Praha – 8. března
Necelý týden před svými sedmadvacátými narozeninami se Luboš Tomíček rozhodl ukončit svou plochodrážní kariéru. Na pražské Markétě se pohyboval od svého nejútlejšího dětství, splnil si sen o britské lize, zatímco od postupu mezi elitu SGP ho v challenge 2007 dělily jen dva centimetry a v mistrovství republiky jednotlivců bronzem z roku 2008 rozhodně svého dědečka nepřekonal. Přestat se závoděním nebylo rozhodně jednoduché, ale ekonomické vyhlídky byly neúprosné, jak se pražský závodník svěřil magazínu speedwayA-Z.
„Rozhodl jsem se,“ potvrzuje Luboš Tomíček ukončení kariéry a dodává, že v žádném případě nejde o žádný chvilkový rozmar. „Po loňský sezóně jsem prodal motorky a veškerý věci. Byl jsem rozhodnutej‘, že kdyby přišla dobrá nabídka, že by mě to nakoplo. Neozval se nikdo, takže jsem skončil.“
Loni strávil úvodní polovinu sezóny závoděním za Berwick, zatímco pobýval v Čechách, kde výrazným způsobem pomáhal pražskému Olympu k návratu na extraligový trůn.
„Propočty byly špatný,“ přibližuje příčinu svého rozhodnutí, které poprvé zveřejnil v angličtině na svém profilu na sociální síti Facebook. „Peníze do toho jdou a přitom nemáš možnost, že se ti to vrátí. Potřebuješ bejt‘ aspoň v Polsku. Jinak se z toho stane drahý hobby a to si nemůžu dovolit.“
Přitom Luboš Tomíček si už na základní škole nedokázal představit jinou možnost než, že se vydá za profesionální kariérou. „Je mi jasný, že jednou přijde hlad a třeba se naskytne příležitost a člověk se bude zase chtít jezdit,“ uvědomuje si a přiznává, že pověsit kombinézu na hřebík rozhodně nebylo snadné.
„Prožívám to dost, mám z toho vnitřní depresi,“ netají se. „Zrovna v tomhle období jsem vždycky odjížděl do Anglie. Ale poslední dva, tři roky už nebylo nic jistýho a šlo to pomalu do háje. Nenazval bych to ukončení kariéry, protože v poslední době žádná kariéra nebyla. Spíš odchod do předčasnýho důchodu, kterej‘ nás mladý stejně v této zemi asi nečeká.“
Od ploché dráhy však Luboš Tomíček v žádném případě neodchází. „Snažím se rozjet podnikání s plochodrážními díly,“ říká. „To je taky nahoru a dolů. Soustředím se na britskej‘ trh, což je taky na štíru. Pak ti dojde ten rozdíl mezi Grand Prix a pár kluby v polský extralize, kde jsou závodníci trošku bohatý, a těmi kluky, co jezdí za padesát liber za bod a ještě jim neplatí bonusy.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Michal Kohout a archív Luboše Tomíčka
