Senftenberg – 26. ledna
Velké finále druhého podniku saské šroubkařské série v Senftenbergu se v neděli večer stalo jednoznačnou záležitostí míšenských pořadatelů. Richard Geyer, jenž jako jediný v základní části dokázal obrat o body přítele své maminky Ronnyho Weise, zvolil na kraoučkém oválu vnitřní post na startovním roštu. A pak jej už nikdo nechytil, by Ronny Weis činil pro obhajobu nejvyššího stupínku z Freitalu opravdické maximum. Česká výprava už v okamžiku výhry benjamínka, který v počátcích své kariéry vodil svou stopětadvacítku rovněž po českých stadiónech, ze hry. Všichni si unisono pochvalovali svezení v závodním tempu, by obligátní stesky na tradičně nízké cestovní náhrady vystřídaly lamentace na adresu nafasovaných zadních pneumatik se zaplombovanými ventilky.

Zlý Komorov vítá pořádným mrazem
Dálnice vedoucí skrze nekonečné borové lesy je natolik jednotvárná, že si nepozorný řidič ani nevšimne, že se dostal přes spolkové hranice Saska do sousedního Braniborska. Malé městečko Senftenberg leží položeno uprostřed jezer a je na hluk motorů zvyklé kvůli sousedství autodromu Lausitzring. Pakliže by si kdokoliv z naší výpravy přeložil jeho lužickosrbský název jako Zlý Komorov, měl by pravdu. A vskutku Senftenberg, který hostil šroubkařskou sérii pod taktovkou Ronnyho Weise již podruhé, neukázal plochodrážníkům zrovna příjemnou tvář.

Stačilo jen otevřít ústa v sousedství obrovské haly pro sjezdové lyžování a oblak páry, za nějž by se v půli padesátých let nemusel stydět ani škodovácký parní štokr, dalo jasně najevo, jak venku mrzne. Pardubičané, kteří v seriálu startují letos poprvé, oněměli sotva spatřili improvizované depo na vnějším prostranství před halou. Němcům zase spadla čelist, sotva spatřili slánského mechanika Antonína Poláka, který si navzdory mrazu dopřával své oblíbené lahvové Svijany.

Ronny Weis dorazil rovnou z Opole, kde v předvečer svého klání spolku se Stevenem Mauerem skončili na třetím místě. Polská zkušenost s obdobným závodem, který pořádá sám, na něj velký dojem neudělala. V jeho líčení převažovala podstatná jména katastrofa a organizace, takže i ti přihlížející, jimž se z němčiny nedostaly ani nejelementárnější základy, tušily, co má míšeňský závodník na mysli. U polských sousedů se mi nelíbila absence traových maršálů uvnitř oválu stejně jako nepoužívání povlaků na přilbách.

Na velké debaty ovšem nezbýval čas. Na kluzišti končilo veřejné bruslení úderem půl třetí a Ronny Weis se svým týmem měl slabou půlhodinku, aby jeho plochu proměnil na plochodrážní stadión. Vytyčené kolečko bylo extrémně krátké, takže startovní rošt vznikl prakticky rovnou ve výjezdu z druhé zatáčky. Z jedné strany částečně otevřená hala byla stejně jako celá řada jí podobných na druhé straně hranice budována nesmírně ekonomicky. Místa za mantinely nezůstávalo nazbyt, přesto se na jednu stranu kromě stánku s občerstvením vešly i skládací tribuny.

Trénink nebyl prostý problémů. „Udělali jsme takovej‘ klidnější motor,“ odpovídal Roman Čejka na otázku magazínu speedwayA-Z, co se změnilo oproti prosincovému Freitalu. Hned první výjezd na kluziště však dal Antonínu Polákovi najevo, že je bude čekat perná šichta. Michal Dudek netrénoval vůbec, jelikož se svým mechanikem Jakubem Růžičkou nenastartovali motor.

Hynek Štichauer zastavil předčasně vinou spadlého sekundárního řetězu. Petr Málek nakonec měl plnit úlohu náhradníka, takže ke svým tréninkovým kolečkům vyrazil sám. Záhy však vlétl rovnou do mantinelu. „Moje chyba,“ nehledal žádné výmluvy. „Z výjezdu jsem myslel, že to kolo podrží.“

Tréninkové repete však zvládl perfektně. Škoda, že se pro něho nenašla příležitost i ve vlastním závodě. Určitě by byl konkurentem nejen nejslabšímu muži devítičlenného pole Henku Koonstrovi, jež se rovněž o tréninku seznámil se senftenbergským ledem.

Pořadatelé dominují
Přesně v šestnáct hodin se šlo na věc. Čeští závodníci se do půlky mítinku příliš neprosadili. Kamenem úrazu se zřejmě stala zadní pneumatiky, která organizátoři letos poprvé zajišují sami. Před závodem čekala na každého startujícího se štítkem se jménem v drátech a fialovou plombou na ventilku. Jenže příliš velký tlak uvnitř způsoboval předčasné vylamování šroubků z obvodu kola.

Naproti tomu kola německých závodníků podobnými problémy na první pohled netrpěla. Richard Geyer dokonale profitoval z červeného místa na startovním roštu a v rozjížďce s číslem jedna odvedl Michala Dudka. To samé vzápětí předvedl Steven Mauer Romanu Čejkovi, jenž kvůli zimě neodkládal přilbu ani během přestávek.

Ve třetí jízdě se Ronny Weis musel poprat o vedoucí pozici s Marcinem Sekulou, který upadl, když ho domácí borec podjížděl ve druhé zatáčce. Při repete Ronny Weis úřadoval. Marcin Sekula se ovšem při útoku ve druhém oblouku přetočil a postavil se do cesty Hynka Štichauera jako obrovský kamión.

Pardubičan ke všemu vyšel bodově naprázdno i v rozjížďce s číslem čtyři, v jejíž úvodní zatáčce Steven Mauer odkázal za svá záda Richarda Geyera. Jemu mohutně šlapal na paty i Pardubičan. Spodní stranou se sunul dopředu, aby metu protnuli současně, bod však byl přiřčen Richardu Geyerovi.

„V první jízdě jsem se tam vnějškem nedostal,“ protahoval Hynek Štichauer obličej. „Ve druhý jsem to zkurvil v prvním výjezdu a ve druhý zatáčce, ale že mi teď ten bod nedali?“ To už ovšem Michal Dudek slavil triumf v šesté jízdě, když v prvním oblouku podjel Romana Čejku a Marcin Sekula po dvou hrubkách ani neprojel cílem.

Neblahý osud Romana Čejky se začal naplňovat v rozjížďce s číslem sedm, v níž mu Richard Geyer a Marcin Sekula zmizeli z dostřelu již v úvodních metrech. Hned nato Ronny Weis protáhl sérii své neporazitelnosti na úkor Michala Dudka a doposud neporažený Steven Mauer tentokrát vyšel naprázdno. A pak už se prosadil Hynek Štichauer, jenž sotva se kolem něj mihnula startovací gumička, šel dopředu před Michala Dudka a Henka Koonstru.

Už na úvodu poslední série základní části se rozhodlo o dvou finalistech, když Richard Geyer přijel do cíle před Ronny Weisem. Naději Hynka Štichauera na postup sebral v rozjížďce s číslem jedenáct Sergej Malyšev, jemuž však do velkého finále nepomohl ani triumf. Druhé poslední místo za sebou přitom definitivně uzavřelo účinkování Romana Čejky. O stupně vítězů se mohl poprat ještě Michal Dudek. Avšak ve dvanácté jízdě ho mezi sebe sevřeli Steven Mauer a Marcin Sekula.

Slaňák nesložil zbraně, avšak jeho útok v nájezdu do druhé zatáčky skončil kolizí s Marcinem Sekulou a pádem obou aktérů. Michal Dudek se nejvíce staral o omluvu své oběti, avšak při repete nešetřil odhodláním poprat se o postup. Avšak Steven Mauer se postaral o nápravu své předcházející nuly a Michalu Dudkovi nebyla pranic platná bojovná nálada.

V malém finále si volil startovní rošt jako druhý za Sergejem Malyševem, který logicky věděl o výhodě červeného povlaku. Slavil odsud triumf stylem start – cíl, když útočícímu Hynkovi Štichauerovi ještě na protilehlé rovince úvodního okruhu opět spadl sekundární řetěz.

Ve velkém finále si nejvnitřnější postavení zvolil Richard Geyer. Svého otčíma měl po rychlém startu v patách a na konci kraoučké protilehlé rovinky i před sebou. Jenže do druhé zatáčky protáhl nájezd a vnitřkem se vrátil zpátky do čela. Od té doby musel Ronny Weis opět jen útočit, což mu šlo náramně, ale k předjetí nevedlo.

Hlasy z depa
„Jezdí se mi dobře, jsem rychlej‘, akorát musím vychytat starty,“ komentoval Michal Dudek svůj výkon. „Ale tady nejde o to bejt‘ první nebo poslední, hlavně že se svezu. Bylo by ale porazit Němčoury, ale nechci se zrakvit.“

„Blbej‘ rozpis,“ posteskl si Hynek Štichauer. „Šel jsem dvakrát až z trojky. A z trojky jsem jel i v malým finále. Všem Čechům ulítaly šroubky, měli jsme moc tvrdý kola. Jinak mi dvakrát spad‘ řetěz, musíme to dochytat. Nedával jsem tam vodítko a jak je tam velká rozeta, je potřeba. Ale jsem rád, že jsem nelehnul a motorka je ou-kej.“

„Čím dál horší,“ vystihl Roman Čejka své letošní šroubkařské působení. „Dělali jsme psí kusy s motorem. Podkládali jsme válec a dali tam tolik podložek, že to ani nebylo možný. A bylo to stejně prd platný. Hlavně byla moc tvrdá a nafouklá guma. Nemoh‘ jsem s tím dělat nic. A všim‘ jsem si, že mi z gumy vylítalo patnáct, možná dvacet šroubků. Třeba uprostřed mi jich chybělo osm…“

		TOT	MF	VF
1. Richard Geyer, D	2 1 2 2	7		1.
2. Ronny Weis, D	2 2 2 1	7		2.
3. Steven Mauer, D	2 2 0 2	6		3.
4. Sergej Malyšev, D (RUS)	0 1 1 2	4	1.
5. Michal Dudek, CZ	1 2 1 1	5	2.
6. Hynek Štichauer, CZ	0 0 2 1	3	E
7. Roman Čejka, CZ	1 1 0 0	2
8. Marcin Sekula, D (PL)	1 R 1 0	2
9. Henk Koonstra, NL	0 0 0 0	0
res Petr Málek, CZ		DNR

Foto: Antonín Škach