Liberec – 13. února
Příznivé teploty již v týdnu nasvědčovaly, že by to mohlo jít. Ve čtvrtek vysekal Tomáš Kollert pár vzorků ledu a úctyhodných patnáct až dvacet centimetrů zapříčinily to, že už odpoledne jsme je zlehka obrušovali.

 

 

Ve čtvrtek jsme se spíše byli s ledem seznámit, už pár let jsme ho totiž neviděli. Potkali jsme se i s libereckými Éčky. Počasí příznivé, bylo lehce pod nulou.

V pátek po práci a po škole jsme opět vyrazili trénovat, ale naším plánům udělal na závěr čáru přes rozpočet řinčivý zvuk motoru. Bylo to ke konci tréninku, takže se Štěpánka i tak povozila. Doma jsme pak odhalili příčinu bohužel i s jejími následky. Praskl nám výfukový ventil.

V sobotu brzy ráno rozborka-sborka, agregát z druhého stroje a v jedenáct už jsme opět brousili led. Moc děkujeme za pomoc a rady pánům Věroslavu a Tomáši Kollertovi, kteří nás celou dobu tréninkem doprovázeli. Jejich přítomnost pro nás byla velice plodná a příznivá.

Po té, co se Štěpa chtěla začít kamarádit s fojteckou lochneskou a začala jí učit pády přes hák, jsme si trénink opět nepatrně zkrátili. Z ledu šla po svých, ale do smíchu jí nebylo. Nevím přesně, jestli má lochneska nohy podobné člověku, ale kdyby chtěla taky někdy padat přes hák, musí se připravit na to, že může mít na stehně modřinu patnáct centimetrů dlouhou.

V sobotu už ale lehce mrholilo, v podvečer to zavánělo i deštěm. V neděli už byly +4°C, mlha a do toho opět mrholení. Já myslím, že led už nevydrží a pokud mají podobně i za kopcem kluci na Hamru, přijde od nich dnes špatná zpráva.