Praha – 2. února
V plochodrážních depech patří mezi nepříliš hovorné typy závodníků, jimž mnohdy nerozváže jazyk ani kromobyčejně povedený mítink. Když však přesto promluví pro médie, jeho komentáře jsou trefné a výstižné. A loňská sezóna s třetím titulem v extralize a životním výsledkem v mistrovství republiky jednotlivců dalo mnoho podnětů pro exkluzivní rozhovor. Nicméně Jan Jaroš se v něm pouze neotáčí zpátky, ale hledí vstříc rychle se blížící sezóně.

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky skončilo tvým rozjezdem s Matějem Kůsem o bronzovou medaili. Stíhal jsi ho vytrvale a po závodě tvrdil, že by stačilo jedno jediné kolo navíc a podařilo se ti ho předjet. Skutečně bys na něho dokázal něco vymyslet?“
Jan Jaroš: „Ono to není podstatný, protože se plochá dráha právě jezdí na čtyři kola. Pořád je to na čtyři kola. Bylo to hrozně rychlý. Zkoušel jsem se prosmyknout kolem mantinelu. Ale Matěj mi bohužel nikde nenechal skulinku, abych se tam moh‘ dostat. Hlídal si mě, byli jsem stejný rychlí. Bylo to o tom, kdo udělá chybu. Jak říkám, zkoušel jsem všechno možný. Dokonce tam byl v nájezdu jeden okamžik, kdy by to šlo, ale nedokázal jsem nabrat takovou rychlost, abych ho předjel. Hlídal si mě, chtělo to lepší start.“

speedwayA-Z: „Za těchto okolností jsi skončil celkově čtvrtý. Toto umístění bývá tradičně vnímáno jako nevděčné. Ke stupňům vítězů chyběl kousíček, avšak na druhou stranu jde o tvůj nejlepší výsledek v šampionátu vůbec. Jak to vnímáš ty coby osoba nejpovolanější?“
Jan Jaroš: „Vnímám to, jak říkáš. Jako úspěch a myslím si, že vyloučení v Praze bylo rozhodující. To byl v ten bod, kterej‘ mi v konečným výsledku scházel. Ten rozjezd byl potom takovej‘ bonus, kterej‘ se mi nepovedlo úplně na sto procent využít. Ale stejně to vnímám jako úspěch, je to nejlepší výsledek, kterej‘ jsem v mistráku dosáhl. A tak to řadím mezi svý úspěchy, i když je to čtvrtý místo. Vždycky může bejt‘ líp a nebo hůř. To nikdy nevíš. Výběr drah byl loni pro mě výhodnej‘. V Divišově to mám rád, v Praze to nebylo špatný, kdyby nebylo to vyloučení a Mšeno je doma. Ale podmínky má každej‘ stejný.“

speedwayA-Z: „Zato čtvrté místo v šampionátu dvojic budeš hodnotit jako zklamání. Co pro tebe znamenala výměna Filipa Šitery za Zdeňka Simotu oproti předloňské sestavě HBC fans? A jak na závod v Březolupech vzpomínáš?“
Jan Jaroš: „Tam si myslím, že nám to s Hadičákem nevyšlo, i když ten tam jel fantasticky. Já se pořádně nemoh‘ srovnat a doladit motorku, by jsem tam předtím jel první ligu a fungovalo to. Začlo to už od rána. Na dálnici jsem uvařil auto. Nakonec mě do Březolup vzal Richard Wolff. Naložil nás i s malinkým Honzíkem, za což mu chci poděkovat. Měl to i se zvukovou kulisou, když se malej‘ díval celou cestu Praha – Březolupy na Krtečka. Dvojice byly zakletý už od rána. To mě mrzí, opravdu mrzí, Březolupy řadím mezi své oblíbený dráhy. Škoda, no. Letos bych chtěl jet, chtěl bych nastoupit za Mšeno, ale jak to ve finále dopadne, je ještě ve hvězdách.“

speedwayA-Z: „Mšeno získalo třetí extraligový titul ve své historii. Letos ovšem neprohrálo jediné utkání, by v pár případech sehrála Štěstěna možná větší roli než přesně nasazený žolík. Jak jsi prožíval vaše vítězné tažení ze svého úhlu pohledu?“
Jan Jaroš: „Mšeno jako celek získalo třetí titul, což je fantastický. A že jsme vůbec neprohráli, je neuvěřitelný. Každopádně štěstí při nás stálo po celou dobu. Co se týče finálovýho závodu ve Mšeně, myslím, že to pro všechny i pro mě byl obrovskej‘ zážitek, na kterej‘ moc rád vzpomínám. To byla špička. Štěstí při nás stálo po celou dobu třech let a konstelace v týmu je celkově fantastická. Funguje to.“

speedwayA-Z: „2009, 2010 a 2011. Pěkná řádka titulů. Dá se nějak srovnat, který byl nejtěžší? Říká se, že obhajoba bývá mnohdy těžší, ale v tomto ohledu musíte být specialisté.“
Jan Jaroš: „Jak říkám, při každým závodě při nás stálo štěstí. Hodně při nás stálo, bylo nám nakloněný. Petr Vandírek jako manažer dělá svou práci špičkově a tituly jsou zásluha všech lidí ve Mšeně. Všechny tři byly těžký. Finále je vždy infarktový, ale nejvíc jsem si užil to poslední. Z toho mám radost, že to tam vyšlo. Paráda, fakt super. Užil jsem si ten závod jako takovej‘, od začátku do konce to bylo v takovým klidu. Sice nervy šílený, ale někde vevnitř si člověk říkal, že to dopadne dobře. I ten mančaft se sešel v dobrý formě, by kluci z Pardubic byli rychlí, ale my jsme chtěli víc vyhrát. A to si myslím, že rozhodlo.“

speedwayA-Z: „V depu působíš poměrně uzavřeným introvertním dojmem a ani povedený závod mnohdy neotevře stavidla tvé výřečnosti. Je to součást nějaké strategie? A když už se bavíme o dění v tvých boxech, mnohdy si dáváš hodně na čas s vjezdem na ovál…“
Jan Jaroš: „Ty vjezdy nejsou záměrný, bejvám‘ rád i první na pásce, ale spíš to bylo zaviněný tím, že jsme do poslední chvíle něco předělávali nebo dodělávali na motorce. Mám vždycky pocit, že to stihnu, ale párkrát se mi vymstilo, že jsem to nestih‘. Takže to je možná ten důvod, proč po závodech nemluvím (smích). Řídím se spíš pravidlem mluvit stříbro, mlčeti zlato. Mám svůj mikrosvět, jak jsi jednou napsal, do kterýho si málokdy někoho pustím.“

speedwayA-Z: „V polské lize jsi loni pokračoval opět v Krosně, ale pro letošek podepsal Gniezno. Už ti nestačila druholigová jistota?“
Jan Jaroš: „V Krosně jsem byl dlouho a potřeboval už změnu. Chtěl jsem se upgradovat o stupeň nebo ligu výš. Jeden z důvodů byl taky, že po čtyřleté spolupráci se ke mně Krosno nezachovalo korektně. Podařilo se mi podepsat do Gniezna do první ligy. Zjara tam mám na začátku března tréninky. Těším se na novej‘ klub, novej‘ mančaft a novou spolupráci s více profesionálním klubem. Jistý nemáš nikde nic, ani v polský druhý lize a jak říkám, chtěl jsem jít o úroveň vejš. A myslím, že bylo nezbytně nutný to udělat takhle. Dráhu znám, už třetí rok se tam jezdím zjara rozjezdit a trénovat. Najezdím tam pokaždý sto koleček. A ještě když Gniezno bylo ve druhý lize, jeli jsme tam s Krosnem závody proti sobě. A tak doufám, že tam na mě Toník Kasper bude zezhora dohlížet.“

speedwayA-Z: „A co ostatní světové ligy? Býval jsi hodně aktivní na Britských ostrovech, kam sis našel cestu už v juniorském věku. To je už uzavřená kapitola? A není problém obejít se bez většího počtu angažmá?“
Jan Jaroš: „Co se týče Anglie, je to spíš o tom, že letos určitě ještě asi ne. Je tam otazník. Jsou tu určitý věci, který potřebuju mít vyřešený předtím, než bych do Anglie šel. Zatím to není reálný. Ostatní ligy jsou složitý, jak tu sezónu postavit. Momentálně jsem jezdec amatér, naplno se věnuju práci a plochou dráhu dělám jako koníček. Je to s tím všechno spojený. Ale to je směr, kterým bych se chtěl vydat. Závodit míň, než se honit a závodit čtyřikrát do tejdne. Aby kvantita nepřesáhla kvalitu. Ale Anglii mám ještě v hlavě, že bych se tam chtěl jednou vrátit, ale v tuhle chvíli na to není zatím prostor.“

speedwayA-Z: „V reprezentaci jsi loni absolvoval semifinále evropského šampionátu v Murecku, kde tě o postup připravil úvodní defekt. Letos jsi však poskočil v mistrovství republiky výš, budeš tedy mít více příležitostí. Hodláš je využít?“
Jan Jaroš: „První čtyři jezdci v mistráku mají mít nejvíc možností, ale praxe může bejt‘ jiná, tak uvidíme, jaký budou ty příležitosti a pak, jak se s nima popasuju. Určitě se chystám je využít všechny. Mám přislíbený semifinále mistrovství světa v Divišově, tam bych chtěl postoupit. Co se týčce mistrovství Evropy, co jsem mluvil s panem Špinkou, konkrétně ani nevím, kam jsem nominovanej‘. Neberu reprezentaci jako výhodu nebo nevýhodu, ale těší mě to. Prostě jseš reprezentant a každej‘ závod je čest. Člověk reprezentuje zemi, kde se narodil, což je špička. A jak jsem využil těch příležitostí, si povíme po sezóně.“

speedwayA-Z: „Nyní na počátku února je ještě měsíc relativního klidu. Jak se na novou sezónu chystáš a co bys v ní rád dosáhl?“
Jan Jaroš: „Nějaký změny zřejmě budou, uvažuju o tom, že přestoupím do silnější kubatury tisíc kubíků (smích)! S těmi cíli, je to momentálně tak, že si je sám se sebou probírám. A až budu mít jasno a odsouhlaseno, nechám si je pro sebe. A pak na konci sezóny ti řeknu, jestli byla trefa. Teď nevím, kde mi hlava stojí. Pracuje se, pracuje, postupně se všechno vytřibuje, uvidíme, jak se to podaří.“

Jan Jaroš děkuje:
„Chtěl bych poděkovat svýmu tátovi. Díky němu už umím spousta věcí a dneska závodím na motorce. Potom Zdenče a malýmu JPJ, že při mně stojí v dobrým i zlým. A celé rodině. Pak panu Greplovi, bez kterýho bych nejspíš těžko závodil. Panu Vopatovi, klukům ze Stuhy, Oldovi Řezníčkovi za žihadlo, klukům z DC, mechanikům Mufovi a Milanovi a samozřejmě i těm všem, které jsem nevyjmenoval.
PS – Jituš, dort se ti poved‘, byl výbornej‘, děkujeme!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Jiří Havlíček a Antonín Škach