Srch – 3. dubna
Loni v říjnu zvažoval, že by pardubický přebor mohl být posledním závodem jeho letité kariéry. Nicméně záhy se přesvědčil, že končit s plochou dráhou není rozhodně jednoduché a definitivní verdikt odložil na začátek sezóny. Ačkoliv vzhledem k pracovnímu vytížení moc netrénoval, nyní má za sebou již tři tréninky na svítkovském ovále. Jaroslav Petrák se magazínu speedwayA-Z svěřil, že všemu nechává volnější průběh, by počítá s funkcí jezdícího kouče prvoligového pardubického béčka.

„Chu ještě neodešla,“ odráží otázku, zda jeho tréninkové úsilí reflektuje zvýšený apetit po závodění po dlouhé zimní přestávce. „Zkusím další sezónu a buď to půjde nebo nepůjde. Zatím nic nehrotím a nechávám všemu volnej‘ průběh. Posunul jsem kvůli tomu i operaci.“

A jak se Jaroslav Petrák zjara cítí v sedle? „Zatím mám za sebou tři tréninky a pořád jim stačím,“ usmívá se, ale kdy se dostane do ostré závodní akce prozatím netuší. „Akorát teď co bude, tak asi první liga, extraliga se mě asi netýká. Je tam plno, tam se nedostanu.“

Prvoligový tým by však měl mít přitom na starost jako manažer. „Budu jezdící kapitán,“ plánuje. „V extralize by to nešlo, tak je víc hektická, ale v první lize to jde. Tam si všechno naplánuješ. A když nebudou poslouchat, odjezdím všechno já sám (smích).“

Jezdící kapitáni na české ligové scéně:
V ligovém pravěku československých lig funkci kouče, který sám usedal za řidítka plochodrážního motocyklu, plnili Jan Lucák v KAMK Praha, předchůdci Viktoria Speedway Club Žižkov a potažmo Čakovic, či Jaroslav Volf starší v sestavě Ústí nad Labem.

V novodobější historii zaujme příklad Františka Liebezeita, jenž se stal mšenskou ikonou od vstupu středočeského klubu do první ligy v sezóně 2000 až po nešastné vyřazení z extraligy 2004. Absolutorium si ovšem v tomto směru zaslouží Petr Vandírek.

Na postu mšenského kouče vystřídal Antonína Kaspera staršího, který porážkou Pardubic v říjnu 2006 vrátil klub do extraligy, na počátku sezóny 2008. Pravidelně přestal závodit roku 2005, avšak v dalších dvou letech čas od času nějaký mítink absolvoval, avšak jeho závodnická kombinéza měla na háčku viset už definitivně.

Avšak Mšeno se potýkalo s nedostatkem závodníků, takže ve druhém finále v Plzni se Petr Vandírek ve svých šestačtyřiceti letech sám postavil na start. Než závod předčasně ukončil příchod soumraku, stihnul získat skalpy Jiřího Štrobla, Luboše Tomíčka a Richarda Wolffa.

Petr Vandírek se k podobnému kroku již nikdy neodhodlal, což vysvětlil, že nejde stihnout závodění a koučování celého extraligového družstva.

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)