Pardubice – 31. října
Proč Vladimír Višváder nejel při sobotní rozlučce v Kostěnicích svou poslední rozjížďku, mělo prozaický důvod. Pospíchal totiž na sraz bývalých závodníků vojenského klubu VTJ Racek Pardubice, který po obědě v Hostinci na Špici ve Svítkově. Jako zlatý hřeb večera tady neváhal nastartovat svůj motocykl, nicméně akce se vydařila i v ostatních ohledech.

 

„Úplně super,“ hodnotí setkání jeho organizátor Petr Grolmus, který v Racku vojákoval mezi léty 1988 – 1990. „Nevím, že by tam byl jedinej‘ člověk naštvanej‘. Fakt bomba. Chtěl bych poděkovat všem, kteří dorazili na slet Racků. Je hezké, když si ti, co se opravdu chtějí sejít, udělají čas a rádi posedí s kamarády.“

Klub VTJ Racek byl při vojenském útvaru číslo 6991 založen v říjnu roku 1985. Z jeho členů nemohli dorazit Stanislav Holý, Miroslav Masařík a Václav Rynda, kteří již nejsou mezi námi. Ostatní se však sešli v hojném počtu, byť řada bývalých závodníků přesto scházela.

„Velká sháňka byla po Lacovi Eliášovi a Martinu Vlachovi,“ říká Petr Grolmus. „Matys se již dopředu omlouval, musel jako mechanik odjet na mistrovství světa superbiků v Jerezu. Na Laca jsem bohužel nesehnal kontakt, bohužel, nebylo člověka, který by se na něho neptal.“

Pozvání přijali i členové vedení klubu, který výrazným způsobem psal historii československé ploché dráhy, a kupříkladu v září roku 1989 nechybělo mnoho, aby v promočených Svitavách před zraky televizních kamer vyhrál ligový titul.

„Z vedení se omluvil jen Jiří Šípek, který v sobotu odjel na dovolenou,“ popisuje Petr Grolmus. „Dostavili se ale Evžen Erban a Lubomír Vozár, kteří jsou k zastižení na všech závodech v Čechách. Přišli také Jaroslav Pádivý, Josef Moravec a Karel Žáček. A všichni zúčastnění je opět rádi viděli.“

Není divu, 730 dnů v zeleném sukně v osmdesátých letech znamenalo pro většinu mladých plochodrážníků drastické přerušení sportovní kariéry. „Ještě jednou děkuji těmto lidem, že se nebáli a šli do toho založit vojenský oddíl a věnovali nám všem tolik času, úsilí a cenných rad,“ nešetří Petr Grolmus upřímným vděkem. „S odstupem času všichni dokážou ocenit, co pro nás udělali. Že jsme jezdili plochou dráhu a ne někde s tankem po buzerplace.“

Sám dobře ví, o čem mluví. V Racku vojákoval mezi lety 1986 a 1990. A v říjnu devadesátého se probojoval až do finále mistrovství republiky jednotlivců v Praze jako druhý nejmladší závodník po Jiřím Hurychovi. Není tedy divu, že Lubomír Vozár a Evžen Erban na srazu dostali ke svým sedmdesátinám dodatečně děkovné plakety.

„Kdy bude další slet Racků, nikdo dnes nedokáže říct, ale reálné by to mohlo být za pět let,“ plánuje Petr Grolmus. „Určitě po tuto dobu je nutné sehnat kontakty ještě i na ostatní, aby nás bylo co nejvíce. Chci ještě poděkovat za pomoc s organizováním Radku Hutlovi a Lubošovi Vozárovi, bez nich bych to nedal. Ti, co nedorazili, můžou jen tiše závidět, přišli o mnoho zážitků.“

Foto: Zdeněk Holub a Petr Strasenský