Přelouč – 4. ledna
Současný ráz počasí s denními teplotami dosahujícími až deseti kladných stupňů rozhodně nepůsobí radost ledařům, jejichž první dva domácí závody musely být zrušeny. Nicméně v Přelouči se utěšují starým českým pořekadlem, že i ta nejhorší věc může být alespoň pozitivní částečku. Lukáš Hutla se totiž mezi svátky objevil se sádrou na ruce, takže mu současný vývoj jde paradoxně vhod.

Lukáš Hutla se se svým otcem Radkem objevili v akci v rybníku poblíž jihočeské Jistebnice, kde KLABO team připravil testovací dráhu. Kvůli pracovním povinnostem se ovšem na něj dostali až v neděli, kdy už zel prázdnotou.

Na dráze už byla zhruba pěticentimetrová směs vody a sněhu, takže oba přeloučští ledaři objeli jen pár okruhů. I ty však stačily, aby se na obou jejich motocyklech projevily chyby v nastavení podvozku.

Jejich děda Václav se okamžitě zavřel ve své dílně. Na kalendáři byl datum 27. prosince, když se ve dveřích objevil jeho vnuk Lukáš. „Jak debil lížu motory na brzdě a nastavení podvozku a najednou se sem přihrne Lukino s pravou rukou v gypsu,“ svěřuje se Václav Hutla, že v ten okamžik neměl daleko k mrákotám.

Hutla Team si pro letošní zimu vytknul vskutku smělé cíle. I když původní plány zněly na rozdělení rodinného tandemu, aby otec jel družstva s Janem Pecinou a syn s Lukášem Volejníkem, okolnosti je daly opět dohromady. Spolu chtěli minimálně obhájit loňskou medaili a na cenné kovy plánovali útočit rovněž v soutěži jednotlivců.

Zlomená zápěstní kůstka na prostředníčku pravé ruky Lukáše Hutly však smělé plány škrtla jako tlustý černý lihový fix. „Předpokládaná doba léčení je asi šest týdnů,“ hlásí Václav Hutla. „No, to by nasralo. Takže pokud bude v lednu led, je vymalováno. Modlím se, aby zamrzlo aspoň v únoru a Lukášova ruka byla schopná.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)