Praha – 5. ledna
Výroční den vzniku samostatného českého státu si v loňském roce každý užíval jinak. Většina pracujících láteřila, že tentokrát připadl na sobotu, takže událost z podzimu 1918 jim neprodloužila víkend. V Divišově však vrcholil stopětadvacítkářský seriál Speedway Mini Cup. Lukáš Kovařík projel vítězně cílem finále D, aby posléze vybral maskota týmu pro nadstavbový zkušební závod družstev.
Jenže debut v barvách Mopslíků mu nevyšel dle představ. Sice se směle pral o první místo s chabařovickým Jakubem Ondrouškem, avšak nakonec upadl. Divišovské odpoledne pro něho jako závodníka bohužel skončilo.
„Až na pár modřin to bylo v poho,“ říká dnes s odstupem bezmála čtvrt roku. „Žádný následky nemám. S Kubou soupeřím rád. A tento souboj byl pro mě úžasnej‘. Zavzpomínal jsem si při něm na souboje v Polsku.“
Plochodrážní motocykl byl přitom prvním dvoustopým vozidlem poháněným spalovacím motorem, na které se posadil. „Přivedl mě k tomu tatínek,“ vyzdvihuje podíl otce Zbyňka na zrodu nového plochodrážníka. „Plochou dráhu jsem nikdy předtím neviděl a na jiný motorce jsem nikdy neseděl.“
Debut nového plochodrážníka se odehrál v říjnu 2008. Jiří Benda pořádal už druhý, ale bohužel také poslední ročník svého stíhacího podniku Shupa Cup, jenž byl zamýšlen jako podpora motocyklového závodění pro malé děti, které se neohrozí vzájemným fyzickým kontaktem.
„Ano,“ odpovídá Lukáš Kovařík jednoznačně na otázku, zda si na svůj první závod vůbec vzpomene. „Porazil jsem tam Frantu Kliera ze Mšena a dostal svůj první pohárek.“ Trofej byla sice první, ale rozhodně ne poslední.
Od jara 2009 se Lukáš Kovařík stal pevnou součástí závodního kolotoče stopětadvacítek. Nejprve jezdil s objemově slabším Simsonem na malé dráze. Posléze přišel velký motocykl a v dubnu 2010 premiéra na klasické dráze.
„Vzpomínám na ně dobře,“ otáčí se Lukáš Kovařík za svými úvodními sezónami na oválech. „Byl to můj začátek v mistrovství republiky s licencí jezdce. Již v těchto sezónách jsem se zúčastnil mezinárodních závodů v Polsku ve Wawrově a jezdili jsme i na velké dráze v Gorzowě. Poznal jsem mnoho přátel. Mimo jiné Michala Škurlu, Ondru Smetanu, Davida Štěrovského, Míšu Krupičkovou a mnoho jiných. Letos jsem se osobně setkal i s mistrem světa Tomaszem Gollobem a jinými profesionálními jezdci.“
Nejlepší výsledky ovšem přišly v minulém roce. Při Speedway Mini Cupu v Chabařovicích stál na pódiu a celkově skončil šestý. V mistrovství republiky pátý a v šampionátu na klasických drahách sedmý.
„Miniovály jsou pro mě rozhodně lepší,“ netají se Lukáš Kovařík. „Své výsledky oceňuji, ale mohlo to být o trochu lepší, kdybych se víc snažil. Vloni jsem jezdil na novém motocyklu Shupa o plném objemu 129 ccm. Nejvíc se mi ale povedly závody v polském Wawrowě. Díky chabařovickému autoklubu za nominaci!“
Zimní přestávka je pro závodníky vlastně hlavně přípravou na nadcházející sezónu a stopětadvacítkáři nejsou žádnou výjimkou. „Technickou stránku nechávám raději na tátovi,“ odpoví Lukáš Kovařík opatrně na otázku, jak se chystá on sám. „Jezdíme plavat, jezdím na rotopedu a chodíme běhat do obory Hvězda. Ale je toho málo, potřeboval bych do toho dát víc…“
A s jakými ambicemi se na jaře pustí do dalších bojů v kubatuře kolibříků? „V letošním roce budu usilovat o umístění na bedně v mistrovství republiky na krátké dráze a Mini Cupu,“ říká bez sebemenšího zaváhání. „A rád bych znovu změřil síly s polskými jezdci.“
Lukáš Kovařík děkuje:
„Děkuji svému trenéru Zdeňku Schneiderwindovi za jeho pomoc a podporu. Děkuji chabařovickému autoklubu a to jmenovitě Láďovi a Jiřince Šifaldovým za jejich pochopení, pomoc a nominaci do závodů v Chabařovicích a Polsku. Moc děkuji svému TÁTOVI, že mi postavil novou motorku, Svému mechanikovi Ríšovi alias Dr. Plzákovi za jeho pomoc a morální podporu při trénincích a závodech. A že toho musel skousnout hodně, Děkuji za kamarádský přístup a pomoc Lubošovi, Filipovi, Láďovi, Daně a Petrovi Rozstleskávačce Hájkovic.“
Foto: Wojta Zavřel, Antonín Škach a Eva Palánová
