Skončil červencovým horkem rozpálený závod. Bohumil Brhel s Adrianem Rymelem si dopřávali mohutné doušky osvěžujícího šampaňské. Pozadu za nimi nezůstával ani Matěj Kůs oblečený do žlutého motokrosového oblečení. Starší kolegové mu posadili na krk obrovský zlatý věnec. Na kalendáři byl datum 5. červenec 2006 a Pražané se právě ve Slaném stali šampióny dvojic. Avšak ten nejmladší z nich se jako správný vítěz této soutěže cítí teprve necelého čtvrt roku.
Žádná zábava na postu náhradníka
„Dneska jsem se moc nenadřel,“ komentoval tehdy Matěj Kůs svůj přínos pro pražský titul, avšak zároveň měl v jedné věci jasno: „Ale nebavilo by mě pořád dělat jen náhradníka!“ Příležitost se mu naskytla hned napřesrok. Juniorský talent vytvořil kombinaci s Josefem Francem, zatímco rezervistou se stal Pavel Ondrašík. Spojení hlavičkou pražské Markéty a logem Bellis byli jedinou tříčlennou sestavou divišovského mítinku.

Pavel Ondrašík se však nakonec vůbec nedostal ke slovu. Josef Franc a Matěj Kůs vyhráli skupinu B a v semifinále smetli Michaela Hádka s Janem Holubem, jejichž čtvrté místo se stalo senzací. Ve finále proti nim stanuli Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem, kteří tehdy hájili barvy Olympu.

Rozhodnutí bohužel padlo předčasně. Matěj Kůs putoval kvůli najetí do pásky o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru, ostatní tři se na roštu sunuli doleva. Josef Franc nestačil najít vhodnou kolej, takže Adrian Rymel s Lubošem Tomíčkem hráli jednoznačný prim.

„Bylo to i cizím zaviněním rozhodčího, kterej‘ udělal chybu a nesebral odvahu vzít rozhodnutí nazpátek,“ bilancoval Matěj Kůs o půl roku později v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z. „Kdo stál u pásky, viděl, jsem tam nenajel já. Když si závodník uvědomí, že proti rozhodnutí rozhodčího nejde protestovat, nemá cenu dělat ňáký scény, i když se nakonec rozhodčí po závodě přizná nahlas.“

A tak nezbylo, než zase rok čekat. Mistrovství republiky anno domini 2008 pořádaly Březolupy. Matěj Kůs byl nahlášen v sestavě pražské Markéty společně s Janem Jarošem. Jenže měsíc před závodem si poranil ledvinu v sérii dodatkových jízd finále evropského šampionátu jednotlivců v Lendavě, v němž skončil čtvrtý. Na Moravu nakonec nedorazil ani Jan Jaroš, který si od partnerství s Matějem Kůsem sliboval skvělé ambice.

Splněný slib
V Liberci v červenci 2009 však společně s Lubošem Tomíčkem skončili svou pou už v základní skupině. „Zkazil jsem jednu jízdu,“ bral Matěj Kůs část viny na sebe a připomněl úvodní prohru s Grzegorzem Walaskem a Martinem Vaculík, by ve všech ostatních případech projížděl cílem jako vítěz.

Dalším slovům se z jeho úst už příliš nechtělo, nicméně ještě dodal: „Příští rok se budeme prát znovu!“ Za sedm let kariéry už mnohokrát přesvědčil, že podobná prohlášení neříká jen do větru. Loni se domluvil s polským čahounem Rafalem Dobruckim, který v pražských barvách zaznamenal svou premiéru v české extralize.

HBC fans však kontrovali neméně ambiciózním jezdeckým spojením Josef Franc – Zdeněk Simota. Jejich vítězstvím skončil vzájemný střet ve skupině a celá čtveřice stanula proti sobě i ve finálové jízdě. V něm Josef Franc odvedl Rafala Dobruckeho, zatímco Zdeněk Simota strážil Matěje Kůse.

„Jsem zklamanej‘ na to, abych přijímal gratulace,“ reagoval Matěj Kůs po návratu do depa. Zámek z jeho úst se odemkl až na tiskové konferenci. Titul byl blízko a nebyl hlavně kvůli mýmu výkonu. Rozhodl nepovedenej‘ start ve finále. I kdybych ho udělal, byl jsem pomalej‘.“

Letos se Matěj Kůs domluvil s Renatem Gafurovem. A ještě nikdo jiný od roku 2003, kdy se systémem britských dvojic jelo u nás poprvé, nezískal mistrovský titul tak suverénně jako oni. Sedmička v kolonkách jejich bodového zisku střídala sedmičku, lhostejno zda ve skupině, semifinále či finále.

„Loni jsem to pokazil já, letos je to zásluha Renata,“ uznával Matěj Kůs zásluhy svého paráka. „Vycházíme spolu skvěle, dá se na něj spolehnout. Jeli jsme dobrou dvojici. První dvě jízdy jsem jel lajnu a pak se přesouval na venek. Ke konci jsem řek‘, že chci čtyřku, že si z ní věřím. Renat je inteligentní kluk a závodník, málokdo ví, že má vysokou školu a je inženýr. Je to vidět i na jeho stylu.“

Připomínku, že je de iure vlastně dvojnásobným mistrem dvojic, odmítl. „Ten titul jsem udělal, ale byl jsem jen náhradník a tak ho nepočítám.“

Na Moravě poprvé na pódiu:
Matěj Kůs se postavil na stupně vítězů už při své premiéře. V sedle stopětadvacítky se ve vůbec prvním mistrovském závodě kolibříků v Pardubicích popral o vítězství se slánským Petrem Babičkou, aby mu podlehl až na cílové metě finálové jízdy. O tři dny později vyhrál vložený závod slabší kubatury při Memoriálu Emila Sovy ve Mšeně.

Jenže vzápětí zasedla rodinná rada a stopětadvacítka zůstala odložena. Matěj Kůs později své rozhodnutí věnovat se plně pětistovkám jako výměnu bakeliáku za luxusní Mercedes. Jenže protože ještě neoslavil patnácté narozeniny, mohl s půllitrem pouze trénovat. Ale přišel 21. červenec 2004 a on se v rámci šampionátu juniorských družstev dočkal ostrého debutu.

Mistrovství republiky juniorských družstev 2004 se skládalo z deseti podniků, přičemž Matěj Kůs stihnul plnou polovinu. Vedle svých kmenových pražských kolegů Antonína Gallianiho a Michala Matuly hostoval ve dvou případech za Pardubice po boku Pavla Fuksy. Nejlepším výkonem jeho týmu se stala dvě čtvrtá místa. Přesto se Matěj Kůs v posledním podniku série v Březolupech dočkal nejvyššího stupínku vítěze.

Miloslav Verner prostřednictvím své firmy Rimini věnoval tři zvláštní poháry. První, určený pro nejlepšího jednotlivce závodu ukořistil díky svému osmnáctibodovému maximu jeho vnuk Filip Šitera. Hlasování diváků určilo za nejsympatičtějšího závodníka Martina Málka, zatímco pohár pro nejmladšího účastníka zbyl na čerstvě patnáctiletého Matěje Kůse. Netrvalo ovšem dlouho a talentovaný závodník pražského Olympu začal sbírat trofeje vlastním přičiněním.

Matěj Kůs v mistrovství republiky dvojic:

2006	Slaný	PSK Olymp Praha s Bohumilem Brhelem a Adrianem Rymelem – 1.
2007	Divišov	AK Markéta Praha s Josefem Francem a Pavlem Ondrašíkem – 2.
2009	Liberec	PSK Olymp Praha s Lubošem Tomíčkem – 3. ve skupině
2010	Divišov	PSK Olymp Praha s Rafalem Dobruckim – 2.
2011	Březolupy	PSK Olymp Praha s Renatem Gafurovem – 1.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Antonín Škach