Sluníčko za slzy v očích Lubomíra Vozára nemohlo

Pardubice – 10. září
Pátek se nikterak nevymykal z řady krásných dnů letošního tropického babího léta. Sluneční paprsky tančily na zlaté přilbě, jež je vystavena na pardubické třídě Míru ve výloze Lejhancova klenotnictví. A zvyšovaly blyštivý lesk, který je jedním z jejich atributů. Svítkovský stadión zel prázdnotou. Jeho hlavní brána a vjezd do depa byly otevřeny, jakoby dávaly najevo, až jimi příští týden budou pospíchat tisícovky diváků a o poznání menší počet es ploché dráhy.

 

Vladimír Kalina dělal poslední úpravy na dlouhodrážním stroji Hynka Štichauera, zatímco druhý motocykl byl připraven k zapůjčení v Německu u Klause Petera Gerdemanna. Pardubický závodník dorazil později. Ještě než se s Jiřím Havlíčkem a Pavlem Fuksou vydali na cestu na evropské finále na trávě britského Swingfieldu, přišlo jim vhod občerstvení v klubovně.

Martin Kratochvíl, v současné době především mechanik Josefa Nováka, totiž slavil šedesátku, takže pozval své přátele. Společnost se rozcházela až někdy po půlnoci. František Kalina plánoval noční šichtu na ovále. Avšak sešlo s ní, protože historická červená kropící sedmsetšestka vypověděla poslušnost.

V sobotu nad ránem se ve Svítkově sešli brigádníci. Lubomír Vozár však neodolal a po poledni skočil za volant, aby stihnul přebor v Liberci, kde se s bílým koníkem na vestě objevila hned trojice závodníků. V Pavlovicích měl však v očích slzy, za něž však žhavé sluneční paprsky nemohly.

Dostihla jej totiž zpráva o skonu jeho velkého přítele.

Ing. Karel Žáček, dlouholetý tajemník AMK ZP Pardubice a jeden z předních funkcionářů klubu se s tímto světem rozžehnal po krátké, těžké nemoci v noci na sobotu ve věku nedožitých šestasedmdesáti let.

 

Čest jeho památce!

999

Foto: Petr Makušev