Plzeň – 10. prosince
Zprvu se zdálo, že jeho letošní sezóna se bude houpat jako na pouové houpačce. Z Itálie se vrátil se zlomenou nohou a revize závodních plánů mu sebrala mistrovství republiky na dlouhé dráze. V disciplíně, které se chtěl věnovat naplno, nakonec absolvoval jediný mítink, z něhož si dovezl potlučenou ruku a pokroucený motocykl. Aktiva však nakonec převážily negativní skutečnosti. V českém juniorském šampionátu se na poslední chvíli prosadil na mistrovský trůn, přidal takřka povinný primát v juniorských družstvech a podílel se na třetím mšenském titulu v extralize. O tom všem vypráví Michael Hádek v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.

speedwayA-Z: „Už před lety tě chytly dlouhé dráhy, avšak letos dostaly velkou konkurenci v podobě juniorských šampionátů, které jsi jel naposledy. Jakým směrem se kariéra juniorského mistra republiky začne ubírat od sezóny 2012?“
Michael Hádek: „Popravdě sám nevím. Uvidí se, jak mně to půjde na začátku sezóny a podle toho se zařídím. Když mi to půjde zezačátku na krátký, soustředím se na ni. Když ne, zkusím si sehnat nějaký závody na dlouhý. Zase je pravda, že na krátký nebude tolik závodů. Je to ve hvězdách. Nevím s Krosnem. Klub to není úplně špatnej‘, ale tady na extralize udělám osm bodů. Přijedu do Polska a jsem rád, že mám dva. Ale hlavně jsem senior, proto mě kluby asi už nebudou tolik poptávat. Takže nejen, že padá Krosno, ale i celý Polsko úplně. Chtěl bych se někdy podívat do Anglie, ale nejsou na to motorky. Byla by to investice jako hrom a na to nejsou prachy. Všechno se odvíjí od peněz. A hlavně nevím, co bych tam dělal, když se ani nedomluvím. V Čechách budu v Plzni, nic než Plzeň, zase. Domluvili jsme se s rukama, ale popravdě mám drobet hrůzu z tý koalice. Už to tady bylo se Slaným a nedopadlo to dobře. Tady to bude asi v pohodě, ale nejistota tady je. Ale co, smlouvy máme podepsaný, už to nemá cenu řešit. Můžeme se nechat už jen překvapit. Ve Mšeně bylo dobře, to bylo můj druhej‘ domov. Tu dráhu umím už líp než plzeňskou a hlavně mi víc sedí. S dlouhou to bude buď a nebo. Zatím nejsou finance na druhou motorku. Nemohl bych to dělat naplno. Až bude druhá motorka, půjdu do toho.“

speedwayA-Z: „Krátká dráha ti paradoxně vzala mistrovství republiky na dlouhé dráze v Mariánských Lázních. Pád při italské lize v Lonigu ti přivodil zranění nohy a ty jsi v termínu lázeňského závodu jel mistrovství světa v Goričanu, místo dřívějšího Neustadtu, který sis původně vybral. Určitě ti to bylo líto, a to tím spíše, když jsi přišel i o mistrovství světa na dlouhé a v této disciplíně absolvoval jen evropské semifinále v La Reole?“
Michael Hádek: „V životě jsem nevěřil, že se na dlouhý takhle převrací, jako se to stalo mně v La Reole. A že je to taková vejška! Koleje jako hovado, nikde tráva, jen hlína. Šel jsem o zub dolů, šel z šestky, najednou mžik a ležel jsem! Ještěže jsem stačil odkopnout motorku. Je jen o třicet čísel delší, ale při svíci je to strašnej‘ mazec. Kdo to nezažil, neví, co to je. Na postup bych tam asi neměl, pořád jsem dojížděl třetí, a byl jedině rád, že postoupil aspoň Aleš. Akorát ta motorka se nemusela takhle zvinglovat. To byl jedinej‘ závod, měl jsem jet ještě Willing, ale měl jsem tu ruku a hlavně motorka byla zvinglovaná. Cenný zkušenosti jsou nestartovat na plnej‘ plyn. Když jsem to řek‘ Alešovi, jenom si ukal na čelo. Musím se naučit páčkovat. Uvidíme příští rok. Když se pojede mistrák, pojedu ho. A chci udělat dobrej‘ výsledek, ale to je taky ve hvězdách. Když pánbůh zavře oči nebo budu mít štěstí jako při prvním mistráku, půjde to. První závod a hned pátej‘ a na takový prašný dráze!“

speedwayA-Z: „Z onoho Goričanu jsi nakonec postoupil, avšak slovenská Žarnovica znamenala konečnou. Místo náhradníka pardubického finále přidělené od AČR tě uspokojit asi nemohlo, že?“
Michael Hádek: „Pořád lepší než drátem do oka. Nějaká koruna za to byla. Sice jsme je tam nechali Andy Smithovi za blatníky, ale bylo dobrý se tam podívat. I když mě štvalo bejt‘ tam v tom horku dvě hodiny navlečenej‘ v kombinéze. Ale když jsem viděl tu betonovou dráhu, ani jsem nelitoval. V Goričanu jsem podle startovky doufal, že by to mohlo vyjít. Ale se zlomenou nohou jsem si dával menší naděje. Startoval jsem, byla to tvrdá a rovná dráha, ale na rovince mě předjížděli. Žarnovica byla horší. Hrbolatá dráha, do toho zapršelo, nedalo se to vydržet. Těšil jsem se tam. Je to veliká dráha a pamatoval jsem si, že tam materiál byl. Ale noha zaúřadovala. A dráha taky. Bylo to hrbolatý až do nájezdu a prostě jsem to neustál. O to větší škoda, že to bylo naposledy. Říkám pořád, že jsem starej‘ vůl. A kluci, tátovi vrstevníci, co jsem byl s nima dnes pro motorku v Chomutově, říkaj‘, že jsem starýho vola syn. Štve mě to, že jsem už na juniorák starej‘, ale co s tím naděláš?! To si musíš stěžovat u našich.“

speedwayA-Z: „S českým juniorským národkem jsi vypadl v Rawiczi, ale nakonec od zeleného stolu postoupil do finále v Balakově. Té medaile, která proklouzla mezi prsty, byla škoda. Kurevská škoda, shodneme se?“
Michael Hádek: „Ještě větší. Nešlo nám to nikomu až na Milíčka. Ten bojoval. Myslím, že jsem to prohrál já. Jel jsem na Jawce a ve druhý jízdě v tom začalo rachtat. Naštěstí šel Dán na hubu. Opakovačku jsem jel na Romanově motorce a málem mu to zahodil na jedný díře. Mezitím se zprovoznilo moje GM, ale nebylo dopasovaný. A přivez‘ jsem už jen jeden bod. To byl kámen úrazu. Jako kapitán jsem je tam moc nepodržel, spíš naopak. Ale postoupit do finále ze čtvrtýho místa, to je tak někdo neumí, takový čáry máry. U mě je to vždycky tak, že beru všechny závody stejně. Jenže teď jsem dělal sedm bodů, předtím jsem to v Moorwinkelsdammu nebo v Dánsku podržel, ale tohle Rusko jsem prokaučoval. Na Rusáky jsme neměli, ale Dány a Ukrajince jsme mohli sfouknout jako svíčky. Stalo se, stalo, snad to kluci dotáhnou do konce příští rok. Když beze mě…“

speedwayA-Z: „Před sezónou ses vsadil s Janem Holubem o sud dvanáctky, kdo vyhraje juniorský šampionát. Dlouho to vypadalo, že se opije Václav Milík, ale nakonec ses radoval ty. Když jsi ztrácel jeden bod a jel do Svítkova, věřil jsi, že se šampionát ještě otočí ve tvůj prospěch?“
Michael Hádek: „Když jsem v Pardubicích viděl tu betonovou dráhu, vůbec jsem si nevěřil. Ale vyhrál jsem první jízdu a bylo to v pohodě. Hlavně jsem startoval. Netradičně na tvrdý dráze. Bejvaly doby, kdy se mi takový dráhy líbily, ale to jsem byl ještě malej‘ chrchlák, jak by řekli u nás. Bylo to štěstí, nic víc. Od těch Pardubic, nevím, jestli byl Milda nervózní, ale přišlo mi, že jsem měl víc štěstí já. Hlavně v tom Liberci. Zase štěstí, asi jo. Milíček měl defekt, pak ho odved‘ Škurlič. Potom se štěstím i já. Vyšlo to. Starej‘ Venca říkal, že jak jsem s ním vychcal, bylo zkušenostma. Ale já tvrdím, že to bylo o štěstí. Jenže teď se ani jeden z těch neřádů nemá k tomu sudu. Škubali se jak polský židi. Že prej‘ je to pro ně, že měl platit ten, kdo vyhrál titul. Pak se rozpomněli, ale nějak se jim do toho nechce. Já už ten titul moh‘ mít kolikrát. Byly dvě možnosti nebo tři i čtyři, když to beru s devatenáctkama. Ale nikdy to nevyšlo. Až teď. Náhoda. Pánbůh nebyl doma. Popravdě, pocit není žádnej‘. V tom Liberci jsem byl šastnej‘, ale extra pocit žádnej‘. Sliboval jsem, že mi to dojde po pátým pivu. Začlo mi to docházet až další tejden, když jsem to stihnul. Jsou to závody jako závody. Co si za to koupím? Za rok na to každej‘ zapomene.“

speedwayA-Z: „V juniorských družstvech jste s Janem Holubem sehraný tandem. Za dané konstelace by ztráta titulu byla překvapením srovnatelným s přistáním létajícího talíře se zelenými Marany. O to větší škoda, že jste kvůli Balakovu nemohli jet mistrovství republiky dvojic. A myslíš, že se bratr Daniel s Janem Holubem postará o další zářez?“
Michael Hádek: „Měli jsme bejt‘ zase čtvrtý letos nebo až příští rok, jestli spolu pojedeme (smích)? Se ségrou Holubínem jsem za ty léta sehranej‘. Umíme se domluvit, není mezi náma problém. Neříkám, že to v juniorskejch‘ družstvech bylo předem daný. Zlomil jsem si nohu a nejel jeden závod. Pár chvil nám Slaňáci šlapali na paty. Jsou dobří, nevím, jestli jsou lepší, to asi ne. Ale zase to štěstí. A nebo, jak s Jéňou jezdím nějakej‘ pátek, víme, jak na ně. Odstartovat a rychle pryč, jinak tě malej‘ Eda sestřelí (smích). To je jeden z receptů. Naštěstí Michal Dudek neměl stabilní výkonnost, Roman Čejka taky. Na tom jsme je udolali. Akorát nám to kazil Milíček, skrček jeden. Nedokážu si představit, kdyby měl k sobě hodnotnýho paráka. Asi bychom na ně koukali hodně zespoda. Pokračovat by to mohlo. Když Jéňa bráchovi pomůže, mohli by Slaňáky porazit. Brácha má výhodu, že se nebojí to dát na venek. To je jeho velkej‘ plus a moh‘ by to dotáhnout dál než já. Proč by to s Jéňou nemohli udělat znova? Já na ně holt budu už jen čumět z depa a závidět jim.“

speedwayA-Z: „Když Plzeň rezignovala na extraligu, tvé kroky vedly do Mšena. Stal jsi se součástí permanentně vítězícího týmu, který se nakonec radoval i z titulu. Jaký to bylo pocit být jeho součástí?“
Michael Hádek: „Neměl jsem nic jistýho. Byl jsem junior, ale Jéňa taky. Naše výkonnost byla stejná, nakonec to ale dopadlo dobře. Na pocity po finále si ani nepamatuju. Nejlepší na tom závodě byla asi ta autogramiáda, to jsem v životě nezažil (smích). Finále nebylo jednoduchý, ale byl to závod jako závod. Jak jsem už říkal v předchozích otázkách, štěstí. Byla to velká náhoda, že jsme vyhráli všechny závody. A to bylo o bod nebo to finále o šest. Když se to všechno sejde, je to o něčem jiným. Tady se to sešlo, bodoval každej‘ z našeho týmu. Když to jednomu nevyšlo, druhej‘ ho zastoupil. A bylo to. Jeli jsme jako mančaft. Ale teď mě volá Plzeň. Nějak jsme se domluvili. Podmínky nejsou špatný, zkusit se má všechno, tak proč ne. Soupisku nebudeme mít špatnou. Říká se, že Vaculík, Kolodziej, oba bratři Pawlicki, Harris, ale to bych kecal. Odjetí z mistrovského týmu je risk. Třeba se tady nechytnu, ale nikde není psaný, že bych se chytil ve Mšeně. Třeba budeme mít štěstí a uděláme titul jako ve Mšeně.“

speedwayA-Z: „Ty ses mezi extraligové vítěze zapsal již s Plzní v roce 2007. Tehdy jsi teprve stál na počátku své kariéry. Byla to jiná doba, jiný tým a konec konců i jiná liga. Přesto se tě zeptám, zda se oba tituly dají porovnat?“
Michael Hádek: „S Plzní jsem se tenkrát vůbec nenadřel. Jestli jsem jel jednu nebo dvě jízdy za celou sezónu, byl jsem rád. Ve Mšeně to bylo lepší. Jezdily se sedmičky a z pohledu manažera se v nich dá něco vymyslet. Tenhle systém bych nerušil. Čtyřky mi tenkrát byly jedno, ale když se teď ohlédnu zpátky, sedmičky jsou krokem dopředu, i když spousta lidí má zase jinej‘ názor. Letos jsem se nadřel, ne že bych na ně jenom čuměl z depa jako před čtyřmi lety. Úroveň se neodvažuju hodnotit, ale pro diváka je to asi lepší. Pořád se něco děje, taktizuje se, když byly čtyřky, bylo to jen hrrr, hrrr, dopředu. Aspoň co si pamatuju. A že jsem hodně velkej‘ pamětník.“

speedwayA-Z: „První ligu jsi tentokrát strávil v Plzni. Jak se ti soutěž líbila? Byli jste favorité, avšak nakonec jste byli rádi za druhé místo…“
Michael Hádek: „Dal bych to půl na půl. Dalo se pěkně závodit a taky vydělat peníze. A byly to pěkný závody oproti loňsku, kdy mi to přišlo takový nezáživný. Nakonec jsme fakt byli rádi za druhý místo. Vyhořeli jsme v Březolupech. První liga je super i na vyzkoušení věcí. Dá se tam testovat, když je lehčí jízda. Zezačátku jsem to jezdil na slabší motorce, ale pak když byla krize, musel jsem sednout na ostrý GM, abych vydělal nějaký peníze. Loni jsme byly suverény, letos to bylo vyrovnanější. Závody jsou závody, soupisky jsou soupisky, ale jsem zvědavej‘, jestli to budeme s Jéňou a bráchou příští rok někde jezdit. Prej‘ jsme měli jít do Březolup, ale z toho sešlo, tak se uvidí.“

speedwayA-Z: „Doposud jsme se bavili o událostech letošní sezóny, která už je minulostí. Obrame tedy pozornost k současnosti. Jak se chystáš na nové boje na oválech a jaké si kladeš cíle?“
Michael Hádek: „Nijak. V práci u leštičky. Není čas na nic, není čas, nejsou peníze, není nic. Jsou akorát motorky šouplý v koutě. Vždycky jsem se smál kámošovi, co chodí do práce. Já chodil do školy a posílal mu SMSky, jestli jdem‘ na běžky. Nakonec jsme šli třeba až za tmy s čelovkama na hlavách. On mi to teď vrací i s úrokama. Píše, jestli jdeme na pivo, když ví, že jsem v práci. Loni a předloni jsem začínal v listopadu a chodil drobet aspoň do posilovny. Teď přijdu z práce, padnu a hotovo. Nad cílema jsem popravdě ani nepřemýšlel. V mistráku na dlouhý bejt‘ na bedně a v normálním mezi prvníma čtyřmi. Teď nemá cenu to hrotit, uvidí se, až sezóna začne. Když budou dobrý výsledky, bude to jedině dobře. Když nebudou, svět se nezboří.“

Michael Hádek děkuje:
„Našim, dědovi, Péovi Vysockému, strejčkovi, Tyčkovi. Prostě všem, kteří mi pomáhaj‘, jakkoliv. Hodně moc Fuchs Oil a Citroen Bory, Pramar, Matěj Staněk, Stuha a Bogas.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel a Antonín Škach