Berwick – 17. ledna
Fanouškovský Berwick Speedway Supporters‘ Club v sobotu pořádal slavnostní večer, během něhož již potřetí uvedl pět nových členů do síně slávy. Letos poctili věrného člena klubu Dennise McClearyho a čtveřici bývalých závodníků Carlose Villara, Mike Caroline, Adriana Rymela a Michala Makovského. Ten se magazínu speedwayA-Z svěřil, že mu ocenění udělalo velkou radost.

Michal Makovský měl koketoval s Berwickem již pro sezónu 2000, avšak na podzim o rok dříve se během měsíce stal dvojnásobným mistrem republiky a vicemistrem světa. Taková záplava medailí vystřelila jeho average kamsi ke hvězdám. A když se přidaly patálie s pracovním povolením, které tehdy bylo nezbytné.

V týmu Petera Waiteho tedy debutoval až roku 2001 společně s Adrianem Rymelem a Josefem Francem. Zatímco Josef Franc tým po jedné sezóně opustil, Michal Makovský s Adrianem Rymelem získali bez přehánění ikonický statut.

„Proč právě já?“ přemítá Michal Makovský nad otázkou, proč se třetího ročníku uvádění legend do síně slávy zúčastnil v hlavní roli také on. „To já nevím, možná proto, že jsem v Berwicku jezdil bez přestání deset let. Možná proto, že jsem nasbíral nejvíce bodů v historii klubu (3541 – pozn. redakce) a po celou dobu jezdil na číslech heat leadera. Tak možná proto.“

Každopádně nad pozvánkou do Berwicku dlouho neváhal. „Byl jsem rád, že jsem viděl všechny známý, fanoušky plochý dráhy a místa, kde jsme žili,“ vypráví s nadšením, aby se ovšem svěřil i s negativní zkušeností. „Co je pro mě zlo, je dělat rozhovoru před kamerou nebo naživo před diváky. Oslavy jsem přežil dobře a ráno jsem byl naštěstí jen nevyspalej‘.“

V sobotu večer ovšem převažovala pozitiva. „Jsem rád, že si po těch letech na mě ještě někdo vzpomene,“ svěřuje se. „Že někdo jako Michal Makovský jezdil na plochý. Já na to vzpomínám vždycky v dobrým, ty horší věci většinou člověk zapomene nebo po letech nevypadaj‘ až tak hrozně, takže zůstalo hrozně pěknejch‘ vzpomínek.“

Foto: Colin Poole