Praha – 8. června
Dvakrát v rozpětí jednoho jediného týdne závodil Richard Wolff na francouzských oválech. V Artigues de Lussac vybojoval postup do finále evropského šampionátu, zatímco v Tayacu mu místo v zářijovém challenge v Mariánských Lázních uniklo. Oba mítinky však měly jednoho společného jmenovatele. A tím byl předčasný konec.
„Cejtil jsem se hodně dobře,“ vypráví Richard Wolff o svém rozpoložení před cestou do Artigues de Lussac. „Luboš Tomíček mi udělal motor speciálně na tuhle dráhu, jsou to takový Pardubice. Nastavení motorky mohlo bejt‘ malinko o bod lepší. Kromě první jízdy jsem všechny jízdy prohrával jen o koňskou dýlku.“
O ní byl v cíli dříve nejprve Stephane Tresarrieu ve čtvrté a poté Theo di Palma v osmé jízdě, v rozjížďce s číslem dvě skončil Richard Wolff nejen za vítězným Dirkem Fabriekem, ale i za Keijo Bünningem. Potom ovšem zhasla světla na stadiónu a pořadatelům se je nepovedlo opravit.
„Výsledek moh‘ bejt‘,“ komentuje Richard Wolff předčasný konec. „Ale postup je, i když to mohlo bejt‘ příjemnější. Mrzí mě, i že Andy Appleton šel na hubu a udělal si koleno. Spolu si pomáháme, takže mě to mrzí.“
Pražský závodník, jehož od letošní sezóny už nevídáme na klasických oválech, se může chystat na finále evropského travnatého šampionátu v Eenrumu. „Je to sedmisetmetrová dráha,“ přemítá. „Snad nebude dlouhodobě pršet. Už jsem tam objednával nocleh, ještě jsem tam podepsal jeden závod ve Staphorstu, pojedu si tam zatrénovat. A Sjoerd Rozenberg mi nabíd‘, že si u něj na baráku můžu udělat motorky.“
Zato minulou sobotu nezačalo kvalifikační kolo světového šampionátu v Tayacu zrovna optimálně. „Trénink byl v pohodě, motorka dopasovaná,“ líčí Richard Wolff. „Ale v první jízdě jsem jel k pásce a zjistil jsem povolenej‘ plyn. Zkusil jsem to podotáhnout rukou. Zkoušel jsem dojet, kdyby to zastavili, abych si vzal druhou motorku, ale dojel jsem na zero.“
Potížím však zdaleka nebyl konec. „Upravil jsem plyn, ale prasknul šteft na spojce,“ popisuje pražský závodník. „Na dlouhánu je to všechno zakrytovaný a spojka mi shořela. Hned jsem skočil na druhou motorku a udělal další dvě trojky. Už to bylo dobrý, ale při mistrovství světa potřebuješ každou jízdu a nemůžeš si dovolit nulu.“
S devíti body dohromady hleděl Richard Wolff vstříc semifinálové jízdě s odhodláním. „Honil jsem se s Fabriekem,“ vrací se ještě k rozjížďce s číslem dvanáct. „Motorka jela, chtělo to odject druhý místo v semifinále a postup bych dal.“
Jenže na semifinále vůbec nedošlo. „Přišla bouřka,“ krčí Richard Wolff rameny. „Fakt slejvák. Jak byla dráha nagumovaná, pozabíjeli bychom se tam. A déš znamenal neúspěch postupu do Mariánek.“
Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)
