Březolupy – 10. října
V současné době měl být na palubě letadla deset kilometrů někde nad Atlantikem, aby v Auburnu posílil výběr světa v jeho tradičním test matchi proti týmu USA. Jenže všechno se to nějak zamotalo, takže místo Kalifornie si v sobotu bude užívat moravské Březolupy. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, že být čtvrtý o bod za Eduardem Krčmářem nepředstavuje žádnou jistotu.

Zdeněk Simota měl po Pardubicích letět do USA, ale nakonec pojede v Březolupech

„Neměl jsem ani jet,“ svěřuje se Zdeněk Simota, že se konečnou klasifikací mistrovství republiky jednotlivců mohl zřítit pořádně dolů. „Dostal jsem totiž od Luboše Tomíčka nabídku letět na utkání USA versus Zbytek světa. Nakonec to padlo. Pan Moravec neměl radost, že jsem nechtěl jet Březolupy. Ale pak, když jsem mu poslal esemesku, jestli přece jen nemůžu jet mistrák, odpověděl, že do startovky ještě nikoho nedal.“

Sobotní závod tak dostává pořádný náboj. Eduard Krčmář totiž bude útočit na Jana Kvěcha, jenž by rád zase udeřil na Václava Milíka. Jenže na druhou stranu si slánské eso bude muset dát ukrutný pozor na Zdeňka Simotu, aby mu v konečném součtu nevyfouknul třetí místo.

„Jsem o bod za Edou, o čtyři za Kvěchounem,“ přemítá Zdeněk Simota. „To je třeba jeden defekt. Jen doufám, že nebude u mě. Hodně tím bude míchat Pepa. Bude brát body všem, ale mně snad ne.“

V neděli se jeho cesta závodem všech závodů zastavila ve čtvrtfinále

Uplynulý víkend jihočeský borec oblékající plzeňskou vestu nechyběl na startu závodu všech závodů. „Když jsem viděl tu dráhu v první zatáčce, říkal jsem si, že doufám, že nepostoupím,“ netají se. „Ale zlepšovalo se to a šel jsem do čtvrtfinále. V první jízdě jsem byl blízko Milíčka a Frickeho. Nebylo to špatný, ale měl jsem udělat změny.“

Do nastavení však sáhnul, když bylo pozdě. „Přišel za mnou ten anglickej vousatej‘ rozhodčí, co nám v depu říkal povlaky,“ povzdechne si Zdeněk Simota. „A že musím vyhrát poslední jízdu, abych postoupil. Změnil jsem to, ale startoval jsem od prken a to bylo bez šance.“

Pretendenti českých medailí:

Václav Milík:	leader – 30 bodů
Václav Milík neprohrál v letošním šampionátu jedinou jízdu	Kapitán extraligových Pardubic se ještě během léta několikrát nechal slyšet, že se těší až devatenáctku na konci letopočtu vystřídá dvacítka a letošní zatrolená sezóna skončí. Pravda, zažil už lepší, mnohem lepší časy. Navíc všechno rozhodně nemůže hodit na skládku nepovedených zmetků. Skvěle se osvědčil jako kapitán českého týmu při Speedway of Nations a také stříbro z evropských dvojic má svou skvělou hodnotu. A v nejhorší extraligové sezóně Pardubic od roku 2006 má individuální šampionát své nesporné místo ve výkladní skříni Václava Milíka. Dvěma maximálními triumfy v dubnové Praze a v zářijové Plzni má po dvou letech nakročeno k návratu na trůn a to s plnou parádou. V Březolupech si v sobotu může jako jediný dovolit luxus tu a tam nějaký ten bodík ztratit. Pakliže vskutku bude mistrem, získá svůj již pátý primát v pořadí, čímž se postaví na roveň s Lubošem Tomíčkem nejstarším. Více titulů by měli již jen Bohumil Brhel (6), Antonín Kasper mladší (7) a pochopitelně nedostižný Jiří Štancl (12). A necháme-li u slova ještě statistiku, ze současných finalistů nevyhrál závod ranku mistrovství republiky nikdo jiný než on, Josef Franc a Martin Málek.

Jan Kvěch:	2. místo – 25 bodů (5 bodů ztráta na Václava Milíka)
Když Václav Milík ve Mšeně v říjnu 2012 v rozjezdu porazil Lukáše Drymla a stal se prvně českým šampiónem, chodil se svými bratry na motokros a snil, že se bude jednoho dne také prohánět terénem za řidítky závodního motocyklu. Ostatně při rodinné tradici se nebylo, čemu divit. Dědeček Václav byl svého času továrním závodníkem strakonické ČZ a střídal silniční okruhy a terénní závody. Otec Václav jezdil enduro, v němž to strýc Petr dotáhl k evropským vavřínům a dvěma nominacím do prestižního Trophy Teamu v šestidenní. Jan Kvěch ještě v dubnu v Praze možná šokoval svým třetím místem, ale vzhledem k progresu v sezóně se již jeho stříbro z Plzně bralo tak nějak automaticky. Na Václava Milíka ztrácí v aktuální klasifikaci pět bodů, což znamená, že před Březolupy musí sbalit dceru matky Štěstěny.	Pohled na Jana Kvěcha na pódiu českého závodu není vůbec šokující, upřímně řečeno

Eduard Krčmář:	3. místo – 22 bodů (8 bodů ztráty na Václava Milíka, 3 body ztráta na Jana Kvěcha)
Eduard Krčmář dozajista neřekl poslední slovo	Už je to dlouhých čtrnáct let, když si jako malý kluk chodil pro medaile z fidorky, které vyráběla Jana Kasperová. S elegancí sobě vlastní se probil na špičku stopětadvacítek i dvěstěpadesátek a v pětistovkách se s ním jako s favoritem počítalo tak nějak automaticky. Roku 2016 přišel o bronz v šampionátu jednotlivců až po rozjezdu s Matějem Kůsem. Předloni byl vicemistrem, loni mu vysněný titul unikl o jeden bod a ještě mu v dodatkové jízdě sebral Václav Milík stříbro. Vsaďte se, že pozítří přijde na nástup v Březolupech s kamennou tváří a neřekne vůbec nikomu žádnou prognózu. Ale jakmile se spustí dolů z depa, nechá mluvit zcela jiné argumenty. Vždyť stříbro nemá zas až tak daleko a za půl roku tak či onak začne nová sezóna.

Zdeněk Simota:	4. místo – 21 bodů (9 bodů ztráty na Václava Milíka, 4 body ztráty na Jana Kvěcha a 1 bod ztráty na Eduarda Krčmáře)
Budeme-li se držet těsně při pevné zemi, Zdeňkem Simotou seznam uchazečů o letošní medaile ve své podstatě končí. Svou první medaili v nejstarším motoristickém šampionátu naší země získal již před čtrnácti lety ve Mšeně. Bystrým čtenářům není třeba dávat najevo, že v té době Jan Kvěch nechodil ani do první třídy. Bronz se stal jeho dosavadním mezníkem, protože jej zopakoval v letech 2006 a 2017. Shodou okolností se tak pokaždé stalo v Březolupech. Jenže v ploché dráze nikdy neplatí teorie pravděpodobnosti, obzvlášť je-li potřeba porazit takové veličiny, které má v aktuální klasifikaci před sebou. Na druhou stranu, nikdy nevíte, co se stane.	Vedle přebornického titulu by se Zdeněk Simota rozhodně nebránil zisku medaile v mistrovství republiky