Pardubice – 7. prosince
V sedle plochodrážního motocyklu závodí už tak dlouho, že se počet mladých fanoušků, pro něž jezdí odjakživa, neustále zvyšuje. Nicméně před říjnovým vyvrcholením českého přeboru v pardubickém Svítkově vyhlašoval konec kariéry.  Jenže ono to s kombinézou visící už jednou provždy na hřebíku nemusí být zas až tak žhavé, o čemž Jaroslav Petrák vypráví v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Skončil poslední díl letošního českého přeboru v Pardubicích, kde ti pódium na poslední chvíli sebral Václav Milík. Po závodě jsi říkal, že by cena v podobě láhve Becherovky byla skvělou tečkou na tvou kariérou. To jsi myslel vážně?“
Jaroslav Petrák: „Když to vezmu, měl to bejt‘ poslední závod. Jenomže když jsem pak přijel domů, bylo mně řečeno, že nemusím končit, ale můžu závodit dál. Ten den to měl v uvozovkách skutečně bejt‘ poslední závod, ale pak se dostavily myšlenky, jestli opravdu skončit nebo ještě závodit. Kluci se mě ptali, jestli opravdu končím nebo ne. A já jim říkal, že zatím nekončím. Na jednu stranu se mi končit chce, na druhou stranu se mi končit nechce. Když to shrnu, roky si už neuberu, jenže akorát tyhle dvě poslední sezóny nebyly tak excelentní jako ty předtím, i když jsem si myslel, že letos to bude lepší. Prostě roky jsou znát. Člověk musí přemejšlet nad tím, jestli do toho půjde nebo ne. Zatím nic nepřevážilo, dávám si pro a proti. Ke konci sezóny jsem řek ‚dost, kašlu na to, končím, prodávám to a nebudou žádný starosti‘. Jenže pak si řekneš ‚co kdybych jel ještě jeden rok?‘ A fakt ten poslední. Říkám si, že zkusím začátek sezóny, a když to nepůjde, skončím. A ještě nemám kombinézu podle novejch‘ pravidel, ale stejně Evropu nebo svět nepojedu. Nevím, kdybych jel jadranskou ligu, jestli tam musí bejt‘ nebo nemusí. Ale to je to nejmenší. Řeknu ti to tak, jsou lidi pro, abych skončil, a jsou i lidi, abych nekončil. Sice už končím asi deset let, ale teď si říkám, že buď příští rok, nebo bude konec letos. Všechno ovlivní závodění. Když nemáš závody, nesedíš na motorce, nejseš vyježděnej‘. Letos jsem jel dvě extraligy a i ty body jsem tam udělal, což mě naštvalo v jedný jízdě s Filipem Šiterou. Ale to je všechno v tom, že nezávodíš. A když se trefíš do svýho dne, můžeš porazit každýho. Zatím je to pořád otevřená kapitola. Motorky si připravuju a buď na ně skončím nebo neskočím.“

 
speedwayA-Z: „Už dávno jsi překročil dvě desítky let strávených v sedle plochodrážního motocyklu, což by bráno britskými měřítky vzhledem k tvé příkladné věrnosti pardubickému klubu znamenalo, že by pořádal už dva testmimonialy. Tvoji vrstevníci už dávno nezávodí, kombinézu pověsili na hřebík už i někteří tvoji mladší následovníci. Co je zdrojem tvé plochodrážní motivace?“
Jaroslav Petrák: „U plochý dráhy mě drží to, že si zvedneš adrenalin, kterej‘ je vysokej‘. Přijdeš mezi svý známý lidi a hlavně já si odpočinu od práce a nemusím na ni myslet. Proto mě to baví. Přitom na začátku kariéry mě plochá dráha nebavila. Byl jsem prostě mladej‘, ale postupně se ti vrejvá pod kůži, až se zakousne. A mě baví. Sice ti to sebere spoustu volnýho času, ale pokud to chceš dělat, i když nejsi profesionál, stojí to čas, aby to k něčemu vypadalo. Některý mladý by chtěli jezdit, ale když se podíváš, jakoby je to nebavilo. Jen aby mohli říkat, že jezděj‘ plochou dráhu. Mně to taky nebavilo, nemoh‘ jsem chodit bavit jako ostatní a byl jsem pořád jen zavřenej‘ v dílně. Když máš volno, jdeš cvičit, samozřejmě bavit se můžeš kdykoliv jindy, ale plochá dráha stojí spoustu času. Když se to ale přelomí, je to jen plochá dráha. Je to tak. Ale baví mě to, i když úspěchy už nejsou takový, spíš padáš výkonnostně dolů, i když na špici jsem nikdy nebyl. Ale pořád těm mladejm‘ stačíš. I když jedeš za nima, ale někdy před nima. Přemejšlíš, protože já ve svým věku potřebuju jezdit ze závodů zdravej‘, ale bejt‘ mně o patnáct let míň, bylo by to jiný.“

 
speedwayA-Z: „Vzhledem k návalu práce jsou tvé tréninkové možnosti přece jen poměrně limitované. Říká se, že nikdy nemůžeš zapomenout jezdit na kole nebo plavat, ale platí to i pro vyhrávání jízdě na ploché dráze? Mám na mysli kupříkladu extraligu v Plzni v září 2010, když jsi jako náhradník neměl velké vyhlídky dostat se do akce a z první rozjížďky ses vrátil jako vítěz.“
Jaroslav Petrák: „Samozřejmě, když nejezdíš a netrénuješ tolik, jak bys měl, nezapomeneš to. Akorát je tam blok, že bys to tam chtěl strčit, ale mozek říká něco úplně jinýho. Ale když se trefíš do správnýho převodu, jdeš a není tam problém. Proto mě mrzí, že loni nebyla zima na šroubky, že bych se trochu svez‘ a ten náběh to sezóny by byl jinej‘. Ale třeba když jsme tenkrát jeli s Vladem dvojice (Memoriál Antonína Vildeho v květnu 2010 – pozn. redakce), ani jeden jsme na tom neseděli a docela jsme jeli. Zapomenout se to nedá, je to jen v tom, že máš dobrej‘ den. V tý Plzni jsem byl v klidu, říkal si, že jedu náhradníka a pak jsem vyhrál. Kdybych skončil před deseti lety a teď chtěl znova jezdit, nezapomenu to. Stačí se podívat na Fandu Liebezeita. I kdybych skončil, budu mu dělat konkurenci ve veteránech.“

 
speedwayA-Z: „Pardubice šly v extralize po titulu tak tvrdě, že ses příliš často s koníkem na vestě neobjevil. Očekáváš, že limit součtu average pro sezónu 2014 ti do sestavy otevře dveře častěji?“
Jaroslav Petrák: „To otázka. Já ti říct nemůžu, jestli to pojedu, de facto záleží na vedení. V extralize je to horší, protože tam ty výsledky musíš mít. Jestliže mě budou stavět nebo nebudou, to ti fakt nedokážu říct. Letos jsem taky chtěl, aby mě stavěli víckrát, ale udělali to jinak. Prostě je to složitý, to si rozhoduje vedení. Letos jsem pomáhal postoupit do play-off. Určitě jsme se všichni snažili, ke konci se to zkomplikovalo, že museli sáhnout i pro mě. A postoupili jsme. Proto jsem počítal, že se svezu i ve finále. V Pardubicích bych rád jel, ale tam jsem předpokládal, že budou chtít vyhrát. Proto jsem chtěl jet druhej‘. Bylo to o čtrnáct bodů, Hynek se zmáknul, ale naštěstí moh‘ jet, ale vypadli jiný, co by bodovat měli. Mě nepostavili, a když to tam vezmu, ty jejich body bych já udělal taky.“

 
speedwayA-Z: „Naproti tomu v první lize bylo příležitostí ažaž. Jak sis vítěznou pardubickou cestu za přebornickým titulem prožíval?“
Jaroslav Petrák: „Když jsem před loňskou sezónou zase začínal po tom úraze, nebyly ambice, než se vrátit do starejch‘ kolejí. A nějak jsem se do nich nevrátil ani letos. Pár závodů byly dobrý, ale zase to zkazili mechanici. Oni o tom vědí. Byla to taková houpavá liga nahoru a dolů. Ještě jsem jel jadranskou ligu. To bylo dobrý, akorát ten poslední závod v Lublani jsem ani nepočítal, že to tak pojede, ale zase ty mechanici… V nejlehčí jízdě jsem nestih‘ dvě minuty, protože se utrh‘ ventilek předního kola. A v další jízdě zadní řetěz. To bylo i v Žarnovici, kdy se mi dařilo. Proto říkám, že to bylo takový nahoru, dolů.“

 
speedwayA-Z: „A co přebor jednotlivců? Skončil jsi v něm desátý, přičemž tvým nejlepším umístěním se stalo čtvrté místo z Pardubic, o němž již byla řeč.“
Jaroslav Petrák: „Každej‘ závod je dobrej‘ závod, ale musel jsem vynechat Žarnovicu, kde se mi jezdí dobře. Ale spadla mi tam práce, takže jsem tam nemoh‘. Chtěl jsem tam jet, štve mě to, třeba bych skončil daleko líp, ale musíme ty místa nechávat mladejm‘, a je o co bojovat (smích). Ale dobrý, i když jsem z třetího místa v roce 2010 spadnul letos na desátý. Když to vezmeš, jsou tam mladý kluci a konkurence je větší, než byla. Tohle už je takový ostřejší jako v Liberci s Míšou, kdo pojede extraligu (smích). Ale tam se špatně předjíždí a ona to tam umí. Odstartovala a já ji nepředjel. Do tý doby, jak se mi v Liberci dařilo, se mi tam nedaří, jak se ukázalo letos. Anebo je to těma dvouma úrazama. Je to znát, ta noha bolí. I když nejezdíš a chodíš jen to práce, cejtíš ji, hlavně teď, kdy se měnilo počasí, začne ta noha bolet. Musím se domluvit s doktorem, že už půjdu na vyndání želez.“

 
speedwayA-Z: „V mistrovství republiky jednotlivců jsi zažil dost smůly v jeho libereckém semifinále. Přestože s tebou bylo možné počítat jako s kandidátem postupu, skončil jsi až třináctý. Čím to?“
Jaroslav Petrák: „To jo, no… Proto ti říkám, že se mi v Liberci přestalo dařit. Ale hlavně jsem si vzal motorku, který jsem věřil, že s ní postoupím. A prostě to nevyšlo. Nedokázal jsem to ani zpřevodovat, až ke konci závodu se mi to ve finále podařilo. Byl jsem naštvanej‘, že tam mám úplně nesmyslnnej‘ převod, ale kdybych to dal hned od začátku, bylo to jiný. Pak jsem si nadával, předtím se tam jela liga a já jel na úplně jiný motorce než to semifinále. Na takovou krátkou dráhu byla moc ostrá. A než to všechno sladíš, je konec závodu. Když jsem čet‘ sestavu, nepočítal jsem, že bych automaticky postoupil, když tak prvního náhradníka. Ale nevyšlo to, nevyšlo. Stejně jsem se ale do finále dostal…“

 
speedwayA-Z: „Vzhledem k obvyklým posunům v seznamu finalistů tě oba finálové mítinky zastihly v úloze náhradníka. To není zrovna vděčný post a kupříkladu Zdeněk Simota ho odmítl. Co tebe vedlo, že jsi dorazil jak do Divišova, tak do Plzně?“
Jaroslav Petrák: „Co mě k tomu vedlo? Nepočítal jsem, že se svezu, počítal jsem, že tam budu jen do počtu. Táta říkal ‚vykašli se na to, budeme doma‘, ale já ‚ne, pojedeme tam, podíváme se na závody a když to dopadne, třeba se i svezeme‘. Štvalo mě, že se finále jelo v Plzni. Je to specifická dráha, buď musíš odstartovat, jinak je to takový divný. Hrozně špatně se tam předjíždí, že je to úzký. Dřív se mně tam taky dařilo, takže je to asi nejspíš věkem. Ale hlavně, když tě plochá dráha baví, proč bych tam nejel, i když je to prodělečnej‘ podnik. A je to finále. Co kdyby se všichni jezdci domluvili a nechali mě vyhrát (smích)? To by od nich na ukončení kariéry bylo moc hezký. Bylo to, jestli pojedu nebo nepojedu, řek‘ jsem, že pojedu, protože jsem to prostě chtěl jet.“

 
speedwayA-Z: „Zato při Zlaté přilbě jsi náhradníkem rád, protože se hodně svezeš. Měl jsi jím být také letos, ovšem nakonec ses z nástupu vrátil se startovním číslem dvě a ve čtvrtfinále závodil už jenom tvůj zelený povlak, který si vypůjčil Krzysztof Kasprzak. Jak jsi vnímal jubilejní ročník závodu všech závodů, jehož jsi pravidelně součástí?“
Jaroslav Petrák: „Dřív jsem se chtěl mermomocí svýzt při Zlatý přilbě. Jde o to, že se svezeš se špičkou a zjistíš, jestli to jde nebo nejde a o kolik ti ujížděj‘. Kde si můžeš stoupnout k pásce s jezdci Grand Prix? Rád si s nima zazávodíš. I když dojedeš s nulou, těch pár fandů ti zatleská, že dojedeš šestej‘. Letos mě to mrzelo, spíš jsem si myslel, že budu dělat náhradníka, protože se víckrát svezeš. Takhle objedeš tři jízdy a buď postoupíš anebo ne. Záleží, v jaký skupině jedeš. De facto já ani nevím, kdy jsem předtím jel naposledy na pardubický dráze. Sice jsme s tátou předělali motor, ale nebylo to ono. Dráha byla jako beton, štvalo mě to, ale co můžeš dělat, jseš rád za každou jízdu. Zase když jedeš už v závodě, říkáš si ‚musíš, abys neudělal ostudu‘, kdežto v roli buď něco předvedeš nebo ne. Proto jdeš do závodu nervóznější, než když děláš náhradníka. Možná jsem udělal i rekord v počtu startů a předstih‘ i Jirku Štancla, bavili jsme se o tom. Ale taky můžu poděkovat Evženu Erbanovýmu, že mě na toho náhradníka staví. Akorát mě štve jeden rok (2004 – pozn. redakce). Dařilo se mi, jenže mě odvezli. Sice jsem objel jen tři kola, ale myslím, že tam by výsledek byl, ta sezóna byla dobrá.“

 
speedwayA-Z: „Obligátní otázkou na konec každého exkluzivního rozhovoru je, jak se zpovídaný závodník připravuje na nadcházející sezónu. Soudě dle skutečnosti, že ještě nemáš jasno, zda v sezóně 2014 budeš naplno závodit, bude to v tvém případě zřejmě ošemetné…“
Jaroslav Petrák: „Jak se chystám? Člověče ani nevím. Motorky mám rozebraný, pomaličku je začnu připravovat. Poslední měsíc jsem kvůli práci nestíhal a vypustil i posilovnu. Teď začnu cvičit, v jednání máme i tělocvičnu, že bychom tam chodili s klukama, abychom měli přehled, jak na tom kdo je. Letos jsem měl mít na starosti mladý závodníky a jezdit s nima, aby toho pan Vozár neměl tolik. Teď záleží na nich, jestli mě navrhnou, abych nakonec nedělal ještě trenéra (smích). Rozhodnutí o kariéře zatím ještě žádný nepadlo. Stejně asi budu jezdit dál. Zatím pojedu dál, ale může přijít březen a duben a bude všechno jinak. Budu se připravovat, jako kdybych jel dál, ale všechno se může změnit. Přijdou kupci, koupěj‘ motorku…“

 
Jaroslav Petrák děkuje:
„Sponzory nemám žádný, co můžu poděkovat, tak fanouškům, co mně fanděj‘ a tím mě podporujou. Celý rodině a tátovi obzvl᚝, že to se mnou vydrží.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Wojta Zavřel, Michal Kohout, Antonín Škach a Eva Palánová