Assen – 8. března
Když nám po letošní průšvihové sezoně, do které jsem blízal motocykly svým klukům aby se pokusili o Mistra ve dvojicích přišlo pozvání do Assenu na Pohár Roelofa Thijse, dost slušně obsazený závod před finále mistrovství světa, zajásal jsem. Konečně porovnáme postavený motocykl v ostré konkurenci evropských střelců na pořádné dráze s kvalitním ledem. No, a po tom,co Lukáš proháněl modlu českých ledů Antonína Klatovského v Hamru na Jezeře, jsem byl zvědav na srovnání s nejlepšími evropskými střelci. Nepočítám samozřejmě světové finalisty.
S klikou do semifinále
Rozčarování z neúspěchu v mistrovství republiky družstev, kdy nám utekl titul díky nesmyslnému pádu Lukáše z prvního místa na měkkém ledu odeznělo. Jedeme dál!
Kontrola celého motocyklu, na základě získaných informací úprava převodu. Na tom snad nejde nic zkazit. Jenomže ono bylo!
Stále však hlodá červík pochybností. Naše vlastní rámy jsou špatné? Na klaáckých pojedem‘! Nakonec Radek vyjednal s Janem Pecinou, že nám půjčí svůj motocykl na vyzkoušení.
První trénink našich Lukášů, Hutly a Volejníka. Protáčely se mně panenky. A nejen mně. Kluci na dráze kralovali. Po příjezdu do depa Lukino hlásil, že motorka vlaje po trati a nedá se na tom jet. Při kontrole motocyklu se ukázala příčina. Matice zadní osy držela na třech závitech. No, to muselo být maso. Další jízdu Lukáš vyzkoušel motorku Jana Peciny a usoudil, že je lepší.
Sedí, akorát jinde bere spojka, to je dobrý… Říkám mu: „To je nesmysl, až bude nerv na startu, prosereš ho.“ Ale znáte to. Nerozumím tomu, jsem starej‘ a blbej‘.
Úvodní dvě jízdy dobrý, první místa. Dál začíná mazec. Vylučovací jízdy bez oprav. Start, tvrdý nasazení, v cíli druhé místo. Dobrý. Dál se už láme chleba, jedeme o semifinále.
A hned další problém! Lukáš klesá z postupového místa na poslední, ale za okamžik jede dál. Má kliku, po Švédovi padá i Lukáš Volejník. Jízda je zastavena a opakuje se jen ve dvou. Jsme v semifinále!
Kontrola motorky. Proč přestala jet? „Na dírách jsem si vykop‘ zpátky jedničku,“ leze z Lukáše. Jan Pecina má menší botu, řadička blíž stupačce mu nevadí. Pro převodovku to musel být setskakramentský záhul. Avšak vydržela!
Mnoho ukecaných psů, zajícova smrt
Lukáš losuje barvu na startu. Červená. A jedeme o finále, ti slabší jsou venku, bude mazec. A byl, nezvyk na spojku, start v háji, v nájezdu poslední u lajny. Navíc hned na druhé rovině opět jednička v plné palbě.
Stíhací jízda se daří, ale honit náskok dobrých dvacet metrů přes dva jezdce je problém. Pod šachovnicovou vlajkou chybí na druhé místo necelá délka motocyklu. Škoda, na finále opravdu bylo, stačilo slušně odstartovat.
V malém finále si Lukáš se Švédem Jimmy Olsenem několikrát vymění první místo. Jenže nakonec trefí bariéru a je ze hry venku. Takže příště. Ale je to opravdu škoda, tady bylo nejmíň na bednu.
Teď si Lukino drbe hlavu, uznal že výměna motocyklu byl průšvih. A já si nadávám, že jsem ten nesmysl připustil. Po skoro třiceti letech závodění, ve kterém o úspěchu rozhodoval hlavně start jsem věděl, jak to dopadne. Byl jsem prostě měkkej‘, už se nestane.
Suma sumárum z hlediska výsledku je osmé místo z čtyřiadvaceti jezdců v konkurenci nejlepších Evropanů mimo účastníků světového finále a Rusů nesporným úspěchem. Při posouzení schopností jezdce i stroje to byl prokaučovanej‘ závod se vším všudy. Kecalo do toho moc lidí.
Foto: Zdeněk Růta
