprávy, jestli Robert Král skutečně ukončil kariéru? A ještě jaký má názor na kritizovanou dráhu ve Slaném? Jsou ještě horší?“
Jan Hlačina: „Šance na tým by tady byla. Uvažovali jsme o tom, ale finance nám nedovolily to dát dohromady. Do budoucna se ale o to budeme snažit. Robin už definitivně zakončil kariéru a rozprodal techniku. Doufám, že mi stále bude pomáhat se závoděním. Podle kvality bych soudil, že dráha ve Slaným je jedna z horších. V nájezdech byly hupy a šlo opravdu o zdraví. Ale jestli je nejhorší, nevím. Ale budou se ji snažit zlepšit, jak včera v Krušovicích přislíbil i pan Křikava.“

Jan Hlačina děkuje:
„Chtěl bych poděkovat klukům z našeho klubu z Divišova. Hlavně Milanu Hajnýmu, tátovi, panu Mannovi a samozřejmě všem ostatním členům. A taky Jawě.“

Foto: Pavel Fišer, Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Karel Herman.

Zdeňku Simotovi zůstaly vysoký average a naděje

Babice u Netolic – 3. března
Ačkoliv Reading předpokládal, že Zdeněk Simota vstoupí v jeho barvách do Premier League s average 5,00, BSPA mu přidělila hodnotu 9,00 standardní pro všechny nováčky. A to byl kámen úrazu, protože by se tak celek nevešel do limitu. Úřadující český šampión devatenáctiletých tedy počátek britské ligové kampaně stráví v rodných Jižních Čechách. Jak však magazínu speedwayA-Z sdělil závodníkův otec, naděje na starty za kanálem La Manche stále žije.

„Z Readingu nám poslali smlouvu o budoucí smlouvě,“ řekl Zdeněk Simota starší. „Zdenda jí podepíše a pak mu pošlou anglickou licenci. Je ujednáno, když se někdo zraní, okamžitě za něj nastupuje. Když ne, během sezóny se ho pokusí dostat do nějakého týmu ve vyšší Elite League, kde je vstupní average 4,50.“

A co zapříčinilo zvýšení average pro Premier League? „Měl nastoupit na hodnotě 5,00,“ odpověděl otec plzeňského juniora. „Jenomže mu to na BSPA neuznali. Pokud mám správné informace, bylo to proto, že před léty jezdil v naší extralize.“

Zdeněk Simota tak bude absolvovat standardní český program. Čeká jej extraliga v barvách plzeňského nováčka, šampionát juniorských družstev za Rimini po boku Filipa Šitery a individuální šampionáty.

Soupisky byly zveřejněny

Praha – 3. března
Osmačtyřicetiletý navrátilec Ladislav Hradecký ze Slaného a třináctiletý stopětadvacítkář Jakub Fencl z pražské Markéty. To jsou dva věkové póly soupisek českých družstev, jejichž první verzi získal magazín speedwayA-Z od VV SPD.

Soupisky plochodrážních družstev 2005 – stav k 1.3.

 
ZP Pardubice    
Aleš Dryml   19.10.1979
Lukáš Dryml   16.4.1981
Pavel Fuksa farma ZP Pardubice II. 9.5.1989
Jakub Hoffman 125 ccm 10.3.1992
Marián Jirout   21.7.1976
Ladislav Kratochvíl farma ZP Pardubice II. 10.1.1988
Jaroslav Petrák farma ZP Pardubice II. 5.2.1973
Tomáš Suchánek   7.4.1984
Hynek Štichauer   17.6.1987
Filip Šitera host pro 1. ligu 18.4.1988
Leigh Adams, AUS host 28.4.1971
Hans N. Andersen, DK host 3.11.1980
Stanislaw Burza, PL host 26.9.1977
Jason Crump, AUS host 6.8.1975
Matej Ferjan, SLO host 5.1.1977
Scott Nicholls, GB host 25.4.1979
Artur Pietrzyk, PL host 4.10.1977
 
AK Slaný    
Miroslav Fencl   5.6.1983
Martin Gavenda farma Březolupy 26.1.1988
Jan Hlačina   7.2.1982
Ladislav Hradecký   9.4.1957
René Juna   23.3.1972
Patrik Linhart   15.5.1985
Martin Málek farma Březolupy 21.8.1985
Jiří Štancl   19.8.1975
Vladislav Troják farma Březolupy 12.11.1987
Jan Vondra   3.8.1984
Vladimír Višváder farma Březolupy 19.7.1971
Tomasz Bajerski, PL host 9.9.1975
Wieslaw Jagus, PL host 13.9.1975
Adrian Miedzinski, PL host 20.8.1985
Rafal Osumek, PL host 21.8.1975
Mariusz Puszakowski, PL host 25.5.1978
Tony Rickardsson, S host 17.8.1970
Sebastian Ulamek, PL host 20.11.1975
 
PSK Olymp Praha    
Bohumil Brhel   10.6.1965
Josef Franc   18.1.1979
Jan Jaroš   11.11.1984
Pavel Ondrašík   10.12.1975
Adrian Rymel   30.10.1975
Luboš Tomíček   14.3.1986
Richard Wolff   12.6.1976
Antonín Galliani host 14.3.1985
 
PK Plzeň    
Jan Balihar   11.1.1985
Michael Hádek   8.5.1990
Tomáš Hanzlík   12.1.1990
Karel Kadlec   26.8.1963
Jan Markvart   27.4.1984
Radek Podháský   9.6.1987
Zdeněk Simota   4.5.1985
Filip Šitera   18.4.1988
Jan Štajer   31.3.1989
Petr Vaic 125 ccm 2.1.1991
Petr Vandírek   7.4.1962
Vladimír Višváder   19.7.1971
Robert Mikolajczak, PL host 22.5.1975
Martin Smolinski, D host 6.12.1984
Krzysztof Stojanowski, PL host 5.1.1979
 
PDK Grepl Mšeno    
Matyáš Hlaváček   2.3.1987
Věroslav Kollert   25.10.1987
František Liebezeit   11.12.1968
Michal Makovský   6.4.1976
Jaromír Otruba   19.1.1976
Karel Průša   1.11.1963
Zdeněk Šuranský   22.7.1986
Tomáš Topinka   5.6.1974
Martin Wasyliw 125 ccm 7.9.1991
 
Markéta Praha    
Patrik Doubek   15.8.1988
Jakub Fabian   3.7.1986
Jakub Fencl 125 ccm 11.3.1992
Antonín Galliani   14.3.1985
Michael Gregor   23.2.1989
Dominik Jech 125 ccm 16.7.1990
Matěj Kůs   11.7.1989
Michal Matula   8.5.1987
Ondřej Polec 125 ccm 31.5.1991
Pavel Pučko 125 ccm 30.6.1991
Jaroslav Slavata 125 ccm 5.5.1991
Adam Vandírek   30.12.1987
Jan Jaroš host 11.11.1984
Luboš Tomíček host 14.3.1986
Richard Wolff host 12.6.1976

Jan Jaroš dorazil do Anglie

King’s Lynn – 2. března
Pražský závodník Jan Jaroš ještě v sobotu přihlížel tréninku Jana Peciny a Jana Klatovského v Divišově. Počátkem týdne však usedl za volant a přemístil se do britského King’s Lynn, odkud zdraví všechny své fanoušky.

„V Německu bylo všude spousta sněhu,“ líčil strasti své cesty. „V Holandsku zase zuřila vánice, že nebylo vidět na metr. A v Anglii? Co jiného než liják?!“ A nesvrběly jej ruce při pozorování ledařů kroužících v sobotu po divišovském oválu? „Trošku ano,“ připustil závodník, který viděl ledové motorky v akci poprvé. „Ale kluci se báli mi to půjčit.“

Junir Bazejev triumfoval v Saransku

Saransk – 1. března
Závod o pohár prezidenta republiky Mordovie skončil včera triumfem ruských závodníků. Zvítězil Junir Bazejev před Nikolajem Krasnikovem a Vitalijem Chomicevičem. Čtvrtý finalista, Ivan Ivanov, musel odstoupit z rozhodující rozjížďky kvůli defektu. Antonín Klatovský nasbíral dva body a skončil čtrnáctý.

Zeptejte se: Miroslava Fencla

Slaný – 2. března
V posledním roce své juniorské kariéry dosáhl na domácí scéně opravdu maximum. S Patrikem Linhartem a s pomocí Martina Málka a Antonína Gallianiho vybojoval titul v juniorských družstvech. Pak se zranil, přesto mu ve strhujícím finiši šampionátu jednadvacetiletých zlato neuniklo. Připočtěme tradiční slánské stříbro z extraligy, skvělou šestou příčku z šampionátu jednotlivců nebo famózní vystoupení v mistrovství dvojic a vychází nám sezóna jako hrom. Na jeho výsledky, ale i cokoliv jiného se jej můžete zeptat také vy. Miroslav Fencl, čerstvý vítěz ankety Plošinář AK Slaný v roce 2004, totiž přislíbil magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor.

„Nezmění se nic,“ odpověděl Miroslav Fencl, jak se připravuje na svou první sezónu po přestupu mezi seniory. „To je pořád stejný, senior nebo junior, to chystání je stále to samý. A v juniorech byla konkurence taky velká. Se závody to už ale bude horší. V seniorech jich u nás moc není, tak se to asi odrazí i u mě. Nebudu asi tolik vyježděnej jako, když jsem teď v juniorech pořád seděl na motorce. Letos jsem v cizině nic nenašel a nemám nic podepsanýho.“

Otázky pro Miroslava Fencla můžete vkládat pomocí komentáře k tomuto článku. Rozhovor je naplánován na příští sobotu. Mějte tedy na paměti uzávěrku vašich příspěvků, jejíž termín je v pátek 11. března ve 12:00.

Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)