Per-Olof Serenius zvaný Posa se loučil. Je to bezesporu největší událost ledové plochodrážní sezóny. Stalo se tak minulý čtvrtek v první den letošního berlínského plochodrážního festivalu. Stal se legendou ledových oválu dlouho před natočeným slavného dokumentu Icy Riders z roku 2008. Čtete-li tento text, je víc než pravděpodobně, že o ledové ploché draze toho víte daleko víc než já a bude lepší neopakovat úspěchy v kariéře slavného jezdce. Asi stačí uvést, že ve dvaapadesáti letech se stal podruhé mistrem světa a od roku 2002 žádný jiný závodník, který by nepocházel z Ruska, tento výkon nedosáhl. Za řeč určitě stoji připomenout, že tehdy navíc neplatilo omezení jen čtyř jezdců z jedné národní federace.
Koncert ledového virtuóza
Švédská ledová generalita nezařadila Posu do národního týmu, který prochází omlazováním. Posa se dokonce dal slyšet, že své opomenutí považuje za urážku. Každopádně jel jen ve čtvrtek otevřené mistrovství Německa bez nároku na titul, který mohli získat jen němečtí účastníci. Mezinárodní karieru začínal v roce 1977 právě v Berlině a tamtéž se s ní rozloučil. A rozloučil se nebývalém způsobem a ve velkém stylu.

Vyhrál všech pět jízd, přitom se čtyřikrát musel do čela probojovávat. První sérii proměnil stylem start – cíl ve tři body. Další tři vždy musel předjíždět soupeře. Třetí vystoupení měl proti pozdějšímu mistru Německa, Güntheru Bauerovi, který vyhrál start a udělal si pěkný náskok. Ujížděl a nezdálo se, že by byl k dostižení.

Per-Olof Serenius zachoval ale jak ledový klid a postupně zrychloval svou Jawu. Pak se přiblížil na dosah Němcovi. Během pár metrů bleskově zaútočil a byl vepředu. Náskok pro změnu zvyšoval on. Vypadalo, že je sám na oválu. Nečekal jsem, že tento den uvidím od ostříleného veterána ještě něco lepšího. Omyl.

V třinácté jízdě série si poradil s výborným Hansem Weberem a Svenem Holsteinem a připsal si další trojku. Pak přišel vrchol závodu. Jimmy Olsen vystřelil ze startu a řeč těla mluvila o tom, že chce vyhrát za každou cenu. Jakoby říkal, už možná nikdy nebude příležitost porazit Sereniuse!

Posa si ale schoval to nejlepší nakonec. Důrazným útokem překonal svého možná posledního soupeře. A protože ten se ani náhodou nevzdával i z druhého místa zarputile útočil, Serenius předvedl bezchybnou obranu a precizní taktickou jízdu po skoro dvě kola proletěl kolem šachovnicového praporu jako první. Důstojná tečka za velkou sportovní kariérou!

Odchod na vrcholu, ovšem kupodivu bez fanfár
Nebuďte ale na omylu. Posa nebyl jedinou atrakce turnaje. Sice par slabších jezdců kroužilo sem tam s velkým odstupem za bodujícími kolegy, ale většinou jízd se tvrdě bojovalo. Kupříkladu v rozjížďce s číslem jedenáct si výtečný Hans Weber vyjel větší náskok. Přecenil své sily a havaroval.

Opakovalo se ve třech, čehož využil nejlépe mladý Luca Bauer. Před pádem Webera jel poslední, kdežto v opakovaném startu skončil na pěkném druhovém místě. I díky tomu zakončil závod se slušnými šesti body za třikrát druhé místo. Přitom jednou asistoval svému otci Güntherovi, který nevěděl, zda má větší radost z vítězství, anebo úspěchu svého syna.

V poslední dvacáté rozjížďce se na start postavili v přímém souboji o titul jedenáctibodoví Günther Bauer a Stefan Pletschacher, Max Niedermaier s deseti a v uvozovkách jen se sedmibodový Hans Weber, který jak se psalo výše, promarnil vlastním zaviněním možnost bojovat o titul. Vynahradil si to skvělým soubojem po celá čtyři kola s pozdějším mistrem Güntherem Bauerem, jemuž dva body nakonec stačily k celkovému vítězství.

O druhé místo se musela jet dodatková jízda. Stefan Pletschacher ale po nule v dvacáté jízdě jakoby byl vyměněn. A to ne že by jel špatně, ale v posledním kole jakoby ztratil zájem a ani na Maxe Niedermaiera nezaútočil. Na třetím místě podia posléze vyhlížel velice zklamaný.

Ještě zbývá poznamenat, že čerstvý mistr Německá uznal převahu Per – Olof Sereniuse a podotkl, že titul mu spad do klina jedině tím, že pravidla jej nepřiznala patnáctibodovému Švédovi.
Ten skromně zmizel do ústraní a k mému překvapení mu pořadatele nepřipravili ani tu nejmenší oslavu. Asi uznali, že výkon mistra nepotřeboval další komentáře.

Good bye, champion
S Per Olofem Sereniusem jsem se prvně potkal osobně teprve 27. ledna 2012 během tréninku před kvalifikací mistrovství světa v rakouském St. Johann. Řekl jsem mu, že dnes se v Evropě odchází do důchodu většinou kolem pětašedesáti, sedmašedesáti let. Ale bude-li podávat i nadále takové výkony, brzy se to prodlouží třeba o další desetiletí.

Nevím, nakolik se mu to zdálo vtipné, ale upřímně se usmál a ochotně se se mnou vyfotil. Později jsem měl to štěstí poklábosit si s ním u dalších plochodrážních akcí, naposledy pří loňském SGP ve finském Tampere.

Je to dokonaly gentleman a jsem rád, že se mi podařilo být přítomen, když projel naposledy po ledovém oválu. Bravo mistře!

Film Icy Riders je ke zhlédnutí zde.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)