Bernardov – 20. července
Deset bodů po základní části včerejší extraligy ve Mšeně nominovalo Václava Milíka do rozjížďky čtyř nejlepších. Lubomír Vozár si sice při nahlašování jmen pro dvojici posledních jízd vyhradil právo na změnu, pakliže by se mu Mšeno dostalo za krk. Nic takového se nestalo, Rune Holta podruhé za sebou na ovál nevyjel. Václav Milík se usadil za zády Grega Hancocka, jehož skalp už získal v rozjížďce s číslem deset. Na sklonku druhého kola se však z jeho motoru vyvalil kouř dýmu, za nějž by se nemusel stydět ani křižník zlaté éry parolodí.

Jenže na rozdíl od parníku nebyl na pohonný agregát Václava Milíka vůbec hezký pohled. „Chtěl jsem zabojovat, ale rozlít‘ se mi motor,“ říkal vyrovnaným hlasem. Jeho otec Václav mezitím prováděl zběžnou inventuru škod. Záhy mu bylo jasné, že jim k dalšímu použití zůstalo jen zapalování.

Kromě vítězství a skoku do čela extraligové tabulky by s výhodou dvou závodů navíc oproti Praze, přinesl mítink Milíkovic týmu další příjemné zjištění. By pardubický junior cítil bolest v levačce, kam mu před čtrnácti dny spadl motor, statečně ji překonal a dokázal vozit body. V sobotu večer ho totiž v Lonigu čeká první ze sedmi finálových závodů juniorského mistrovství světa.

„Jsem rád, že jsem ten motor zadřel tady v nepodstatné jízdě než tam,“ uvědomoval si ve mšenských boxech. „V Lonigu jsem už byl loni s nároďákem. Nejel jsem tam, byl jsem tam jen, kdyby se někdo z nich zranil. Tak jsem na závody jen koukal. Pěkná dráha, bylo to tvrdý a tak doufám, že se mi budou dařit starty.“

Ještě jedna věc z jeho jediné návštěvy Loniga však Václavu Milíkovi utkvěla v paměti. „Pamatuju si, že vedle stadiónu maj‘ výbornou pizzerii,“ usmál se. „To víš, Itálie. Teď si tam dám pizzu a potom zkusím udělat co nejvíc bodů.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)