Most – 3. dubna
Všichni tři měli stejné jméno příjmení. Dědeček patřil k naší špičce zejména v šedesátých letech, kdy si dokonce z Vídně odvezl stříbrnou medaili z mistrovství světa družstev. Tatínek šel z motokrosu na plochou dráhu až po vojně, ale čím později začal, tím déle u ní vydržel. Vnuk je ve svých devíti letech teprve na prahu své kariéry. Karel Průša nejmladší magazínu speedwayA-Z vyprávěl, proč se také on vydal plochodrážní cestou.
Skok z motokrosového na plochodrážní motocykl
Pochází sice z plochodrážní rodiny, která toho hodně dokázala, ale vzhledem ke svému věku nikdy neviděl v akci ani svého dědu, ani tátu. Navíc se pohybuje v Mostě a v Žatci, kde je dnes sport levých zatáček prakticky neznámým pojmem.
„Protože můj děda a tatínek závodili a mám to i v genech,“ vysvětluje, proč se stejnou cestou vydal také on. Prvně se na oválech objevil někdy roku 2017. S malým čínským motokrosovým motocyklem jezdil na slánskou akademii. Absolvoval rovněž vložené rozjížďky během seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup.
„Bavilo mě to, byl to pro mě trénink, zkušenost a sledoval jsem kluky, jak jezdí,“ vzpomíná. Sám se ovšem záhy vydal v jejich šlépějích. Terénní motocykl odložil a posadil se do sedla motocyklu KPR, který pro něho postavil otec Karel. A to byl skok jako blázen.
„Dobře,“ reaguje Karel Průša na otázku, jak takovou změnu prožíval. „Motor byl stejný jako v krosce, jen rám byl větší. Ale důležité byly časté možnosti si potrénovat na malém ovále ve Slaném.“
Nečekaně úspěšná sezóna
Další zlom přinesl konec předloňského října. V Divišově zasáhl do dvou posledních pohárových závodů. Musel to být zcela jiný pocit než při vložených jízdách, byť mu v nich Tony Katra a Petr Marek rovněž nedali nic zadarmo. Ačkoliv pomýšlet na přední umístění ve výsledkové listině by bylo nesmírně pošetilé, přesto se domů vracel s pohárkem. Vydřel si jej ve zvláštní jízdě, byť se zdálo, že první v cíli bude Tony Katra.
„Jo, bylo to něco jiného,“ sdílí své tehdejší pocity. „Chtěl jsem zkusit start na pásku s klukama. Nejvíce tréninků na pásku nám poskytli Šifaldovi v Chabařovicích. Moc jsem se těšil na poslední závod v Divišově o pohár Toničky. Přál jsem si ho, věřil jsem si a podařilo se.“
Devět svíček na svém narozeninovém dortu sfoukával těsně před loňským štědrým dnem. Proto celou sezónu mohl závodit opět jen při PRO-TEC Speedway Mini Cupu. Dva jeho podniky musel vynechat, přesto skončil sedmý. V Praze se prvně díval na lidi z výšky pódia, ale druhý pohárek Toničky v říjnu v Divišově nezískal.
„Nečekal jsem, že budu takhle vysoko,“ bilancuje své umístění v pohárovém seriálu. „Každý závod byla pro mě inspirace a zkušenost. V posledním závodě v Divišově jsem měl technické problémy s motorkou. Nakonec mi pomohl Jaroslav Vaníček starší, který mi půjčil druhý motocykl Járy. Mohl jsem si dojet pro cenné body v Mini Cupu. Poprvé jsem jel na velké motorce! Velké díky Vaníčkovcům! Měl jsem velkou radost i za pohár třetího místa získaný na Markétě, ale tady při mně stálo velké štěstí na los do finále.“
Letošní nejistota
Kdyby všechno šlo podle plánu, v úterý na malé Markétě odstartoval letošní seriál PRO-TEC Speedway Mini Cup. Zítra by se ve Slaném konala akademie a v dalších dnech by se kola stopětadvacítkářského poháru točila v Plzni a ve Slaném. Jenže kvůli pandemii koronaviru máme v zemi nouzový stav, o jehož konci můžeme prozatím pouze spekulovat.
„Zatím nevím, kdy sezóna začne,“ nestaví se Karel Průša do role proroka. „Ještě jsem neměl tu možnost trénovat na motorce a ani netuším, jestli vůbec sezóna začne.“
Karel Průša děkuje:
„Děkuji rodičům, příbuzným za podporu a fandění, sponzorům městům Most a Žatec, trenérovi panu Rosůlkovi, Zdeňku Schneiderwindovi, panu Vildemu za možnost ukázkových jízd při extralize a přeborech, kdy jsme mohli ukázat divákům své jízdy na malém ovále. AK Slanému, svému klubu, za možnost tréninků, také manželům Šifaldovým za možnost tréninků v Chabařovicích a AK Divišov, že mi umožnili vložené jízdy při mistrovství republiky.“
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Petra Zahradníčková a Antonín Škach
