Četl jsem, co se stalo s Mini Cupem… Vina není na Zdendovi Schneiderwindovi, ale v nás co děláme plochou dráhu. Nedostatek mladých nespočívá v nedostatku peněz, ale přístupu a propagaci mladých začínajících závodníků. Trochu se zamyslete a řekněte jeden jediný důvod, proč byste někomu doporučili začít dělat plochou dráhu.

 

Technika, se kterou mladí začínají, je příšerná. Doslova by se dala nazvat jako hajtry. Když pominu dva mezinárodní závody, naše stopětadvacítky se nikam nepodívaly. Nejhorší je, nikdo nepřijede ani na kemp, kde pod vedením trenérů a to podotýkám těch, kteří patří k nejlepším. Prostě nepřijede.

Dohadujete se o Mini Cup? Proč?

Začínající jezdec, co ještě ani neví, jestli chce nebo bude jezdit je nucen si udělat licenci na trénování, jako by mělo být na Mini Cup? Neobstojí  slova o pojištění.

U našich severních sousedů se na licence skládají zkoušky na základě toho, co se naučí pod vedením trenéra. Tak tomu bylo i v minulosti u nás, ale to co považujeme za pokrok, se povede.

Co považuji úplný nesmysl, je že na nejmenších motorkách se k závodům používají nejdelší tratě. Nejenže se děti nic nenaučí, ale rodiče se neudrží a snaží se do těch malých kolibříků namontovat za každou cenu raketu.

Pak je opak, kdy na malé dráze nedokážou mladí jezdci  zatočit, používají nevhodnou techniku – velikost motocyklu – a pak dochází k pádům. Co nás taky může trápit je věkové rozpětí deset až šestnáct let. Staří závodníci už dopředu staví ty mladé do nevýhody.

Proto jízda  na pásku a to, ať se jmenuje Mini Cup nebo pohár pro stopětadvacítky čí nějak jinak, by měla zohlednit možnosti jezdců.

Motivace.

V letošním roce Liberec nabízel školení pro rodiče a začínající jezdce. Nikdo se ani neozval. Jak se mají rodiče orientovat bez podpory a informací?

V současné době jsme v hluboké plochodrážní krizi a bez práce s mládeží nic nebude.