Trutnov – 20. března
Osud jej zavál mezi plochodrážníky, dokonce s pardubickou vestou, ačkoliv v jeho rodném Trutnově a obecně Podkrkonoší vůbec nemá sport levých zatáček prakticky žádnou tradici. Nicméně vůni metylu musel vnímat ještě, než se prvně před více než jedenácti lety rozkřičel v porodnici. Ostatně, nechme o tom vyprávět Dominika Hrbka samotného.
Krkonošský horal míří do pardubické nížiny
„Nevím o nikom, kdo by tady od nás jezdil kdy plochou dráhu, asi budu první,“ usměje se, aby jedním dechem všechno objasnil. „Táta jezdí jako fanoušek na Zlatou přilbu už od roku 1984 a od roku 1989 pravidelně každej‘ rok. Já jsem byl poprvé na Přilbě ještě s maminkou, když byla v devátým měsíci těhotenství. Tak asi už tam jsem nějak načichnul vůni metylu (smích).“
Nicméně návštěva rodičů v plochodrážních ochozech ještě automaticky neznamená, že se potomek stane sám závodníkem… „Táta David je velkej‘ fanoušek motorek, ale nikdy nezávodil,“ vysvětluje Dominik Hrbek. „Jednou jsme spolu byli na Přilbě a našim se stále nevedlo. Táta říkal ‚už abys vyrost‘, aby to tu zase vyhrál nějakej‘ Čech. No, a v tu chvíli se to asi začalo všechno psát a táta možná začal snít o tom, že bych moh‘ závodit.“
Do sedla plochodrážního motocyklu však ještě kousíček zbýval. „Na facebooku mi táta jednou ukázal video Hynka Štichauera,“ dopisuje první kapitolu své závodnické biografie. „On si v něm postesk‘, že nejsou mladý kluci, který by chtěli jezdit. Táta mu zavolal a za pár dnů jsme už byli v depu ve Svítkově. Hynek mě s radostí povozil na půllitru.“
V té době však už Dominik Hrbek měl první motocyklové krůčky za sebou. „Začal jsem jezdit asi v pěti letech na obyčejný dvoutaktní číně,“ říká. „No, pak už čtyřtakt, ale stále poloautomat, ale jen tak kolem baráku po loukách. A na tej jsem taky debutoval v Kostěnicích a měl pár tréninků na ovále ve Svítkově.“
Kroska ustupuje plochodrážce
Svět ploché dráhy prvně zaznamenal blonďatého klučinu v červenci 2018, kdy stál na nejvyšším stupínku kostěnického Srandamače vedle dvou dívek, Denisy Maclové a Ely Kňávové. „Pocit na bedně byl super,“ přemítá. „Byl to první závod vůbec, i když jen hobby v Kostkách. A hned první místo a super věnec jako opravdovej‘ závodník.“
Přitom se všechno seběhlo díky šťastné souhře okolností. „Dostali jsme číslo na Dana Macla s prosbou o trénink,“ líčí Dominik Hrbek. „A ten hned začalo, ať přijedeme, že to bude super, a že přijedeme. A že o víkendu jsou závody, takže budeme závodit.“
Kdo šéfa Motoklubu Úhřetická Lhota slyšel vyprávět, dobře ví o čem je řeč. Dominik Hrbek debutoval v kategorii Junior Flat Track, protože s terénním motocyklem by mu plochodrážní Shupy dávaly pořádně na frak. Za měsíc později se však také on v Kostěnicích prezentoval s plochodrážní stopětadvacítkou.
„Dostali jsme kontakt na pana Schneiderwinda,“ pokračuje hrdina našeho dnešního příběhu. „Potkali jsme se s ním ve Svítkově při nějakejch‘ závodech a probrali jsme to s ním. On hned řek‘, ať krosku prodáme a seženem‘ plochodrážku, abych si blbě nezvykl už na začátku na neplochodrážní stroj. Pozval nás do Divišova na trénink, ať to zkusíme na zapůjčené motorce z Markéty. No, byl to masakr, najednou tam byla spojka a já nevěděl, co s tím mám úplně dělat. Do toho přišla velká bouřka, tak jsem dal jen pár koleček a měl jsem toho plný kecky.“
Bod za rok je fajn
Do konce sezóny 2018 byl Dominik Hrbek na slánské akademii a stihnul ještě závěr v Kostěnicích. Ale ještě předtím ho čekal debut při Speedway Mini Cupu v Divišově. Trápila ho technika, inkasoval jsi jen jeden bod, skončil poslední a ještě jel o pohárek Toničky. Musela to být neděle plná emocí, co?
„Těch pár závodů a tréninků jsme s tátou brali čistě jen jako ošahání a okoukání atmosféry a toho, co kolem závodění je,“ svěřuje se Dominik Hrbek. „A taky proto nám motorka zlobila. Nevěděli jsme nic o převodech, karburátoru a palivu. Jezdili jsme na etanol, což nebylo úplně ideální. Ale pamatuju si, jak mě táta zavolal doma do garáže. Říkal jsem ‚no, copak je?‘, ale pak jsem jen koukal jak blázen. V rohu stála plochodrážka, kterou koupil v Praze od Krejčových. Motorka nejela nic moc, ale na ten úplný začátek, to stačilo. I proto dopadly závody, jak dopadly, ale jak jsem řek‘, jeli jsme s ambicemi pokoukat se a mít alespoň jeden bod na konci sezóny, což se nám vlastně taky povedlo. Byl jsem v tabulce a ne s nulou na konci (smích).“
Bod a jednadvacátá příčka v seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cupu 2018 ještě Dominiku Hrbkovi nepřinesly jistotu, že sport levých zatáček je pro něho tím pravým ořechovým. „Nebyl jsem si ještě úplně jistej‘,“ přiznává. „Spíš jsem měl velkej‘ respekt z toho, co ta motorka v zatáčkách dělá. A jak se vše řídí smykem. Přes zimu jsme dali motorku do kupy. Dostali jsme pořádnej‘ motor od Zlatý přilby do zápůjčky. Chodil jsem lehce cvičit na kondiční box ke Karloj‘ Kubcoj‘. Doteď mě připravuje hlavně po fyzický stránce.“
A proč Dominik Hrbek vlastně začal hájit pardubické barvy? „No, mít vestu s pardubickým koněm, to byla jasná volba!“ kroutí hlavou nad nesmyslností podobných otázek. „Žádná jiná možnost nepřicházela v úvahu!“
Jediný domácí závod přináší zklamání
V loňské sezóně pilně objížděl závody na malých oválech, v českém šampionátu skončil devátý a v poháru také. „Ano, řekli jsme si s tátou, že musím odjet všechny závody, bejt‘ zdravej‘ a sbírat body a závodní zkušenosti,“ popisuje. „A taky to tak dopadlo. Nevynechali ani jeden závod. Říkali jsme si, že by bylo super na konci roku bejt‘ v top desítce. A to se povedlo, dokonce jsme bojovali o osmou příčku. Ale stáli jsme nohama na zemi a chtěli hlavně sbírat zkušenosti.“
Nicméně přišly i podařené závody. „Nejvíc se povedlo pátý místo na malý Markétě,“ bilancuje Dominik Hrbek. „Ale nejhůře to bylo zjara ve Slaným, kdy nás zlobila motorka a vy jel jsem jen čtyři body. A to je Slaný můj nejoblíbenější ovál! Asi proto, že se tam hodně trénuje s SCM s panem Rosůlkem a Frantou Kalinou. Dráha tam je vždy supr upravená.“
Loni v Pardubicích a ve Slaném prvně vstoupil také do klasického mistrovství republiky. „Velký dráhy, to bylo úplně něco jinýho,“ svěřuje se. „Jiný delší zatáčky a vyšší rychlost. A hlavně to řazení po startu. Bylo to všechno poprvý a kromě toho jsem jako jedinej‘ jel na motorce s malýma kolama. Těšil jsem se do Svítkova, ale měl jsem smůlu na los a nějak zlobil karburátor. Byl jsem hodně zklamanej‘, že jsem skončil bez bodu. Mrzelo mě to, páč jsem jel poprvý před domácíma fanouškama, který mě vůbec ještě neznaj‘. Tak jsem se chtěl ukázat, no, a bylo to za nula bodů.“
Skvělý set up pro lepší časy
Čas na velkých oválech pro Dominika Hrbka ještě přijde. „Líbí se mi ta rychlost na klasickým oválu,“ neskrývá. „Ale vím, že základ je hoblovat malý ovály a pilovat techniku jízdy.“
Jenže v současnosti šla plochá dráha vinou koronaviru zatím přece jen stranou. „Je to teď na prd,“ uleví si. „Měli jsme teď trénovat s Vojtou v Goričanu, kam jsem se moc těšil. Všechno už bylo dohodnuté a bylo by to super. Ale bohužel… Tak aspoň ladíme techniku s tátou v garáži.“
A jak to bude s pardubickým kolibříkem vypadat, až zase nastanou klidné časy? „V plánu mám určitě objet to, co vloni, plus všechny závody na klasický dráze. To znamená všechny závody v sezóně, co budou možný. Mám dvě motorky na malou dráhu, nově velkou motorku po Vojtoj‘ na klasickou. Tak myslím, že techniku máme dobrou, tak teď už to bude hlavně na mně.“
Všechno tedy nasvědčuje, že by Dominik Hrbek mohl mávat z pódia i jinde než v Kostěnicích. „Samozřejmě bych se rád už občas postavil na bednu,“ říká odhodlaně. „Takže když budu makat a budu mít i štěstí, myslím, že by se to mohlo povést. Přes zimu jsem hodně makal na fyzičce, chodil na box a s tátou jsme ladili stroje, aby bylo všechno na jaře stoprocentně ready to race.“
Dominik Hrbek děkuje:
„Rád bych v první řadě poděkoval mamince, ta má o mě strach. Protože kdyby nám to maminka neschválila, tak bysme teď asi nic spolu nepsali. Tátoj‘, ten všechno vždycky přichystá na sto procent a stojí ho to strašně moc času a nervů (smích). Dědoj‘ Vláďoj‘, kterej‘ mě vozí celou zimu na box, když táta maká v práci. Klubu AMK ZP Pardubice, Hynkoj‘ Štichaueroj‘, Frantoj‘ Kalinoj‘, panu Rosůlkoj‘, Zdendoj‘ Schneiderwindoj‘, Danoj‘ Macloj’ a strejdům Láďoj‘ a Tomoj‘ za perfektní lakování dílů na motorku. Karloj‘ Kubcoj‘ – kondiční box Trutnov za fyzičku.
A hlavně sponzorům, bez nich by to bylo o moc těžší a kdo ví, jestli by to vůbec šlo dělat:ETIGRAF s.r.o. technologie pro tisk etiket a snímání čárových kódů, Speedlo, Enigoo, pizzerie VALE PIZZA, www.pizzadk.cz, pizza express, www.on-linepizza.cz, pivo TAMBOR, CBS s.r.o. car body shop, Grators custom style a Depoross-servis.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Eva Palánová a laskavostí Davida Hrbka
