Chabařovice – 25. května 1993
Zrod československé ligové soutěže v šestapadesátém dal příležitost RH Praha, aby těžila ze své skvělé jezdecké základny a sbírala jeden titul za druhým, by se mohla spolehnout na svůj vlastní ovál na Markétě až od sezóny 1961. V dvaašedesátém liga zanikla, aby se po prvním a zároveň jediným ročníku Poháru Světa motorů rozběhla naplno. V soutěži pod patronací populárního motoristického časopisu se z triumfu těšila žižkovská Viktoria, v devětašedesátém se mezi mistry zapsal Slaný. Pavel Kačer, funkcionář tehdejšího ÚAMK, navrhnul přejít na systém čtyřutkání, čímž ovšem pustil tu správnou vodu na pražský mlýn. Díky nadstandardním podmínkám dokázal pražský klub takřka pokaždé postavit družstvo plné es a jeho zlatou šňůru dokázaly přestřihnout až Pardubice, když samy začaly fungovat dle pražského stylu ve svazarmovské režii. Po sametové revoluci se obě české ligy vrátily ke stylu dvojutkání, avšak na dominanci pražského klubu se nezměnilo nic. Dokud nepřišlo poslední květnové úterý třiadevadesátého roku, kdy si přijel pro výprask do Chabařovic. Magazín speedwayA-Z na severočeské vítězství zavzpomínal spolu s dvěma jeho strůjci Pavlem Kotenem a Zdeňkem Holubem a tehdejším klubovým předsedou Lubomírem Hrstkou.

Změny v pravidlech pouze svazují hostování
Příklon československé ligové soutěže směrem k duelům osmičlenných družstev byl svého druhu povstáním menších klubů, které v duchu polistopadové euforie věřily v ještě lepší časy naší ploché dráhy. Jenže už první utkání dle nového rozpisu ukázalo slabiny. Ve středu 3. dubna 1991 rozdrtila favorizovaná Plzeň výrazně slabší Čakovice 65:25. O rekord se západočeský tým postaral hned v květnu, když na svých Borech roznesl koaliční společenství Kopřivnice – Žarnovica 69:21.

Nicméně problémy vysokých rozdílů v inkasovaném skóre obou protivníků se zpočátku projevovaly spíše v nižší lize. V extralize byl kompenzován hostováním, které nemělo žádné mantinely, takže Robert Ráliš ze sestavy prvoligového Liberce v jednadevadesátém hostoval v pěti extraligových klubech a jeho služby neprojevil zájem pouze pražský Olymp.

Poměrně slabší VTJ Racek byl v extralize 1992 vystřídán mnohem ambicióznější Plzní. I když právě západočeský tým se postaral o nejvýraznější prohru, avšak vítězství Pražanů 71:18 zapříčinila spíše skutečnost, že Plzeňané předem ztracený mítink vypustili. Nedostatek závodníků se projevoval hlavně v první lize, z níž zmizel Liberec a do personálních trablů začaly zabředávat Čakovice a Kopřivnice.

A tak zatímco se nižší divize vrátila k modelu čtyřutkání, extraliga v sezóně 1993 zůstala u duelů osmičlenných družstev. Březolupy, které při absenci baráže musely na rok do první ligy, vystřídal opět VTJ Racek Pardubice. Jenže zatímco pardubičtí vojáci marně čekali na vítězství celých deset utkání, Moravané o patro níže dominovali. Jenže v květnu, kdy se Olymp chystal do Chabařovic na utkání, o němž vám chceme vyprávět, o tom nemohl mít nikdo ani zdaleka tušení.

Rozpis zůstával stále beze změny. Obě družstva se skládala z šesti borců základní sestavy a dvou náhradníků. Povinnost postavit by jediného juniora neexistovala a s výjimkou obou rezervních závodníků měl každý garantovaných pět startů. Manažer toho neměl moc na práci. Počínaje rozjížďkou s číslem čtyři mohl pětkrát vyslat ke startovnímu roštu jednoho ze svých náhradníků.

Pakliže jeho družstvo prohrávalo alespoň o šest bodů, měl právo použít taktickou rezervu. Tu mohli plnit pouze závodníci základní sestavy s lichými čísly a každý z nich pouze jednou, aby nikdo nejel víc než šestkrát.

Co se však měnilo prakticky každoročně, byly zásady hostování z jiných klubů. Divoký systém roku 1991, kdy závodník potřeboval k hostování pouze souhlas svého mateřského klubu, záhy začala svazovat přísnější pravidla. V dvaadevadesátém mohli v extralize bez omezení hostovat junioři, ovšem cizinci a prvoligoví senioři museli být uvedeni na soupisce.

Hostování extraligového borce v jiném extraligovém klubu bylo možné, dokud dotyčný poprvé nestartoval ve svém vlastním klubu. Kupříkladu Pavel Karnas v sobotu 18. dubna hostoval za Plzeň v Březolupech, ale další spolupráce nebyla možná, protože se Pardubičan hned druhý den postavil proti Plzni ve Svítkově.

Extraligový ročník 1993 přinesl omezení hostování i pro juniory. Už nemohli libovolně putovat napříč všemi kluby, ale museli být uvedeni jako hosté na soupisce pouze jediného celku stejně jako jezdci s příslušností v prvoligových celcích a cizincích. Jenže před dvaceti lety nebyly zahraniční posily tak častým zjevem jako dnes. V třiadevadesátém se objevil pouze Piotr Baron ve třech domácích utkáních svých Pardubic a jeho hlavním motivem bylo testování oválu, kde se v srpnu konalo finále juniorského mistrovství světa. Za hosta byl považován i Pavel Karnas, jelikož závodil s německou licencí.

Chybí kouč, avšak drama rozhodně nikoliv
Chabařovice vstoupily do extraligy 1993 prohrou o osm bodů, kterou jim na jejich domácí dráze připravil Slaný. V půlce května se z Pardubic vrátily s obrovskou porážkou 61:29, zatímco Pražané začali domácí porážkou Plzně a pokračovali dalším vítězstvím ve Slaném. Přitom celý rok absolvovali bez Bohumila Brhela, který preferoval britský King’s Lynn.

V Chabařovicích však Milan Špinka postrádal ještě zraněné Petra Vandírka a Antonína Švába. Vedle ostřílených Antonína Kaspera, Lubomíra Jedka a Zdeňka Schneiderwinda opíral svůj celek o mladé Dušana Kšíra, Tomáše Topinku, Lubomíra Batelku a Martina Patáka.

Domácí vedle osvědčených opor Karla Průši, Zdeňka Holuba a Pavla Kotena profitovali ze služeb Jana Holuba, který po svém odchodu z pražského Olympu v třiadevadesátém zakotvil v Chabařovicích. Družstvo doplňovali junioři Miloš Müller a liberecký Jan Podrabský. Zraněného Jaroslava Ptáka na poslední chvíli zastoupil Robert Ráliš. Nakonec chyběl i kouč Karel Voborník, jenž dorazil až v průběhu rozjetého závodu, takže se manažerských otěží chopil Jan Holub starší.

Skóre otevřeli domácí. Karel Průša odvedl Zdeňka Schneiderwinda, zatímco Lubomír Jedek upadl a Robert Ráliš inkasoval poslední bod. Rozjížďka s číslem dvě všechno zrcadlově otočila. Antonín Kasper úřadoval na čele před Zdeňkem Holubem a Dušan Kšír měl jeden bod díky pádu Pavla Kotena.

Vzápětí vystřelili do čela hosté. Miloš Müller skončil v pásce a do cíle přijel jako první Tomáš Topinka, který odvedl Jana Holuba a Lubomír Batelka dodal Pražanům poslední bod. Avšak v rozjížďce s číslem čtyři Karel Průša triumfoval podruhé a na jeho štítě zůstal i samotný Antonín Kasper. Robert Ráliš nepustil před sebe Dušana Kšíra a utkání bylo opět vyrovnáno.

Sto padesát diváků v hledišti se v páté jízdě stalo svědky druhého prvenství Tomáše Topinky, avšak Pavel Koten a Zdeněk Holub projížděli metou hned za ním. Hned poté vyhlásil spíkr Miloslav Čmejla jako prvého Jana Holuba, avšak Zdeněk Schneiderwind a Lubomír Jedek garantovali remízu na úkor Miloše Müllera.

V rozjížďce s číslem sedm Karel Průša a Robert Ráliš vůbec nepustili ke slovu Tomáše Topinku s Lubomírem Batelkou. Pražané oplatili domácím mincí stejné hodnoty, když Zdeněk Schneiderwind a Lubomír Jedek sebrali Zdeňku Holubovi s Pavlem Kotenem hned pět bodů. Patovou situaci vyřešili lépe Pražané. Mezi Antonína Kaspera a Martina Patáka zaskakujícího za Dušana Kšíra se v rozjížďce s číslem devět sice vklínil Jan Holub, nicméně Pražané pronikli o dva body do vedení.

Zůstali v něm další tři jízdy, jež skončily smírnými výsledky. V desáté jízdě se o remízu postaral Karel Průša, když uhlídal Lubomíra Jedka s Tomášem Topinkou. V rozjížďce s číslem jedenáct přesně to samé provedl Zdeněk Holub Zdeňku Schneiderwindovi s Martinem Patákem. Vzápětí se Robert Ráliš a Jan Holub dívali na výfuk Antonína Kaspera, ovšem Lubomíra Batelku za sebou udrželi.

Bomba však vybuchla v rozjížďce s číslem třináct. Tomáš Topinka upadl a Lubomír Jedek byl v cíli až třetí za domácím tandemem Zdeněk Holub – Miloš Müller. Chabařovice byly rázem o dva body v čele a v depu se chystala čtrnáctá jízda. Do čela se dostal Pavel Koten. Za sebou měl Karla Průšu a Antonín Kasper jel až třetí.

V předposlední zatáčce ovšem Karel Průša po útoku Antonína Kaspera skončil v mantinelu. „Vyjel jsem trochu ven do místa, kde to moc nestrkalo,“ vyprávěl Karel Průša Jaroslavu Přibylovi z Ústeckého deníku. „Toho využil Antonín Kasper, měl najetou stopu a já již neměl místo.“ Rozhodčí Jan Smetana se rozhodl diskvalifikovat Karla Průšu, což domácí nesli s pochopitelnou nelibostí. „Stínem úterního závodu byl ošklivě vypadající pád Karla Průši, kterého dost nešetrným způsobem sestřelil Kasper,“ viděl incident jiný ústecký žurnalista Jan Volf. „Arbitr se upískl a to ve vyrovnaném závodě vždy vyvolá vlnu nevole.“

Repete se stalo kořistí Antonína Kaspera. Pavel Koten druhou příčkou před Lubomírem Jedkem však pojistil alespoň, že duel zůstal před poslední jízdou na nerozhodném stavu 42:42. Jenže Jan Holub a Robert Ráliš si dobře uvědomovali hodnotu sázky a hráli vabank. Hned po vylétnutí pásky se usadili v čele.

„Snad každý vnímal jen dva domácí jezdce, kteří kroužili na vedoucích pozicích – čtyři kola se zdála nepředstavitelně dlouhá, leč nakonec úspěšná,“ viděl klíčový okamžik Lubomír Hrstka, který tehdy klubu nejen šéfoval, ale staral se rovněž o úspěšnou mediální propagaci a jím vytvořené programy dodnes patří k ozdobám každé plochodrážní sbírky.

Olymp se dočkal své první porážky od renesance systému dvojutkání. Nicméně šlo o klopýtnutí jediné a na konci sezóny měl v závěrečné tabulce hned o čtyři body více než Slaný a Pardubice. Naproti tomu Chabařovice už jen prohrávaly a od sestupu do první ligy je zachránily jen dvě další výhry nad pardubickým Rackem, který plnil úlohu extraligového otloukánka.

Vzpomínky u krbu
Okolí Ústí nad Labem nabízí spoustu možností zkoumat nejen plochodrážní historii, ale také přehršel šlechtických sídel, jež však zub času vesměs proměnil v ruiny. Letošní březen ovšem komplikoval túru kvanty sněhu. O to vřelejší přivítání čekalo v hospůdce se zatopeným krbem. Trojice mužů, která zanechala v severočeské ploché dráze výrazné stopy, si na své vítězství nad favorizovaným soupeřem vzpomíná dodnes. Ale jak už to chodí, po dvaceti letech se detaily vynořují pomaleji.

Ticho prolomí až Pavel Koten, odchovanec pražské Rudé hvězdy, který se v Ústí nad Labem oženil. „Pamatuju si, že po závodech povídal Josef Hnidák, který řídil pražskej‘ autobus, Milanovi Špinkovi, že za tuhle prohru půjde domů pěšky,“ usmívá se. „To je jediný, na co si vzpomínám, protože jsem v tý chvíli řval smíchy. On mu fakt chtěl ujet!“

Chabařovičtí závodníci platili na své domácí dráze za nebezpečné soupeře. Už v červenci 1991 připravili překvapení Pardubicím, které se chtěly měřit s Olympem v boji o titul. Ze severu Čech se ale vraceli s remízou 45:45. Do bojů o extraligové zlato Chabařovice nepřímo zasáhly i v sezóně 1994. V dubnu sem přijela Plzeň necelý týden poté, co na Borech porazila Olymp. Místo papírově snadného vítězství se ovšem domů vracela s prohrou a s jistotou, že chce-li vážně pomýšlet na titul, nesmí už šetřit na Simonu Wiggovi.

„Jezdili jsme v Polsku v Gniezně,“ uvědomuje si Zdeněk Holub. „Byli jsme rozjetý a taky se vyrovnávaly rozdíly. U nás vyhrával hlavně Karel Průša. On byl zakouslej‘ do řidítek a z motokrosu dobře startoval.“

„A nešlo ho předjet,“ doplňuje Pavel Koten „Kór v Chabařovicích bylo neštěstí za ním jezdit.“ O tom se ostatně v onom extraligovém utkání přesvědčil i Antonín Kasper, jež s average 2,88 vévodil tabulce bodových průměrů extraligy 1993. Budeme-li počítat jen závodníky, kteří absolvovali alespoň šest utkání, do první desítky se vešli ještě slánský Roman Matoušek (2,79), pražský Petr Vandírek (2,76), pardubický Václav Milík (2,72), pražský Zdeněk Schneiderwind (2,58), jeho juniorský kolega Antonín Šváb navíc hostující ve Slaném (2,45), plzeňský Bořivoj Hádek (2,40), další Plzeňan s hostováním ve Slaném Jiří Štancl (2,28), Pražan Lubomír Jedek (2,18 a pardubický Pavel Karnas (2,10). Karel Průša je s average 2,08 dvanáctý, Pavel Koten (1,57) osmnáctý a Zdeněk Holub (1,48) dvaadvacátý.

„Topas jim nezajel, co chtěli,“ dívá se Pavel Koten do vyplněného programu. „Byli jsme vyrovnaný a to je základ bejt‘ vyrovnanej‘ mančaft. Dneska to táhnou jen dva.“ A ještě jeden rozdíl mezi extraligami ročníků 1993 a 2013. Před dvaceti lety odjelo alespoň šest extraligových závodů hned sedmatřicet českých plochodrážníků.

Vy vyhřáté ústecké restauraci se konečně dostává ke slovu i Lubomír Hrstka. „Zrovna jsem začal dělat šéfa klubu,“ vzpomíná. „Byl jsem placenej‘ předseda, ale radši jsem dával bodovný klukům a já kolikrát neměl ani na vejplatu.“

O to větší radost musel mít z vítězství nad soupeřem ranku pražského Olympu. „Vzpomínáme na to rádi,“ netají se. „Byl to pro mě dobrej‘ vstup do funkce. Povedlo se mi sehnat peníze a závodníka. A jako první jsme porazili rudý kůže!“

Severočeská ligová historie v kostce:
Severočeští plochodrážníci patřili do československé ligy už od jejího pravěku, kdy se ještě skvěla oficiálním názvem celostátní přebor družstev. Premiéru v lize na bázi krajských reprezentací prošli hned v šestapadesátém. O tři roky ji vyhráli a postoupili do I. třídy. Pátým místem v sezóně 1960 se udrželi, aby v následující sezóně skončili se stříbrem. Soutěž už nesla název 1. liga a po federalizaci Československa se družstvo přejmenovalo na Severočeský KV. V dvaašedesátém se dočkalo poslední příčky, ale místo sestupu do 2. ligy následoval zánik ligového zápolení.

O jeho renesanci se v sedmašedesátém postaral populární motoristický časopis Svět motorů. Využil vzniku mnoha svazarmovským plochodrážních středisek a vypsal soutěž o svůj pohár. AMK Ústí nad Labem v její skupině B prohrál dvakrát se suverénem Viktoria Žižkov, jež posléze v prosincovém finále sebrala triumf favorizované RH Praha, a poté už jen v půli září v Kopřivnici. Celkově skončil druhý ve své skupině.

Comeback regulérního ligového zápolení zastihl Ústečany na druhé příčce v sezóně 1968. V následujícím roce byli třetí, o rok později už čtvrtí. Družstvo, které muselo absenci regulérního oválu řešit azylem v Polepech, měly čekat už jen horší časy. V sedmdesátém čtvrté místo. O rok později se přešlo na čtyřutkání a vyšší liga poprvé nesla název extraliga. Ústí nad Labem bylo třetí, přesto se nevyhnulo kvalifikaci o udržení. Z ní však rezignovalo, bylo zastoupeno Českými Budějovicemi. Následoval pád do nižší ligy, dvě poslední místa v její skupině A v letech 1972 a 1973 a odchod ze scény ve čtyřiasedmdesátém.

To už ovšem ústečtí nadšenci vlastními silami budovali areál v Chabařovicích, o čemž výmluvně vypráví známý spíkr Miloslav Čmejla ve své autobiografii, kterou vlastním nákladem vydal letos v říjnu. Klub, jehož charakteristickým znamením se stalo velké písmeno CH na vestách, vstoupil do naší ligové historie roku 1975. Skončil u dna prvoligové tabulky stejně jako v šestasedmdesátém, kdy dokonce nepřijel na podniky do Žarnovice a Kopřivnice.

Od sedmasedmdesátého jezdily Chabařovice druhou ligu, která rozšířila československý kalendář o rok dříve. Záhy se v ní dostaly na hrot, avšak uspět v kvalifikaci o první ligu se jim povedlo až v září roku 1982. Osmičlenný výběr Bohuslav Polák, Karel Fujera, Karel Voborník, Miloslav Čmejla, Ladislav Šifalda, Milan Polák, Martin Morávek a Jaroslav Zobal v prvním kole dvojutkání s béčkem RH Praha na Markétě sice prohrál o dva body, avšak druhý den jej na ústeckém předměstí rozdrtil o dvacet bodů.

Ani o level výše se Chabařovice neztratily, o čemž svědčí dvojice druhých a třetích míst v rozmezí let 1983 – 1986. Sezóna 1987 se jim nepovedla, skončily čtvrté ve skupině, avšak napřesrok v reorganizované lize postoupily do prvoligového finále. Další výrazný mezník přinesl rok 1989, kdy si sestava Jaroslav Hauptmann, Karel Průša, Martin Morávek, Roman Bednář, Roman Holoch, Ladislav Šifalda a Ladislav Havlík triumfem ve finále první ligy pojistila nejen postup do semifinále mistrovství republiky družstev, ale především extraligu 1990.

Počátek devadesátých let vynesl Chabařovice na plochodrážní výsluní. V devadesátém se celek dostal na třetí místo extraligové tabulky, nicméně vavříny se naposledy rozdávaly v nadstavbové části a v semifinále v Březolupech byli Severočeši vyřazeni.

Při návratu osmičlenných týmů v roce 1991 si už Chabařovice vyjezdily regulérní bronz. Po sezóně 1994 však z extraligy vypadly, avšak po prvoligové přestávce se vrátily nejprve roku 1996 a naposledy 1998. V roce 1999 první ligu kvůli finančním důvodům nedokončily a družstvo s písmenem CH zazpívalo svou labutí píseň čtvrtým místem v první lize anno domini 2000.

Poslední ligový závod na chabařovické dráze se však konal až ve čtvrtek 31. května 2001. V Praze probíhala rozsáhlá přestavba stadiónu a Markéta našla azyl domácího prostředí právě na severu Čech. Symbolická byla přítomnost místního odchovance Jana Balihara ve výběru Milana Špinky, avšak mítink skončil setsakramentsky špatně.

V rozjížďce s číslem tři byl na třetím místě jedoucí Patrik Linhart ve výjezdu z druhé zatáčky příliš rychlý. Narazil do mantinelu, který jej odrazil zpátky na ovál. Tehdy patnáctiletý mladík v sedle neovladatelného motocyklu vlétl do skupinky lidí a srazil startmaršála se svým pomocníkem. Šéf startu Jaroslav Smoček si z incidentu odnesl trvalé následky a málo velkorysý postoj AČR vůči muži zraněnému s jeho logem na zádech na dlouhou dobu pošramotil vztahy klubu vůči držiteli sportovní autority.

Extraliga – Speedway Club Chabařovice vs. PSK Olymp Praha:

1. SC Chabařovice 47:	1 Karel Průša 12, 2 Robert Ráliš (SK Kaltima Liberec) 8(2), 3 Zdeněk Holub 10(1), 4 Pavel Koten 4, 5 Jan Holub 11(1), 6 Miloš Müller 2(1), 7 Jan Podrabský (SK Kaltima Liberec) DNR, 8 neobsazeno
2. PSK Olymp Praha 43:	9 Zdeněk Schneiderwind 10, 10 Lubomír Jedek 6(2), 11 Antonín Kasper 14, 12 Dušan Kšír 1, 13 Tomáš Topinka 8(1), 14 Lubomír Batelka (Oliba Mšeno) 2, 15 Martin Paták 2(1), 16 neobsazeno

Extraligová tabulka 1993:

	závody:	bilance:	skóre:	body:
1. PSK Olymp Praha	10	9-0-1	572:325	18
2. AK Slaný	10	7-0-3	490:402	14
3. ZP Pardubice	10	7-0-3	495:397	14
4. AK ČSAD Plzeň	10	5-0-5	414:470	10
5. Speedway Club Chabařovice	10	3-0-7	399:498	6
6. VTJ Racek Pardubice	10	0-0-10	308:586	0

Poznámka: o pořadí na druhém místě rozhodlo součet skóre ze vzájemných utkání Slaný vs. Pardubice 97:83

Účinkování Chabařovic v extralize:

sezóna:	bilance výsledků v závodech:	konečné umístění:
1990	0-2-2-0	3. (z pěti týmů)
1991	6-1-3	3. (z šesti týmů)
1992	3-0-7	5. (z šesti týmů)
1993	3-0-7	5. (z šesti týmů)
1994	1-1-8	6. (z šesti týmů)
1996	0-0-1-7	5. (z pěti týmů)
1998	0-0-0-8	4. (ze čtyř týmů)

Poznámka: v letech 1987 – 1990 nebylo pořadí extraligy konečným pořadím mistrovství republiky, které určila nadstavbová část. V letech 1991 – 1995 se československá, resp. česká extraliga jezdila systémem dvojutkání, jinak čtyřutkání.

Foto: Eva Palánová, Lubomír Hrstka a archív autora