Ústí nad Labem – 20. února
Loni touto dobou doufal, že by sezóna se patnáctkou na konci svého letopočtu mohla konečně být jeho rokem. Částečně mu to vyšlo. Ve Svitavách vyhrál první závod domácí juniorky své kariéry, ujal se vedení v průběžné klasifikaci a nakonec zvládl duel s Eduardem Krčmářem ve svůj prospěch. Debutoval v britské i v polské lize, ale jak to už na ploché dráze chodí, jinde zůstal za svým očekáváním. O tom Zdeněk Holub ovšem hovoří Zdeněk Holub sám v exkluzivním rozhovoru, který poskytl magazínu speedwayA-Z.
speedwayA-Z: „Prakticky již za měsíc budeš závodit, protože kontrakt se Scunthorpe tě zavede do Ipswiche již sedmnáctý březnový den. Ostrá sezóna pro tebe nikdy nezačínala tak brzy. Změnilo se něco ve tvé přípravě oproti předchozím zvyklostem?“
Zdeněk Holub: „Moc se nezměnilo. Ale už je teplo, chystám se na dráhu v Čechách. Snažím se finišovat s motorkama. Začátkem března už musím odjet do Anglie, třináctýho máme press and practise day, takže je to v časový m presu. Pětkrát tejdně jsme v Praze chodili cvičit, proběhlo soustředění na horách, naštěstí jsme se trefili do tejdne, kdy byl sníh a svezli jsme se na běžkách a sjezdovkách. A utužili jsme kolektiv. Letos je zima taková krátká, šroubků taky nebylo tolik. Něco tam nefunguje, jak má. Nebo ne že by mě to nefungovalo, ale Němcům to funguje líp. Každopádně se soustředím, abych závodil na škváře a ne na šroubkách. Anglie je nejdůležitější, samozřejmě hned po Česku. Je super, že se tam začíná brzo. Než tady přijdou důležitý závody, budu mít dost závodů odjeto tam.“
speedwayA-Z: „Tvůj kontrakt se Scunthorpe přišel loni poměrně jako blesk z čistého nebe a zrychlený přesun jsi zažil i na zpáteční cestě, kterou sis prodloužil o zajížďku do Žarnovice kvůli české juniorce. Jak sis Premier League užil?“
Zdeněk Holub: „Moje premiéra v Sheffieldu nedopadla dle mejch‘ představ. Nečekal jsem, že budu první závod zářit. A nezářil jsem absolutně. Odvez‘ jsem si tři nuly a pád, úplně mi to nesedlo. Nebudu to házet na motorku, prostě jsem byl psychicky z toho rozhozenej‘. Ale druhý den ve Scunthorpe to dopadlo slušně. Dráha pro mě byla nová. Je to krátký, ale po tý bídě ve Sheffieldu ty druhý závody dopadly suprově. Někteří se i divili, že to tak dopadlo, protože jsem na tý dráze jel poprvý. Pak přišel hektickej‘ přesun do Žarnovice. Když jsem si dřív myslel, že jsem na závody jezdil unavenej‘, proti tomuhle to nic nebylo. V Bratislavě jsem padnul do auta a spal celou cestu až do Žarnovice. Pak jsem přiletěl do Anglie a byl rain-off. Potom přišel suprovej‘ tejden, co jsem měl za sedm dnů šest závodů, a nedopad‘ slavně. Skončil pražskou extraligou. V Anglii se ten sport bere jinak, jsou tam všichni nadšený. Jednou jsem přijel na závod, že bude zase rain-off. Pršelo dva dny, přijel jsem tam a přestalo. Pak zase začalo, ale nezrušilo se to, v osmnáct třicet byla první jízda. Motorka byla úplně od bahna a nebyla poznat, čí je. Je to hlavně škola života, ne jenom sportu. Tam se musím postarat o sebe, abych přežil. Letos jsou moje největší priority mistrovství světa a Evropy juniorů. Chci se dostat do seriálu mistrovství světa a udělám pro to všechno, co budu moc. A samozřejmě do finále Evropy chci taky. Pak jsou Čechy a Anglie.“
speedwayA-Z: „Vedle Anglie jsi loni debutoval také v Polsku, kde ses upsal pro Rawicz. Jaký je rozdíl mezi ligou zde a Premier League?“
Zdeněk Holub: „V Anglii je liga taková, že nevolaj‘, jestli mám přijet na závody. Jsem na soupisce a ta se nezmění, pokud se něco nestane. V Polsku do poslední chvíle nevíš, jestli pojedeš. Jsou tam známější jména. V Anglii potkáš někoho, koho neznáš a on ti na domácí dráze naměří rovinu. Tam je hodně poznat výhoda domácí dráhy. Ne, že by to doma uměli líp, ale víc si tam věřej‘. V Polsku se nehraje moc na domácí nebo venkovní dráhy, každej‘ se snaží jet, na co má. V Anglii si na domácí dráze věřej‘ i úplně neznámí závodníci. Třeba česká extraliga mi přijde nevyrovnaná, zatímco v Polsku Rawicz nezáří hvězdnejma jménama, ale liga je tam na jiný úrovni. Hlavně přístupem těch závodníků. Přijde mi, že v Polsku a Anglii maj‘ jinej‘ přístup, že jedou ligu než tady.“
speedwayA-Z: „V české juniorce jsi prolomil letitou smůlu. Z počátku jsi profitoval z pechu Eduarda Krčmáře, avšak ve Svitavách jsi vyhrál svůj první závod a dostal ses na hrot průběžné klasifikace. Rozhodně jsi to neměl jednoduché, v Liberci za tebe na pódiu zaskakoval bratranec a Plzeň jsi musel vynechat. Do Březolup jsi dorazil s náskokem tří bodů. Kdy jsi uvěřil, že je titul tvůj?“
Zdeněk Holub: „V jednu chvíli mi spad‘ kámen ze srdce, když jsem dojel jízdu s Edou. Ale pořád jsem měl stres, aby nebyly dva defekty nebo něco. Když jsem vyhrál tu čtvrtou jízdu, úplně se mi ulevilo. A říkal jsem si, že teď se už může stát cokoliv. Nestalo se, byl jsem rád, že jsem v těch Březolupech potvrdil titul. Juniorskej‘ seriál byl super, ale to, že bylo tolik těch závodů, mi přišlo moc. Kdyby nás bylo šestnáct, bylo by to super, ale takhle mi to přišlo moc. Ale nebudu si stěžovat, když jsem to vyhrál. Je potřeba mít štěstíčko při tom závodění. Liberec se nepoved‘, bratránek si užil bednu, pak ta Plzeň, naštěstí se jeden závod škrtal. Konečně jsem porazil Edu, super. Na jednu stranu si říkám, že je nás tady málo, že to nic není, ale na druhou stranu, že je titul, se taky poslouchá dobře. Budu se snažit obhájit všechno, co mám. Mohli bychom to letos dotáhnout i s extraligou, když se takhle ob rok střídáme s Pardubicema. Teď budou mít mistrovskou kocovinku, takže budou zase porazitelný.“
speedwayA-Z: „Druhý den po Březolupech jste se s Eduardem Krčmářem spojili do juniorské dvojice a vyhráli, byť se to bez dramatu neobešlo, alespoň z vnějšího pohledu. V devatenáctkách ti však titul unikl, protože ti Eduard Krčmář ve finále ujel. Jak se díváš na fakt, že jste domácí juniorskou scénu opanovali právě vy dva?“
Zdeněk Holub: „To je takový trošku téma, že je česká plochá dráha v krizi. Měla by to bejt‘ motivace pro ostatní, že by se mohli kousnout, že bychom to zase mohli dotáhnout ve družstvech zase na nějakou placku v mistrovství světa a Evropy. V Divišově to vypadalo dramaticky i zevnitř nejen zvenku (smích). Na hovno je, když máš vyhrát a díky smůle to nemusí vyjít. Naštěstí po tom prvním Edově defektu další nepřišel. Měli jsme všichni nervy, další defekt by nám nepřines‘ nic šťastnýho do rukou. Dopadlo to takhle dobře, naštěstí jsme to otočili. Devatenáctky jsou moje nešťastná záležitost už od začátku, co jsem je jel. Nikdy pro mě nedopadly, že bych byl spokojenej‘. Bylo to v Liberci, první jízdu jsem spadnul, bolela mě nožička a úplně to nedopadlo, jak bych doufal. Byl jsem psychicky rozloženej‘ a nevěřil si. A dopadlo to takhle, že jsme si s Edou ty juniory pěkně rozložili.“
speedwayA-Z: „S účinkováním v českých juniorských závodech můžeš být evidentně spokojen, avšak na mezinárodní scéně asi ne. V mistrovství světa jsi vypadl v Pardubicích, v šampionátu Evropy v Silkeborgu jsi skončil až třináctý. Ze světového šampionátu družstev jste v Opole nemohli vypadnout za smolnějších okolností a medaile necinkla ani v evropské Plzni…“
Zdeněk Holub: „Mistrovství Evropy finále mě mrzí asi úplně nejvíc. Je to hodně o psychice. Cejtit se jinak na těch závodech, může to dopadnout úplně líp. Ten den mi to nesedlo. Dráhou to nebylo, psychicky mi to nesedlo, byl jsem z toho nervózní, možná až moc. V tom světovým semifinále v Pardubicích mě spíš rozložil ten déšť. Na začátku to špatný nebylo, ale ten déšť přijít neměl. Jak byla dlouhá pauza, dráha se změnila a já vychlad‘. Hlavně tam bylo moc lidí, co říkalo ‚musíš, musíš‘. Letos myslím, že budu odolnej‘ na psychickej‘ tlak, ještě se rozhodnu, jestli pojedu v Pardubicích. V Opole to byla škoda, že se Michal s Ondrou nekousli víc, ale stejně by nám to do toho finále nepomohlo. Austrálie by byl dobrej‘ vejlet. Plzeň nám nesedla ani jednomu. Dráha byla nevýhoda pro nás. Já tam netrénoval, i když tam předtím bylo soustředění, ale dráha byla katastrofální. Je pravda, že byla pro všechny stejná, ale nám to sedlo asi nejmíň.“
speedwayA-Z: „Medaile však přišla v mistrovství Evropy dvojic. Z bahenní lázně v Debrecenu jste spolu s Václavem Milíkem a Eduardem Krčmářem vydolovali bronz. Jak na ten závod vzpomínáš?“
Zdeněk Holub: „Pěknej‘ vejlet to byl pro mě. Udělali jsme si menší prázdniny, když to odložili. Nečekal jsem, že v neděli bude dráha tak dobrá. Měli to přikrytý, všude bylo bahno, akorát dráha byla krásná a rovná. Když jsem dostal šanci, měl jsem defekt, řetěz hned na startu. Medaili mám spíš za podporu týmovýho ducha. Jel jsem už v Herxheimu, tam se zranil Pepa, takže jsem od třetí jízdy pro změnu jel všechno. Tohle bylo lepší, ale úplně to samý, v Herxheimu taky pršelo a taky to bylo přikrytý.“
speedwayA-Z: „Finále mistrovství republiky jednotlivců se ve tvém podání neslo v obdobném duchu jako o rok předtím. V Praze jsi měl trošku smůlu na vypínač zapalování a místo finiše jako v Březolupech se druhý podnik v Plzni nekonal. Jak vnímáš své sedmé místo?“
Zdeněk Holub: „Pro mě je to trošku zklamání, chtěl jsem trošku vejš‘. Je potřeba štěstí, v Praze mě chybělo a v Plzni už nebylo, jak zabojovat. Takže to nevyšlo a sedmý místo není úplně podle mejch‘ představ. V Praze jsem neměl štěstíčko, vytáh‘ jsem si chcípák od startu, pak mě vždycky předjeli do cíle, což mě trápilo, jsou to přece jen dva body. V Plzni to určitě nešlo, to by mělo hodně rychlej‘ konec, kdyby nás pustila na dráhu. V jednom by se tam člověk vešel blbě, ve čtyřech těžko. A jak to finále je nevyrovnaný, nebylo by bezpečný jet závod. Kdyby to někdo v nájezdu pustil do hlubokýho, poslal by ty tři, protože by to byla zkratka o třicet metrů. Letos mířím vejš po všech stránkách. Zimní přípravy bylo o sto procent více než loni. A myslím, že budu mít víc závodů, kde se rozjezdím.“
speedwayA-Z: „Ani extraliga neskončila pro Markétu zlatým happy endem. Pokud to okolnosti dovolily, jeli jste bez zahraničních posil. Byl to dobrý tah nebo bys uvítal eso v sestavě, jež by garantovalo vítězství, byť na úkor příležitostí pro domácí?“
Zdeněk Holub: „Na jednu stranu je na hovno, že nemáme zahraničního jezdce, co by nás motivoval, ať bodujeme všichni, protože on sám bojuje, takže musíme taky. Je to udělaný, abychom jezdili my všichni. Extraliga je taková, že jsme parta lidí, co se pohybuje na Markétě, ale chtělo by to motivaci pro nás všechny, abychom začali všichni bodovat. Podle mě by stačilo, kdyby s nám byl tahoun a my nevěděli, že máme svý místo jistý a jeli se na závody předvést. A ne to, že je nás málo, takže to místo máme jistý. Čtyřky jsou zajímavější, že jsou čtyři týmy, ale světovej‘ trend je, že se jezdí závody ve dvojici a tohle je spíš závod jednotlivců. Dřív sis zvykal na druhýho měl nadhled nad motorkou, tady se snažíš jen ujíždět. Pravda ale, když se sejde pěkná jízda, musí to bejt‘ zajímavý. Ještě, co se mi na čtyřkách nelíbí, že není žádný play-off. To mělo něco do sebe, finále je desetkrát lepší než normální extraliga. Ve finále jsou emoce, všichni chtěj‘, všichni jsou namotivovaný. Letos se zase s Pardubicema vystřídáme, s českou sestavou samozřejmě.“
speedwayA-Z: „Mezi tvé loňské úspěchy bezesporu patří Zlatá přilba města Pardubic. Vítězství v poslední čtvrtfinálové jízdě tě dostalo do semifinále a potažmo i do malého finále. Když jsi v pátek dorazil do Pardubic na Zlatou stuhu, asi bys nečekal, že se ti nejvíc z celého víkendu podaří neděle? Nebo kladeš čtvrté místo ze Zlaté stuhy před jedenácté ze Zlaté přilby?“
Zdeněk Holub: „Jedenáctý místo ze Zlatý přilby zní líp. Zlatá stuha nebyla úplně podle mýho gusta. Nedopasoval jsem motorku, i když jsem se snažil. Jel jsem kvůli tomu v tejdnu do Anglie pro motorky. Pak jsem je celej‘ tejden ladil, až jsem to doladil v neděli na Přilbě. Už jsem věděl co a jak. Je pravda, že Zlatá přilba dá zabrat, to je fakt, to bylo pak vidět na Tomíčkovi. Každej‘ den jsem z Pardubic jezdil do Prahy dělat motorky a abych spal, kde to znám, a měl správnou koncentraci. Přilba vyšla dobře. Na hovno bylo to, že motor, na kterým jsem odjel Zlatou přilbu, jsem měl v pondělí vyndat na repas. A na Tomíčkovi motory z Anglie nejely a ten druhej‘ motor nefungoval. Hledal jsem chybu, že jsem neměl, na čem jet, ale fakt je, že se na tom nejvíc podepsala únava. Jedenáctý místo na Přilbě je dobrý, byl jsem jedinej‘, kdo se tam z Čechů dostal. Poslední jízdu ve čtvrtfinále jsem stál s Hynkem a říkal, že bych potřeboval vyhrát. A on, že on taky. Odstartoval jsem, měl jsem suprovej‘ start. Najednou jsem byl vpředu. Říkal jsem si, že musím vyhrát, a pelášil dopředu. A pak jsme si s Pepíčkem mohli říkat, že za poslední tři roky byl nejlepší Čech na Přilbě pokaždý Pražák!“
Zdeněk Holub děkuje:
„Hlavně CS MV, pak AK Markéta Praha, Fuchs Oil Silkolene, panu Vopatovi, manželům Chvapilovým. Rodině Robinson a Paulovi Trowerovi za to, že se o mě starali v Anglii a pomáhali mi. Topasovi a Zdendovi Schneiderwindovi, že maj‘ se mnou ty nervy a starosti. Lubošovi Tomíčkovi staršímu. Celý mojí rodině, hlavně taťkovi a strejdovi Mirkovi.“
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Antonín Škach a Zdeněk Holub st.
