Flat track se v Čechách jezdí ve třech kategoriích rozdělených podle roku výroby motocyklu. Prozatím nejoblíbenější z hlediska účasti českých jezdců se stala kategorie FT Classic, kde startují motocykly vyrobené do roku 1989. Už od jejich vzniku v nich startuje David Havlíček. Pojďme si závodníka, který je neustále ve své dílně a vylepšuje svůj závodní park, představit podrobněji.
„Vrtám se v tom od malička, ale závodit jsem začal v roce 2011 v kategorii veteran flattrack,“ vypráví David Havlíček o své minulosti v motoristickém sportu. „Od roku 2012 závodím v kategorii FT Classic. O tom, že něco jako flattrack existuje, jsem se dozvěděl od Ondřeje Hrůzy. A když mi řekl, že na to, aby si člověk zazávodil, stačí jen trochu předělat motorku, bylo rozhodnuto.“

Jeho výběr flattrackových kategorií je impozantní. Prošel od veteránů do classiců a nyní hovoří dokonce o prestižní FT1. Co jej motivuje, že pořád staví nové a nové stroje?

„Podle toho, co se zrovna válelo na ponku, zrovna to bylo NSU 250 OS z roku 1930,“ odpovídá David Havlíček. „To zanedlouho nestačilo, takže jsem pořídil Suzuki DR 400 a přestavěl, aby mohlo jezdit v kategorii Classic. Pak následovala Yamaha XT 550, se kterou závodím dodnes. Do veteránů jsem loni postavil konkurenceschopnou Jawu 350. Poslední kategorie, která mi zatím byla zapovězena, byla FT1, takže když se naskytla dobrá koupě Yamahy YZ 450, bylo zase rozhodnuto. No, a proč stavím pořád něco nového? Mě to prostě baví a co se týká flat tracku, zajímá mě, na jaké motorce si to půjde co nejvíc užít.“

Náhodný výběr byl ovšem jen u veteránského NSU. „Jak jsem už říkal, u první motorky to opravdu bylo zrovna to, co bylo na ponku, pak už jsem ale přemýšlel a snažil vybrat nějakej‘ kompromis mezi cenou a výkonem,“ zdůvodňuje David Havlíček, proč zvolil právě tyto motocykly. „Proto, když se v inzerátu objevila stará suzuka , skočil jsem po ní. Jestli si dobře vzpomínám, tak ta vyšla i s nákupem na necelých čtyřicet tisíc. Časem se ukázalo, že to nebyla zas až tak perfektní volba, a proto jsem se rozhodl pro Yamahu XT, hlavně kvůli dostupnosti a finanční nenáročnosti náhradních dílů, jak nových tak starších. A pořizovací cena téhle motorky je taky velice slušná.“

Avšak David Havlíček se nespokojil s jednou verzí svojí Yamahy. „Ta moje za ty tři roky prošla několika fázemi vývoje,“ říká a pouští se do objasňování detailů. „Zkoušely se různé zadní i přední tlumiče, ráfky, pneumatiky a to samozřejmě něco stálo, což radši ani nechci počítat, ale tak, jak je motorka připravená teď, troufám si říct, že podvozkově je vyladěná, dala by se přestavba realizovat řekněme za padesát tisíc. Závodní Jawa 350, kterou jsem loni připravil pro třídu veteran, je taky provedena ve špičkové kvalitě a na jediném loňském testování, které jsme prováděli kvůli nastavení, ukázala, že s přehledem může bojovat o místa nejvyšší. Její cena tomu ale také odpovídá (smích). Paradoxně nejlevněji se zatím jeví přestavba motorky pro kategorii FT1. Přenastavení tlumičů, jiné přední kolo a flattrackové pneumatiky, to všechno se dá pořídit za dvacet tisíc. Na druhou stranu zase pořizovací náklady jsou u FT1 několikanásobně vyšší než u ostatních kategorií.“

Avšak flat trackeři netráví čas jen v dílně. „Jednoznačně první závod a první mávnutí startovním praporkem,“ svěřuje se David Havlíček se svým největším zážitkem, aby rovnou přiblížil své jezdecké a stavitelské cíle pro rok 2015. „Letošní rok bych chtěl dokončit všechny svoje rozestavěné motorky, pokusit se o vybudování tréninkové dráhy někde na Třebíčsku a moc nepadat při závodech.“

David Havlíček děkuje:
„Díky rodině, kamarádům a každýmu, kdo je ochotnej‘ udělat něco navíc, protože jen díky tomu u nás vlastně flat track existuje.“

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a archív Davida Havlíčka