Kutná Hora – 2. ledna
Dvacátý listopad loňského roku byl pro většinu lidí normální podzimní pátek. On se však po operaci krční páteře rozhodl udělat tlustou čáru za minulostí. Termínové kolize nechávají přesnou podobu jeho závodního diáře ještě otevřenou. Nicméně už nyní má jasno, že vydává maximální úsilí, aby se udržel na výsluní nejen dlouhé, ale i krátké dráhy, kam nezpochybnitelně patří. Josef Franc o tom čtenáře magazínu speedwayA-Z přesvědčí sám, protože je dalším českým plochodrážníkem v řadě exkluzivních zimních rozhovorů.
speedwayA-Z: „Sezóna pro tebe začala stylově. Přesně do roka a do dne ses vrátil na mistrovství republiky do Mariánských Lázní. Mezi českými plochodrážníky nastal boom zájmu o dlouhou dráhu, nicméně tobě způsobilo patálie pouze prázdné přední kolo v rozjížďce s číslem jedna, kterou jsi přesto vyhrál. Domácí dlouhodrážní zlato bereš jako povinné, co?“
Josef Franc: „Už jako jo. Ale samozřejmě čím náročnější to je, máš větší motivaci vymačkat ze sebe větší výkon. Člověk se musí víc snažit, tak by to mělo být. Léta neúspěchů, kdy jsem sbíral jen druhá místa, jsou aspoň na dlouhé dráze zdárně pryč. Ale konkurence v Mariánkách zase nebyla tak náročná, když nepočítám Ríšu Wolfa. Milým překvapením byli mladí kluci. Byl jsem z toho nervóznější, ale vím, o co se opřít jak ve zkušenostech, tak v motorce. Byla by velká náhoda, kdyby někdo sed‘ na standardní motorku a vyhrál, ale vyloučit se to samozřejmě nedá. Budu rád na to vzpomínat. Ale je tady nová sezóna 2016 a jsou tady nové výzvy. Musím se rozhodnout, je tady střet zájmů mezi krátkodrážní a dlouhoudrážní fimáckou kvalifikací. Nejdřív je mistrovství republiky na krátký dráze, nevím, jestli pojedu, motivace to není, když pak nemůžu jet svět nebo Evropu na krátké. Jediný, co s tím počítám, je dlouhá dráha v Mariánkách. Mistrovství republiky a od toho se to bude odvíjet. A připravit se na finále mistrovství světa na dlouhé, kde bych chtěl navázat na umístění z roku 2012. Hlavní je, že je se mnou Zdenda Schneiderwind. To je jedna z nejdůležitějších věcí. Proto by se ostatní kluci měli snažit, aby se za ně nějak postavil pan Dryml, může jim hodně poradit.“
speedwayA-Z: „Jak jsme již zmínili, dlouhé ploché dráze se loni začala věnovat celá řada borců, s nimiž jsme se doposud setkávali pouze při klasickém speedway. Jak tento vývoj vnímáš, může ve spojení s existencí dráhy v Mariánských Lázních být skutečně ku pomoci dalšímu vývoji této disciplíny v Čechách?“
Josef Franc: „To je pěkně zapeklitá otázka! V Mariánkách je skupina nadšenců, kteří tomu dávají mnohem víc než svůj volný čas. Mají to v srdcích. Což je důležité ve fázi, kdy se kolem depa staví patrové činžáky. To není dobrá situace. Když se spojí s dalším srdcařem, což je pan Vopat, kterého nápad pomoc dlouhé dráze stál asi dost peněz, je to dobré. Několik lidí si dlouhou vyzkoušelo, odjelo závod, ale je to i o financích. Z mého hlediska je blbost, aby někdo jezdil na další motorce, když není schopný finančně udýchat krátkou. Nápad je to dobrý, fandím tomu, ale myslím, že to nadlouho nebude. Z pěti lidí z toho vycouval Honza Holub, díky zranění vypadli Hynek a Mates, to jsou padesátiprocentní ztráty. Kluci potřebují najezdit kilometry, aby jim motorka padla do ruky. Na některých drahách, kam vyrážíme, to žádný šlágr není, ale když budou mít srdíčko, tam se to projeví.“
speedwayA-Z: „V předloňském šampionátu dlouhodrážních družstev musel český tým na poslední chvíli zachraňovat Jan Klatovský, loni v Mühldorfu už byla tlačenice. I když pro zranění vypadli Martin Málek a Hynek Štichauer, na ovále jste byli vidět. Za těchto okolností je poslední šestá, příčka obrovským pechem…“
Josef Franc: „Já jsem jednoduše neměl sezónu, jakou jsem očekával a jakou jsem měl před dvěma lety. Největší odpovědnost za výsledek v Mühldorfu jsem měl já. Sezóna ale byla taková, jaká byla. Nemohl jsem ze sebe dostat víc. Body jsem dělal, ale nefungoval jsem jako leader týmu. Je mi to hrozně líto, klukům se omlouvám. Byly to krásné závody, papírově nejsilnější Německo na tom dobře nebylo a o zlato šlo taky Francouzům, Finům a Angličanům. Snažil jsem se jim to znepříjemňovat, ale dělal jsem chyby. Nechal jsem se od Jannicka předjet z druhého místa na první nebo jsem si vyměnil s Ríšou pozice. Ale do rizika se musí jít. Nemůžu se chlubit takovým výsledkem, co jsem na družstvech v Mühldorfu předváděl. Jako tým, co jsme nastupovali po zraněních Hynka a Matese, jsme měli to nejlepší, co se dalo vybrat. Michal Dudek narazil na člověka, co mu půjčil motor a hned dojel druhý. To bylo obrovské překvapení pro hodně lidí včetně mě.“
speedwayA-Z: „ Letos se světový šampionát družstev na dlouhé dráze bude konat v Mariánských Lázních. Pro řadu závodníků jde o obrovskou motivaci, fanoušci očekávají medaili. Nakolik jsou aspirace podobného druhu reálné?“
Josef Franc: „Šance je veliká, domácí prostředí může rozhodnout, že bude větší zájem závodníků, protože se nemusí jet daleko do ciziny. Bude větší mačkanice do týmu. Já osobně si ale počkám, jak to bude s termíny mistrovství světa a Evropy na klasické dráze. Jestli pojedu mistrák na krátké v dubnu, uvidíme, je taky možné, že v družstvu v Mariánkách bude volné místo i místo mě. Odjet soutěže je pro mě motivace, jsem za to i placený, a dosáhnout nejlepší výsledky v mistrovství světa a Evropy. A teď se tam kryjí Mariánky s prvním finále mistrovství Evropy v Güstrowě. Až po mistráku v dubnu můžu přijít se stanoviskem, co je pro mě priorita. Šance na medaile reálné jsou, ale takové byly i loni v Mühldorfu, ale stát se může se stát cokoliv. Musí se to brát, že je to týmová spolupráce, a musí se vozit body. Nehrotím to, pojedu si svoje, budu se soustředit jen na sebe. Klukům se budu snažit pomoct, já se můžu spolehnout na Zdendu. Budu rád, kdyby se na sklonku mé kariéry zrodil nějaký výsledek.“
speedwayA-Z: „S předloňským desátým místem ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze jsi rozhodně nemohl být spokojen. Loni jsi měl na dohled pódia v Eenrumu a v Morizes a nakonec skončil pátý. Souhlasíš se svým trenérem Zdeňkem Schneiderwindem, který vidí tvůj potenciál ještě mnohem výše?“
Josef Franc: „No, určitě. Bohudík nebo bohužel, teď nevím, jestli bohudík nebo bohužel, ale potenciál tam vidím i já. Zdenda má čuch, v hodně procentech mu to vychází jako třeba s těmi prcky. Šance na dlouhé dráze je, před pár lety jsem věřil, že je i na krátké, a že můj čas přijde. Od roku 2012 jsem doufal, že bych mohl urvat angažmá v Polsku nebo jiné lize, ale čas utíká. Léta přibývají, dává se šance mladým klukům. Po Daugavpilsu a Holstedu, kdy jsem nevyužil šance, jsem krátkou vzdal. Nerad to říkám, ale stát se může cokoliv. Po dvacátém listopadu, kdy jsem prodělal operaci krční páteře, dělám ale tlustou čáru za minulostí. Doufám, že mě to dostane tam, kde jsem býval. Uvidím, přes zimu budu dělat maximum. Loni to v Herxheimu začalo dobře i špatně. Předjel jsem v první jízdě z druhého na první, měl jsem ale hned defekt motorky a už se to se mnou vezlo. Psychická pohoda nebyla ono, snažil jsem se, jednou jsem byl nahoře, jednou dole, někdy jsem i sám sebe přesvědčil, že to jde. Udělal jsem pár chyb po technické i jezdecké stránce. Páté místo vypadá dobře, ale s trenérem jsme spočítali, že jsem přišel o osm bodů a v Morizes jsem mohl i vyhrát. Nakonec mě to dostalo na páté místo, mohl jsem být jinde, ale když to jede pod prdelí, věřím si. Když to není, trápíš se, ale celkově to pátý místo beru. Nemám se, za co stydět, jsem rád. Každý říká, že by to mohlo být lepší, ale ono by to mohlo být i horší. Před mistrovstvím Evropy na trávě jsem taky věřil, že by to mohlo vyjít, jenže hned v první jízdě jsem udělal bouračku. Challenge ve Werlte jsem se jel zúčastnit, postup pro mě nepřipadal v úvahu, takže páté místo je dobré místo. A dává naději do dalších let.“
speedwayA-Z: „V červnu jsi při prvním finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze stál na nejnižším stupínku vítězů. V rozjížďce s číslem devět tě porazil Jan Holub, při konfrontaci s Václavem Malíkem a Matějem Kůsem na závěr jsi doplatil na úpravy motocyklu, který navzdory dobrému startu nebyl dostatečně rychlý. Druhé finále v Plzni bylo kvůli počasí zrušeno, takže nejsi klasicky druhý, ale třetí. Stále tě neopouští sen o titulu?“
Josef Franc: „Kdybych byl jen hobbista, dávno by mě to opustilo, ale jsem závodník. Co se stalo v Praze, je vlastně výsledek celé mé sezóny. Úspěch se střídal s neúspěchem, byl to mix pocitů. Praha velký průšvih nebyl, ptal jsem se na podzim, jestli v té formě má cenu pokračovat, být v pozadí nemá smysl. Nakonec jsme se rozhodli, že do Plzně pojedeme. Co se dělo v depu, nechci komentovat. Co jiného, když Vencu bolela záda, je logické, že byl pro zrušení. Stejně jako Matěj, který nebyl v kondici. Nikomu se nechtělo do závodění, ale rozhodnutí nejet by průšvih. Závodník nemá myslet, jestli dráha je měkká a houpe. Dopadlo to, jak to dopadlo, což jsem očekával, protože to vyhovovalo Pardubičákům. Je mi to líto, myslel jsem, že bych to mohl otočit ve svůj prospěch. Ale to je česká plochá dráha. Musí se skousnout zuby a nesmí se na to myslet. V Plzni jsem neviděl jediný problém. Zašel jsem si na čaj do hospody. Když jsem se vrátil do depa, všichni začali balit a mně bylo jasné, že zákulisní boje vyplavaly na povrch. Vencovi výsledek přeji, je nejlepší závodník u nás. Ale je to škoda, myslím si, že bych to v tom závodě dokázal otočit. Kvůli náhradnímu termínu jsem musel zrušit termín operace, mohl jsem to mít o měsíc dřív za sebou. To mě štve, čeká se na to, čeká, ale měl jsem štěstí, že jsem do nemocnice nastoupil už v listopadu.“
speedwayA-Z: „Ve dvojicích ve Slaném se zdálo, že jste s Matějem Kůsem ze svého týmu vynechali pana Pecha, který byl tvým velkým rivalem v předchozích ročnících v Pardubicích a v Březolupech. Bez větších patálií jste zamířili do nadstavbové části, ovšem v semifinále přišlo jediné zaváhání. Bereš za těchto okolností třetí místo jako zklamání či zadostiučinění?“
Josef Franc: „Není to zklamání. Oba jsme vstupovali do závodu, že chceme vyhrát. Ale podle papírových předpokladů byl vítěz jasný a taky vyhrál. Matěj měl strašně dobrý nástup, já nebyl schopný nastavit motorku. Matěj to zachraňoval za mě. Jízdu před semifinále jsem se konečně dostal do rytmu. Vybrali jsme si startovní pozici, start se mi nepovedl. Matějovi taky ne, jel na krev, chtěl předjet Edu, díky tomu upadl. Vážím si, že do toho šel na sto procent a kryl mě na začátku. Já se snažil být rovnocenný parťák, dostal jsem se před Edu. Matěj se snažil taky. Třetí místo není ostuda, byly to pěkný závody. Ve Slaným je dnes jedna z nejhorších drah, mně se to líbilo, neříkám, že jsem si to užíval. Honili jsme nastavení a najednou ‚bum‘ a motorka začala fungovat. A jak nejde o vítězství, jestli jsem druhý nebo třetí, to už jde mimo mě. To je jedno, s tím se už nepárám.“
speedwayA-Z: „Extraliga byla od počátku především pardubickou záležitostí, než přišlo jejich zářijové zaváhání ve Slaném. Vy jste vyhráli a rázem jste byli v pásmu možného útoku na titul. Avšak z Divišova jako mistři odjížděli Pardubičané. Jak jsi extraligu prožíval?“
Josef Franc: „Vrátili jsme se k starému systému čtyřutkání, to taková strašná změna není. Mně by bavilo víc dvojutkání, ale z historický extraligový politiky ostatních klubů Slaného a Mšena, kde spousty peněz šly vniveč, jsme se dostali tam, kde jsme. Myslím, že kvalitní dvojutkání v mezích určitých pravidel by z mého pohledu bylo asi nejlepší. Je to škoda, na zkoušku to stálo za to, teď by se musely změnit pravidla díky tomu, že Slaný a Mšeno nemají závodníky a díky tomu, že v Čechách není tolik závodníků, aby každý klub měl své závodníky jedna až sedm, což je škoda. Ty diváci, možná ani samotní závodníci nevěděli, jak dvojutkání mají vypadat. I po stránce manažerů. Obyčejný člověk, když tady byl zvyklý na jednoduchý systém, nedivím se, že to zase zvítězilo. Ale z mého hlediska by byly lepší dvojutkání. Jestli jsme Pardubice potrápili, nepotrápili, to mě netíží. Politika našeho klubu se mění ze sezónu na sezónu. Finančně jsme podporovali, aby v týmu byli Pedersen, Kildemand nebo Batchelor. Stálo to nemálo peněz na úkor českých jezdců a budoucnosti do dalších let. Po několika sezónách jsme se dostali tam, kdy jsme měli být, a odjeli extraligu s českými závodníky. Pro budoucnost český plochý dráhy mi není líto, že jsme druhý. Nebyl jsem lídr týmu, neodvedl jsem stoprocentně svou práci, ale všichni jsme se domluvili a někteří překvapili. Jako kapitán jsem proto na kluky hrdý. Snažili se, mají se ještě co učit a každý den není posvícení. Na to si závodník musí zvyknout.“
speedwayA-Z: „Lubomír Vozár stavěl vedle české sestavy vcelku pravidelně zahraniční eso, Tomáš Topinka se držel filozofie ryze českého týmu, který měl oproti Pardubicím výraznou výhodu prakticky jen na pozici juniora. Ztotožníš se se svým koučem nebo bys na jeho místě vyrukoval s cizincem dříve než v září ve Slaném?“
Josef Franc: „To se odvíjí od politiky klubu, jak jsme se bavili, nevím, co si klub může z finanční stránky dovolit. S dobrým cizincem bychom mohli vyhrát titul, ale z mého hlediska bylo nejlepší jezdit jen s českými závodníky. A prostřídat je, třeba i na úkor mě. Pardubice mají dobrou českou základnu. Asi je stálo hodně peněz vozit na každou extraligu cizince, aby si potvrdili pozici leadera. Ani se nedivím, když přivezou do kanceláře pěkný pohár, dostanou výslužku. Stejně je ten mistr republiky k prdu tím, co ti přinese. Ještě jsem neviděl, že by mistr ze svého titulu měl lepší angažmá nebo že by se ho někdo chytil a podpořil ho finančně. Jde jen o výhodu nasazení do mistrovství svět a Evropy, jiný přínos v tom nevidím.“
speedwayA-Z: „Operace plotýnky krční páteře samozřejmě promluvila do tvé zimní přípravy, která však během Vánoc přece jen odstartovala. Nicméně z tvých předchozích odpovědí vyplývá, že přesná podoba sezóny 2016 není ještě známá. Nebude to nevýhoda oproti soupeřům?“
Josef Franc: „Asi měsíc po karambolu při finále Evropy ve Staphorstu jsem se dozvěděl, že musím na operaci. Měl jsem v plánu, že dojedu sezónu. Doktor mi dal termín a on byl na tu přeloženou Plzeň. Přeložili jsme to a dvacátého listopadu jsem byl v Motole. Jediný, co bylo jisté, že jsem ve finále mistrovství světa na dlouhý, ale jinak to řešíme. Fyzickou přípravu jsem vynechal a nechal to po operaci. Cítím se perfektně, už ve vánoční době jsem se začal připravovat. Začne mi sezóna o kousek déle než Anglánům, mám měsíc navíc připravit se psychicky a fyzicky. Udělám maximum, abych se dostal tam, kam v hloubi duše věřím, že ještě patřím.“
Poděkování přátelům a obchodním partnerům ve spolupráci k zisku pátého místo v mistrovství světa jednotlivců na dlouhé ploché dráze 2015:
Zdeněk Schneiderwind, Jiří Georgiev, Jakub Fencl, Jean Claude
AD MATUNA, AKM, ALZA.CZ, BELLIS, CRE8, CSMV, DESJOYAUX, 3FVISION, JAWA, JITKA KERN, K2L, LEPOR, LZ ENGINEERING, MITAS, MPM, NIKON, OTEC INTERNATIONAL, POLYMED, PROTEC, SCHNEIDERWIND RACING, FUCHS SILKOLENE, SPEEDWAY ANARCHY, STUHA FRAMES
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček a Antonín Škach
