Bernardov – 25. srpna
Své první plochodrážní krůčky zde svého času podnikal nejen Tomáš Suchánek, ale také Václav Milík. Toho jména prostřední, dlužno dodat. Původně to byla zahrada rodinného statku. Po letošní sezóně se provizorní ovál v Bernardově ještě více přiblíží regulární plochodrážní trati. Inu, chce-li tatínek mít pokračovatele, nestačí mu jen vodit potomka na pódia.
Liberec – 24. srpna
Úderem desáté hodiny startují na malé dráze stopětadvacítky ve svém seriálu mistrovství republiky na krátké dráze. Od čtrnácti hodin startuje český přebor o Pohár AČR. Společně s pětistovkami bude pokračovat šampionát stopětadvacítek na klasické dráze. V Liberci se tak budou vítězové vyhlašovat hned třikrát. Stadion se už otevírá v osm hodin.
Uplynulý týden byl na našem území bez závodů. Na plochou dráhu půjdeme zase až v sobotu v Liberci,kde chystají rovnou tři podniky naráz. Ale protože je pondělí, takže je nutno se v tradiční kompilaci magazínu speedwayA-Z ohlédnout za působením našich závodníků v cizině. Kromě tradičních štací tentokrát nebude scházet ani Maďarsko či Slovinsko.
Scheessel – 23. srpna
Deset let po zisku svého druhého titulu mistra světa na dlouhé dráze se Erik Riss vrátil se finálového seriálu ve velkém stylu. Triumfoval v základní části, vyhnul se semifinálové a přijel vítězně do cíle finále. Na stupních vítězů mu dělali společnost Dave Meijerink a Chris Harris.
Grudziadz – 22. srpna
Boj o titul v evropských družstvech do čtyřiadvaceti let v Grudziadzi trval až do samotného konce. Britové si už pojistili bronz na úkor Švédů, když v posledním kole v rozjížďce s číslem devatenáct zůstal s poruchou motocyklu stát Bartlomiej Kowalski, jenž zprvu vedl. Mikkel Andersen svým triumfem srovnal s Poláky krok. V závěrečné jízdě ale Maksymilian Pawelczak nezaváhal a primátem ve stylu start – cíl posadil červenobílé na trůn.
Praha – 21. srpna
Od soboty patří k trojnásobným mistrům republiky. Ve svitavské Cihelně podruhé za sebou obhájil domácí titul. Takový kousek se v celé historii povedl pouze pěti dalším plochodrážníkům. Jan Kvěch pochopitelně není ze svého úspěchu smutný, na druhou stranu upírá svůj zrak ke světovým metám.