Kostěnice – 4. června
Pakliže kdokoliv z přítomných dnešnímu prvnímu letošnímu Srandamači Motoklubu Úhřetická Lhota směřoval své zraky k obloze, létající stroje pardubické Aviatické pouti za to mohli jen částečně. Olověně šedivé odstíny mraků neslibovali nic dobrého. Okolo jedenácté vskutku přišla dešťová sprška, která pomohla nejen obstarožní fekální vétřiesce sloužící v roli kropícího vozidla, ale především samotným oválkům. A konec konců i samotnému programu, který se odvíjel jako na drátku. Oblaka se totiž nechala vymetenou oblohou střídat jen nakrátko. Potěr se stal kořistí debutujícího Jiřího Lehkého, flat track vyhrál Aleš Plecháč, zatímco Dan Macl se konečně na svém domácím kolbišti dočkal triumfu v kategorii Speedway. Spolu s ostatními plochodrážníky si ale okamžiky slávy vychutnal jen krátce, jelikož během jejich vyhlašování se nebeská stavidla opět otevřela naplno.
Vítězství debutanta
Úderem jedenácté se naplnily předpovědi meteorologů, které varovaly před srážkami na celém území naší země. Jenže jak déšť přišel, naštěstí stejně rychle odešel. Pro Dana Macla to však byl jasný signál, aby přestal respektovat časový harmonogram.
Závod potěru tím pádem začal, už když ještě do plánovaného počátku úderem dvanácté ještě půlhodinka zbývaly. V depu bylo připraveno pět závodníků, ovšem debutant Jiří Lehký se měl s Denisou Maclovou střídat za řidítky její minikrosky.
Vytvořit rozpis se stalo takřka nadlidským úkolem. Pardubický plochodrážní nadšenec Josef Štěpánek vymyslel program na osm jízd. Na startovním roštu každé z nich pokaždé stanuli všichni, kteří měli svůj vlastní motocykl. A Jiří Lehký s Denisou Maclovou se pravidelně střídali. A aby je nehandicapoval poloviční počet jízd, do celkové klasifikace se jejich bodový zisk násobil dvěma.
K první jízdě se nedostavil Karel Matějíček. Nicméně start rozjížďky s číslem dvě již nevynechal. Poroučel se k zemi, což ostatně nebylo naposledy. Avšak jeho závodnické srdce mu velelo pokaždé vstát a pokračovat i s ohnutými řidítky. Byť se nedočkal bodů, při vyhlášení vítězů mu byly odměnou nejen tradičně štědré dary od Motoklubu, ale potlesk všech přítomných.
Předchozí Srandamače v kategorii Potěr ovládala Adéla Táborská. Svou statečnou jízdou v sedle své čtyřkolky uchvacovala i dnes, nicméně na obzoru se jí objevil zdatný konkurent, takže rozjížďku s číslem jedna dokončila za zády Jiřího Lehkého. Ten na další dvě jízdy odevzdal motocykl Denise Maclové a Adéla Táborská dvakrát dovedla svou čtyřkolky na cílovou metu jako první.
Neuvěřitelnou zápletku scénáře závodu však napsal Jiří Lehký při svém návratu na menší ovál v rozjížďce s číslem čtyři. Dokázal podjet Adélu Táborskou, avšak v zápalu boje vyjel ven z dráhy. Při Srandamačích se pravidla neberou tak striktně, takže se mohl vrátit zpátky. Dojel čtyřkolku, a když brzdila před pomalejším soupeřem o kolo nazpět, Jiří Lehký ji objel a zvítězil.
Třetí triumf si Jiří Lehký připsal hned vzápětí, když Adélu Táborskou odvedl již po startu. Vzápětí musel dvě jízdy zase vynechat, avšak zelený motocykl dovedla k vítězství Denisa Maclová. Při jejích dvou úvodních výjezdech na ovál jí o druhé místo připravil Matěj Hlačina, který v Kostěnicích na rozdíl od svého staršího bratra Jana závodil poprvé.
V šesté jízdě však Denisa Maclová vystřelila dopředu jako střela, což byl v kombinaci s počátečními trably Adély Táborské správný recept na triumf. Jenže Denisa Maclová stylem start – cíl vyhrála rovněž sedmou jízdu, v níž Adélu Táborskou zprvu zdržoval Matěj Hlačina. Než dívčina dostala svou čtyřkolku před dvišovského borce kole, končilo druhé kolo z pěti, na něž nejmladší borci závodili.
V rozjížďce s číslem osm přijel k pásce opět Jiří Lehký, aby se hned po startu ujal vlády a mohl jít na vyhlášení coby neporažený. Adéla Táborská musela znovu atakovat druhé místo Matěje Hlačiny. Vskutku se jí podařilo proniknout dopředu, čímž v celkovém součtu o dva body sebrala druhé místo Denise Maclové.
Přijezd stejně okázalý jako nečekaný
Sotva skončila závod potěru, startmaršál Jan Poříz přenesl startovací zařízení na větší z dvojice malých drah. Na rozdíl od předchozí praxe se kategorie Speedway a Flat Track měly střídat. Sotva se Daniel Plecháč vrátil z první ze svých třech vítězných rozjížděk v základní části, objevil se na ovále zelený kabriolet Opel, z něhož kufru čouhalo zadní kolo plochodrážního motocyklu.
Za volantem neseděl nikdo jiný než Vladimír Višváder. O minutku později vyložil svůj stroj s úžasným motorem BM z dílny zesnulého technického mága Alexandra Kopeckého. Na vypůjčený gril položil klobásy, které ochotně nabízel známým, které rozřehtala poznámka o rohlících ležících na zemi v autě. Že je pečivo v papírovém pytlíku, nebylo podstatné jako zjištění, že Vladimír Višváder odchodem ze závodní scény rozhodně neztratil zlaté srdce, ani svéráznou náturu.
Jenže Dan Macl kroutil hlavou, že by mohl zasáhnout s pěti ostatními borci do závodu, který si již našel svou podobu. Hlavním argumentem šéfa pořádajícího klubu bylo, že vstup Vladimíra Višvádera na scénu dnešního Srandamače byl nejen okázalý a nezapomenutelný, ale především nečekaný a neohlášený.
Martin Lehký si v závodě kategorie Speedway počínal obdobným způsobem jako prve jeho syn Jiří mezi potěrem. I když připouštěl, že za řidítky plochodrážního motocyklu seděl všehovšudy sedmkrát, vyhrál první jízdu stylem start – cíl před Stanislavem Buňkou a Michalem Krejčím. V rozjížďce s číslem dvě jej Dan Macl překonal až v nájezdu do posledního, třetího kola.
Dusno jako v peci v kombinaci s černými mraky na obzoru neslibovalo nic jiného než bouřku se slejvákem, takže se program sunul dopředu s rychlostí expresních vlaků na sousední koleji prvního železničního koridoru. Ve třetí jízdě vyhrál Dan Macl podruhé, zatímco Michal Krejčí za jeho zády podlehl Stanislavu Buňkovi. Muž, jemuž náramně sekne kombinéza po anglickém čahounovi Johnu Hartleyovi, přitom naznačil míru svých ambicí, když se v závěru dotahoval na vedoucího Dana Macla.
Prezidentův triumf
Kdo by si myslel, že Vladimír Višváder dorazil pouze, aby si ugriloval pikantní klobásky, evidentně neměl čas poznat někdejšího českého i slovenského reprezentanta. Sotva posvačil, suše Danu Maclovi oznámil, že se ve čtvrté jízdě sveze mimo soutěž.
Na startovním roštu se postavil až na pravý okraj. Legrace končila s letem pásky, protože Vladimír Višváder se na klíčový pohyb startovacího zařízení dokonale soustředil jako v letech své největší slávy, která ještě evidentně neskončila. Rázem byl v čele, kde vydržel až na začátek druhého kola. To mu spadl sekundární řetěz, protože se mu roztrhlo ložisko v náboji zadního kola.
Jak se Vladimír Višváder v Kostěnicích objevil, tak rychle zmizel. „Krásně,“ reagoval na otázku, jak se mu jelo. „Spěchám domů na MotoGP v televizi, tak to motorka zařídila za mě, abych viděl co nejvíc.“
Zbyl po něm jen opuštěný motocykl a pytlík s rohlíky. Nicméně závod v Kostěnicích pokračoval dál. Martin Lehký si druhým triumfem stylem start – cíl řekl o finále A.
Po něm začal pošilhávat také Jan Hlačina se svou dvěstěpadesátkou, když právě ve čtvrté jízdě získal skalp Michala Krejčího. Ovšem podobné ambice stále živil také Stanislav Buňka. Verdikt přinesla rozjížďka s číslem pět.
Dan Macl v ní hrál opět hlasité sólo. Stanislav Buňka odvrátil útok Jana Hlačiny, na něhož tak zbylo finále B. V něm si devítiletý potomek divišovského závodníka opět vychutnal o dvě generace staršího plochodrážního entuziastu Michala Krejčího, za nímž do Kostěnic dorazil dokonce jeho zaměstnavatel Lukáš Dryml.
A již tu bylo finále A! Dan Macl se opět mohl pyšnit nejlepším startem, leč Martinu Lehkému se evidentně zalíbilo vyhrávat. V první zatáčce se dostal dopředu, nicméně Dan Macl kontroval v nájezdu do druhého okruhu. Na pódiu Srandamačů stál již předtím, ale ještě nikdy až úplně nahoře. Pro debutanta Martina Lehkého a Stanislava Buňku šlo však v otázce stupňů vítězů o premiéru.
Ve finále A flat tracku dojel jako první do cíle Aleš Plecháč. Flat trackeři byli vyhlašováni před svými plochodrážními kolegy. To už se na Kostěnice hnala další hradba temných oblaků. Po vyhlášení kategorie Speedway z toho mračna vskutku zapršelo. Nicméně v ten okamžik už první letošní Srandamač žil jen ve vzpomínkách účastníků, kteří se už vesměs nemohou dočkat dalšího klání koncem července.
Potěr – menší dráha:
1. Jiří Lehký | MX | 3 3 3 3 | 24 |
2. Adéla Táborská | čtyřkolka | 2 3 3 2 2 2 2 2 | 18 |
3. Denisa Maclová | MX | 1 1 3 3 | 16 |
4. Matěj Hlačina | MX | 1 2 2 1 1 1 1 1 | 10 |
5. Karel Matějíček | pitbike | – F 0 0 0 0 0 F | 0 |
Poznámka: protože se Jiří Lehký a Denisa Maclová dělili o jeden motocykl, startovali jen v polovině rozjížděk – pro kompenzaci byl jejich počet bodů násoben koeficientem dva
Speedway – větší dráha:
TOT | FIN B | FIN A | ||
1. Dan Macl | 3 3 3 | 9 | 1. | |
2. Martin Lehký | 3 2 3 | 8 | 2. | |
3. Stanislav Buňka | 2 2 2 | 6 | 3. | |
4. Jan Hlačina (250 ccm) | 1 2 1 | 4 | 1. | |
5. Michal Krejčí | 1 1 1 | 3 | 2. |
Poznámka: Vladimír Višváder dorazil bez ohlášení těsně před hlavním závodem, do něhož už nebyl připuštěn – nastoupil však mimo soutěž do rozjížďky s číslem čtyři, z níž odstoupil pro poruchu motocyklu
Flat track – větší dráha:
TOT | FIN B | FIN A | ||
1. Aleš Plecháč | 5 6 6 5 | 22 | 1. | |
2. Daniel Plecháč | 7 7 7 5 | 26 | 2. | |
3. Jiří Kraus | 4 2 3 7 | 16 | 3. | |
4. Václav Gehart | 6 5 F 4 | 15 | 4. | |
5. Jakub Matějíček | 1 3 4 3 | 11 | 1. | |
6. Jiří Kraus ml. | 3 F 6 2 | 11 | 2. | |
7. Jakub Štěpánek | 2 4 2 – | 8 | 3. | |
8. Jan Tůma | – – – R | 0 | 4. |
Foto: Antonín Škach