AKTUALIZOVÁNO
Kopřivnice – 8. května
By se s ohledem na psí počasí našlo dost pesimistů tvrdících, že se nedělní pouák v Kopřivnici nemůže uskutečnit, pořadatelé svůj záměr dovedli až do konce. Obávaná dráha, tentokrát ještě mokrá, však vzbuzovala respekt. Už po tréninku odjela čtveřice německy hovořících jezdců. Mítink byl proto narychlo změněn ze systému pro šestnáct na rozpis pro dvanáct závodníků. Nicméně v průběhu klání odpadli další tři jezdci. Z osmi pozůstalých byl nakonec nejlepší Adrian Rymel, který ve finálové rozjížďce odvedl svého neméně favorizovaného kolegu Richarda Wolffa. Třetím místem překvapil Vladimír Višváder, jenž po chabém začátku naplno zabral v nadstavbové části. Naopak velikánskou smůlu si prožil Michal Matula. V semifinále se mu na postupové pozici zadřel motor.
Hrátky na oraništi
Navzdory nepřejícímu počasí se nakonec do Kopřivnice sjelo patnáct borců. Zdejší dráha vzbuzuje respekt už za sucha, natož pak za mokra. A tak se tři Rakušané a jeden Němec rozhodli po tréninku rezignovat. Naložili motocykly a vybavení a zmizeli z depa, aniž by vůbec chtěli vyplatit cestovné.
Pořadatelé museli improvizovat a narychlo změnili systém z klasického rozpisu na závod pro dvanáct závodníků se semifinálovými jízdami a závěrečným finále. V úvodních jízdách hrál klíčovou roli start. Ten první zvládl nejlépe Adrian Rymel, který během čtyř dnů zvládl švédskou ligu, zrušený závod v Berwicku a kopřivnický pouák. Do míst, kde vyrůstal, se z ruzyňského letiště dokázal dostat za něco víc než tři hodiny. Naštěstí policisté nebyli tentokrát příliš bdělí a radaru v klesání před Bílovcem si pražský závodník všimnul dříve, než se chytil do jeho tenat.
Za Adriana Rymela se v úvodní rozjížďce dostal jediný zbývající cizinec Marco Müller. Na protilehlé rovince na něj zaútočil Filip Šitera, nicméně Němec se držel a ve druhé zatáčce si druhé místo pojistil definitivně zpátky. „Dobrý,“ sděloval se zjevnou ironií v hlase své dojmy zablácený Filip Šitera. „Bál jsem se i převinout rolo na brejlích. Nevíš, jestli to ustojíš nebo tě to nakopne!“
Vzápětí po Adrianu Rymelovi triumfoval další místní odchovanec, Michal Matula. Alfou i omegou třech bodů byl povedený start. Z něj ve třetí jízdě profitoval také Richard Wolff. Na Matyáše Hlaváčka si vypracoval takový náskok, že v posledním kole stačil ještě zpomalit a na rovince u depa zdravit své příznivce jízdou po zadním kole. Antonín Galliani na rozbahněném oraništi neobjel ani dvě kola a čekal u vrat do boxů, až se otevřou. „Tady nemá cenu, abych něco zkoušel,“ komentoval své odstoupení z jízdy a ze závodu.
Ve čtvrté jízdě triumfoval dlouhodrážním stylem jezdící Marco Müller. A díky špatné propagaci závodu poloprázdné ochozy se dočkaly prvního předjetí. Postartal se o něj Vladimír Višváder, který o minutku dříve ještě běhal po depu, protože jeho BM ne a ne naskočit. V prvém oblouku zvnějšku objel Zdeňka Šuranského, ovšem na Martina Gavendu už nestačil.
„Když dobře odstartuješ, je to dobrý,“ hodnotil dráhu Richard Wolff. A Matyáš Hlaváček nedokázal v páté jízdě jeho taktiku zhatit. Druhou sérii pak završil svým dalším triumfem Adrian Rymel. Na druhé příčce se dlouho držel Filip Šitera, avšak Michal Matula prahnul po dvou bodech. Útočil jako drak, leč Plzeňák stačil jeho nájezdy odvracet. Jejich duel gradoval v předposledním výjezdu.
Filip Šitera mířil k prknům a ohlížel se doleva, kde to jeho sok je. Ten jej však v té chvíli už objížděl z vnějšku. Úzkou skulinou mezi ním a mantinelem proniknul na druhé místo. „Ani nevím, jak jsem se nad něj dostal,“ konstatoval Michal Matula o chvilku později v depu.
Kdo vydržel, postoupil
Půlka závodu přinesla startovní listině další ztráty. Svůj motocykl a další vybavení začal do svého modrého Fordu nakládat Filip Šitera. „Tohle nejsou závody,“ vysvětlil své důvody. „A já chci jet extraligu a mistrovství světa.“ Po svém druhém účinkování na mokré dráze sbalil depo také Jakub Fabian. Toho po úvodní nule dokonce v páté jízdě předjel Richard Wolff o celé jedno kolo.
Postupová aritmetika byla rázem vyřešena. Kdo v závodě vydržel, postoupil. Zdeněk Šuranský tak ani nemusel želet prakticky jisté ztráty třech bodů v sedmé jízdě. Nastoupil k ní 
sám, nicméně místo technických bodů musel v duchu litery řádů objet samotný čtyři kola. Ale ještě před koncem prvního mu praskl řetěz.
Třetí série měla tedy jen dva vítěze. Adriana Rymela a Richarda Wolffa. Jeho souboj s Marco Müllerem se však nekonal. Němcovi se totiž roztrhnul řetěz už na startu. A Michal Matula se za těchto okolností díky druhému místu začal blížit pozici muže číslo tři základní části.
V rozjížďce s číslem deset na sebe narazili Adrian Rymel a Richard Wolff. Miláčka kopřivnických davů zdržel v první zatáčce Marco Müller. By se tak v prvé chvíli ujal vedení Richard Wolff, na protilehlou rovinku vjel v čele už Adrian Rymel.
Vzápětí Michal Matula odvedl Vladimíra Višvádera. A v závěrečné jízdě to samé provedl Zdeněk Šuranský Martinu Gavendovi. Spíše to však vypadalo na rozjezd, nebo v obou případech najeli k pásce pouze dva jezdci. Nicméně od vyvrcholení v podobě semifinálových jízd a finále se oprávněně očekávalo další drama.
Vstali noví bojovníci
Adrian Rymel, který si v úvodním semifinále volil pozici jako první, už jel na startovní rošt s modrým povlakem. Sice si u pásky důkladně okopal všechny dráhy, nicméně nakonec zůstal u dvojky. A dobře udělal.
Povedený start jej totiž okamžitě katapultoval do čela. Marco Müller nestačil zírat. S přehledem však uhájil druhý a poslední postupový post před juniory Matyášem Hlaváčkem a Martinem Gavendou. Leč kdo si myslel, že je rozhodnuto, mýlil se.
Ve druhé zatáčce třetího kola se Němec sklouznul a upadl. Udržel motor v chodu a bleskurychlým skokem se vrátil do sedla. Matyáš Hlaváček jej stačil dojet, ale na předjetí už neměl čas. Němec hned zatáhl a vzdálil se mu. „Vůbec jsem si nevšimnul, že upad‘,“ ospravedlňoval se po návratu do depa Matyáš Hlaváček. „Kdybych to viděl, šel bych po něm dřív!“
Skutečnost, že v základní části závodu o nic nejde, si nejlépe uvědomil Vladimír Višváder. Díky slabšímu výkonu v úvodních čtyřech jízdách mohl jen přihlížet, jak si jeho konkurenti na startu volí výhodnější dráhy. Na něho zbyla až žlutá.
Po vylétnutí pásky však nastal šok! Vladimír Višváder se tvrdě propasíroval skrumáží první zatáčky a z výjezdu vyjížděl jako první. O kolo později jej však v prvém oblouku podjel Richard Wolff. A zuby na postupovou příčku si brousil i Michal Matula.
Ve druhé zatáčce druhého kola složil Michal Matula svůj motocykl na vnitřní stopu. Ocitnul se před Vladimírem Višváderem, avšak ten byl zvnějšku v nájezdu do cíle rychlejší. Michal Matula nicméně nepovolil. Třetí kolo jej zastihlo znovu na druhé příčce. Jenže o pár sekund později zadřel.
„Půjdu po nich fest,“ loučil se v depu Vladimír Višváder svou tradiční formulkou předtím, než vjel na dráhu k finálové rozjížďce. Žlutá barva povlaku mu však tentokrát nedala takový start jako prve v semifinále. Do prvé zatáčky vjížděl jako poslední, ale překonal alespoň Marco Müllera. A třetí příčku udržel až do cíle.
V čele mezitím Adrian Rymel po bleskovém startu zavřel Richarda Wolffa. Ten však nesložil zbraně a jal se svého pražského klubového kolegu stíhat. Stačil ho dojet, ovšem na rozhodující útok už bylo pozdě. Adrian Rymel protnul metu jako první. A po čtyřech prvních místech v základní části a vítězném semifinále odešel neporažen i z finále. Mohl tak stříkat šampus jako absolutní král nedělního mítinku, na jehož trůn soupeři tu a tam zaklepali. Otřást s ním však nedokázal nikdo.
Hlasy z depa
„Jednoznačná záležitost, docela v pohodě,“ komentoval svůj kopřivnický triumf Adrian Rymel. „Richard pořád ladil převody, ale já jsem jen posunul elektriku. O motorce to tady dnes nebylo. Na tak těžké dráze jsem ještě letos nejel. Je mi líto diváků, ale naštěstí se to povedlo uskutečnit.“ A jak suverénní vítěz prožíval klíčovou finálovou jízdu? „Jednou mi to trošku ďablo,“ připustil. „Ale jinak taky v pohodě. Láďa Dvořák to dobře naladil. Jsem spokojenej, po třech dnech ježdění po Evropě jsem si konečně zazávodil. Berwick včera uplaval.“ Cesta na sever Moravy byla pro Adriana Rymela neméně dramatická. „Včera jsem přijel do Berwicku tři hodiny před závodem,“ líčil. „Řekli mi, že se nejede a tak jsem se otočil zpátky do Londýna. Ve čtvrt na jedenáct dopoledne jsem vyšel z terminálu na Ruzyni a o pět minut později vyjížděl. Řídil jsem sám a všechny dopravní přestupky byly dokonány (smích). Kolik jsem jel, ti nebudu říkat, to auto totiž bylo půjčený od mechanika.“
„Jsem rád,“ svěřil se magazínu speedwayA-Z Richard Wolff. „Zkoušel jsem novej 
motor. Tady to bylo dobrý a na jinejch drahách uvidíme.“ A jak vnímal své duely s pražským klubovým kolegou? „V první jízdě nemělo cenu se s Aďou honit,“ konstatoval Richard Wolff. „Ve finále mě zavřel a já to prokormidloval. Ujel mi, ale ve třetím kole jsem ho doklap. Na předjetí bylo pozdě, ale na jeho domácí dráze jsem na něj měl. Druhý místo byla povinnost.“ Pražskému jezdci se nelíbilo, že řada jeho kolegů ze závodu vycouvala. „I když dráha byla těžká, dalo se to odkvrdlat,“ hodnotil. „Je to volnej závod a mohli to odjet. Vůči divákům to není fér a mohli aspoň jezdit kolo za kolem. Občas je dobrý se svýzt i na takovýhle dráze. Trošku zklamání pro mě však je, že nepřišli diváci.“ Zatímco v prvních dvou extraligových kolech obléknul vestu Olympu, v Plzni bude chybět. „Sekunduje za mě Tonda Šváb,“ vysvětlil Richard Wolff. „Pro tým je to asi o krok lepší. Řekl, že si potřebuje zatrénovat. Hodilo se mu to, protože možná pojede i první ligu.“
„Zkraje to bylo na odjetí domů,“ nechal se slyšet Vladimír Višváder. „Takový oraniště. Ale za ty roky mě už znáš. Když jsem viděl, že ostatním to jde, šel jsem do toho taky. A přineslo to výsledek. Je to o nasazení. Když se chce, jde všechno.“ Po rozpačitém úvodu o sobě Vladimír Višváder dal vědět v semifinále. „Když jsem jel na dráhu, říkal jsem si, že to není normální a že tady jezdí jenom blázni,“ řekl. „Dal jsem všechno do startu jako mazák. Chvilku jsem byl první, ale chyběla mi jistota. Předjeli mě, ale určitě bych šel přes Michala zpátky. Byla však klika, že mu to kleklo. Před finále jsem řekl mechanikovi Ďáblovi, že do toho půjdu. A fakt se mi jelo krásně!“
„Vcelku se dařilo,“ komentoval svůj nedělní výkon v Kopřivnici Michal Matula. „Tři body, potom dvakrát dva a nakonec jsem zase vyhrál.“ V semifinále jej však potkala nehorázná smůla. „Když jsem se dostal na druhý místo, zadřel jsem,“ vysvětlil příčinu svého odstoupení. „Pech. Ale takové jsou závody.“
„Bral jsem to jako posilovnu,“ vysvětlil svůj postoj Matyáš Hlaváček. „Je těžký říct, jestli bych byl v semifinále, kdyby jeli všichni. Nejel skoro nikdo. Já si ale chtěl dokázat si tady zajezdit. Kopalo to, prostě Kopřivnice. Tady to není o motorce!“
| |
|
|
SMF1 |
SMF2 |
FIN |
| 1. Adrian Rymel, Olymp Praha |
3 3 3 3 |
12 |
1. |
|
1. |
| 2. Richard Wolff, Olymp Praha |
3 3 3 2 |
11 |
|
1. |
2. |
| 3. Vladimír Višváder, Březolupy |
0 1 2 2 |
5 |
|
2. |
3. |
| 4. Marco Müller, D |
2 3 E 1 |
6 |
2. |
|
4. |
| 5. Zdeněk Šuranský, Mšeno |
2 0 E 3 |
5 |
|
3. |
|
| 6. Matyáš Hlaváček, Mšeno |
2 2 1 0 |
5 |
3. |
|
|
| 7. Michal Matula, Markéta Praha |
3 2 2 3 |
10 |
|
E |
|
| 8. Martin Gavenda, Březolupy |
1 2 1 2 |
6 |
4. |
|
|
| 9. Filip Šitera, Plzeň |
1 1 – – |
2 |
|
|
|
| 10. Jakub Fabian, Markéta Praha |
0 ex – – |
0 |
|
|
|
| 11. Antonín Galliani, Markéta Praha |
R – – – |
0 |
|
|
|
Pozn.: Jakub Fabian v rozjížďce s číslem pět předjet o kolo. Manuel Nowony, Manuel Hauzinger, Christopher Fink (všichni A) a Thomas Mühr (D) nenastoupili do závodu s ohledem na stav dráhy.
Foto: Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz)
